Jejich víra obstála v těžké zkoušce
Pátá kapitola
Jejich víra obstála v těžké zkoušce
1. Co si mnoho lidí myslí o oddanosti Bohu a oddanosti své vlasti?
MĚLI bychom být oddáni Bohu, nebo spíše zemi, ve které žijeme? Mnoho lidí by na tuto otázku odpovědělo slovy: ‚Já projevuji úctu obojímu. Uctívám Boha v souladu s tím, jak mi to přikazuje mé náboženství, a zároveň projevuji oddanost své vlasti.‘
2. Proč je možné říci, že babylónský král byl představitelem jak náboženským, tak i politickým?
2 Dnes se může zdát, že rozdíl mezi oddaností v náboženském smyslu a vlastenectvím není zcela zřetelný. Ve starověkém Babylóně však vůbec neexistoval. Občanské a náboženské záležitosti byly tak propojené, že někdy nebylo možné je od sebe rozlišit. Profesor Charles F. Pfeiffer píše: „Ve starověkém Babylóně sloužil král jednak jako velekněz a jednak jako světský panovník. Předkládal oběti a rozhodoval o tom, jak bude vypadat náboženský život jeho poddaných.“
3. Z čeho je patrné, že Nebukadnecar byl velmi zbožný člověk?
3 Uvažujme o králi Nebukadnecarovi. Význam jeho jména je „Nebo, chraň dědice!“. Nebo byl babylónský bůh moudrosti a zemědělství. Nebukadnecar byl velmi zbožný člověk. Jak už bylo uvedeno, postavil a zkrášlil chrámy mnoha babylónských bohů, ale byl oddán zejména Mardukovi, jemuž připisoval svá vojenská vítězství. * Zdá se také, že když Nebukadnecar plánoval různé bitvy, velmi při tom spoléhal na věštby. (Ezekiel 21:18–23)
4. Popište náboženské prostředí Babylónu.
4 Náboženstvím byl prodchnut skutečně celý Babylón. Město se pyšnilo více než padesáti chrámy, v nichž byla uctívána řada bohů a bohyň. Patřila k nim mimo jiné triáda Anu (bůh oblohy), Enlil (bůh země, vzduchu a bouře) a Ea (bůh vod). Jinou trojici tvořili bohové Sin (bůh měsíce), Šamaš (bůh slunce) a Ištar (bohyně plodnosti). Významné místo v babylónském náboženství měla magie, kouzelnictví a astrologie.
5. Proč bylo náboženské prostředí v Babylóně nelehkou zkouškou pro židovské vyhnance?
5 To, že židovští vyhnanci žili uprostřed národa, který uctíval mnoho bohů, bylo pro ně nelehkou zkouškou. Izraelité byli o staletí dříve Mojžíšem varováni, že pokud se vzbouří proti Svrchovanému Zákonodárci, bude to mít pro ně strašlivé následky. Mojžíš Izraelitům tehdy řekl: „Jehova nechá tebe a tvého krále, kterého si nad sebou dosadíš, pochodovat k národu, který jsi neznal ani ty ani tvoji praotcové; a tam budeš muset sloužit jiným bohům ze dřeva a z kamene.“ (5. Mojžíšova 28:15, 36)
6. Proč byl život v Babylóně těžkou zkouškou zejména pro Daniela, Chananjáše, Mišaela a Azarjáše?
6 V této obtížné situaci se Židé nyní ocitli. Nebylo snadné zachovávat ryzost, a těžké to měli zejména Daniel, Chananjáš, Mišael a Azarjáš. Tito čtyři mladí Hebrejci byli vybráni, aby byli vyškoleni pro práci ve státních službách. (Daniel 1:3–5) Připomeňme si, že dokonce dostali babylónská jména — Beltšacar, Šadrak, Mešak a Abednego —, což je mělo ovlivnit natolik, že by se zcela přizpůsobili novému prostředí. * Kdyby tito muži, kteří měli vysoké postavení, odmítli uctívat bohy země, v níž žili, mohli na sebe upoutat pozornost, a dokonce mohli být považováni za zrádce.
ZLATÁ SOCHA PŘEDSTAVUJE NEBEZPEČÍ
7. (a) Popište sochu, kterou postavil Nebukadnecar. (b) Za jakým účelem byla tato socha postavena?
7 Nebukadnecar chtěl patrně posílit jednotu své říše, a proto na pláni Dura postavil zlatou sochu. Byla 60 loket (27 metrů) vysoká a 6 loket (2,7 metru) široká. * Někteří badatelé se domnívají, že šlo jen o sloup nebo obelisk. Je však možné, že na velmi vysokém podstavci stála obrovská socha, která měla lidskou podobu a která mohla představovat samotného Nebukadnecara či boha Nebo. Ale ať už tímto monumentem, který čněl do velké výšky, bylo cokoli, jednalo se o symbol Babylónské říše. Tak se na něj mělo pohlížet a tak měl být uctíván. (Daniel 3:1)
8. (a) Kdo byl pozván na zasvěcení této sochy a co museli všichni přítomní udělat? (b) Jak měli být potrestáni ti, kdo by se před sochou odmítli poklonit?
8 Proto Nebukadnecar uspořádal zasvěcovací obřad. Shromáždil své satrapy, prefekty, místodržitele, rádce, pokladníky, soudce, policejní magistráty a všechny správce soudních oblastí. Hlasatel provolával: „Říká se vám, národy, národnostní skupiny a jazyky, že v čase, kdy uslyšíte Daniel 3:2–6)
zvuk rohu, píšťaly, citery, trojúhelníkové harfy, strunného nástroje, dud a hudebních nástrojů všeho druhu, padnete a budete uctívat zlatou sochu, kterou postavil král Nebukadnecar. A kdokoli nepadne a nebude uctívat, bude v témže okamžiku hozen do hořící ohnivé pece.“ (9. Jaký význam patrně mělo poklonění se soše, kterou postavil Nebukadnecar?
9 Někteří znalci se domnívají, že Nebukadnecar tento obřad uspořádal s cílem přimět Židy, aby se dopustili kompromisu vzhledem k uctívání Jehovy. Tato domněnka však pravděpodobně není správná, protože je zřejmé, že k účasti na této události byli pozváni pouze vládní úředníci. Ze Židů by tedy byli přítomni pouze ti, kteří měli nějaké postavení ve vládě. Zdá se tudíž, že cílem obřadu, při němž se jeho účastníci měli poklonit před sochou, bylo posílení vzájemnosti vládnoucí třídy. Učenec John F. Walvoord uvádí: „Tato přehlídka úředníků byla na jedné straně potěšující ukázkou moci Nebukadnecarovy říše a na druhé straně měla význam v tom, že přispěla k uznání božstev, která se podle názoru [Babylóňanů] zasloužila o jejich vítězství.“
JEHOVOVI SLUŽEBNÍCI SE NECHTĚJÍ DOPUSTIT KOMPROMISU
10. Proč Nežidům nedělalo problém vyhovět Nebukadnecarovu příkazu?
10 Většina těch, kdo se shromáždili před Nebukadnecarovou sochou, sice byla oddána různým bohům-patronům, ale kdyby sochu uctívali, neměli by z toho výčitky svědomí. „Všichni byli zvyklí uctívat modly, a to, že uctívali jednoho boha, jim nebránilo vzdávat poctu také jinému bohu,“ vysvětlil jeden znalec Bible.
Pokračoval: „Bylo to v souladu s převládajícím názorem těch, kdo uctívali modly, totiž že existuje mnoho bohů. . . a že není nesprávné vzdávat hold bohu kteréhokoli národa nebo kterékoli země.“11. Proč Šadrak, Mešak a Abednego odmítli poklonit se před sochou?
11 Židé se na to však dívali úplně jinak. Jejich Bůh, Jehova, jim přikázal: „Neuděláš si vyřezávanou sochu ani podobu něčeho, co je nahoře v nebesích nebo co je dole na zemi nebo co je ve vodách pod zemí. Nebudeš se jim klanět ani se nedáš svést, abys jim sloužil, protože já, Jehova, tvůj Bůh, jsem Bůh vyžadující výlučnou oddanost.“ (2. Mojžíšova 20:4, 5) Proto, když začala hrát hudba a všichni, kdo se shromáždili, padli před sochou k zemi, tři mladí Hebrejci — Šadrak, Mešak a Abednego — zůstali stát. (Daniel 3:7)
12. Z čeho někteří Chaldejci obvinili tři Hebrejce a proč?
12 To, že tři hebrejští úředníci odmítli uctívat sochu, některé Chaldejce rozlítilo. Ihned přistoupili ke králi a „obžalovali Židy“. * Žádné vysvětlení je nezajímalo. Chtěli, aby byli tito Hebrejci potrestáni za neloajálnost a zradu, a proto řekli: „Existují jistí Židé, které jsi ustanovil nad správou babylónské soudní oblasti, Šadrak, Mešak a Abednego; tihle zdatní muži na tebe nedbají, králi, neslouží tvým vlastním bohům a neuctívají zlatou sochu, kterou jsi postavil.“ (Daniel 3:8–12)
13, 14. Jak Nebukadnecar reagoval na jednání Šadraka, Mešaka a Abednega?
13 Nebukadnecar musel být velmi zklamán, když slyšel, že tito tři Hebrejci neuposlechli jeho nařízení. Bylo jasné, že se mu nepodařilo Šadraka, Mešaka a Abednega
změnit tak, aby z nich byli věrní zastánci Babylónské říše. Cožpak je ale nepoučoval v moudrosti Chaldejců? Vždyť jim dokonce změnil jméno! Pokud si ovšem Nebukadnecar myslel, že velkolepý vzdělávací program naučí tyto mladé muže novému způsobu uctívání nebo že změnou jména se změní jejich identita, pak se velmi mýlil. Šadrak, Mešak a Abednego zůstali věrnými služebníky Jehovy.14 Krále Nebukadnecara to rozlítilo. Ihned předvolal Šadraka, Mešaka a Abednega a zeptal se: „Je to opravdu tak, Šadraku, Mešaku a Abednego, že nesloužíte mým vlastním bohům a neuctíváte zlatou sochu, kterou jsem postavil?“ Nebukadnecar pronesl tato slova nepochybně zcela šokován. Jistě si musel říkat: ‚Jak mohli tři rozumní muži neuposlechnout tak jasný příkaz — navíc když za jeho porušení je tak přísný trest?‘ (Daniel 3:13, 14)
15, 16. Jakou šanci ještě dal Nebukadnecar třem Hebrejcům?
15 Nebukadnecar byl ochoten dát těmto třem Hebrejcům ještě jednu šanci. Řekl jim: „Jste-li tedy přichystáni, až uslyšíte zvuk rohu, píšťaly, citery, trojúhelníkové harfy, strunného nástroje a dud a hudebních nástrojů všeho druhu, že padnete a budete uctívat sochu, kterou jsem udělal, dobrá. Ale jestliže uctívat nebudete, v témže okamžiku budete hozeni do hořící ohnivé pece. A kdo je ten bůh, který vás může vyprostit z mých rukou?“ (Daniel 3:15)
16 Je zřejmé, že poučení, které vyplynulo ze snu o soše (zapsaného ve 2. kapitole Daniela), se Nebukadnecarovi nevrylo do mysli a do srdce trvale. Možná už zapomněl, co tehdy sám řekl Danielovi: „Váš Bůh je opravdu Bůh bohů a Pán králů.“ (Daniel 2:47) Nyní to vypadalo, jako kdyby Nebukadnecar dokonce provokoval Jehovu tvrzením, že ani On nedokáže Hebrejce zachránit před trestem, který je čeká.
17. Jak Šadrak, Mešak a Abednego reagovali na královu nabídku?
17 Šadrak, Mešak a Abednego si ale nepotřebovali nic znovu promýšlet. Ihned králi odpověděli: „Nebukadnecare, v tomto ohledu není nutné, abychom ti odpověděli byť i jen slovem. Jestliže to má být, náš Bůh, kterému sloužíme, je schopen nás vyprostit. Vyprostí nás z hořící ohnivé pece a z tvé ruky, králi. Jestliže však ne, ať je ti známo, králi, že tvým bohům, těm nesloužíme, a zlatou sochu, kterou jsi postavil, uctívat nebudeme.“ (Daniel 3:16–18)
DO OHNIVÉ PECE!
18, 19. Co se stalo, když byli tři Hebrejci hozeni do ohnivé pece?
18 Rozlícený Nebukadnecar přikázal svým sluhům, aby pec rozpálili sedmkrát víc, než bylo obvyklé. Potom „jistým zdatným mužům se životní energií“ nařídil, aby Šadraka, Mešaka a Abednega svázali a hodili je do „hořící ohnivé pece“. Tito ‚zdatní muži‘ uposlechli královy příkazy a tři Hebrejce, svázané a zcela oblečené — snad proto, aby je oheň pohltil ještě rychleji —, hodili do ohně. Nicméně těmi, kdo zahynuli v plamenech, byli Nebukadnecarovi sloužící. (Daniel 3:19–22)
19 Stalo se však něco velmi zvláštního. Šadrak, Mešak a Abednego sice byli v ohnivé peci, ale plameny je nepohlcovaly. Představte si, jak musel být Nebukadnecar udiven! Byli pevně svázáni a pak hozeni do planoucího ohně, ale jsou stále ještě naživu. Dokonce se volně procházejí v ohni! Nebukadnecar si však všiml ještě něčeho jiného. „Nehodili jsme doprostřed ohně tři svázané Daniel 3:23–25)
zdatné muže?“ zeptal se svých vysokých královských úředníků. „Ano, králi,“ odpověděli. Král zvolal: „Pohleďte, spatřuji čtyři zdatné muže, jak se volně procházejí uprostřed ohně a nic jim neubližuje, a ten čtvrtý se vzhledem podobá synovi bohů.“ (20, 21. (a) Čeho si Nebukadnecar všiml na Šadrakovi, Mešakovi a Abednegovi, když vyšli z pece? (b) Co musel Nebukadnecar uznat?
20 Nebukadnecar přistoupil ke dveřím ohnivé pece a zavolal: „Šadraku, Mešaku a Abednego, sluhové Nejvyššího Boha, vykročte a pojďte sem!“ Tři Hebrejci vykročili zprostřed ohně. Je nepochybné, že všichni očití svědkové tohoto zázraku, mezi nimiž byli satrapové, prefekti, místodržitelé a vysocí úředníci, byli ohromeni. Jako by tito tři mladí muži vůbec nebyli v peci! Dokonce ani nenačichli pachem ohně a neměli ožehlý ani jediný vlas na hlavě. (Daniel 3:26, 27)
21 Nyní král Nebukadnecar musel uznat, že Jehova je Nejvyšší Bůh. Prohlásil: „Požehnaný buď Bůh Šadrakův, Mešakův a Abednegův, jenž poslal svého anděla a vyprostil své sluhy, kteří v něho důvěřovali a kteří změnili samotné slovo krále a vydali svá těla, protože nechtěli sloužit a nechtěli uctívat vůbec žádného boha kromě svého vlastního Boha.“ Král pak ještě dodal přísné varování: „A vychází ode mne nařízení, že kterýkoli národ, národnostní skupina nebo jazyk, který řekne něco nesprávného proti Bohu Šadrakovu, Mešakovu a Abednegovu, má být rozsekán na kusy a jeho dům má být přeměněn ve veřejný záchod; jelikož neexistuje jiný bůh, který je schopen osvobozovat jako tento.“ Tehdy ti tři Hebrejci znovu získali královu přízeň a ‚v babylónské soudní oblasti se jim dobře dařilo‘. (Daniel 3:28–30)
VÍRA A TĚŽKÉ ZKOUŠKY DNES
22. Jak se dnešní Jehovovi služebníci vypořádávají se situacemi podobnými těm, v jakých byli Šadrak, Mešak a Abednego?
22 Dnešní Jehovovi ctitelé se dostávají do situací podobných těm, v jakých byli Šadrak, Mešak a Abednego. Je pravda, že Boží ctitelé možná nejsou doslovnými vyhnanci. Ježíš však řekl, že jeho následovníci ‚nebudou částí světa‘. (Jan 17:14) Jsou „cizinci“, a to v tom smyslu, že si neosvojují nebiblické zvyky, postoje ani jednání lidí, mezi nimiž žijí. Křesťané, jak napsal apoštol Pavel, se mají ‚přestat utvářet podle tohoto systému věcí‘. (Římanům 12:2)
23. Jak tři Hebrejci projevovali pevný postoj a jak mohou dnešní křesťané napodobovat jejich příklad?
23 Ti tři Hebrejci odmítli přizpůsobit se babylónskému systému. Nenechali se zviklat ani důkladným poučováním v chaldejské moudrosti. Jejich postoj v otázce uctívání byl neotřesitelný a jejich věrnost patřila Jehovovi. Dnešní křesťané musí být stejně pevní. Nemusí se stydět za to, že jsou jiní než lidé ve světě. Vždyť „svět pomíjí a rovněž jeho touha“. (1. Jana 2:17) Bylo by tedy pošetilé a zbytečné přizpůsobovat se tomuto systému věcí, který se chýlí ke svému konci.
24. Jak se postoj pravých křesťanů podobá postoji tří Hebrejců?
24 Křesťané se musí střežit před každým druhem modlářství, které má i různé skryté formy. * (1. Jana 5:21) Šadrak, Mešak a Abednego poslušně a uctivě stáli před zlatou sochou, ale uvědomovali si, že kdyby se před ní poklonili, znamenalo by to víc než jen uctivý postoj. Byl by to projev uctívání, a kdyby se na něm podíleli, vyvolali by tím Jehovovu zlobu. (5. Mojžíšova 5:8–10) John F. Walvoord píše: „Bylo to v podstatě totéž jako vzdát poctu vlajce, ale vzhledem k tomu, že mezi náboženskou loajalitou a loajalitou k národu byl úzký vztah, mohlo to mít i náboženský podtext.“ Stejně pevně se proti modlářství staví i dnešní praví křesťané.
25. Jaké poučení jste si vzali z pravdivého životního příběhu Šadraka, Mešaka a Abednega?
25 Biblická zpráva o Šadrakovi, Mešakovi a Abednegovi poskytuje vynikající poučení všem, kdo jsou rozhodnuti projevovat výlučnou oddanost Jehovovi. Je zjevné, že právě tyto tři Hebrejce měl Pavel na mysli, když mezi mnoha Božími ctiteli, kteří projevovali víru, jmenoval ty, kteří „zastavovali sílu ohně“. (Hebrejcům 11:33, 34) Všechny lidi, kteří takovou víru napodobují, Jehova odmění. Tři Hebrejce osvobodil z ohnivé pece. My však můžeme mít jistotu, že všechny své věrně oddané služebníky, kteří kvůli své ryzosti přišli o život, vzkřísí a dá jim věčný život. Jehova rozhodně „střeží duše svých věrně oddaných; z ruky ničemných je osvobozuje“. (Žalm 97:10)
[Poznámky pod čarou]
^ 3. odst. Někteří znalci se domnívají, že Marduk považovaný za zakladatele Babylónské říše představuje zbožštěného Nimroda. Nelze to však tvrdit s jistotou.
^ 6. odst. „Beltšacar“ znamená „Ochraňuj život krále“. Význam jména „Šadrak“ je možná „Nařízení Akua“, což byl sumerský bůh měsíce. Jméno „Mešak“ možná souvisí s jedním ze sumerských bohů a „Abednego“ znamená „Sluha Nega“ neboli Neba.
^ 7. odst. Někteří znalci Bible jsou toho názoru, že socha musela být vzhledem ke svým obrovským rozměrům zhotovena ze dřeva a potom potažena zlatem.
^ 12. odst. Aramejský výraz překládaný jako „obžalovali“ znamená ‚jíst kusy‘ nějakého člověka, jakoby ho rozžvýkat pomluvami.
^ 24. odst. Bible spojuje s modlářstvím například nenasytnost a chamtivost. (Filipanům 3:18, 19; Kolosanům 3:5)
CO JSTE SE NAUČILI?
• Proč se Šadrak, Mešak a Abednego odmítli poklonit před sochou, kterou postavil Nebukadnecar?
• Jak Nebukadnecar reagoval na postoj, který zaujali tři Hebrejci?
• Jak Jehova odměnil tři Hebrejce za jejich víru?
• Jaké poučení jste načerpali z pravdivého životního příběhu Šadraka, Mešaka a Abednega?
[Studijní otázky]
[Celostránkový obrázek na straně 68]
[Obrázky na straně 70]
1. Chrámová věž (zikkurat) v Babylóně
2. Mardukův chrám
3. Bronzová deska, na níž jsou bůh Marduk (vlevo) a bůh Nebo (vpravo) vyobrazeni, jak stojí na drakovi
4. Kamej vyobrazující Nebukadnecara, který byl znám svými stavitelskými díly
[Celostránkový obrázek na straně 76]
[Celostránkový obrázek na straně 78]