KDYŽ slyšíte slova „duše“ a „duch“, co se vám vybaví? Mnozí lidé si myslí, že tato slova označují něco neviditelného a nesmrtelného, co existuje v našem nitru. Věří, že tato neviditelná součást člověka opouští při smrti tělo a žije dál. Tento názor je velmi rozšířený, a proto jsou mnozí lidé překvapeni, když se dozvědí, že Bible nic takového neříká. Co je tedy podle Božího slova duše a co duch?

Uvažujme nejdříve o duši. Možná si vzpomínáte, že Bible byla původně napsána převážně v hebrejštině a řečtině. Když bibličtí pisatelé psali o duši, používali hebrejské slovo neʹfeš nebo řecké slovo psy·cheʹ. Tato slova se v Bibli vyskytují více než 800krát a v Překladu nového světa se soustavně překládají slovem „duše“. Když prozkoumáme způsob, jakým se v Písmu slovo „duše“ (ať v jednotném nebo v množném čísle) používá, bude zřejmé, že tento pojem se v zásadě vztahuje 1) na lidi,  2) na zvířata nebo 3) na život člověka či zvířete. Zamysleme se nyní nad některými biblickými texty, z nichž jsou vidět tyto tři různé významy slova „duše“.

Lidé. „V Noemových dnech . . . bylo několik lidí, totiž osm duší, bezpečně neseno vodou.“ (1. Petra 3:20) Zde se slovo „duše“ jednoznačně vztahuje na lidi — na Noema, jeho manželku, jeho tři syny a jejich manželky. Ve 2. Mojžíšově 16:16 jsou zaznamenány pokyny předané Izraelitům ohledně sbírání manny. Bylo jim řečeno: „Nasbírejte toho trochu, . . . podle počtu duší, které má každý z vás ve svém stanu.“ Množství sesbírané manny tedy odpovídalo počtu lidí v každé rodině. Některé další příklady toho, že slovo „duše“ se v Bibli používá k označení jednoho člověka nebo více osob, lze najít v 1. Mojžíšově 46:18; Jozuovi 11:11; Skutcích 27:37 a Římanům 13:1.

Zvířata. V biblické zprávě o stvoření čteme: „Bůh přikročil k tomu, aby řekl: ‚Ať se vody zahemží hemžením živých duší a ať létající tvorové létají nad zemí na přední straně nebeského prostoru.‘ A Bůh přikročil k tomu, aby řekl: ‚Ať země vydá živé duše podle jejich druhů, domácí zvíře a pohybujícího se živočicha a divoké zemské zvíře podle jeho druhu.‘ A stalo se tak.“ (1. Mojžíšova 1:20, 24) V této pasáži jsou ryby a domácí i divoká zvířata označeny stejným slovem — „duše“. O ptácích a dalších zvířatech se mluví jako o duších také v 1. Mojžíšově 9:10; 3. Mojžíšově 11:46 a 4. Mojžíšově 31:28.

Život nějaké osoby. Někdy se slovem „duše“ označuje život nějakého člověka. Jehova Mojžíšovi řekl: „Všichni muži, kteří lovili tvou duši, jsou mrtví.“ (2. Mojžíšova 4:19) Co Mojžíšovi nepřátelé lovili? Usilovali Mojžíšovi o život. V dřívější době, když Ráchel rodila svého syna Benjamína, „její duše vycházela (protože zemřela)“. (1. Mojžíšova 35:16–19) V tu chvíli tedy Ráchel přišla o život. Uvažujme také o Ježíšových slovech: „Já jsem ten znamenitý pastýř; znamenitý pastýř se vzdává své duše ve prospěch ovcí.“ (Jan 10:11) Ježíš dal svou duši neboli život ve prospěch lidstva. V těchto biblických pasážích se  slovo „duše“ očividně vztahuje na život nějakého člověka. Další příklady použití slova „duše“ v tomto významu lze najít v 1. Královské 17:17–23; Matoušovi 10:39; Janovi 15:13 a Skutcích 20:10.

Při dalším studiu Božího slova zjistíte, že v souvislosti s výrazem „duše“ se v celé Bibli nikde nepoužívá slovo „nesmrtelná“ ani „věčná“. Písmo naopak říká, že duše je smrtelná, tedy že umírá. (Ezekiel 18:4, 20) Proto se o člověku, který zemřel, v Bibli mluví prostě jako o „mrtvé duši“. (3. Mojžíšova 21:11)

Uvažujme nyní o tom, jak se v Bibli používá výraz „duch“. Někteří lidé si myslí, že „duch“ je jen jiným výrazem pro „duši“. Není to však pravda. Bible objasňuje, že „duše“ a „duch“ jsou dvě různé věci. V čem se tedy od sebe liší?

Když pisatelé Bible píší o „duchu“, používají hebrejské slovo ruʹach nebo řecké slovo pneuʹma. Význam těchto slov je vysvětlen v Písmu samotném. Například v Žalmu 104:29 se píše: „Jestliže [Jehovo] odejmeš jejich ducha [ruʹach], vydechnou naposled a jdou zpět do svého prachu.“ A Jakub 2:26 říká, že „tělo [je] bez ducha [pneuʹma] mrtvé“. V těchto verších tedy „duch“ označuje něco, co dává tělu život. Bez ducha je tělo mrtvé. Proto se výraz ruʹach v Bibli překládá nejen slovem „duch“, ale také slovem „síla“ neboli životní síla. Například o potopě v Noemových dnech Bůh řekl: „Já přivedu na zemi potopu vod, abych zničil všechno tělo pod nebesy, v němž je životní síla [ruʹach] činná.“ (1. Mojžíšova 6:17; 7:15, 22) Slovo „duch“ tedy označuje neviditelnou sílu (životní jiskru), která dává život všem tvorům.

Duše a duch tedy nejsou totožné. Tělo potřebuje ducha stejně, jako rádio potřebuje elektrický proud. Bez něj by totiž nemohlo fungovat. Abychom si to ještě dokreslili, uvažujme o přenosném rádiu. Když do něj dáte baterie a zapnete ho, elektrická energie uložená v monočláncích rádio obrazně řečeno „oživí“. Bez baterií je však rádio „mrtvé“ neboli  nefunkční. A stejné je to i s jiným typem rádia, když ho vypojíme z elektrické zásuvky. Podobně duch je síla, která oživuje naše tělo. A stejně jako elektrický proud, ani duch nemá žádné city a nemůže přemýšlet. Je to neosobní síla. Avšak bez tohoto ducha neboli životní síly naše tělo ‚vydechne naposled a jde zpět do svého prachu‘, jak napsal žalmista.

O smrti člověka je v Kazateli 12:7 napsáno: „Prach [jeho těla se] vrátí do země, právě jak byl, a duch sám se vrátí k pravému Bohu, který jej dal.“ Když duch neboli životní síla opouští tělo, člověk umírá a jeho tělo se vrací tam, odkud vzešlo — do země. Podobně životní síla se vrací tam, kde je její původ — totiž k Bohu. (Job 34:14, 15; Žalm 36:9) To ale neznamená, že životní síla doslova putuje do nebe. Spíše to znamená, že veškerá naděje zesnulého člověka na budoucí život závisí na Jehovovi Bohu. Život tohoto člověka je obrazně řečeno v Božích rukou. Duch neboli životní síla se může do toho člověka vrátit jedině díky Boží moci, a takový člověk pak bude mít možnost znovu žít.

Je velkou útěchou vědět, že přesně to Bůh udělá pro všechny lidi, kteří odpočívají „v pamětních hrobkách“. (Jan 5:28, 29) Člověku, který spí ve smrti, Jehova při vzkříšení vytvoří nové tělo a přivede ho opět k životu tím, že do tohoto těla vloží ducha neboli životní sílu. To bude opravdu radostná doba!

Pokud byste se o pojmech „duše“ a „duch“ a o tom, jak jsou v Bibli používány, chtěli dozvědět více, cenné informace k tomuto námětu najdete v brožuře Co se s námi stane, když zemřeme? a také v knize Rozmluvy z Písem na stranách 69–73 a 77–81. Obě publikace vydali svědkové Jehovovi.