Dvanáctá kapitola

Útěcha pro Boží lid

Izajáš 51:1–23

1. Jaké chmurné vyhlídky má před sebou Jeruzalém a jeho obyvatelé, ale na co mají naději?

 SEDMDESÁT let, tedy po dobu, která odpovídá běžné délce lidského života, bude judský národ v zajetí v Babylóně. (Žalm 90:10; Jeremjáš 25:11; 29:10) Většina Izraelitů, kteří budou odvedeni do zajetí, v Babylóně zestárne a zemře. Představme si, jak asi budou poníženi posměšky svých nepřátel. Představme si rovněž, jak velmi bude pohaněn jejich Bůh, Jehova, tím, že město, na které vložil své jméno, bude tak dlouho zpustošené. (Nehemjáš 1:9; Žalm 132:13; 137:1–3) Nebude už existovat milovaný chrám, který byl v době, kdy ho Šalomoun zasvětil, naplněn Boží slávou. (2. Paralipomenon 7:1–3) To je skutečně chmurná vyhlídka. Jehova však prostřednictvím Izajáše prorokuje, že dojde k obnově. (Izajáš 43:14; 44:26–28) Tohoto povzbudivého a utěšujícího námětu se týkají další proroctví, která najdeme v 51. kapitole knihy Izajáš.

2. (a) Komu Jehova prostřednictvím Izajáše adresuje své poselství útěchy? (b) Jak věrní Židé ‚usilují o spravedlnost‘?

² Jehova říká těm v Judě, kdo k němu mají nakloněné srdce: „Naslouchejte mi, vy, kdo usilujete o spravedlnost, kdo se snažíte nalézt Jehovu.“ (Izajáš 51:1a) ‚Usilovat o spravedlnost‘ znamená činnost. Ti, kdo ‚usilují o spravedlnost‘, nebudou pouze tvrdit, že jsou Božím  lidem. Budou se horlivě snažit, aby byli spravedliví a žili v souladu s Boží vůlí. (Žalm 34:15; Přísloví 21:21) Budou vzhlížet k Jehovovi jakožto k jedinému Zdroji spravedlnosti a budou se ‚snažit nalézt Jehovu‘. (Žalm 11:7; 145:17) To není myšleno tak, že už nebudou vědět, kdo je Jehova nebo jak k němu promlouvat v modlitbě. Naopak, budou se snažit přiblížit se k němu, uctívat ho, modlit se k němu a hledat jeho vedení ve všem, co budou dělat.

3, 4. (a) Kdo je ‚skála‘, z níž byli Židé vysekáni, a kdo je ‚prohlubní jámy‘, ze které byli vykopáni? (b) Proč Židům přinese útěchu to, že si připomenou svůj původ?

³ Ale těch, kdo skutečně usilují o spravedlnost, je v Judě poměrně málo. Proto jsou možná bázliví a skleslí. Jehova je chce povzbudit, a proto používá znázornění s kamenolomem: „Hleďte ke skále, z níž jste byli vysekáni, a k prohlubni jámy, z níž jste byli vykopáni. Hleďte ke svému otci Abrahamovi a k Sáře, která vás postupně porodila v porodních bolestech. Byl totiž jeden, když jsem ho povolal, a přistoupil jsem k tomu, abych mu požehnal a abych z něho učinil mnohé.“ (Izajáš 51:1b, 2) ‚Skála‘, z níž byli Židé vysekáni, je Abraham. Je to historická postava, na kterou byl izraelský národ velmi hrdý. (Matouš 3:9; Jan 8:33, 39) Abraham je předek národa, jeho lidský původce. ‚Prohlubní jámy‘ je Sára, z jejíhož lůna vyšel Izraelův předek Izák.

⁴ Abraham a Sára byli bezdětní a už překročili věk, kdy mohli plodit děti. Jehova však slíbil, že Abrahamovi požehná a ‚učiní z něho mnohé‘. (1. Mojžíšova 17:1–6, 15–17) Bůh obnovil rozmnožovací schopnosti Abrahama a Sáry, a oni proto ve svém pozdním věku zplodili  dítě, ze kterého vzešel Boží smluvní národ. Tohoto muže Jehova učinil otcem velkého národa, jehož příslušníků bylo tak nespočetně jako hvězd na nebesích. (1. Mojžíšova 15:5; Skutky 7:5) Jestliže tedy Jehova mohl vzít Abrahama ze vzdálené země a vytvořit z něj mohutný národ, jistě může splnit i svůj slib, že věrný ostatek osvobodí ze zajetí v Babylóně, dovede ho zpět do jeho země a znovu z něj vytvoří velký národ. Slib, který dal Abrahamovi, Bůh splnil. A splní i to, co slíbil Židům v zajetí.

5. (a) Koho předobrazují Abraham a Sára? Vysvětlete proč. (b) Kdo má v konečném splnění původ ve ‚skále‘?

⁵ Symbolické lámání kamene, které je popisováno u Izajáše 51:1, 2, má pravděpodobně ještě další uplatnění. V 5. Mojžíšově 32:18 se jako o ‚Skále‘ mluví o Jehovovi,  který je Otcem Izraele. Jehova je označen také jako ‚Ten, kdo v porodních bolestech Izrael zrodil‘. Pro toto vyjádření je použito stejné hebrejské sloveso, jaké se v souvislosti se Sárou, která porodila Izrael, vyskytuje u Izajáše 51:2. Abraham je tedy prorockým předobrazem Jehovy, Většího Abrahama. Abrahamova manželka Sára je vhodným znázorněním Jehovovy univerzální nebeské organizace duchovních tvorů, která je ve Svatém Písmu představována jako Boží manželka neboli žena. (1. Mojžíšova 3:15; Zjevení 12:1, 5) V konečném splnění těchto slov Izajášova proroctví je národem, který pochází ze ‚skály‘, ‚Boží Izrael‘ neboli sbor duchem pomazaných křesťanů, který byl zrozen o Letnicích roku 33 n. l. Jak už bylo uvedeno v předchozích kapitolách této knihy, tento národ prošel v roce 1918 babylónským zajetím, ale v roce 1919 byl opět uveden do stavu duchovního blahobytu. (Galaťanům 3:26–29; 4:28; 6:16)

6. (a) Co čeká judskou zemi a jaké obnovy je zapotřebí? (b) Jakou novodobou obnovu nám připomíná Izajáš 51:3?

⁶ Jehova utěšuje Sion neboli Jeruzalém nejen slibem, že zplodí početný národ, ale také tím, co čteme dále: „Vždyť Jehova jistě utěší Sion. Určitě utěší všechna jeho zpustošená místa a jeho pustinu učiní podobnou Edenu a jeho pouštní pláň podobnou Jehovově zahradě. Najde se v něm jásot a radování, díkůvzdání a hlas melodie.“ (Izajáš 51:3) Během 70 let svého zpustošení se z judské země stane pustina porostlá trnitými keři, ostružiním a další divoce rostoucí vegetací. (Izajáš 64:10; Jeremjáš 4:26; 9:10–12) Obnova tedy bude kromě znovuosídlení Judy znamenat i opětovné zkultivování země, která bude přeměněna v edenskou zahradu s dobře zavlažovanými  úrodnými poli a ovocnými sady. Půda se bude jakoby radovat. Ve srovnání se zpustošeným stavem, v němž byla během vyhnanství, bude země vypadat jako ráj. Právě do takového ráje vstoupil v duchovním smyslu v roce 1919 pomazaný ostatek Božího Izraele. (Izajáš 11:6–9; 35:1–7)

Proč mít důvěru v Jehovu

7, 8. (a) Co znamená Jehovova výzva, aby mu jeho lid dopřál sluchu? (b) Proč je důležité, aby Juda věnovala Jehovovi pozornost?

⁷ Jehova znovu žádá o pozornost, když říká: „Věnuj mi pozornost, můj lide; a ty, má národnostní skupino, mi dopřej sluchu. Vždyť ode mne vyjde samotný zákon a způsobím, aby mé soudcovské rozhodnutí spočinulo dokonce jako světlo národům. Má spravedlnost je blízko. Má záchrana jistě vyjde a mé vlastní paže budou soudit i národy. Budou ve mne doufat ostrovy a budou čekat na mou paži.“ (Izajáš 51:4, 5)

⁸ To, že Jehova svůj lid vyzývá, aby mu dopřál sluchu, znamená víc než jen to, aby naslouchal jeho poselství. Znamená to také, že mu bude věnovat pozornost s úmyslem jednat v souladu s tím, co slyší. (Žalm 49:1; 78:1) Národ musí uznat, že od Jehovy pochází poučení, právo a záchrana. Pouze Jehova je Zdroj duchovního osvícení. (2. Korinťanům 4:6) Je nejvyšší Soudce lidstva. Zákony a soudcovská rozhodnutí, které pocházejí od něho, jsou světlem těm, kdo se jimi nechají vést. (Žalm 43:3; 119:105; Přísloví 6:23)

9. Kdo kromě Božího smluvního lidu bude mít užitek z Jehovových záchranných skutků?

⁹ To všechno platí nejen v souvislosti s Božím smluvním lidem, ale také v souvislosti s těmi, kdo jsou  správně nakloněni, ať už žijí kdekoli, dokonce i na nejvzdálenějších mořských ostrovech. Důvěra, jakou tito lidé mají v Boha, v jeho schopnost jednat ve prospěch svých věrných sluhů a v jeho schopnost zachránit je, nebude zklamána. Jeho moc neboli síla představovaná jeho paží je jistá, nikdo ji nemůže zastavit. (Izajáš 40:10; Lukáš 1:51, 52) Podobně i dnes horlivé kazatelské dílo zbývajících členů Božího Izraele vedlo miliony lidí, z nichž mnozí jsou ze vzdálených mořských ostrovů, aby se obrátili k Jehovovi a vložili v něj svou důvěru.

10. (a) Jakou pravdu bude muset poznat král Nebukadnecar? (b) Která ‚nebesa‘ a ‚země‘ budou zničeny?

¹⁰ Jehova dál mluví o určité pravdě, kterou bude muset poznat babylónský král Nebukadnecar. Jehovu nemůže ve vykonání jeho vůle zastavit nic — ani v nebi, ani na zemi. (Daniel 4:34, 35) Čteme: „Pozvedněte oči k nebesům a pohleďte na zemi dole. Vždyť i nebesa budou  rozehnána v útržcích jako dým a země se obnosí jako oděv a její obyvatelé zemřou jako pouhý komár. Ale pokud jde o mou záchranu, ta se prokáže být až na neurčitý čas, a má vlastní spravedlnost nebude roztříštěna.“ (Izajáš 51:6) Je sice v rozporu s politikou babylónských panovníků dovolit zajatcům vrátit se domů, ale to, že Jehova svému lidu poskytne záchranu, nebude ničím zmařeno. (Izajáš 14:16, 17) Babylónská ‚nebesa‘ — neboli vládnoucí moci — budou zlomena porážkou. Babylónská ‚země‘ — poddaní těchto vládnoucích mocí — postupně zanikne. Ano, ani ta největší mocnost té doby nemůže obstát proti Jehovově moci ani nemůže Jehovovi zabránit v jeho skutcích záchrany.

11. Proč je pro křesťany v dnešní době povzbuzením skutečnost, že se proroctví o zkáze babylónských ‚nebes‘ a ‚země‘ zcela splnilo?

¹¹ Pro křesťany v dnešní době je velmi povzbudivé vědět, že se tato prorocká slova zcela splnila. Proč je to povzbudivé? Podobná slova totiž použil apoštol Petr v souvislosti s událostí, k níž dojde teprve v budoucnosti. Mluvil o rychle se blížícím Jehovově dnu, „jímž se hořící nebesa rozplynou a silně rozpálené prvky se roztaví“. Potom řekl: „Jsou však nová nebesa a nová země, které očekáváme podle jeho slibu, a v těch bude přebývat spravedlnost.“ (2. Petra 3:12, 13; Izajáš 34:4; Zjevení 6:12–14) Mocné národy a jejich pyšní panovníci, kteří připomínají hvězdy, se sice možná staví proti Jehovovi, ale v jeho ustanoveném čase budou všichni zničeni — budou rozdrceni jako pouhý komár. (Žalm 2:1–9) Pouze Boží spravedlivá vláda bude navždy panovat nad spravedlivou lidskou společností. (Daniel 2:44; Zjevení 21:1–4)

12. Proč by Boží sluhové neměli mít strach, když je lidští odpůrci tupí?

 ¹² Jehova promlouvá k ‚těm, kdo usilují o spravedlnost‘, a říká: „Naslouchejte mi, vy, kdo znáte spravedlnost, lide, v jehož srdci je můj zákon. Nebojte se pohany smrtelných lidí a nebuďte postiženi zděšením jen kvůli jejich utrhačným slovům. Vždyť mol je sežere právě jako oděv a šatní mol je sežere právě jako vlnu. Ale pokud jde o mou spravedlnost, ta se prokáže být až na neurčitý čas, a má záchrana na nespočetné generace.“ (Izajáš 51:7, 8) Ti, kdo doufají v Jehovu, budou kvůli svému odvážnému postoji tupeni a stanou se předmětem posměchu, ale toho se nemusí bát. Posměvači jsou pouhými smrtelníky, kteří budou ‚sežráni‘, jako je vlněný oděv sežrán molem. a Podobně jako věrní Židé ve starověku ani praví křesťané dnes nemají důvod bát se těch, kdo se jim staví na odpor. Jehova, věčný Bůh, je jejich záchrana. (Žalm 37:1, 2) To, že Boží nepřátelé tupí Jehovův lid, svědčí o tom, že tento lid má Božího ducha. (Matouš 5:11, 12; 10:24–31)

13, 14. Co znamenají výrazy „Raab“ a ‚mořská obluda‘ a jak je ‚rozbita na kusy‘ a ‚probodnuta‘?

¹³ Izajáš jakoby volá Jehovu, aby jednal ve prospěch svého zajatého lidu, a říká: „Probuď se, probuď se, oděj se silou, Jehovova paže! Probuď se jako za dávných dnů, jako za generací dávno minulých časů. Nejsi to ty, která na kusy rozbila Raab, která probodla mořskou obludu? Nejsi to ty, která vysušila moře, vody ohromné hloubi? Ta, která z mořských hlubin udělala cestu, aby vykoupení přešli?“ (Izajáš 51:9, 10)

 ¹⁴ Historické příklady, o nichž Izajáš mluví, jsou vybrány opravdu dobře. Každý Izraelita ví, jak byl národ vysvobozen z Egypta a přešel přes Rudé moře. (2. Mojžíšova 12:24–27; 14:26–31) Výrazy „Raab“ a ‚mořská obluda‘ se vztahují na Egypt pod vládou faraóna, který bránil tomu, aby Izrael odešel z Egypta. (Žalm 74:13; 87:4; Izajáš 30:7) Starověký Egypt připomínal obludného hada, jehož hlavu tvořila Nilská delta a jehož dlouhé tělo se táhlo stovky kilometrů úrodným údolím Nilu. (Ezekiel 29:3) Tato obluda však byla rozbita na kusy, když na ni Jehova uvedl deset ran. Byla probodnuta, těžce zraněna a zeslabena, když bylo její vojsko zničeno ve vodách Rudého moře. Ano, v tom, jak naložil s Egyptem, projevil Jehova sílu své paže. Bude snad méně připraven bojovat za svůj lid, který je ve vyhnanství v Babylóně?

15. (a) Kdy a jak prchne zármutek a vzdychání Sionu? (b) Kdy v nové době prchnul zármutek a vzdychání Božího Izraele?

¹⁵ Proroctví se nyní zaměřuje na vysvobození Izraele z Babylónu a dále říká: „Potom se Jehovovi vyplacení vrátí a přijdou k Sionu s radostným voláním a na jejich hlavě bude radování na neurčitý čas. Dosáhnou jásotu a radování. Zármutek a vzdychání jistě prchnou.“ (Izajáš 51:11) Ti, kdo hledají Jehovovu spravedlnost, budou v Babylóně možná v žalostné situaci, ale mají úžasné vyhlídky. Přijde doba, kdy už nebude zármutek ani vzdychání. Z úst těch, kdo budou vyplaceni neboli vykoupeni, bude slyšet radostné volání, radování a jásot. V novodobém splnění těchto prorockých slov byl v roce 1919 Boží Izrael propuštěn z babylónského zajetí a s velkým radováním — radováním, které trvá až dodnes — se vrátil ke svému duchovnímu vlastnictví.

16. Za jakou cenu jsou Židé vyplaceni?

 ¹⁶ Za jakou cenu budou Židé vyplaceni? V Izajášově proroctví už bylo odhaleno, že Jehova dává „jako výkupné za tebe ... Egypt, namísto tebe Etiopii a Sebu“. (Izajáš 43:1–4) K tomu dojde později. Až Perská říše dobude Babylón a osvobodí židovské zajatce, podrobí si Egypt, Etiopii a Sebu. Ti budou dáni namísto izraelských duší. To je v souladu se zásadou vyjádřenou v Příslovích 21:18: „Ničemný je výkupným za spravedlivého; a ten, kdo jedná zrádně, zaujímá místo přímých.“

Další ujištění

17. Proč se Židé nemusí obávat vzteku Babylónu?

¹⁷ Jehova svůj lid dále ujišťuje: „Já — já jsem Ten, kdo vás utěšuje. Kdo jsi ty, že by ses bál smrtelného člověka, který zemře, a syna lidstva, z něhož bude pouhá zelená tráva? A že bys zapomněl na Jehovu, svého Původce, Toho, kdo roztáhl nebesa a položil základ země, takže ses ustavičně celý den děsil kvůli vzteku toho, kdo tě svíral, jako by byl zcela zaměřen na to, aby tě zničil? A kde je vztek toho, kdo tě svíral?“ (Izajáš 51:12, 13) Izraelity čekají léta vyhnanství. Nemusí se však obávat vzteku, který projeví Babylón. Tato říše, třetí světová velmoc biblických dějin, sice zvítězí nad Božím lidem a bude se ho snažit ‚svírat‘ neboli bránit mu v úniku, ale věrní Židé vědí, že Jehova předpověděl pád Babylónu rukou Kýra. (Izajáš 44:8, 24–28) Na rozdíl od Stvořitele — věčného Boha, Jehovy — obyvatelé Babylónu zmizí jako tráva, která v období sucha vadne v silném slunečním žáru. Kde potom budou jejich hrozby a vztek? Je tedy opravdu nemoudré bát se člověka a zapomínat na Jehovu, který vytvořil nebe a zemi.

18. Jaké ujištění dává Jehova příslušníkům svého lidu, přestože se na určitou dobu stanou vězni?

 ¹⁸ Příslušníci Jehovova lidu sice budou určitou dobu v zajetí, budou se jakoby ‚hrbit v řetězech‘, ale jejich propuštění přijde náhle. Nebudou v Babylóně vyhlazeni, ani jakožto vězňové nezemřou hlady — nebudou tedy bez života vydáni šeolu, jámě. (Žalm 30:3; 88:3–5) Jehova je ujišťuje: „Ten, kdo se hrbí v řetězech, jistě bude rychle uvolněn, aby neodešel ve smrti do jámy a aby mu nescházel chléb.“ (Izajáš 51:14)

19. Proč mohou mít věrní Židé naprostou důvěru v to, že se splní Jehovova slova?

¹⁹ Jehova dál utěšuje Sion těmito slovy: „Ale já, Jehova, jsem tvůj Bůh, Ten, kdo vzdouvá moře, aby se jeho vlny rozbouřily. Jehova vojsk je jeho jméno. A vložím ti do úst svá slova a jistě tě přikryji stínem své ruky, abych zasadil nebesa a položil základ země a řekl Sionu: ‚Ty jsi můj lid.‘“ (Izajáš 51:15, 16) Bible opakovaně mluví o tom, že Bůh je schopen působit svou mocí na moře a ovládat ho. (Job 26:12; Žalm 89:9; Jeremjáš 31:35) Má absolutní vládu nad přírodními živly, což se projevilo například tehdy, když vysvobozoval svůj lid z Egypta. Kdo může i v tom nejnevýznamnějším ohledu být srovnatelný s ‚Jehovou vojsk‘? (Žalm 24:10)

20. Jaká „nebesa“ a jaká „země“ začnou existovat, až Jehova obnoví Sion, a jaká utěšující slova pronese?

²⁰ Židé zůstávají Božím smluvním lidem a Jehova je ujišťuje, že se vrátí do své vlasti a znovu budou žít pod jeho Zákonem. Tam Židé obnoví Jeruzalém a chrám a opět se chopí svých povinností vyplývajících ze smlouvy, kterou s nimi Jehova uzavřel prostřednictvím Mojžíše. Až po svém návratu do vlasti Izraelité a jejich domácí  zvířata zemi znovu osídlí, začne existovat ‚nová země‘. Nad ní budou ustanovena „nová nebesa“, tedy nový vládní systém. (Izajáš 65:17–19; Ageus 1:1, 14) Jehova znovu řekne Sionu: „Ty jsi můj lid.“

Výzva k činnosti

21. Jakou výzvu k jednání Jehova pronáší?

²¹ Jehova Sion znovu ujistil o své podpoře a nyní ho vyzývá k jednání. Mluví tak, jako by utrpení Sionu už dospělo ke konci, a říká: „Procitni, procitni, povstaň, Jeruzaléme, ty, který jsi pil z Jehovovy ruky jeho pohár vzteku. Číši, pohár, který působí motání, jsi vypil, vyprázdnil.“ (Izajáš 51:17) Ano, Jeruzalém musí povstat ze svého katastrofálního stavu, znovu nabýt své původní postavení a obnovit svůj lesk. Nadejde čas, kdy vyprázdní symbolický pohár Boží odplaty. Z Božího hněvu vůči němu nezbude nic.

22, 23. Co Jeruzalém zažije, až bude pít pohár Jehovova hněvu?

 ²² Ale zatímco bude Jeruzalém trestán, žádný z jeho obyvatel, jeho „synů“, nebude schopen zabránit tomu, co se bude dít. (Izajáš 43:5–7; Jeremjáš 3:14) Proroctví říká: „Nikdo ze všech synů, které zrodil, ho neprovázel, a nikdo ze všech synů, které odchoval, ho nevzal za ruku.“ (Izajáš 51:18) Bude velmi trpět rukou Babylóňanů. „Ty dvě věci tě postihovaly. Kdo ti projeví účast? Plenění a zhroucení a hlad a meč! Kdo tě utěší? Tvoji vlastní synové omdleli. Ulehli na začátku všech ulic jako divoké ovce v síti, jako ti, kdo jsou plní Jehovova vzteku, přísného napomenutí tvého Boha.“ (Izajáš 51:19, 20)

²³ Ubohý Jeruzalém! Zažije „plenění a zhroucení“ a také „hlad a meč“. Jeho synové, kteří ho nebudou schopni vést a udržet na nohou, budou bezmocní, vyhublí a nebudou dost silní na to, aby se postavili na odpor babylónským útočníkům. Na dobře viditelném  místě, tedy na začátku neboli na nároží ulic budou ležet zemdlelí, zesláblí a vyčerpaní. (Nářky 2:19; 4:1, 2) Vypijí pohár Božího vzteku a budou stejně bezmocní jako zvířata chycená do sítě.

24, 25. (a) Co se v případě Jeruzaléma nebude opakovat? (b) Kdo další po Jeruzalému bude pít z poháru Jehovova hněvu?

²⁴ Tato žalostná situace však skončí. Izajáš pronáší slova útěchy: „Proto, prosím, naslouchej tomuhle, ženo ztrápená a opilá, ale ne vínem. Tak řekl tvůj Pán, Jehova, ano tvůj Bůh, který zápolí o svůj lid: ‚Pohleď, odejmu z tvé ruky pohár, který působí motání. Číši, můj pohár vzteku — už jej nebudeš opětovně pít. A dám jej do ruky těch, kdo tě dráždí, kdo řekli tvé duši: „Skloň se, abychom přešli“, takže jsi ze svých zad dělávala jakoby zem a jakoby ulici pro ty, kdo přecházeli.‘“ (Izajáš 51:21–23) Až Jehova ukázní Jeruzalém, je ochoten jednat s lítostí a odpustit mu.

²⁵ Jehova svůj hněv nyní odvrátí od Jeruzaléma a zaměří ho na Babylón. Jeruzalém bude Babylónem srovnán se zemí a pokořen. (Žalm 137:7–9) Ale z takového poháru nebude muset z rukou Babylónu nebo jeho spojenců pít znovu. Naopak. Pohár bude z ruky Jeruzaléma vzat a dán těm, kdo se budou radovat z toho, že toto město bylo zneuctěno. (Nářky 4:21, 22) Babylón se skloní, bude na smrt opilý. (Jeremjáš 51:6–8) Mezitím povstane Sion. To bude obrovský zvrat. Tato vyhlídka je pro Sion jistě útěchou. A ti, kdo slouží Jehovovi, mohou mít jistotu, že jeho jméno bude posvěceno skutky záchrany, které vykoná.

[Poznámka pod čarou]

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 167]

Jehova, Větší Abraham, je ‚skála‘, ze které byl ‚vysekán‘ jeho lid

[Obrázek na straně 170]

Odpůrci Božího lidu zaniknou jako oděv sežraný moly

[Obrázek na straně 176 a 177]

Jehova projevuje svou moc ovládat přírodní živly

 [Obrázek na straně 178]

Pohár, ze kterého pije Jeruzalém, má být podán Babylónu a jeho spojencům