5. KAPITOLA

Hinduismus — Člověk hledá osvobození

„V hinduistické společnosti je náboženským zvykem nejprve se ráno vykoupat buď v blízké řece, nebo doma, pokud není v místě žádná řeka ani potok. Lidé věří, že je to posvěcuje. Potom, stále ještě bez jídla, jdou do místního chrámu a obětují květiny a jídlo místnímu bohu. Někteří modlu omyjí a ozdobí červeným a žlutým práškem.

Téměř v každé domácnosti mají koutek nebo i místnost k uctívání oblíbeného rodinného boha. Na některých místech je oblíbeným bohem Ganéša, bůh se sloní hlavou. Lidé se k němu modlí zejména o úspěch, protože je známý jako ten, kdo odstraňuje překážky. Jinde mívají první místo v projevech oddanosti Kršna, Ráma, Šiva, Durga nebo jiné božstvo.“ — Tara C., Káthmandu, Nepál.

1. a) Popište některé hinduistické zvyky. b) Jaké jsou některé rozdíly mezi západním a hinduistickým pohledem na život?

CO je hinduismus? Je to jen zjednodušená západní představa uctívání zvířat, koupelí v Ganze a kastovnictví? Nebo v sobě skrývá více? Odpověď zní: skrývá v sobě mnohem více. Hinduismus je jiné chápání života, jemuž jsou západní hodnoty zcela cizí. Lidé na Západě mají sklon pohlížet na život jako na chronologickou řadu událostí v historii. Hindové vidí život  jako stále se opakující koloběh, v němž má lidská historie malou důležitost.

2, 3. a) Proč je obtížné definovat hinduismus? b) Jak vysvětluje jeden hinduistický spisovatel hinduismus a polyteismus?

² Definovat hinduismus není snadné, protože nemá žádné určité krédo, kněžskou hierarchii ani řídící orgán. Má však svámí (učitele) a guru (duchovní vůdce). Široká definice hinduismu uvedená v jedné historické knize říká, že je to „celý komplex článků víry a institucí, který vyvstával od doby, kdy byly složeny jejich starobylé (a nejposvátnější) spisy, védy, až dodnes“. Jiná kniha uvádí: „Mohli bychom říci, že hinduismus je kult bohů Višnua nebo Šivy nebo bohyně Šaktí, případně kult jejich vtělení, různých vzhledů, manželských druhů či potomstva.“ Sem patří kulty Rámy a Kršny (Višnuových vtělení), Durgy, Skandy a Ganéši (Šivovy manželky, případně synů). Tvrdí se, že hinduismus má 330 miliónů bohů, a přesto prý není mnohobožský. Jak je to možné?

³ Vysvětluje to indický spisovatel A. Parthasarathy: „Hinduisté nejsou polyteisté. Hinduismus mluví o jednom Bohu. . . Různí bohové a bohyně hinduistického panteonu jsou pouze představitelé moci a funkcí jednoho nejvyššího Boha ve viditelném světě.“

4. Co zahrnuje pojem „hinduismus“?

⁴ Hinduisté často o své víře mluví jako o sanátana dharma, což znamená věčný zákon nebo řád. Hinduismus * je opravdu jen volný pojem, který popisuje řadu náboženství a sekt (sampradájí), které se po více než tisíc let vyvíjely a vzkvétaly pod střechou složité staroindické mytologie. Tato mytologie je tak  spletitá, že New Larousse Encyclopedia of Mythology prohlašuje: „Indická mytologie je nerozpletitelná džungle bujícího porostu. Když do ní vstoupíte, ztratí se vám denní světlo a všechno jasné povědomí o směru.“ Přesto v této kapitole probereme některé rysy a nauky této víry.

Starověké kořeny hinduismu

5. Jak rozšířený je hinduismus?

⁵ Hinduismus sice není tak rozšířený jako některá jiná velká náboženství, přesto měl v roce 1990 téměř 700 miliónů přívrženců, čili asi každého osmého (13%) ze světové populace. Většina jich je však v Indii. Proto je logické ptát se: Jak a proč se hinduismus rozšířil právě v Indii?

6, 7. a) Jak se podle některých historiků dostal hinduismus do Indie? b) Jak předkládá hinduismus legendu o potopě? c) Jaká forma náboženství se podle archeologa Marshalla pěstovala v údolí Indu, než přišli Árjové?

⁶ Někteří historikové říkají, že hinduismus má své kořeny asi 3 500 let v minulosti, ve vlně stěhování národů, jež přivedla árijský lid se světlou pletí ze severozápadu do údolí Indu, jež patří nyní převážně Pákistánu a Indii. Odtamtud se rozšířil po rovinách Gangy a napříč Indií. Někteří odborníci tvrdí, že náboženské představy přistěhovalců byly založeny na starobylých íránských a babylónských naukách. Jedna nitka společná mnoha kulturám a vyskytující se i v hinduismu je legenda o potopě. — Viz rámeček, strana 120.

⁷ Jaká forma náboženství se však pěstovala v údolí Indu před příchodem Árjů? Jeden archeolog, Sir John Marshall, mluví o „‚Velké bohyni matce‘. . . některá  znázornění představují těhotnou ženskou figurku, většinu tvoří nahé ženské postavy s vysokým límcem a účesem. . . Potom je ‚Mužský bůh‘, ‚okamžitě rozeznatelný jako prototyp historického Šivy‘, sedící tak, že se chodidla nohou dotýkají (jogínská poloha), ityfalický (připomínající kult lingamu [falu]), obklopený zvířaty (zobrazující Šivovo přízvisko ‚Pán zvířat‘). Hojná jsou kamenná znázornění falu a vulvy,. . . jež ukazují ke kultu lingamu a jóní Šivy a jeho manželky.“ (World Religions—From Ancient History to the Present [Světová náboženství — od starověkých dějin k dnešku]) Šiva je dodnes uctíván jako bůh plodnosti, bůh falu neboli lingamu. Zvířetem, na němž jede, je býk Nandin.

8, 9. a) Jak jeden hinduistický učenec nesouhlasí s Marshallovou teorií? b) Jaká protikladná tvrzení se pronášejí o uctívaných předmětech hinduismu a „křesťanství“? c) Co je základem svatých spisů hinduismu?

⁸ Hinduistický učenec Svámí Sankarananda s Marshallovým výkladem nesouhlasí a prohlašuje, že uctívané kameny, některé známé jako Šivalinga, byly  původně symboly „nebeského ohně nebo slunce a slunečního ohně, paprsků“. (The Rigvedic Culture of the Pre–Historic Indus [Rgvédská kultura prehistorického Indu]) Dokazuje, že „pohlavní kult. . . nevznikl jako náboženský kult. Je to dodatečný produkt. Je to úpadek původního kultu. Jsou to lidé, kteří strhávají ideál, jenž je příliš vysoký pro jejich chápání, na svou vlastní úroveň.“ Jako protiargument k západní kritice hinduismu říká, že na základě křesťanského uctívání kříže, pohanského falického symbolu, „křesťané. . . jsou vyznavači pohlavního kultu“.

⁹ Během doby byly indické články víry, mýty a legendy zapisovány, a dnes tvoří svaté spisy hinduismu. Přestože jsou tato posvátná díla rozsáhlá, nepokoušejí se předložit jednotné hinduistické učení.

Svaté spisy hinduismu

10. Jaké jsou některé z nejstarších hinduistických spisů?

¹⁰ Nejstarší spisy jsou védy, sbírka modliteb a hymnů známých jako Rgvéd, Sámavéd, Jadžurvéd a Atharvavéd. Byly složeny během několika století a dokončeny okolo roku 900 př. n. l. K védám se později připojily jiné spisy včetně bráhman a upanišad.

11. a) Jaký je rozdíl mezi bráhmanami a upanišadami? b) Jaké nauky jsou vyjádřeny v upanišadách?

¹¹ Bráhmany vypisují, jak se mají konat obřady a oběti domácí i veřejné, a podrobně rozebírají jejich hluboký smysl. Byly sepisovány kolem roku 300 př. n. l. a později. Upanišady (doslova „přisednutí k učiteli“), také známé jako védánty a psané v letech 600–300 př. n. l., jsou pojednání, která uvádějí zdůvodnění veškerého myšlení a jednání podle hinduistické filozofie. V těchto spisech byly vyjádřeny nauky o sansáře  (stěhování duší) a karmanu (víře, že skutky minulého života jsou příčinou nynějšího postavení v životě).

12. Kdo byl Ráma a kde se nalézá jeho příběh?

¹² Jiná soustava spisů jsou purány neboli dlouhé alegorické povídky obsahující mnoho hinduistických mýtů o bozích a bohyních a také o hinduistických hrdinech. Do této rozsáhlé hinduistické knihovny patří také eposy Rámájana a Mahábhárata. První je příběh „Pána Rámy. . . nejskvělejší ze všech postav v posvátné literatuře“, jak říká A. Parthasarathy. Rámájana je pro hinduisty jeden z nejpopulárnějších spisů. Datuje se zhruba do čtvrtého století př. n. l. Je to příběh hrdiny Rámy neboli Rámačándry, na nějž hinduisté pohlížejí jako na vzorového syna, bratra a manžela. Je pro ně sedmým avatárem (vtělením) Višnua a jeho jméno se často vzývá na pozdrav.

13, 14. a) Co je podle jednoho indického pramene Bhagavadgíta? b) Co znamená šruti a smriti a co je Manu Smriti?

¹³ Podle Bhaktivédánty Svámího Prabhupády, zakladatele Mezinárodní Krišnovy společnosti, „Bhagavadgíta [část Mahábháraty] je nejvyšším poučením o mravnosti. Poučky Bhagavadgíty tvoří nejvyšší stupeň náboženství a nejvyšší stupeň mravnosti. . . Poslední poučka v Gítě je poslední slovo vší mravnosti a náboženství: vzdát se Krsnovi [Kršnovi].“ — BG.

¹⁴ Bhagavadgíta (Píseň vznešeného), pokládaná některými za „klenot indické duchovní moudrosti“, je „rozmluva na bojišti mezi Pánem Šrí Krišnou, nejvyšší osobností Božstva, a Ardžunou, jeho důvěrným přítelem a ctitelem, jehož poučuje o umění seberealizace“. Bhagavadgíta je ovšem jen jednou částí rozsáhlé hinduistické svaté knihovny. Některé z těchto spisů  (védy, bráhmany a upanišady) jsou chápány jako šruti neboli „slyšené“, a považují se proto za přímo zjevená posvátná písma. Jiné, jako eposy a purány, jsou smriti neboli „zapamatované“, a proto sestavené lidskými autory, třebaže odvozené ze zjevení. Jeden příklad je Manu Smriti, jež předkládá hinduistický náboženský a společenský zákon a také vysvětluje podklad pro kastovní systém. Jaké jsou některé články víry, jež vznikly z těchto hinduistických spisů?

Učení a chování — ahinsá a varna

15. a) Definujte ahinsá a vysvětlete, jak to uplatňují džinisté. b) Jak pohlížel na ahinsá Gándhí? c) Jak se od hinduistů a džinistů liší sikhové?

¹⁵ V hinduismu jsou stejně jako v jiných náboženstvích jisté základní pojmy, které ovlivňují myšlení a každodenní chování. Vyniká pojem ahinsá (slovo ze sánskrtu) neboli nenásilí, jímž tak proslul Mohandás Gándhí (1869–1948), známý jako Mahátma. (Viz rámeček, strana 113.) Na základě této filozofie nemají hinduisté zabíjet jiné tvory ani jim činit násilí, což je jeden z důvodů, proč ctí některá zvířata, jako krávy, hady a opice. Nejpřísnějšími zastánci tohoto učení ahinsá a úcty k životu jsou stoupenci džinismu (založeného v šestém století př. n. l.), kteří chodí bosi, a dokonce nosí masku, aby náhodou nespolkli nějaký hmyz. (Viz rámeček, strana 104, a fotografii, strana 108.) Naproti tomu sikhové jsou známi svou válečnickou tradicí, a Singh, jejich běžné příjmení, znamená lev. — Viz rámeček, strany 100–101.

16. a) Jak pohlíží většina hinduistů na kastovní systém? b) Co říkal o kastovním systému Gándhí?

¹⁶ Všeobecně známou stránkou hinduismu je varna neboli kastovní systém, který dělí společnost do  příslušných tříd. (Viz rámeček, strana 113.) Nelze si nevšimnout, že hinduistická společnost je dosud rozvrstvena podle tohoto systému, přestože je buddhisty a džinisty zavrhován. Avšak stejně jako ve Spojených státech a jinde přetrvává rasová diskriminace, je i kastovní systém v indické psychice hluboce zakořeněn. Je to svým způsobem druh třídního vědomí, který se podobně dodnes v menší míře vyskytuje v britské společnosti a v jiných zemích. (Jakub 2:1–9) V Indii se tedy člověk rodí do přísného kastovního systému a není takřka úniku. Průměrný hinduista však ani únik nehledá. Pohlíží na své zařazení jako na svůj předurčený, nevyhnutelný životní úděl, který je důsledkem jeho činů v předešlém životě, neboli karman. Jak ale kastovní systém vznikl? Opět se musíme obrátit k hinduistické mytologii.

17, 18. Jak vznikl podle hinduistické mytologie kastovní systém?

¹⁷ Podle hinduistické mytologie existovaly původně čtyři hlavní kasty, založené na částech těla Puruši, praotce lidstva. Hymny Rgvédu říkají:

 „Když dělili Purušu, kolik nadělali částí?

Jak říkají jeho ústům, jeho pažím? Jak říkají jeho stehnům a nohám?

Bráhman [nejvyšší kasta] byl jeho ústy, z obou jeho paží vznikla rádžanja.

Z jeho stehen se stal vaišja, z jeho nohou byl vytvořen šúdra.“ — The Bible of the World (Bible světa)

¹⁸ Věřilo se tedy, že kněží, bráhmani, nejvyšší kasta, vznikli z Purušových úst, jeho nejvyšší části. Vládnoucí neboli válečnická třída (kšatrija nebo rádžanja) pocházela z jeho paží. Kupecká a rolnická třída nazývaná vaisja nebo vaišja pocházela z jeho stehen. Nižší třída, súdra nebo šúdra, čili nádenická třída vzešla z jeho chodidel.

19. Jaké jiné kasty vznikly?

¹⁹ Během staletí vznikly ještě nižší kasty, vyvrženci a Nedotknutelní, neboli, jak jim laskavěji říkal Mahátma Gándhí, Haridžani, čili ‚osoby patřící bohu Višnuovi‘. Ačkoli nedotknutelnost je v Indii od roku 1948 nezákonná, Nedotknutelní mají stále velmi tvrdý život.

20. Jaké jsou jiné formy kastovního systému?

²⁰ Během doby se kasty rozmnožily tak, že odpovídaly snad každému povolání a řemeslu v indické společnosti. Tento starobylý kastovní systém, který udržuje každého na jeho společenském místě, je ve skutečnosti také rasový a „obsahuje různé rasové typy od toho, který je známý jako árijský [se světlou pletí], až po před–drávidské kmeny [s tmavší pletí]“. Varna neboli kasta znamená „barvu“. „První tři kasty byli  Árjové, nejsvětlejší lidé, čtvrtá kasta, shrnující domorodce s tmavou pletí, byla neárijská.“ (Myths and Legends Series—India [Série mýtů a legend — Indie] od Donalda A. Mackenzieho) Je skutečností indického života, že kastovní systém posílený náboženským učením o karmanu uzavřel milióny lidí do trvalé bídy a bezpráví.

Skličující koloběh bytí

21. Jak podle Garudapurány ovlivňuje karman osobní úděl?

²¹ Jiným základním článkem víry, který ovlivňuje hinduistickou etiku a chování, a jedním z nejpodstatnějších, je učení o karmanu. Je to zásada, že každý čin má své následky, ať už pozitivní nebo negativní; karman určuje každé bytí stěhující se neboli převtělené duše. Jak vysvětluje Garudapurána:

„Člověk je stvořitelem vlastního osudu, a již ve svém zárodečném životě je ovlivněn dynamikou skutků svého předešlého bytí. Ať uzavřen v horské pevnosti, nebo houpán v náručí moře, ať bezpečný na klíně své matky, nebo zvedán vysoko nad její hlavu, člověk nemůže uprchnout před účinky svých vlastních předešlých činů. . . Cokoli se má člověku stát v určitém věku nebo čase, to ho jistě tehdy a v ten den dostihne.“

Garudapurána pokračuje:

„Poznání získané člověkem při jeho předešlém zrození, bohatství rozdané na almužnách v jeho předešlém bytí a skutky jím učiněné v předcházejícím vtělení předcházejí jeho duši v jejím pobývání.“

22. a) Jaký je rozdíl mezi vyhlídkami duše po smrti v hinduismu a v křesťanstvu? b) Jaké je biblické učení o duši?

 ²² Na čem spočívá tato víra? Pro učení o karmanu je podstatná nesmrtelnost duše a karman odlišuje hinduistický pohled na duši od pohledu křesťanstva. Hinduista věří, že každá osobní duše, džíva neboli prána, * prochází mnoha převtěleními a možná „peklem“. Musí usilovat o splynutí s „Nejvyšší skutečností“ nazývanou také brahman nebo brahma (nezaměňovat s hinduistickým bohem Brahmou). Nauky křesťanstva zase nabízejí duši výběr mezi nebem, peklem, očistcem nebo limbem, a to podle náboženského přesvědčení. — Kazatel 9:5, 6, 10; Žalm 146:4.

23. Jak ovlivňuje karman hinduistický názor na život? (Srovnej Galaťanům 6:7–10.)

²³ Karman vyvolává u hinduistů sklon k fatalismu. Věří, že současné postavení je důsledkem předešlého bytí, a proto je zasloužené, ať je dobré nebo špatné. Hinduista se může snažit o lepší chování, aby snad bylo příští bytí snesitelnější. Přijímá tedy svůj úděl ochotněji než západní člověk. Hinduista ve všem vidí působení zákona příčiny a následku ve vztahu ke svému předešlému životu. To vše je samozřejmě založeno na předpokladu, že člověk má nesmrtelnou duši, která pokračuje do dalšího života, ať jako člověk, zvíře nebo rostlina.

24. Co je mókša a jak věří hinduisté, že jí dosáhnou?

 ²⁴ Jaký je tedy konečný cíl hinduistické víry? Dosáhnout mókši, což znamená osvobození nebo propuštění z koloběhu přerodů a různých bytí. Je to tedy únik z bytí v těle, únik ne pro tělo, ale pro „duši“. „Protože mókša, neboli propuštění z dlouhé série převtělení, je cílem každého hinduisty, skutečně největší událostí v životě je jeho smrt,“ říká jeden komentátor. Mókši lze dosáhnout sledováním různých márg neboli cest. (Viz rámeček, strana 110.) Jak mocně je toto náboženské učení svázáno se starobabylónským pojetím nesmrtelnosti duše!

25. Jak se liší hinduistický názor na život od biblického pohledu?

²⁵ Podle Bible je však toto pohrdání hmotným životem a jeho zavrhování v přímém protikladu k původnímu předsevzetí Jehovy Boha s lidstvem. Když stvořil první lidskou dvojici, určil ji ke šťastnému, radostnému pozemskému bytí. Biblická zpráva nám říká:

„A Bůh pak stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu; stvořil je mužského a ženského rodu. Bůh jim pak požehnal a Bůh jim řekl: ‚Buďte plodní a přibývejte a naplňte zemi a podmaňte si ji a mějte v podřízenosti mořské ryby a nebeské létající tvory a každého živého tvora, který se pohybuje na zemi.‘. . . Potom Bůh viděl všechno, co udělal, a pohleďme, bylo to velmi dobré.“ (1. Mojžíšova 1:27–31)

Bible prorokuje zemi brzký věk míru a spravedlnosti, věk, v němž bude mít každá rodina své vlastní slušné obydlí, a věčným údělem lidstva bude dokonalé zdraví a život. — Izajáš 65:17–25; 2. Petra 3:13; Zjevení 21:1–4.

26. Na jakou otázku je nyní třeba odpovědět?

 ²⁶ Další otázka, kterou je třeba zodpovědět, je: Kdo jsou bohové, jimž se musí hinduista zalíbit, aby obdržel dobrý karman?

Panteon hinduistických bohů

27, 28. a) Kteří bohové tvoří hinduistickou trimúrti? b) Kdo jsou jejich manželky neboli vznešené choti? c) Jmenujte některé jiné hinduistické bohy a bohyně.

²⁷ Hinduismus si sice činí nárok na milióny bohů, ale v praxi jsou to jen jistí oblíbení bohové, na něž se soustředily různé sekty uvnitř hinduismu. Tři z nejpřednějších bohů jsou seskupeni v tom, čemu hinduisté říkají trimúrti, trojice, triáda bohů. — Jiné hinduistické bohy viz v rámečku, strany 116–17.

²⁸ Trojice se skládá z Brahmy stvořitele, Višnua udržovatele a Šivy ničitele a každý má nejméně jednu manželku neboli vznešenou choť. Brahma je manželem Sarasvatí, bohyně poznání, Višnuova manželka je Lakšmí, kdežto Šivova první manželka byla Satí, která spáchala sebevraždu. Byla to první žena, jež vstoupila do obětního ohně, a tak se stala první satí. Podle jejího mytologického příkladu se tisíce indických vdov během staletí obětovalo na pohřební hranici svého  manžela. Tento zvyk je však nyní nezákonný. Šiva má také jinou manželku, známou pod několika jmény a tituly. Ve své příznivé podobě je to Párvatí a Uma, a také Gaurí, Zlatá. Jako Durga nebo Kálí je děsivou bohyní.

29. Jak pohlížejí hinduisté na Brahmu? (Srovnej Skutky 17:22–31.)

²⁹ Brahma, ačkoli má ústřední místo v hinduistické mytologii, nezaujímá důležité místo v uctívání průměrného hinduisty. Je mu ve skutečnosti zasvěceno jen málo chrámů, přestože je nazýván Brahma stvořitel. Hinduistická mytologie však připisuje akt stvoření  hmotného vesmíru nejvyšší bytosti, zdroji nebo podstatě — brahmanu neboli brahma, ztotožněnému s posvátnou slabikou ÓM nebo AUM. Všichni tři členové trojice jsou považováni za část této „bytosti“ a na všechny ostatní bohy se pohlíží jako na různé projevy. Kterýkoli bůh je tedy uctíván jako nejvyšší, to božstvo se považuje za všeobjímající. Zatímco hinduisté zjevně uctívají milióny bohů, většina uznává jen jednoho pravého Boha, který může přijmout mnohé podoby: mužské, ženské, ba i zvířecí. Proto hinduističtí učenci pohotově poukazují na to, že hinduismus je ve skutečnosti monoteistický, ne polyteistický. Pozdější védské myšlení však zavrhuje pojem nejvyšší bytosti a nahrazuje jej neosobním božským principem nebo skutečností.

30. Jací jsou někteří avatárové Višnua?

³⁰ Višnu, dobrotivé sluneční a kosmické božstvo, je středem uctívání pro vyznavače višnuismu. Objevuje se v deseti avatárech neboli vtěleních včetně Rámy, Kršny a Buddhy. * Jiný avatára je Višnu Nárájana, „znázorněný v lidské podobě, jak spí na svinutém hadu Šéšovi neboli Anantovi, pluje na kosmických vodách se svou manželkou, bohyní Lakšmí, jež mu sedí u nohou, zatímco bůh Brahma vyvstává z lotosu, jenž roste z Višnuova pupku“. — The Encyclopedia of World Faiths (Encyklopedie světových věr).

31. Jaký druh boha je Šiva?

 ³¹ Šiva, také běžně nazývaný Mahéša (Nejvyšší pán) a Mahádéva (Velký bůh), je druhý největší bůh hinduismu, a uctívání zaměřené na něho se jmenuje šivaismus. Je popsán jako „velký asketa, jogínský mistr, jenž sedí ponořen v meditaci na svazích Himálaje, tělo pomazané popelem a hlavu pokrytou zcuchanými vlasy“. Je také známý „svým erotismem jako oplodňovatel a nejvyšší pán tvoření, Mahádéva“. (The Encyclopedia of World Faiths) Je uctíván prostřednictvím lingamu neboli falického znázornění. — Viz fotografie, strana 99.

32. a) Jaké podoby přijímá bohyně Kálí? b) Jak bylo z jejího uctívání odvozeno anglické slovo?

 ³² Jako mnohá jiná světová náboženství má hinduismus svou nejvyšší bohyni, která může být přitažlivá nebo děsivá. Ve své příjemnější podobě je známa jako Párvatí a Uma. Její strašlivá povaha se projevuje jako Durga nebo Kálí, krvežíznivá bohyně, která si libuje v krvavých obětech. Jako bohyně matka, Kálí Ma (Černá matka země), je hlavní bohyní šaktistické sekty. Zobrazuje se obnažená až k bokům a ověšená mrtvolami, hady a lebkami. V minulosti jí obětovali věřící známí jako thugi uškrcené lidské oběti. (Z tohoto slova vzniklo anglické slovo „thug“ — surovec.)

Hinduismus a řeka Ganga

33. Proč je Ganga pro hinduisty posvátná?

³³ Nemůžeme mluvit o hinduistickém panteonu bohů a nezmínit se o jeho nejposvátnější řece — Ganze. Mnoho hinduistické mytologie se přímo váže k řece Ganze neboli Ganga Ma (matce Ganze), jak říkají věřící hinduisté. (Viz mapu na straně 123.) Pronášejí modlitbu, která obsahuje 108 různých pojmenování řeky. Proč je Ganga upřímnými hinduisty tak ctěna? Protože úzce souvisí s jejich každodenním přežíváním a s jejich starobylou mytologií. Věří, že předtím existovala v nebi jako Mléčná dráha. Jak se tedy stala řekou?

34. Jaké je jedno vysvětlení vzniku řeky Gangy podle hinduistické mytologie?

³⁴ Většina hinduistů by to s jistými obměnami vysvětlila takto: Mahárádža Ságara měl 60 000 synů, kteří byli zabiti ohněm Kapily, zjevení Višnua. Jejich duše byly odsouzeny do pekla, ledaže by bohyně Ganga sestoupila z nebe, očistila je a zprostila je prokletí. Ságarův pravnuk Bhagíratha prosil Brahmu, aby dovolil  posvátné Ganze sestoupit na zem. Jedna verze pokračuje: „Ganga odvětila: ‚Jsem tak mohutný proud, že bych roztříštila základy země.‘ A tak [Bhagíratha] tisíc let činil pokání a potom šel k bohu Šivovi, největšímu ze všech asketů, a přemluvil ho, aby se postavil vysoko nad zemí uprostřed skal a ledu Himálaje. Šiva měl na hlavě nakupené zcuchané vlasy a dovolil Ganze, aby se zřítila z oblohy do jeho kadeří, které změkčily náraz hrozící zemi. Pak Ganga mírně stékala na zem, plynula z hor a přes roviny, a přinášela vodu a tím život suché zemi.“ — From the Ocean to the Sky (Od oceánu k obloze) od Sira Edmunda Hillaryho.

35. Jak vysvětlují existenci řeky stoupenci Višnua?

³⁵ Višnuovi stoupenci mají trochu jinou verzi vzniku Gangy. Podle starověkého textu Višnupurány:

„Z tohoto kraje [svatého stolce Višnuova] vychází řeka Ganga, která snímá všechny hříchy. . . Prýští z nehtu palce levé Višnuovy nohy.“

Nebo jak říkají višnuisté v sánskrtu: „Višnu–padábdža–sambhúta“, což znamená „narozená z lotosovité nohy Višnuovy“.

36. Čemu věří hinduisté ohledně moci vod Gangy?

³⁶ Hinduisté věří, že Ganga má moc osvobozovat, očišťovat a léčit věřící. Višnupurána uvádí:

„Svatí, kteří jsou očištěni koupelí ve vodách této řeky a jejichž mysl je oddaná Kéšavovi [Višnuovi], obdrží konečné osvobození. Když o posvátné řece poslouchají, touží po ní, vidí ji, dotýkají se jí, koupou se v ní nebo ji opěvují, [řeka] den co den očišťuje všechny bytosti. A i ti, kteří žijí daleko. . . a volají ‚Ganga a Ganga‘, jsou osvobozeni od hříchů spáchaných během tří předešlých životů.“

 Bráhmandapurána uvádí:

„Ti, kdo se jednou zbožně vykoupou v čistém proudu Gangy, jejich kmeny jsou Jí ochráněny před statisíci nebezpečími. Jsou zničena zla nahromaděná během generací. Pouhou koupelí v Ganze je člověk okamžitě očištěn.“

37, 38. Proč milióny hinduistů putují ke Ganze?

³⁷ Indové se scházejí k řece, aby konali púdžu neboli uctívání oběťmi květin, zpěvem modliteb a tím, že od kněze dostanou tilak, znamínko červenou nebo žlutou pastou na čelo. Pak se brodí do řeky, aby se vykoupali. Mnozí také vodu pijí, přestože je silně znečištěná odpady, chemikáliemi a mrtvolami. Přesto je duchovní přitažlivost Gangy tak veliká, že je ctižádostí miliónů Indů vykoupat se aspoň jednou v jejich ‚svaté řece‘, ať je znečištěná nebo ne.

³⁸ Jiní přinášejí těla svých drahých, aby je u řeky spálili na hranici a popel rozhodili do řeky. Věří, že to zaručuje věčnou blaženost. Ti, kteří jsou příliš chudí na zaplacení pohřební hranice, prostě sestrčí tělo v rubáši do řeky, kde se na ně vrhnou ptáci mrchožrouti, nebo se samo rozloží. To nás přivádí k otázce: Co ještě kromě toho, o čem jsme již uvažovali, učí hinduismus o posmrtném životě?

Hinduismus a duše

39, 40. Co říká jeden hinduistický komentátor o duši?

³⁹ Bhagavadghíta dává odpověď, když říká:

„Stejně jako vtělená duše v tomto těle ustavičně putuje z chlapectví do mládí a pak do stáří, putuje i duše při úmrtí do jiného těla.“ — Kapitola 2, text 13.

 ⁴⁰ Jeden hinduistický komentář k tomuto textu říká: „Protože každé živé jsoucno je jednotlivá duše, každý v každém okamžiku mění své tělo; někdy se jeví jako dítě, někdy jako mladík a někdy jako stařec — ačkoli je tam tatáž duchovní duše a neprochází žádnou změnou. Tato jednotlivá duše nakonec vymění tělo samotné tím, že se přestěhuje z jednoho do druhého, a protože jistě bude mít jiné tělo při příštím narození — buď hmotném nebo duchovním —, nebyl důvod, aby Ardžuna naříkal kvůli smrti.“

41. Co je podle Bible třeba rozlišovat ohledně duše?

⁴¹ Všimněte si, že komentář říká, že „každé živé jsoucno je jednotlivá duše“. Tento výrok souhlasí s tím, co říká Bible v 1. Mojžíšově 2:7:

„A Jehova Bůh pak vytvořil člověka z prachu zemské půdy a vdechl do jeho chřípí dech života, a člověk se stal živou duší.“

Je však třeba učinit důležitý rozdíl: Je člověk živou duší se všemi svými funkcemi a schopnostmi, nebo má duši oddělenou od svých tělesných funkcí? Je člověk duše, nebo má duši? Následující citát objasňuje hinduistické pojetí.

42. Jak se hinduismus a Bible rozcházejí v chápání duše?

⁴² Kapitola 2, text 17 Bhagavadgíty uvádí:

„To, co prostupuje celé tělo, je nezničitelné. Nikdo není schopen zničit nehynoucí duši.“

Tento text je pak vysvětlen:

„Každé jednotlivé tělo obsahuje individuální duši a příznakem přítomnosti duše je individuální vědomí.“

 Zatímco tedy Bible říká, že člověk je duše, hinduistické učení říká, že má duši. A to je obrovský rozdíl, který hluboce ovlivňuje všechna učení, jež vyplývají z těchto názorů. — 3. Mojžíšova 24:17, 18.

43. a) Jaký je původ učení o nesmrtelné duši? b) Jaké jsou jeho důsledky?

⁴³ Učení o nesmrtelné duši je ve své konečné podobě načerpáno ze stojatých vod starobabylónského náboženského poznání. Logicky vede k myšlence ‚posmrtného života‘ a k důsledkům, které se zračí v naukách tak mnohých náboženství — převtělování, nebe, peklo, očistec, limbus a tak dále. Pro hinduistu jsou nebe a peklo prozatímními místy, kde se čeká, než duše dostane své příští vtělení. Zvlášť zajímavé je hinduistické pojetí pekla.

Hinduistické učení o pekle

44. Jak víme, že hinduismus učí o pekle s mukami při vědomí?

⁴⁴ Jeden text z Bhagavadgíty říká:

„Když jsou porušeny zákony rodiny, Džanardáno, potom pro lidi jistě následuje pobyt v pekle.“ — I. 44, Harvard Oriental Series, Vol. 38, 1952.

Jeden komentář říká: „Ti, kdo jsou ve svém pozemském životě velmi hříšní, musí podstoupit různé druhy trestu na pekelných planetách.“ Je tu však jeden rozdíl proti věčným pekelným mukám křesťanstva: „Tento trest. . . není věčný.“ Co tedy přesně je hinduistické peklo?

45. Jak jsou popsána muka v hinduistickém pekle?

⁴⁵ Následuje popis osudu hříšníka převzatý z Márkandéjipurány:

„Potom ho emisaři Jamy [boha mrtvých] rychle  svážou strašnými smyčkami a vlekou ho na jih, zatímco se chvěje pod úderem prutu. Potom je vláčen Jamovými emisary, vydávaje strašlivé, marné výkřiky, po zemi, která se ježí [rostlinou] kusou, trním, mraveništi, bodlinami a kameny, místy z ní šlehají plameny, je samá jáma, plane slunečním žárem a hoří jeho paprsky. Vlečen hroznými emisary a požírán stovkami šakalů putuje hříšný člověk k Jamovu domu strašnou cestou. . .

Když se jeho tělo pálí, zakouší silný palčivý pocit, a když je jeho tělo bito nebo řezáno, cítí velkou bolest.

Když je jeho tělo takto zničeno, tvor, třebaže vejde do jiného těla, trpí věčnou bědou pro své vlastní nepříznivé činy. . .

Potom je vzat do jiného takového pekla, aby byly jeho hříchy smyty. Když projde všemi pekly, vezme na sebe hříšník zvířecí život. Pak prochází životy červů, hmyzu a much, šelem, komárů, slonů, stromů, koní, krav a rozličnými jinými hříšnými a bědnými životy, a když dospěje k lidskému rodu, narodí se jako hrbáč, ošklivec nebo trpaslík, anebo čandála pukasa.“

46, 47. Co říká o stavu mrtvých Bible a jaké závěry můžeme učinit?

⁴⁶ Srovnejte to s tím, co říká o mrtvých Bible:

„Živí jsou si totiž vědomi toho, že zemřou; ale mrtví, ti si nejsou vědomi naprosto ničeho ani už nemají žádnou mzdu, protože jejich památka byla zapomenuta. Také již zanikla jejich láska i jejich nenávist a jejich žárlivost, a na neurčitý čas již  nemají podíl na ničem, co se musí dělat pod sluncem. Všechno, co chce činit tvá ruka, konej právě svou silou, protože není práce ani vymýšlení ani poznání ani moudrost v šeolu, v místě, k němuž jdeš.“ — Kazatel 9:5, 6, 10.

⁴⁷ Jestliže ovšem člověk nemá duši, ale je duše, jak říká Bible, potom není žádné vědomé bytí po smrti. Není žádná blaženost a není žádné utrpení. Všechny nelogické komplikace se „záhrobím“ mizí. *

Soupeř hinduismu

48, 49. a) Zopakujte některé hinduistické nauky. b) Proč někteří zapochybovali o platnosti hinduismu? c) Kdo povstal a zpochybnil hinduistické myšlenky?

⁴⁸ Tento krátký přehled hinduismu ukázal, že je to náboženství polyteismu založeného na monoteismu — víře v brahman, Nejvyšší bytost, zdroj nebo podstatu, symbolizovanou slabikou ÓM nebo AUM, a s mnoha tvářemi neboli projevy. Je to také náboženství, které vyučuje snášenlivosti a povzbuzuje k laskavosti ke zvířatům.

⁴⁹ Některé prvky hinduistického učení jako karman a bezpráví kastovního systému spolu s modlářstvím a neshodami v mýtech však přivedly některé myslící lidi k pochybnostem o platnosti této víry. Jeden takový pochybovač povstal v severovýchodní Indii kolem roku 560 př. n. l. Byl to Siddhártha Gautama. Založil novou víru, která se v Indii neujala, ale jinde se rozmohla, jak vysvětlí naše následující kapitola. Touto novou vírou byl buddhismus.

[Poznámky pod čarou]

[Studijní otázky]

 [Rámeček a obrázky na straně 100 a 101]

Sikhismus — reformní náboženství

Sikhismus symbolizovaný třemi meči a kruhem je náboženstvím více než sedmnácti miliónů lidí. Většina žije v Paňdžábu. Sikhský Zlatý chrám uprostřed umělého jezera stojí v Amritsaru, sikhském svatém městě. Sikhové se snadno poznají podle svých modrých, bílých nebo černých turbanů, jejichž nošení je podstatnou součástí jejich náboženských zvyklostí stejně jako to, že si nechávají růst dlouhé vlasy.

Hindské slovo sikh znamená „učedník“. Sikhové jsou učedníci svého zakladatele guru Nánaka a stoupenci učení deseti gurů (Nánaka a devíti nástupců), jejichž spisy jsou v sikhské svaté knize Guru Granth Sáhib. Náboženství vzniklo počátkem 16. století, když chtěl guru Nának převzít to nejlepší z hinduismu a islámu a vytvořit sjednocené náboženství.

Nánakovo poslání lze shrnout jednou větou: „Jelikož je jeden Bůh a ten je naším Otcem, proto musíme být všichni bratry.“ Sikhové věří jako muslimové v jednoho Boha a zakazují používat modly. (Žalm 115:4–9; Matouš 23:8, 9) Řídí se hinduistickou tradicí víry v nesmrtelnost duše, převtělování a karman. Sikhské místo uctívání se nazývá gurdvára. — Srovnej Žalm 103:12, 13; Skutky 24:15.

Jedno velké přikázání guru Nánaka bylo: „Stále pamatuj na Boha, opakuj jeho jméno.“ O Bohu se mluví jako o „Tom pravém“, ale žádné jméno se neuvádí.  (Žalm 83:16–18) Jiné přikázání znělo: „Děl se o to, co vyděláš, s méně šťastnými.“ V souladu s tím je v každém sikhském chrámu langar, volně přístupná kuchyně, kde mohou zdarma jíst lidé všeho druhu. Jsou tam i volné místnosti, kde mohou přespat pocestní. — Jakub 2:14–17.

Poslední guru, Góvind Singh (1666–1708), utvořil bratrstvo sikhů nazývané chálsa, jež se řídí podle takzvaných pěti K, totiž: kéši, nestříhané vlasy symbolizující duchovní smýšlení, kangha, hřeben symbolizující řád a kázeň, kirpán, meč symbolizující důstojnost, odvahu a obětavost, kara, ocelový náramek symbolizující jednotu s Bohem a kačh, krátké kalhoty naznačující cudnost a nošené jako symbol mravních zábran. — Viz The Encyclopedia of World Faiths, strana 269.

[Obrázek]

Zlatý chrám sikhů v Amritsaru, Paňdžáb, Indie

[Obrázky]

Modrý turban znamená mysl širokou jako obloha, kde není místo pro předsudek

Bílý turban znamená světce, který vede příkladný život

Černý turban je připomínkou britského pronásledování sikhů v roce 1919

Jiné barvy jsou otázkou vkusu

[Obrázek]

Sikhský kněz vypráví historii posvátných mečů při obřadném předvádění

 [Rámeček a obrázky na straně 104]

Džinismus — sebezapření a nenásilí

Toto náboženství se svým starobylým indickým symbolem svastiky bylo založeno v šestém století př. n. l. zbožným indickým knížetem Nataputtou Vardhamánou, lépe známým jako Vardhamána Mahávíra (titul znamenající „Velký muž“ nebo „Velký hrdina“). Obrátil se k životu sebezapření a askeze. Nahý se vydal hledat poznání „vesnicemi a rovinami střední Indie, pátrat po osvobození z koloběhu rození, smrti a znovuzrození“. (Man’s Religions od Johna B. Nosse) Věřil, že spásy duše lze dosáhnout jen krajním sebezapřením a sebekázní a tvrdým uplatňováním ahinsá, nenásilí ke všem tvorům. Dováděl ahinsá do takové krajnosti, že s sebou nosil měkké koště, jímž mohl jemně odmetat hmyz, který by mu přišel do cesty. Jeho úcta k životu měla také chránit čistotu a ryzost jeho vlastní duše.

Jeho dnešní následovníci ve snaze vylepšit si svůj karman vedou podobný život sebezapření a úcty ke všem ostatním tvorům. Opět vidíme mocný vliv víry v nesmrtelnost lidské duše na lidský život.

Dnes jsou necelé čtyři milióny vyznavačů této víry a většina jich je v Bombaji a v indickém Gutžarátu.

[Obrázek]

Džinista uctívající u nohou 17 metrů vysoké sochy světce Gómátéšvary v Karnátace, v Indii

 [Rámeček a obrázky na straně 106 a 107]

Jednoduchý průvodce hinduistickými pojmy

ahimsá (sánskrtsky ahinsá) — nenásilí; ničemu neubližovat a nic nezabít. Základ hinduistického vegetariánství a lásky ke zvířatům

ášram — svatyně nebo místo, kde vyučuje guru (duchovní vůdce)

átman — duch; souvisí s tím, co je nesmrtelné. Často se mylně překládá jako duše. (Viz džíva.)

avatára — zjevení nebo vtělení hinduistického božstva

bhakti — láskyplná oddanost bohu, jež vede ke spáse

bindu — červená tečka, kterou nosí na čele vdané ženy

brahman — Nejvyšší skutečnost. (Viz stranu 116.)

bráhman — kněžský nejvyšší stupeň kastovního systému

dharma — konečný zákon všech věcí, to, co určuje správnost a nesprávnost činů

džapa — uctívání Boha opakováním jednoho z jeho jmen; k počítání se používá mála neboli růženec se 108 kuličkami

džíva (neboli prána) — osobní duše nebo bytost

ghát — schodiště nebo plošina u řeky

guru — učitel nebo duchovní vůdce

Haridžan — člen kasty Nedotknutelných, znamená to „Boží lid“; soucitné jméno, jež jim dal Mahátma Gándhí

jóga — z kořene judž, jenž znamená spojit, spojit jhem; jde o spojení jedince s univerzální božskou bytostí. Obecněji známa jako cvičení v meditaci, k němuž patří postoje a ovládání dechu. Hinduismus uznává nejméně čtyři hlavní jógy neboli stezky. (Viz stranu 110.)

karman — zásada, že každý čin má své kladné nebo záporné důsledky pro příští život putující duše

kšatrija — vzdělanecká vládnoucí a válečnická třída a druhý stupeň kastovního systému

mahant — svatý muž nebo učitel

mahátma — hinduistický světec, z mahá — vysoký nebo velký, a átman — duch

mája — svět jako iluze

mantra — posvátná formule, o níž se věří, že má magickou moc. Používá se při zasvěcení do sekty a opakuje se v modlitbách a zaklínadlech

mókša neboli mukti — osvobození z koloběhu znovuzrození, konec putování duše. Také známá jako nirvána, splynutí jedince s Nejvyšším jsoucnem, brahmanem

ÓM, AUM — slovní symbol představující brahman, používaný při meditaci; zvuk považovaný za mystickou vibraci, užívá se jako posvátná mantra

 paramátman — světový duch, univerzální átman nebo brahman

púdža — uctívání

sádhu — svatý muž, asketa nebo jogín

sansára — stěhování věčné, nezničitelné duše

svámí — učitel, nebo vyšší úroveň duchovního vůdce

šakti — ženská mocnost nebo manželka boha, zejména Šivova choť

šráddha — důležité obřady konané na počest předků a na pomoc odešlým duším, aby dosáhly mókši

šúdra — nádeník, příslušník nejnižší ze čtyř hlavních kast

tilak — znaménko na čele, které symbolizuje pamatování na Pána ve všech jeho činnostech

trimúrti — hinduistická trojice složená z Brahmy, Višnua a Šivy

upanišady — rané posvátné spisy hinduismu. Také známy jako védánta, konec véd

vaišja — třída kupců a rolníků, třetí skupina v kastovním systému

védy — nejranější posvátné básnické spisy hinduismu

[Obrázky]

Zleva: hinduistický mahant; sádhu, stojící při meditaci; nepálský guru

 [Rámeček na straně 110]

Čtyři cesty k mókše

Hinduistická víra nabízí nejméně čtyři cesty k dosažení mókši neboli osvobození duše. Jsou známy jako jógy nebo márgy, stezky k mókše.

1. Karma jóga — „Cesta činu neboli karma jóga, metoda činu. V základu znamená karma márga konat svou dharmu podle svého místa v životě. Jisté povinnosti se vyžadují ode všech lidí, jako ahinsá a zdrženlivost od alkoholu a masa, ale specifická dharma každého jednotlivce závisí na kastě a životním stádiu osoby.“ — Great Asian Religions (Velká asijská náboženství).

Tato karma se koná přísně v hranicích kasty. Čistota kasty se zachovává tím, že se člověk ani nežení ani nejí mimo svou kastu, jež byla určena karmanem z předešlého života. Proto se na kastu nepohlíží jako na bezpráví, ale jako na dědictví z předešlého vtělení. V hinduistické filozofii si muži a ženy nejsou všichni rovni. Jsou rozděleni kastou a pohlavím a vlastně barvou. Obvykle čím světlejší pleť, tím vyšší kasta.

2. Džňána jóga — „Cesta poznání neboli džňána jóga, metoda poznání. Na rozdíl od cesty činu, karma márgy, s jejími předepsanými povinnostmi pro každou životní příležitost, džňána márga dává filozofický a psychologický způsob poznání sebe a vesmíru. Bytí, ne jednání, je klíčem k džňána márze. [Kurzíva od nás.] Nejdůležitější je, že tato cesta umožňuje těm, kteří ji pěstují, mókšu v tomto životě.“ (Great Asian Religions) Patří k ní nezbytná jóga, vzdálení se světu a askeze. Je výrazem sebeovládání a sebezapření.

3. Bhakti jóga — „Dnes nejpopulárnější forma hinduistické tradice. Je to cesta oddanosti, bhakti márga. Na rozdíl od karma márgy. . . je tato stezka snadnější, spontánnější a může se jí dát osoba kterékoli kasty, pohlaví nebo věku. . . Nechává spíše volně plynout lidské city a touhy, místo aby je překonávala jogínskou askezí. . . Spočívá výlučně v oddanosti božským bytostem.“ A tradice říká, že jich je k uctívání 330 miliónů. Podle této tradice znát znamená milovat. Bhakti ve skutečnosti značí „citovou vazbu na vyvoleného boha“. — Great Asian Religions.

4. Rádža jóga — metoda „zvláštních poloh, metod dýchání a rytmického opakování patřičných myšlenkových formulí“. (Man’s Religions [Lidská náboženství]) Má osm stupňů.

 [Rámeček a obrázek na straně 113]

Mahátma Gándhí a kastovní systém

„Nenásilí je prvním článkem mé víry. Je také posledním článkem mého kréda.“ — Mahátma Gándhí, 23. března 1922.

Mahátma Gándhí, proslulý svým nenásilným vedením v úsilí o nezávislost Indie na Británii (jež byla udělena roku 1947), bojoval také za zlepšení údělu miliónů Hindů. Jak vysvětluje indický profesor M. P. Rege: „Hlásal ahinsá (nenásilí), jako základní morální hodnotu, které rozuměl tak, že je to starost o důstojnost a blaho každého člověka. Popřel autoritu hinduistických spisů, jestliže je jejich učení v rozporu s ahinsá, statečně bojoval za vykořenění nedotknutelnosti a hierarchického kastovního systému a prosazoval rovnost žen ve všech oblastech života.“

Jaký byl Gándhíův názor na úděl Nedotknutelných? V dopise Džaváharlálu Néhrúovi z 2. května 1933 napsal: „Hnutí Haridžan vyžaduje víc než jen intelektuální úsilí. Ve světě není nic tak špatného. Přesto nemohu opustit náboženství, a tedy hinduismus. Můj život by mi byl břemenem, kdyby mě hinduismus zklamal. Miluji křesťanství, islám a mnohé jiné víry prostřednictvím hinduismu. . . Ale přitom nemohu tolerovat jeho nedotknutelnost.“ — The Essential Gandhi (Výbor z Gándhího)

[Obrázek]

Mahátma Gándhí (1869–1948), ctěný hinduistický vůdce a učitel ahinsá

 [Rámeček a obrázky na straně 116 a 117]

Hinduismus — někteří bohové a bohyně

Aditi — matka bohů, nebeská bohyně, Nekonečno

Agni — bůh ohně

Brahma — Bůh stvořitel, tvořivý princip vesmíru. Jeden z bohů trimúrti (trojice)

Brahman nebo brahma — Nejvyšší, vše prostupující jsoucno vesmíru představované zvukem ÓM nebo AUM. (Viz symbol nahoře.) Také se o něm mluví jako o átmanu. Někteří hinduisté vidí v brahmanu neosobní božský princip neboli Nejvyšší skutečnost.

Buddha — Gautama, zakladatel buddhismu; hinduisté na něj pohlížejí jako na vtělení (avatára) Višnua

Durga — manželka neboli šakti Šivy a ztotožňovaná s Kálí

Ganéša — Šivův syn, bůh se sloní hlavou, Pán překážek, bůh úspěchu. Také nazýván Ganapati a Gadžánana

Ganga — bohyně, jedna ze Šivových manželek a zosobnění řeky Gangy

Hanumán — opičí bůh a oddaný následovník Rámy

Himálaj — obydlí sněhu, otec Párvatí

Kálí — Šivova černá choť (šakti) a krvežíznivá bohyně ničení. Často zobrazovaná s dlouhým vyplazeným červeným jazykem

Kršna — hravé osmé vtělení Višnuovo a božstvo Bhagavadgíty. Jeho milenkami byly gopi neboli pastýřky

Lakšmí — bohyně krásy a štěstí, Višnuova choť

Manasa — bohyně hadů

Manu — předek lidského rodu, zachráněný při zkázonosné potopě velkou rybou

Mitra — bůh světla. Římanům známý jako Mithra

Nandin — býk, na němž jezdil Šiva

Natarádža — Šiva v tanečním postoji uvnitř plamenného kruhu

Párvatí neboli Uma — bohyně, choť Šivova. Také přijímá podobu bohyně Durgy neboli Kálí

Pradžápati — stvořitel vesmíru, Pán tvorstva, otec bohů, démonů a všech jiných tvorů. Později známý jako Brahma

Puruša — kosmický člověk. Z jeho těla byly utvořeny čtyři hlavní kasty

Rádha — Kršnova choť

Ráma, Rámačándra — sedmé vtělení boha Višnua. Epos Rámájana vypráví příběh Rámy a jeho manželky Síty

Sarasvatí — bohyně poznání a choť stvořitele Brahmy

Šašthí — bohyně, jež chrání ženy a děti při porodu

 Šiva — bůh plodnosti, smrti a zničení, člen trimúrti. Symbolizován trojzubcem a falem

Sóma — jak bůh, tak droga, elixír života

Višnu — bůh udržovatel života, třetí člen trimúrti

[Podpisek]

(Založeno na seznamu v Mythology—An Illustrated Encyclopedia [Mytologii — ilustrované encyklopedii])

[Obrázky]

Odshora vlevo ve směru hodinových ručiček: Natarádža (tančící Šiva), Sarasvatí, Kršna, Durga (Kálí)

[Rámeček na straně 120]

Hinduistická legenda o potopě

„Ráno přinesli Manuovi [praotci a prvnímu zákonodárci lidstva] vodu na mytí. . . Když se myl, dostala se mu do rukou ryba [Višnu ve svém vtělení Matsji].

Promluvila k němu slovo: ‚Postarej se o mne, a já tě zachráním!‘ ‚Před čím mě zachráníš?‘ ‚Všechny tyto tvory odnese potopa; od toho tě zachráním.‘ ‚Jak se mám o tebe starat?‘“

Ryba poučila Manua, jak se má o ni starat. „Nato řekla: ‚V takovém a takovém roce přijde potopa. Potom mě poslechneš (mou radu) a připravíš loď; a až se potopa zvedne, vstoupíš na loď a já tě zachráním.‘“

Manu se řídil pokyny ryby a ryba během potopy odvlekla loď k „hoře na severu. Potom řekla: ‚Zachránila jsem tě. Přivaž loď ke stromu, ale nenech se vodou odříznout, dokud jsi nahoře. Až voda opadne, smíš postupně sestoupit.‘“ — Satapathabráhmana; srovnej 1. Mojžíšovu 6:9–8:22.

 [Mapa a obrázky na straně 123]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Ganga teče přes 2 400 kilometrů z Himálaje do Kalkaty a do své delty v Bangladéši

INDIE

Kalkata

řeka Ganga

[Obrázky]

Ganga Ma, na temeni Šivovy hlavy, sestupuje skrze jeho vlasy

Zbožní hinduisté na ghátu se koupou v Ganze ve Váránasí neboli Benaresu

 [Obrázek na straně 96]

Ganéša, hinduistický bůh úspěchu se sloní hlavou, syn Šivy a Párvatí

[Obrázky na straně 99]

Lingamy (falické symboly) uctívané hinduisty. Uvnitř jednoho lingamu je Šiva (bůh plodnosti) a okolo jiného jsou čtyři jeho hlavy

[Obrázek na straně 108]

Džinistické mnišky nosí mukha-vastrika, roušku zakrývající ústa, aby nespolkly a neusmrtily hmyz

[Obrázek na straně 115]

Uctívání hadů, pěstované hlavně v Bengálsku. Bohyní hadů je Manasa

[Obrázek na straně 118]

Višnu se svou manželkou Lakšmí na stočeném hadu Anantovi s čtyřhlavým Brahmou na lotosu vyrůstajícím z Višnuova pupku