Jedna z prvních modliteb, kterou se hodně lidí naučí, je Otčenáš. Tuhle modlitbu Ježíš učil své následovníky a najdeme ji v části Bible, které se běžně říká Nový zákon. Začíná slovy: „Náš Otče v nebesích, ať je posvěceno tvé jméno.“ (Matouš 6:9) Boží jméno „Jehova“, nebo taky „Jahve“, se ale v různých překladech Nového zákona objevuje jen málokdy. A to platí i o anglických překladech. V těch samých překladech přitom najdeme jména falešných bohů jako Zeus, Hermes nebo Artemis. Nemělo by v nich tím spíš být jméno pravého Boha, autora Bible? (Skutky 14:12; 19:35; 2. Timoteovi 3:16)

 Lancelot Shadwell a Frederick Parker byli přesvědčení, že by se Boží jméno mělo do Nového zákona vrátit. Proč říkáme „vrátit“? Protože došli k závěru, že Boží jméno tam původně bylo, ale později bylo odstraněno. Proč si to mysleli?

 Shadwell a Parker věděli, že v rukopisech takzvaného Starého zákona, které byly původně psané převážně hebrejsky, se Boží jméno objevuje na tisících místech. A tak přemýšleli, proč v rukopisech Nového zákona, které měli k dispozici, plný tvar Božího jména chybí. a Shadwell si taky všiml, že v rukopisech Nového zákona se objevují výrazy, které se běžně vyskytují i ve Starém zákoně, jako například „Jehovův anděl“. Opisovači Nového zákona v nich ale Boží jméno zjevně nahradili výrazy jako Kyrios, což znamená „Pán“. (2. Královská 1:3, 15; Skutky 12:23)

 Shadwell a Parker nebyli první, kdo do anglických překladů Nového zákona vrátili Boží jméno. Před nimi to už udělali jiní překladatelé, ale vrátili ho jen na poměrně málo míst. b Parker svůj překlad A Literal Translation of the New Testament (Doslovný překlad Nového zákona) vydal v roce 1863. A neví se o nikom jiném, kdo by do té doby přeložil a vydal Nový zákon v angličtině a ve velkém rozsahu v něm použil Boží jméno. Kdo Lancelot Shadwell a Frederick Parker vlastně byli?

 Lancelot Shadwell (1808–1861) byl právníkem a synem Sira Lancelota Shadwella, anglického vicekancléře. Patřil do anglikánské církve. Sice věřil v Trojici, ale měl úctu k Božímu jménu. Popsal ho jako „velkolepé jméno JEHOVA“. Ve svém překladu The Gospels of Matthew, and of Mark (Evangelia Matouše a Marka) použil jméno „Jehova“ 28krát v hlavním textu a 465krát v doprovodných poznámkách.

 Shadwell se možná o Božím jménu dozvěděl ze Starého zákona v původní hebrejštině. Uvedl, že ti, kdo ho v řeckém překladu Starého zákona nahradili výrazem Kyrios, „nebyli poctiví překladatelé“.

 Ve svém překladu Shadwell poprvé použil jméno „Jehova“ v Matoušovi 1:20. V poznámce k tomu verši píše, že „slovo Kyrios v této a v mnoha dalších pasážích v [Novém zákoně] znamená JEHOVA, což je vlastní jméno Boha. A je nanejvýš důležité vrátit toto slovo do anglického překladu“. Taky napsal: „Musíme to udělat z úcty k Bohu. Představil se nám jménem JEHOVA a my nemůžeme udělat nic lepšího než to jméno používat, když o něm mluvíme.“ Dodal: „V naší Bibli E. V. [Bibli krále Jakuba] se jméno JEHOVA objevuje jen zřídka… Místo vlastního Božího jména tak čteme Pán.“ Shadwell prohlásil: „Pán … je ten nejnevhodnější titul“, jakým můžeme Boží jméno nahradit. A dodal, že i jemu lidé v jeho šlechtickém sídle říkají „Pán“.

 V roce 1859 vydal svůj překlad Matouše a v roce 1861 Matouše a Marka dohromady. Víc už toho nestihl, protože 11. ledna 1861 ve svých 52 letech zemřel. Jeho úsilí ale nepřišlo nazmar.

 Shadwellova překladu Matouše si všiml bohatý londýnský podnikatel Frederick Parker (1804–1888). On sám začal Nový zákon překládat, když mu bylo kolem 20 let. Parker na rozdíl od Shadwella neuznával nauku o Trojici. Napsal, že „všichni křesťané by měli přijmout pravdu a uctívat jediného všemohoucího Jehovu“. Parker taky zastával názor, že když rukopisy Nového zákona používají Kyrios neboli Pán jak pro Boha, tak pro Ježíše, je těžké vidět rozdíl, který mezi nimi dvěma je. Hodně ho proto zaujalo, jak Shadwell podle kontextu překládal Kyrios jako „Jehova“.

 Jak to, že Parker takovým věcem rozuměl? Studoval řečtinu a napsal několik knih a traktátů o řecké gramatice. Taky se stal členem Anglického biblického institutu, který podporoval zkoumání biblických rukopisů s cílem publikovat lepší anglické Bible. V roce 1842 začal Parker po částech a v různých vydáních uveřejňovat svůj první překlad Nového zákona. c

 V materiálech, které Parker psal, několik let rozebíral otázky jako třeba: Kdy se slovem Kyrios myslí Ježíš a kdy Bůh? Proč se se slovem Kyrios často gramaticky pracuje jako se jménem, a ne jako s titulem?

 Když Parker viděl Shadwellův překlad Matouše z roku 1859 a jeho poznámky ke slovu Kyrios, přesvědčilo ho to, že v některých kontextech by se Kyrios „mělo překládat jako Jehova“. A tak celý svůj překlad Nového zákona zrevidoval a přidal do něj jméno „Jehova“ na všechna místa, kam věřil, že podle kontextu nebo řecké gramatiky patří. Výsledkem bylo, že v roce 1863 vydal jednosvazkový překlad A Literal Translation of the New Testament, který v hlavním textu obsahoval Boží jméno 187krát. Zdá se, že to bylo první anglické vydání, které obsahovalo Boží jméno napříč celými Křesťanskými řeckými písmy. d

 Kromě toho Parker v roce 1864 vydal dílo A Collation of an English Version of the New Testament … With the Authorized English Version [Srovnání anglické verze Nového zákona … se Schválenou anglickou verzí (neboli Biblí krále Jakuba)]. Tyhle dva překlady Nového zákona spojil do jednoho svazku proto, aby ukázal, v čem se jeho verze liší. e

 To, jak je důležité vrátit do Bible Boží jméno, Parker ukázal na několika verších z Authorized Version. Jedním z nich byl verš z Římanům 10:13, kde se píše: „Neboť každý, kdo bude vzývat Pánovo jméno, bude spasen.“ Parker se zeptal: „[Kdo] si kdy z těchto veršů ve Schválené anglické verzi domyslel, že to je Jehova, a ne syn Ježíš Kristus, náš Pán, … o kom se v nich mluví?“

 Za vydávání a propagaci svých traktátů, článků a dalších spisů utratil Parker tisíce liber, což bylo tehdy celé jmění. V jednom jediném roce to bylo třeba 800 liber, v přepočtu na dnešní peníze víc než 100 000 britských liber (2,8 milionů korun). Výtisky mnoha svých publikací zdarma posílal vysoce postaveným duchovním a svým známým, aby se k nim vyjádřili.

 Parkerovým spisům a překladům Nového zákona, které vycházely v hodně omezeném množství, se někteří učenci vysmívali. Tím odváděli pozornost od toho, jak se on, ale i Shadwell a další, upřímně snažili vrátit do Nového zákona v angličtině Boží jméno.

 Mohlo by se vám taky líbit tohle desetiminutové video: Prohlídky muzejních výstav ve Warwicku: „Bible a Boží jméno“