Devatenáctá kapitola

Pokrytectví je odhaleno!

Izajáš 58:1–14

1. Jak na pokrytectví pohlížejí Ježíš a Jehova a jakou podobu má v Izajášově době?

 „NAVENEK se [ovšem] jevíte lidem spravedliví,“ řekl Ježíš náboženským vůdcům své doby, „ale uvnitř jste plní pokrytectví a nezákonnosti.“ (Matouš 23:28) Z toho, jak Ježíš odsoudil pokrytectví, je patrné, jak na ně pohlíží Ježíšův nebeský Otec. Na pokrytectví, které bují v Judě, se výslovně zaměřuje 58. kapitola Izajášova proroctví. Na denním pořádku jsou sváry, útlak a násilí a z dodržování Sabatu se stal bezvýznamný obřad. Lidé slouží Jehovovi jen naoko a zbožnost dávají okázale najevo neupřímnými posty. Není tedy divu, že Jehova odhaluje, jací ve skutečnosti jsou.

‚Pověz lidu o jeho hříších‘

2. Jaký postoj Izajáš projevuje, když ohlašuje Jehovovo poselství, a kdo v dnešní době jedná podobně jako on?

² Jehova je sice znechucen jednáním Judy, ale jeho slova obsahují i upřímnou výzvu, aby národ činil pokání. Jehova však nechce, aby jeho pokárání zaznělo nezřetelně. Proto Izajášovi přikazuje: „Volej z plného hrdla; nezdržuj se. Pozvedni hlas jako roh a pověz mému lidu o jeho vzbouření a Jákobovu domu o jeho hříších.“ (Izajáš 58:1) Až bude Izajáš odvážně ohlašovat Jehovova slova, možná tím vyvolá nepřátelství lidu. Izajáš se však nezalekne. Má stále tentýž postoj člověka zasvěceného Bohu — postoj,  jaký projevil, když řekl: „Tady jsem! Pošli mě.“ (Izajáš 6:8) Izajáš je skutečně znamenitým příkladem vytrvalosti pro dnešní svědky Jehovovy, kteří jsou také pověřeni kázáním Božího slova a odhalováním náboženského pokrytectví. (Žalm 118:6; 2. Timoteovi 4:1–5)

3, 4. (a) Jaké klamné zdání budí lidé v Izajášově době? (b) Jaká je skutečná situace v Judě?

³ Lidé v Izajášově době vyvolávají dojem, že hledají Jehovu a vyjadřují potěšení v jeho spravedlivých soudech. Jehova říká: „Byl [jsem to] den po dni já, koho stále hledali, a vyjadřovali potěšení ze znalosti mých cest, jako národ, který koná spravedlnost a který neopustil samotné právo svého Boha, v tom, že mě stále prosili o spravedlivé soudy a přibližovali se k Bohu, v němž měli potěšení.“ (Izajáš 58:2) Mají Židé opravdové potěšení v Jehovových cestách? Ne. Židé jsou „jako národ, který koná spravedlnost“, ale ta je pouze povrchní. Popravdě řečeno, tento národ ‚opustil samotné právo svého Boha‘.

⁴ Tato situace velmi připomíná okolnosti, které byly později zjeveny proroku Ezekielovi. Jehova mu sdělil, že Židé jeden druhému říkají: „Pojďte, prosím, a slyšte, jaké je to slovo, které vychází od Jehovy.“ Bůh však Ezekiela varoval, že jsou neupřímní: „Vejdou k tobě, ... a jistě uslyší tvá slova, ale nebudou je činit, neboť svými ústy vyjadřují chtivé touhy a jejich srdce jde za jejich nepoctivým ziskem. A pohleď, jsi pro ně jako píseň o smyslných láskách, jako někdo s hezkým hlasem, kdo dobře hraje na strunný nástroj. A jistě uslyší tvá slova, ale nikdo je nečiní.“ (Ezekiel 33:30–32) Také Izajášovi současníci tvrdí, že Jehovu neustále hledají, ale přitom jeho slova neposlouchají.

 Pokrytecké posty

5. Jak se Židé snaží získat Boží přízeň a jak na to Jehova reaguje?

⁵ Ve snaze získat Boží přízeň se Židé formálně postí, ale svou předstíranou zbožností se Jehovovi nakonec odcizují. Ve zjevném údivu se ptají: „Proč jsme se postili, a ty jsi to neviděl, a trápili jsme svou duši, a ty sis toho nevšímal?“ Jehova odpovídá přímo. Říká: „Skutečně jste nacházeli potěšení právě ve dnu svého postu, když tu byli všichni vaši namáhavě pracující, které jste honili do práce. Vskutku jste se postívali k hádkám a zápasu a k bití pěstí ničemnosti. Nepostili jste se stále jako v den, kdy mělo být váš hlas slyšet ve výši? Měl by se půst, který volím, tomu podobat, jako dnu, v němž pozemský člověk trápí svou duši? Aby skláněl hlavu jako sítí a aby si jako lehátko prostíral pouhou pytlovinu a popel? To nazýváte půstem a dnem přijatelným Jehovovi?“ (Izajáš 58:3–5)

6. Jaké jednání Židů prozrazuje, že jejich posty jsou pokrytecké?

⁶ Židé se sice postí, předstírají spravedlnost, a dokonce žádají Jehovu o spravedlivé soudy, ale přesto se ženou za sobeckými rozkošemi a sledují obchodní zájmy. Zaplétají se do sporů, útlaku a násilí. Ve snaze očistit své chování se věnují okázalým projevům zármutku — sklánějí hlavu jako sítí a sedí v pytlovině a popelu —, což je pouze zdánlivé pokání za jejich hříchy. Jakou hodnotu to všechno má, jestliže se dál bouří? Neprojevují bohulibou lítost a nečiní pokání, které by měly jít ruku v ruce s upřímnými posty. Jejich nářek je sice hlasitý, ale v nebi ho není slyšet.

7. Jak Židé v Ježíšově době jednali pokrytecky a v jakém ohledu dnes mnoho lidí dělá totéž?

 ⁷ Podobným způsobem se obřadně postí Židé v Ježíšově době, a někteří to dělají dokonce dvakrát v týdnu. (Matouš 6:16–18; Lukáš 18:11, 12) Mnoho náboženských vůdců napodobuje Izajášovu generaci také tím, že jsou tvrdí a panovační. Ježíš tyto náboženské pokrytce odhalil a řekl jim, že jejich způsob uctívání je marný. (Matouš 15:7–9) I dnes miliony lidí „veřejně oznamují, že znají Boha, ale svými skutky ho zapírají, protože jsou odporní a neposlušní a neschválení pro jakékoli dobré dílo“. (Titovi 1:16) Tito lidé sice možná doufají v Boží milosrdenství, ale jejich chování prozrazuje, že jsou neupřímní. Naproti tomu svědkové Jehovovi projevují pravou zbožnou oddanost a opravdovou bratrskou lásku. (Jan 13:35)

Co patří k pravému pokání?

8, 9. Kterými přesvědčivými činy musí být doprovázeno upřímné pokání?

⁸ Jehova chce, aby jeho ctitelé dělali více než jen to, že se postí kvůli svým hříchům. Chce, aby činili pokání. Teprve pak totiž získají jeho přízeň. (Ezekiel 18:23, 32) Vysvětluje, že má-li mít půst nějaký smysl, pak ruku v ruce s ním musí jít náprava minulých hříchů. Uvažujme o otázkách, které Jehova klade a které pronikají až k srdci: „Což není půst, který volím, tento: Abyste uvolnili okovy ničemnosti, abyste rozvázali pásy tyče jha a poslali zdrcené na svobodu a abyste přerazili každou tyč jha?“ (Izajáš 58:6)

⁹ Okovy a tyče jha jsou příhodné symboly krutého nevolnictví. Lid by tedy místo toho, aby se postil a zároveň utlačoval ostatní věřící, měl uposlechnout příkaz: „Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.“ (3. Mojžíšova  19:18) Židé by měli propustit všechny ty, které utlačovali a neoprávněně zotročovali. a Okázalé nábožné skutky, například posty, nenahradí ani opravdovou zbožnou oddanost, ani činy, jež jsou projevem bratrské lásky. Izajášův současník, prorok Micheáš, píše: „Co od tebe Jehova žádá zpět, než abys uplatňoval právo a miloval laskavost a byl skromný, když chodíš se svým Bohem?“ (Micheáš 6:8)

10, 11. (a) Co by Židé měli dělat spíše než se postit? (b) Jak dnes mohou křesťané uplatnit radu, kterou dal Jehova Židům?

¹⁰ Právo, laskavost a skromnost s sebou nesou to, že člověk dělá pro druhé lidi dobro, a v tom je podstata Jehovova Zákona. (Matouš 7:12) Mnohem lepší by bylo, kdyby se Židé — místo aby se postili — rozdělili o své mnohé hmotné věci s těmi, kdo jsou v nouzi. Jehova se ptá: „Není [půst, který volím], abys rozdělil svůj chléb hladovému a aby sis přivedl do domu ztrápené lidi bez domova? A v případě, že bys viděl někoho nahého, že ho přikryješ, a že se nebudeš schovávat před svým vlastním tělem?“ (Izajáš 58:7) Ano, místo okázalého půstu by měli ti, kdo mají potřebné prostředky, poskytnout jídlo, oděvy nebo přístřeší těm obyvatelům Judy, kteří jsou v nouzi — tedy svému vlastnímu tělu.

¹¹ Tyto krásné zásady bratrské lásky a soucitu vyjádřené Jehovou se nevztahují pouze na Židy v Izajášově době. Jsou vodítkem i pro křesťany. Apoštol Pavel proto napsal: „Pokud k tomu tedy máme příhodný čas, skutečně konejme dobro všem, zejména však těm, kdo jsou nám příbuzní ve víře.“ (Galaťanům 6:10) Křesťanský sbor musí být přístavem lásky  a bratrské náklonnosti, zejména vzhledem k tomu, že doba, v níž žijeme, je stále kritičtější. (2. Timoteovi 3:1; Jakub 1:27)

Poslušnost přináší bohaté požehnání

12. Co Jehova udělá, pokud ho jeho lid bude poslouchat?

¹² Kdyby tak Jehovův lid projevil pochopení a uposlechl Jehovovo láskyplné pokárání! Jehova říká: „V tom případě by se rozbřesklo tvé světlo právě jako úsvit; a rychle by vyrazilo tvé zotavení. A tvá spravedlnost by jistě kráčela před tebou; samotná Jehovova sláva by byla tvou zadní stráží. V tom případě bys zavolal a Jehova by ti odpověděl; volal bys o pomoc a řekl by: ‚Tady jsem!‘“ (Izajáš 58:8, 9a) To jsou opravdu srdečná a působivá slova. Těm, kdo mají potěšení v milující laskavosti a spravedlnosti, Jehova žehná a chrání je. Pokud Jehovův lid bude činit pokání ze své krutosti a pokrytectví a pokud bude Jehovu poslouchat, všechno bude mnohem zářivější. Jehova způsobí „zotavení“ národa, jeho duchovní a tělesné uzdravení. Příslušníky národa bude také střežit, stejně jako střežil jejich předky, když odcházeli z Egypta. A na jejich volání o pomoc bude reagovat ihned. (2. Mojžíšova 14:19, 20, 31)

13. Jaké požehnání čeká Židy, pokud budou reagovat na Jehovovo varování?

¹³ Jehova se nyní vrací ke své dřívější vybídce a říká: „Odstraníš-li ze svého středu tyč jha [krutého, nespravedlivého otroctví], ukazování prstem [možná projev opovržení nebo falešného obviňování] a mluvení toho, co ubližuje; a udělíš hladovému svou vlastní touhu duše a nasytíš duši, která je trápena, tvé světlo také jistě vyšlehne i ve tmě a tvá temnota bude jako poledne.“ (Izajáš 58:9b, 10) Sobectví  a krutost působí zničení a přinášejí Jehovovu zlobu. Ale laskavost a štědrost, zejména jsou-li projeveny hladovým a utiskovaným, přinášejí bohaté Boží požehnání. Kéž si tuto pravdu Židé vezmou k srdci! Pak jejich duchovní krása a blahobyt budou zářit jako polední slunce a rozptýlí jakoukoli temnotu. Především ale přinesou čest a chválu Jehovovi, Zdroji jejich slávy a požehnání. (1. Královská 8:41–43)

Národ je obnoven

14. (a) Jak na slova, která pronáší Izajáš, reagují jeho současníci? (b) Co Jehova dál předkládá?

¹⁴ Je politováníhodné, že národ přehlíží Jehovovu výzvu a do ničemnosti zapadá ještě hlouběji. Nakonec Jehovovi nezbývá nic jiného než Židy poslat do vyhnanství, právě jak je varoval. (5. Mojžíšova 28:15, 36, 37, 64, 65) Přesto další Jehovova slova pronesená prostřednictvím Izajáše opět poskytují naději. Bůh předpovídá, že ostatek, který byl ukázněn a činil pokání, se radostně vrátí do judské země, přestože je zpustošená.

15. Jakou radostnou obnovu Jehova předpovídá?

¹⁵ Jehova prostřednictvím Izajáše mluví o obnově svého lidu, k níž dojde v roce 537 př. n. l., a říká: „Jehova tě zcela jistě neustále povede a bude sytit tvou duši i v sežehnuté zemi a tvé kosti, ty bude posilovat; a staneš se podobným dobře zavlažované zahradě a vodnímu zdroji [‚prameni‘, Kralická bible], jehož vody nestojí [„nevysychají“, KB].“ (Izajáš 58:11) Jehova vrátí vyprahlé vlasti Izraele její velkou výnosnost. Ale ještě úžasnější je to, že příslušníkům svého kajícného lidu požehná tím, že jejich „kosti, ty“ posílí — ze stavu duchovní smrti je plně oživí. (Ezekiel 37:1–14) Samotný lid se stane podobným „dobře zavlažované zahradě“, která je plná duchovního ovoce.

16. Jak bude země obnovena?

 ¹⁶ K obnově bude patřit opětné vybudování měst, které při svém vpádu v roce 607 př. n. l. zničili Babylóňané. „Na tvůj podnět lidé jistě vystavějí místa dlouho zpustošená; vyzdvihneš dokonce základy nepřetržitých generací. A skutečně budeš nazván tím, kdo opravil průrvu, kdo obnovil vozové cesty, u nichž lze bydlet.“ (Izajáš 58:12) Obdobné slovní obraty „místa dlouho zpustošená“ a „základy nepřetržitých generací“ (neboli základy, které po generace leží v rozvalinách) ukazují, že ostatek, který se vrátí, znovu postaví zničená judská města, zejména Jeruzalém. (Nehemjáš 2:5; 12:27; Izajáš 44:28) Opraví „průrvu“, což je výraz vztahující se souhrnně na trhliny v hradbách Jeruzaléma a nepochybně i jiných měst. (Jeremjáš 31:38–40; Amos 9:14)

Požehnání plynoucí z věrného dodržování Sabatu

17. Jak Jehova vybízí svůj lid k tomu, aby poslouchal zákony týkající se Sabatu?

¹⁷ Sabat byl projevem toho, že Bůh se hluboce zajímá o tělesné a duchovní blaho svého lidu. Ježíš řekl: „Sabat začal existovat kvůli člověku.“ (Marek 2:27) Tento den posvěcený Jehovou dával Izraelitům zvláštní příležitost projevovat lásku Bohu. Je smutné, že v Izajášově době to už byl pouze den bezúčelných obřadů a oddávání se sobeckým tužbám. Jehova tedy má znovu důvod pokárat příslušníky svého národa. A znovu se snaží zapůsobit na jejich srdce. Říká: „Jestliže kvůli sabatu obrátíš svou nohu zpět, pokud jde o provádění tvých vlastních potěšení v mém svatém dnu, a opravdu nazveš sabat největším potěšením, Jehovovým svatým dnem, který je oslavován,  a opravdu jej budeš oslavovat spíše, než abys činil po svém, spíše než aby sis nacházel, co těší tebe, a mluvil slovo; v tom případě najdeš své největší potěšení v Jehovovi, a způsobím, abys jezdil po výšinách země; a způsobím, abys jedl z dědičného vlastnictví svého praotce Jákoba, neboť tak mluvila sama Jehovova ústa.“ (Izajáš 58:13, 14)

18. K čemu povede to, když Juda přestane ctít Sabat?

¹⁸ Sabat je dnem rozjímání o duchovních věcech, dnem modlitby a uctívání v rodinném kruhu. Měl by Židům pomáhat, aby uvažovali o podivuhodných věcech, které pro ně Jehova udělal, a o právu a lásce, které jsou patrné v jeho Zákoně. Věrné dodržování tohoto svatého dne by tedy mělo lidu pomoci, aby se ještě více přiblížil ke svému Bohu. Židé místo toho Sabat zneužívají, a proto jim  hrozí nebezpečí, že jim Jehova přestane žehnat. (3. Mojžíšova 26:34; 2. Paralipomenon 36:21)

19. Jaké bohaté požehnání čeká Boží lid, pokud bude znovu dodržovat Sabat?

¹⁹ Pokud se ale Židé poučí z ukázňování a budou mít sabatní uspořádání znovu ve vážnosti, čeká je bohaté požehnání. Toho dobrého, co plyne z pravého uctívání a z respektování Sabatu, budou mít hojnost ve všech oblastech svého života. (5. Mojžíšova 28:1–13; Žalm 19:7–11) Jehova například způsobí, že jeho lid bude ‚jezdit po výšinách země‘. Tento slovní obrat znamená jejich bezpečí a porážku jejich nepřátel. Ten, kdo ovládá výšiny — pahorky a hory —, ovládá zemi. (5. Mojžíšova 32:13; 33:29) Izrael kdysi poslouchal Jehovu a měl jeho ochranu, a ostatní národy před Izraelem měly respekt, a dokonce se ho bály. (Jozue 2:9–11; 1. Královská 4:20, 21) Pokud bude Jehovu znovu poslouchat, bude část jeho bývalé slávy obnovena. Jehova dá svému lidu plný podíl na ‚dědičném vlastnictví Jákoba‘, tedy požehnání slíbené prostřednictvím Jehovovy smlouvy uzavřené s praotci Izraele, zejména požehnání jistého vlastnictví Zaslíbené země. (Žalm 105:8–11)

20. Jaký „sabatní odpočinek“ mají křesťané?

²⁰ Mohou se z toho nějak poučit křesťané? Mojžíšský Zákon s požadavky na Sabat byl odstraněn smrtí Ježíše Krista. (Kolosanům 2:16, 17) Ale postoj, k němuž mělo v Judě dodržování Sabatu povzbuzovat — tedy dávat duchovní zájmy na první místo a přiblížit se k Jehovovi —, je pro Jehovovy ctitele důležitý stále. (Matouš 6:33; Jakub 4:8) Mimoto Pavel ve svém dopise Hebrejcům píše: „Pro Boží lid ... zůstává sabatní odpočinek.“ Křesťané vstupují do tohoto ‚sabatního odpočinku‘ tím, že poslouchají Jehovu a usilují o spravedlnost založenou na víře v prolitou krev  Ježíše Krista. (Hebrejcům 3:12, 18, 19; 4:6, 9–11, 14–16) Křesťané tento druh Sabatu dodržují ne pouze jeden den v týdnu, ale každý den. (Kolosanům 3:23, 24)

Duchovní Izrael ‚jezdí po výšinách země‘

21, 22. V jakém smyslu Jehova způsobuje, že Boží Izrael ‚jezdí po výšinách země‘?

²¹ Od roku 1919, kdy byli propuštěni z babylónského zajetí, pomazaní křesťané věrně dodržují to, co bylo předobrazeno Sabatem. Proto Jehova způsobuje, že pomazaní ‚jezdí po výšinách země‘. V jakém smyslu? Kdysi, v roce 1513 př. n. l., Jehova uzavřel s Abrahamovými potomky smlouvu, z níž vyplývalo, že pokud budou poslušní, stanou se královstvím kněží a svatým národem. (2. Mojžíšova 19:5, 6) Po 40 let v pustině je Jehova bezpečně nosil, podobně jako orel nosí svá mláďata, a bohatě je zaopatřoval. (5. Mojžíšova 32:10–12) Národ však neměl víru a nakonec přišel o veškeré výsady, které mohl získat. I přes to dnes Jehova má království kněží. Je jím duchovní Boží Izrael. (Galaťanům 6:16; 1. Petra 2:9)

²² Během ‚času konce‘ tento duchovní národ dělá to, co starověký Izrael zanedbal. Udržuje si víru v Jehovu. (Daniel 8:17) Příslušníci tohoto národa se přísně drží Jehovových vysokých měřítek a vznešených cest, a proto je Jehova v duchovním smyslu pozvedá do výše. (Přísloví 4:4, 5, 8; Zjevení 11:12) Jsou chráněni před nečistotou, která je obklopuje, a díky tomu má jejich způsob života vysokou úroveň. Také netrvají na tom, že musí jít po svých vlastních cestách, ale nacházejí „největší potěšení v Jehovovi“ a v jeho Slovu. (Žalm 37:4) Jehova je po celém světě udržuje v duchovním ohledu v bezpečí, a to tváří v tvář rozhodnému odporu. Jejich duchovní „země“ nebyla od  roku 1919 narušena. (Izajáš 66:8) Jsou dál lidem pro Boží vznešené jméno, které radostně ohlašují po celém světě. (5. Mojžíšova 32:3; Skutky 15:14) Velkolepou výsadu být vyučováni Jehovovým cestám a dostávat pomoc v tom, jak chodit po Jehovových stezkách, s nimi sdílí také stále větší počet mírných lidí ze všech národů.

23. Jak Jehova způsobuje, že jeho pomazaní služebníci ‚jedí z dědičného vlastnictví Jákoba‘?

²³ Jehova způsobuje, že jeho pomazaní služebníci ‚jedí z dědičného vlastnictví Jákoba‘. Když Izák žehnal Jákobovi místo Ezauovi, byla slova tohoto patriarchy předpovědí toho, jaké požehnání zažijí všichni ti, kdo projevují víru ve slíbené Abrahamovo Semeno. (1. Mojžíšova 27:27–29; Galaťanům 3:16, 17) Na rozdíl od Ezaua, pomazaní křesťané a jejich druhové — podobně jako Jákob — ‚oceňují posvátné věci‘, zejména pak duchovní pokrm, který Bůh opatřuje opravdu v hojné míře. (Hebrejcům 12:16, 17; Matouš 4:4) Tento duchovní pokrm — k němuž patří poznání o tom, co Jehova koná prostřednictvím slíbeného Semene a jeho společníků — Boží služebníky posiluje a oživuje a je velmi důležitý pro jejich duchovní život. Proto je nutné, aby neustále přijímali duchovní výživu, a to tak, že čtou Boží slovo a rozjímají o něm. (Žalm 1:1–3) Je nezbytné, aby na křesťanských shromážděních pěstovali společenství s ostatními věřícími. A je důležité, aby se zastávali vysokých měřítek čistého uctívání a o duchovní výživu se radostně dělili s ostatními lidmi.

24. Jak dnes praví křesťané jednají?

²⁴ Kéž se praví křesťané dál brání pokrytectví všeho druhu, zatímco dychtivě očekávají splnění Jehovových slibů. Kéž v síle výživy získané z ‚dědičného vlastnictví Jákoba‘ dál v duchovním ohledu zažívají bezpečí na „výšinách země“.

[Poznámka pod čarou]

[Studijní otázky]

 [Obrázek na straně 278]

Židé se postili a skláněli hlavu v předstíraném pokání, ale svůj způsob jednání nezměnili

 [Obrázek na straně 283]

Ti, kdo mají potřebné prostředky, poskytují přístřeší, oblečení nebo potraviny těm, kdo jsou v nouzi

[Obrázek na straně 286]

Pokud Juda bude činit pokání, znovu postaví svá zpustošená města