Ježíšova smrt byla tou nejdůležitější událostí v dějinách. Zemřel, aby lidé mohli žít tak, jak si to Bůh od začátku přál. První člověk, Adam, nebyl stvořený se sklonem dělat špatné věci, neměl trpět nemocemi ani neměl umřít. (1. Mojžíšova 1:31) Pak ale zhřešil a hřích po něm zdědili všichni lidé. Ježíš za nás obětoval svůj život, aby nás hříchu a smrti zbavil. (Přečtěte si Matouše 20:28; Římanům 6:23.)

Když Bůh poslal svého Syna na zem, aby za nás zemřel, ukázal tím, jak moc nás miluje. (1. Jana 4:9, 10) Ježíš svým následovníkům řekl, aby si jeho smrt připomínali jednoduchou slavností, při které má mít svou roli chléb a víno. Když se této slavnosti každý rok účastníme, dáváme najevo, že si vážíme lásky, kterou nám Bůh i Ježíš projevili. (Přečtěte si Lukáše 22:19, 20.)

Když Ježíš svým učedníkům řekl, že si mají jeho smrt připomínat, zmínil se o jakési smlouvě. (Matouš 26:26–28) Díky ní mají oni a také omezený počet dalších lidí vyhlídku na to, že budou s Ježíšem v nebi a stanou se králi a kněžími. I když si Ježíšovu smrt připomínají miliony lidí, pouze účastníci této smlouvy jedí chléb a pijí víno. (Přečtěte si Zjevení 5:10.)

Jehova tyto budoucí krále vybírá už téměř 2 000 let. (Lukáš 12:32) V porovnání s těmi, kdo budou žít věčně na zemi, je jich málo. (Přečtěte si Zjevení 7:4, 9, 17.)