Naši bratři a sestry musí někdy za svá práva bojovat u soudu. Jejich věrnost v takových obtížných situacích je pro nás dobrým příkladem a prohlubuje naši důvěru v to, že „Jehova jistě rozezná svého věrně oddaného“. (Žalm 4:3)

Ruth byla vychována v křesťanské rodině, ale v dospívání přestala chodit na shromáždění. Později začala žít s jedním mužem a narodila se jim holčička. Když ve městě La Plata uviděla stolek s publikacemi svědků Jehovových, probudilo to v ní touhu vrátit se do sboru. Začala opět chodit na shromáždění a rozhodla se učit to, co je v Bibli, svoji dcerku. S tím ale nesouhlasil otec holčičky a obrátil se na soud. Chtěl dosáhnout toho, aby Ruth nesměla s jejich dcerou mluvit o Bibli a nemohla ji brát na shromáždění.

Právník, který Ruth zastupoval, argumentoval, že oba rodiče mají právo mluvit se svým dítětem o své víře a že soud do jejich práva nesmí zasahovat, pokud nelze prokázat, že to dítěti způsobuje nějakou újmu. Soud rozhodl, že rodiče musí respektovat náboženskou svobodu své dcery, a to i v případě, že jí jsou teprve čtyři roky. Odvolací soud později upřesnil, že dítě je příliš malé na to, aby se samo rozhodlo, kterému náboženství chce být vyučováno, a proto mají oba rodiče rovnocenné právo učit dceru o své víře.

Dívenka si čte každý večer Bibli a se svou maminkou chodí na shromáždění. Také se moc těší, že se pojede podívat do betelu v Buenos Aires.

Apoštol Pavel o křesťanském sboru napsal: „Jestliže jeden úd trpí, všechny ostatní údy trpí s ním.“ (1. Kor. 12:26) Podobně svědkové Jehovovi z celého světa soucítili se sestrami Irinou Zacharčenkovou a Validou Džabrailovovou z Ázerbájdžánu, když se dozvěděli o tom, co prožívají. V únoru 2015 je úřady obvinily z nezákonné náboženské činnosti a soudce je poslal do vyšetřovací vazby. Jednání bylo několikrát odročeno a sestry musely ve vězení téměř rok snášet strádání a hrubé zacházení.

Soudní jednání proběhlo v lednu 2016. Soudce je shledal vinnými a udělil jim pokutu. S ohledem na dobu, kterou strávily ve vazbě, pokutu zrušil a propustil je na svobodu. Sestry ale odmítly uznat, že se dopustily trestného činu, a tak se obrátily na odvolací soud v Baku. Ten jejich odvolání zamítl. Odvolaly se tedy k ázerbájdžánskému Nejvyššímu soudu a zároveň podaly stížnost k Výboru OSN pro lidská práva kvůli porušení jejich práva veřejně projevovat svou víru a kvůli hrubému zacházení.

 Sestry se nyní zotavují z utrpení, kterým prošly, a jsou všem velmi vděčné za množství modliteb a projevů účasti. Sestra Džabrailovová napsala vedoucímu sboru: „Vaše modlitby nám pomohly všechny ty těžkosti vydržet. Opravdu jsem to tak cítila. Nikdy nezapomenu na péči a lásku, kterou jste nám projevili vy, Jehova i bratři a sestry po celém světě.“

V Eritreji bylo k červnu 2016 za svou víru vězněno 55 svědků Jehovových. Bratři Paulos Eyassu, Isaac Mogos a Negede Teklemariam jsou ve vězení od září 1994 a dalších devět bratrů je vězněno nejméně deset let.

V lednu 2016 došlo k určité pozitivní změně, protože proběhlo soudní řízení se svědky, kteří byli v dubnu 2014 zadrženi na Památné slavnosti v Asmaře. Bylo to poprvé, kdy je úřady formálně obvinily z trestného činu a daly jim příležitost se obhájit. Podle očekávání byla většina bratrů a sester shledána vinnými, protože se zúčastnili „nelegálního“ shromáždění. Byla jim udělena pokuta a byli propuštěni. Sestra Saron Gebruová ale odmítla pokutu zaplatit, a tak byla odsouzena na šest měsíců do vězení. Podle jejích slov tam s ní zacházeli slušně a jednou týdně měla povolenou návštěvu. Ona a dalších 54 svědků jsou vděční, že v modlitbách pamatujete na „ty, kdo jsou ve vězeňských poutech, jako byste byli spoutáni s nimi“. (Hebr. 13:3)

Spolková země Brémy v severozápadním Německu přiznala v prosinci 2015 Náboženské společnosti svědkové Jehovovi v Německu lepší zákonné postavení, než doposud měla. Byl  to výsledek čtyřletého soudního sporu. Požadovaný právní status svědkům Jehovovým již dříve přiznala většina z 16 spolkových zemí v Německu, a to na základě rozhodnutí Vyššího správního soudu v Berlíně. Brémy jim ale tento status neudělily. Hlavním důvodem byla různá falešná obvinění, která proti svědkům Jehovovým vznášeli jejich odpůrci.

V roce 2015 ale Spolkový ústavní soud dospěl k závěru, že neuznání svědků Jehovových jako veřejnoprávní organizace je porušením jejich ústavních práv. Toto rozhodnutí tak potvrdilo, že se na náboženskou činnost svědků Jehovových v Brémách vztahuje ústavně garantovaná svoboda vyznání. Tamní sbory teď mají právo na daňové výjimky a další výhody, tak jako jiné velké náboženské organizace v Německu.

V březnu 2013 úřady v Oši v Kyrgyzstánu vykonstruovaly obvinění proti Oxaně Korjakinové a její matce Naděždě Sergijenkové. Žalobce je obvinil, že při kazatelské činnosti okrádají lidi. Soudce rozhodl, že po celou dobu soudního řízení musí zůstat v domácím vězení. V říjnu 2014 soud ale uznal, že důkazy byly podvržené a došlo k porušení předpisů, a sestry jsou proto nevinné. Odvolací soud toto rozhodnutí v říjnu 2015 potvrdil.

Žalobce zastupující město Oš se ale znovu odvolal, tentokrát k Nejvyššímu soudu Kyrgyzstánu. Ten zrušil rozhodnutí o nevině sester a nařídil nový soudní proces. Při slyšení, které se konalo v dubnu 2016, právní zástupci sester navrhli zamítnutí žaloby z důvodu promlčení. Soudci nezbývalo nic jiného než proces ukončit a tím bylo ukončeno i celé trestní řízení.

 Obě sestry si přes všechny ty těžkosti zachovaly pozitivní postoj. Sestra Sergijenková řekla: „Když lidi potká nějaké bezpráví, často zahořknou. Já jsem ale cítila, že se o nás Jehova prostřednictvím bratrů a sester láskyplně stará. Nikdy jsme na to nebyly samy.“ Tyto sestry na vlastní kůži zažily, že Jehova stále plní to, co slíbil v Izajášovi 41:10: „Neboj se... Skutečně tě budu pevně držet svou pravicí spravedlnosti.“

Průběh sborového shromáždění v kyrgyzském Oši přerušil 9. srpna 2015 vpád desetičlenné policejní jednotky. Policisté nařídili okamžité ukončení „ilegálního“ shromáždění, a dokonce hrozili, že všechny přítomné, kterých bylo přes 40, postřílí. Na policejní stanici odvedli deset bratrů, kde devět z nich ponižovali a bili. Pak je propustili. O dva dny později byl Nurlan Usupbaev, jeden z těchto brutálně zbitých bratrů, opět zatčen. Protože shromáždění tehdy vedl, byl obviněn z nezákonné náboženské činnosti.

Když se případ dostal před městský soud v Oši, soudce shledal, že pro obvinění neexistuje žádný podklad, a případ zrušil. Žalobce se odvolal k ošskému regionálnímu soudu, ale ten odvolání zamítl a potvrdil, že se bratr Usupbaev nemohl provinit nezákonnou náboženskou činností, protože svědkové Jehovovi jsou v Kyrgyzstánu zákonně registrováni.

Žalobce se ale nehodlal vzdát a odvolal se ke kyrgyzskému Nejvyššímu soudu. Ten v březnu 2016 případ ukončil a k radosti bratra Usupbaeva ponechal v platnosti všechna příznivá rozhodnutí nižších soudů. Znovu potvrdil, že svědkové Jehovovi mají v Kyrgyzstánu zákonné právo pořádat náboženská shromáždění. Bratři, kteří se stali obětí hrubého  zacházení, podali proti ošským policistům žalobu. Tento případ zatím nebyl uzavřen.

Ruská vláda nepolevuje v útocích na svědky Jehovovy a jejich činnost, a to i přes protesty ruských organizací na ochranu lidských práv. Podle posledních dostupných údajů úřady prohlásily 88 našich publikací za „extremistické“ a také zakázaly naše oficiální webové stránky jw.org. V roce 2015 celní úřady zakázaly dovoz Překladu nového světa a soud ve  Vyborgu jedná o tom, zda neprohlásit tento moderní překlad Bible za „extremistický“. V březnu 2016 zašlo Nejvyšší státní zastupitelství tak daleko, že pro údajnou „extremistickou činnost“ dokonce vyhrožuje uzavřením pobočky svědků Jehovových, která se nachází v Solněčnoje nedaleko Sankt Petěrburgu.

Státem podporovaná agresivní kampaň proti svědkům Jehovovým sice pokračuje, ale občas se objeví i nějaká dobrá zpráva. V říjnu 2015 se státní zástupce domáhal zrušení registrace sboru svědků Jehovových v Ťumeni, ve městě, které leží 2 000 kilometrů na východ od Moskvy. Ačkoli bylo zřejmé, že policie použila proti svědkům podvržené důkazy, ťumeňský regionální soud je shledal vinnými. Nejvyšší soud Ruské federace ale 15. dubna 2016 rozhodnutí tohoto nižšího soudu zvrátil a prohlásil, že „neexistují žádné opodstatněné důvody pro zrušení registrace sboru svědků Jehovových ve městě Ťumeň“. Když předsedající soudce přečetl  rozsudek, vyvolalo to v soudní síni zaplněné 60 bratry a sestrami nadšené ovace.

Boží služebníci v Rusku jsou rozhodnuti dále Jehovu uctívat, ať už proti nim bude „vytvořena jakákoli zbraň“. (Iz. 54:17)

V uplynulých letech byly děti svědků Jehovových ve Rwandě vylučovány ze škol, protože se odmítaly účastnit náboženských a vlasteneckých aktivit. Stát se rozhodl problém náboženské diskriminace vyřešit, a proto 14. prosince 2015 vydal nařízení, podle kterého školy musí respektovat náboženskou svobodu dětí.

V sekci Tiskové centrum na stránkách jw.org byl 9. června 2016 uveřejněn článek „Rwanda potlačuje náboženskou diskriminaci na školách“. Rwandský zpravodajský portál tento článek převzal a umístil ho na své webové stránky. Článek měl zanedlouho přes 3 000 zhlédnutí a mnoho čtenářů k němu připojilo pozitivní komentáře chválící postup vlády. Svědkové Jehovovi ve Rwandě jsou velice vděční za nařízení, které zajišťuje, aby jejich děti nebyly ve školách diskriminovány kvůli svému náboženství.

Bratři ve věku od 19 do 35 let musí v Jižní Koreji už přes 60 let řešit otázku vojenské služby. Jihokorejská vláda totiž neuznává právo odepřít vojenskou službu z důvodu svědomí a v zemi neexistuje ani civilní služba. V některých rodinách svědků šly do vězení už tři generace mužů.

 Ústavní soud už dvakrát rozhodl, že zákon o vojenské službě je v souladu s ústavou. Nižší soudy a také ti, kdo byli na základě tohoto zákona odsouzeni, mu přesto tuto záležitost znovu předložili k posouzení. Ústavní soud si 9. července 2015 vyslechl argumenty ve prospěch odpíračů. Bratr Minhwan Kim, který za odmítnutí vojenské služby z důvodu svědomí strávil ve vězení 18 měsíců, říká: „Já už jsem si svůj trest odpykal, ale přál bych si, aby další odpírači nemuseli jít do vězení vůbec. Kdyby mohli nastoupit alternativní službu, bylo by to prospěšné pro celou společnost.“ Očekáváme, že ústavní soud již brzy vynese v této záležitosti rozsudek.

Bahram Hemdemov, kterému je 53 let, je ženatý a má čtyři syny. Tento horlivý bratr má mezi lidmi výbornou pověst. V květnu 2015 byl ale odsouzen na čtyři roky nucených prací, protože doma uspořádal „ilegální“ náboženské shromáždění. Byl poslán do nechvalně známého pracovního tábora v Sejdi, kde musí snášet opakované výslechy a surové bití. On i jeho rodina ale zůstávají Jehovovi věrní. Jeho manželka Gulzira ho smí pravidelně navštěvovat a to je pro něj obrovským zdrojem povzbuzení.

Modlíme se za ty, kdo v takových zkouškách zůstávají Jehovovi věrní. Jejich příklad posiluje i naše rozhodnutí věrně sloužit Bohu. Důvěřujeme Jehovovu slibu v Žalmu 37:28, že „neopustí své věrně oddané“.