Mezinárodní sjezd, který se konal v Londýně v Anglii, byl radostnou událostí pro zahraniční delegáty i místní svědky. Andrew a Elizabeth chtěli některé delegáty přivítat, a tak šli do jednoho londýnského hotelu. Na recepci si všimli pěkně oblečené ženy a mysleli si, že přijela na sjezd. Elizabeth ji přivítala vřelým objetím. Žena vypadala  udiveně, a tak se jí Elizabeth omluvila: „Promiňte, myslela jsem, že jste delegátka.“

„Jaká delegátka?“ zeptala se žena.

Elizabeth jí ukázala ceduli, která vítala svědky Jehovovy, a byla mile překvapená, jak na to žena reagovala. „To je skvělé,“ řekla. „Vypadám, že k nim patřím?“

Začaly si povídat a Elizabeth zjistila, že ta paní se jmenuje Vivien, pochází z Nigérie a bydlí jen pár minut od ní. Vivien přijala nabídku biblického studia a chtěla, aby se ke studiu připojily i její děti. Andrew a Elizabeth ji navštívili a tentokrát je vřele objala ona. Jejich náhodné setkání v centru Londýna na ni zjevně pozitivně zapůsobilo. Když Andrew a Elizabeth ukázali Vivien knihu Co Bible říká, překvapilo je, že tuto knihu už má a čte si ji se svými čtyřmi dětmi. Vysvětlili jí, že je to pomůcka k bezplatnému domácímu biblickému studiu, a ona nadšeně prohlásila: „Tak začněme hned!“

V listopadu 2014 byl na Slovensku založen první romský sbor. Na nedávném krajském sjezdu se dalo pokřtít 21 romsky mluvících zvěstovatelů. Všichni byli z jedné vesnice. Na Památnou slavnost, kterou romský sbor organizoval, přišlo 495 lidí. Jeden krátce pokřtěný bratr napsal:

„Patřím k Romům, kteří žijí v Žehře. Hodně bílých nás považuje za špinavé lidi, kteří jenom lžou a kradou. Když jsem chtěl chodit do kostela, bylo mi  řečeno, že tam nepatřím a že mám odejít. Po takových zážitcích asi chápete, co jsem si o bílých lidech myslel. Pak mě jednou pozvali svědkové Jehovovi do jejich sálu. Šel jsem tam, ale čekal jsem, že budu zase zklamaný. Byl jsem překvapený, že ještě před sálem mi jeden bílý muž podal ruku a srdečně mě přivítal. Během přednášky jsem se vůbec nedokázal soustředit. Honilo se mi hlavou, jak je možné, že jsou ke mně všichni tak milí.

Tu noc jsem nemohl usnout, protože jsem si v mysli pořád přehrával, co se událo v sále Království. Rozhodl jsem se zajít tam znovu a zjistit, jestli to nebyla jenom náhoda. Podruhé ale byli ti lidé ještě milejší a chovali se ke mně jako k dlouholetému příteli. Od té doby jsem žádné shromáždění nevynechal a nakonec jsem se dal pokřtít. Bratři se ke mně dál chovají hezky a dávají mi najevo, že si mě váží. Někdy mi dokonce nabídnou lepší jídlo, než mají sami. Tuhle organizaci nechci nikdy opustit a Jehovovi chci sloužit věčně.“

Sestra Ajsel, která žije v Ázerbájdžánu, cestovala autobusem z Gandži do Baku. Modlila se k Jehovovi, že by chtěla cestou s někým mluvit o Bibli. Měla už místenku, ale nějaká žena trvala na tom, aby si sedla vedle ní. Začaly si povídat a Ajsel nakonec rozhovor stočila na Bibli. Žena řekla, že miluje Ježíše a že se o něm chce dozvědět víc. Vyměnily si telefonní číslo a domluvily se, že se znovu setkají. Žena sestru poprosila, aby jí přinesla Bibli.

 Potom co se Ajsel vrátila do Gandži, navštívila zájemkyni na jejím pracovišti. Ta se zmínila, že má „modlitební knížku“, kterou si každý den čte. Naše sestra byla překvapená, když zjistila, že se jedná o brožuru Denně zkoumejme Písmo z roku 2013. Bylo zahájeno biblické studium. Ajsel byla ráda, že jí Jehova dodal odvahu neformálně vydat svědectví.

Ze Španělska přišel tento dopis:

„Vždycky jsem cítila prázdnotu a bezcílně proplouvala životem. Hledala jsem vnitřní klid, ale vypadalo to, že ho nikdy nenajdu,“ říká Felicity, které je 68 let a žije ve Švédsku. To, co se učila v katolické církvi, ji neuspokojovalo, a tak začala zkoumat náboženské názory jiných církví. Nakonec zabředla do čarodějnictví a věštění.

 Smysl života nenašla a cítila se tak na dně, že uvažovala o sebevraždě. „Usedavě jsem plakala a nahlas prosila Boha, aby mi řekl, co mám dělat. Za dva týdny někdo zaklepal na dveře. Byl to mladý usměvavý muž, který se mě zeptal, jestli bych si chtěla poslechnout něco z Božího Slova. Řekla jsem si: Bože, takhle jsem si to nepředstavovala! Svědky Jehovovy ne!“

I když nejdřív chtěla zavřít dveře, rozhodla se naslouchat a přijala nabídku biblického studia pomocí knihy Co Bible říká. „Získala jsem díky tomu nový náhled na Bibli,“ vysvětluje. Felicity se dala pokřtít na regionálním sjezdu ve Švédsku v roce 2014. Říká: „Vnitřní klid jsem hledala celý život a nakonec jsem ho našla.“