Mike Džalál a Natali Saadovi patří k malé křesťanské komunitě svědků Jehovových na palestinských územích. I když jejich manželství bylo zákonně uzavřeno, nemůžou získat oddací list. Teprve nedávno, a navíc s určitými komplikacemi, získali rodný list pro svého malého syna Andraeho. Saadovi nejsou jediný pár svědků Jehovových, který tento problém řeší. Jelikož jejich náboženství není na palestinských územích zákonně uznáno, úřady jim odpírají základní právo na právní postavení jednotlivce.

Manželé Saadovi se vzali v Izraeli, kde je oddal náboženský služebník svědků Jehovových. Ministerstvo vnitra palestinských území ale odmítlo jejich manželství zaevidovat, protože svědkové Jehovovi tam nejsou zákonně uznaným náboženstvím. Úřady považují děti narozené v takovém svazku za nemanželské, a proto jim ministerstvo vnitra odmítlo vystavit rodné listy. Saadovi a další rodiče, kteří patří ke svědkům Jehovovým, se vytrvale snažili proti tomuto bezpráví bojovat.

V roce 2014 ministerstvo vnitra žádostem o vydání rodného listu vyhovělo. Saadovým se ulevilo, že Andrae (narozený 30. ledna 2012) konečně získal právní totožnost. Rádi jsou i rodiče malé Mayi Jasmin, Laury a Cristiana (všichni na obrázku nahoře). Tyto děti už také mají rodné listy a je v nich uvedeno, že jsou křesťané.

Díky tomu že dostaly řádné doklady o své totožnosti, mají stejná práva jako ostatní občané. Rodiče s nimi můžou bez problémů cestovat do zahraničí a přihlásit je do školy.

Navzdory tomuto úspěchu úřady dál odmítají vydat oddací listy manželům Saadovým a dalším sedmi párům svědků Jehovových. V důsledku toho zažívají společenskou diskriminaci ze strany těch, kdo je mylně považují za nemorální svobodné lidi žijící spolu bez uzavření manželství.

Protože úřady odmítají manželství svědků uznat, manželští partneři musí odvádět daň z příjmu zvlášť a mít oddělené bankovní účty. V naléhavých případech partner nemá právo v otázkách léčby rozhodnout za toho druhého. Pokud jeden z manželů zemře, jeho partner a děti po něm nemůžou dědit. Rodiny nesmí svým milovaným udělat křesťanský pohřeb. Musí je pochovat na muslimském hřbitově na místě vyhrazeném pro ty, kdo nevyznávají islám.

V září 2010 svědkové Jehovovi oficiálně požádali úřady na palestinských územích o zákonné uznání. Když se po víc než dvou letech nic nedělo, podali stejnou žádost k vrchnímu soudu v Ramalláhu. Ten ji v říjnu 2013 z procedurálních důvodů zamítl.

Od té doby svědkové podnikli další právní kroky a setkali se s různými odpovědnými osobami. Na straně vládních úředníků ale není vůle dotáhnout záležitost se zákonným uznáním do konce.

Philip Brumley, hlavní právní poradce svědků Jehovových, uvedl: „Svědkové působí v Ramalláhu a okolí téměř 100 let. Jsou státním úřadům vděční, že jim umožňují svobodně a pokojně uctívat Boha. Náboženská diskriminace, která brání svědkům Jehovovým získat zákonné uznání, by však neměla omezovat jejich základní lidská práva.“

Svědkové Jehovovi si jsou vědomi toho, že když palestinské úřady vystavily dětem svědků rodné listy, udělaly vstřícný krok, pokud jde o právo na právní postavení jednotlivce. Manželské páry, které nezískaly oddací listy, věří, že úřady kladně vyřídí i tuto záležitost a nakonec zákonně uznají jejich náboženství.