Článek uveřejněný v časopise Biblical Archaeology Review uvedl, že v současné době mohou archeologické nálezy potvrdit, že žilo „přinejmenším 50“ lidí, o kterých se zmiňují Hebrejská písma. Patří k nim 14 judských a izraelských králů, například dobře známí David a Ezekjáš nebo méně známí Menachem a Pekach. Na seznamu je také 5 faraonů a 19 králů Asýrie, Babylónie, Moabu, Persie a Sýrie. Monarchové ale nejsou jediní, kdo se objevují jak v biblických, tak v archeologických záznamech. Jsou tam i méně významné postavy, například velekněží, písař a jiní úředníci.

Na totožnosti všech těchto jednotlivců „se shoduje značné množství vědců,“ píše článek. O mnoha dalších historických postavách se samozřejmě zmiňují i Křesťanská řecká písma a archeologie existenci mnoha z nich potvrzuje. Jsou to například Herodes, Pontský Pilát, Tiberius, Kaifáš a Sergius Paulus.

I když dnes na území Svaté země nežijí ve volné přírodě žádní lvi, Bible se o nich zmiňuje asi na 150 místech. Její pisatelé tedy lvy znali. Většina těchto zmínek je sice symbolických, ale některé zprávy ukazují, že lidé se s těmito zvířaty přímo setkali. Například Samson, David nebo Benajáš lva zabili. (Soudci 14:5, 6; 1. Samuelova 17:34, 35; 2. Samuelova 23:20) Jiní byli naopak touto šelmou zabiti. (1. Královská 13:24; 2. Královská 17:25)

Ve starověku se lev perský (Panthera leo persica) vyskytoval na území od Malé Asie přes Řecko, Palestinu, Sýrii, Mezopotámii až po severozápadní Indii. Toto zvíře, které lidem nahání strach a vzbuzuje v nich úctu, bylo oblíbeným námětem tehdejších umělců Blízkého východu. Nádherná vyobrazení lvů na glazovaných cihlách kdysi zdobila babylónskou třídu Procesí.

Křižáci údajně lovili lvy v Palestině na konci 12. století n. l. V této oblasti lvi podle všeho vyhynuli počátkem 14. století. Jejich výskyt byl ale zaznamenán i v 19. století na území Mezopotámie a Sýrie a v první polovině 20. století v Iránu a Iráku.