JOSEF jde potemnělou chodbou a z toho dusivého horka a dřiny mu po těle stéká pot. Egyptské slunce mění vězení v rozpálenou pec. Zdá se, že tu Josef zná každou cihlu, každou prasklinu ve zdi. Je to teď celý jeho svět. Druzí si ho sice váží, ale pořád je pouhý vězeň.

Josef se ve vzpomínkách určitě často vrací k životu v Hebronu a okolní hornaté krajině, kde se staral o stáda svého otce Jákoba. Bylo mu asi 17 let, když ho Jákob poslal za jeho bratry. Vydal se na cestu, která ho zavedla desítky kilometrů od domova. O takové svobodě si teď může nechat jen zdát. Jeho žárliví bratři ho z duše nenáviděli, a tak ho napadli a prodali jako otroka. Dostal se do Egypta, kde nejdřív sloužil v domě egyptského úředníka Potifara. Získal si jeho důvěru, ale pak ho Potifarova manželka falešně obvinila, že ji chtěl znásilnit. Josef skončil ve vězení. * (1. Mojžíšova, kapitoly 37 a 39)

Josefovi je teď 28 let a má za sebou deset let v otroctví nebo ve vězení. Mírně řečeno, jeho život se nevyvíjí podle jeho představ. Dostane se někdy na svobodu? Uvidí zase svého drahého stárnoucího otce nebo milovaného mladšího bratra Benjamína? Jak dlouho ještě bude vězet v téhle díře?

Cítili jste se někdy podobně? Možná náš život zdaleka není takový, jaký jsme si v mládí vysnili. Zdá se, že naše tíživé problémy trvají nekonečně dlouho a je těžké vidět nějaké východisko nebo najít způsob, jak je zvládat. Podívejme se, co se můžeme od Josefa naučit.

Josef věděl, že jeho Bůh Jehova na něj nezapomněl, a to mu zaručeně pomáhalo svou situaci zvládat. I když byl vězněn v cizí zemi, Jehova našel způsoby, jak ho podporovat. V Bibli čteme: „Jehova byl . . . dále s Josefem a poskytoval mu milující laskavost a dal mu, že našel přízeň v očích vrchního úředníka věznice.“ (1. Mojžíšova 39:21–23) Josef tvrdě pracoval, a tak měl Bůh stále důvod mu pomáhat. Vědomí, že Jehova je pořád s ním, mu muselo přinášet velkou útěchu.

Chtěl snad Jehova, aby Josef zůstal ve vězení nadosmrti? Josef mohl jenom hádat. Ale určitě to s Jehovou stále probíral v modlitbě. A jak to tak bývá, Jehova mu odpověděl zcela nečekaným způsobem. Jednou se ve vězení stalo něco, co vyvolalo rozruch. Ocitli se tam dva významní lidé z faraonova služebnictva – králův vrchní pekař a vrchní číšník. (1. Mojžíšova 40:1–3)

 Velitel stráže svěřil tyto prominentní vězně do péče Josefovi. * V noci se pekaři i číšníkovi zdál živý a záhadný sen. Když je Josef ráno uviděl, všiml si, že něco není v pořádku. Zeptal se jich: „Proč je dnes váš obličej zasmušilý?“ (1. Mojžíšova 40:3–7) To, že se k nim choval laskavě, je možná ujistilo, že se mu se svými starostmi můžou bez obav svěřit. Josef nevěděl, že mu ten rozhovor úplně změní život. Kdyby s nimi ale nejednal laskavě, k žádnému rozhovoru by asi nedošlo. Možná nás napadne: Dávám i já najevo svou víru v Boha tím, že se o druhé zajímám?

Oba vězni řekli, že je záhadné sny rozrušily a že jsou zoufalí, protože nemají nikoho, kdo by jim je vyložil. Egypťané přikládali snům velkou důležitost a byli závislí na mužích, kteří o sobě prohlašovali, že je dokážou vyložit. Pekař ani číšník nevěděli, že jejich sen pocházel od Josefova Boha, Jehovy. Ale Josef to věděl. Řekl jim: „Nepatří výklady Bohu? Vyprávějte mi ho, prosím.“ (1. Mojžíšova 40:8) Jeho slova jsou dnes důležitá pro každého upřímného člověka, který zkoumá Bibli. Kdyby tak všichni nábožensky založení lidé byli stejně pokorní jako Josef! Musíme být ochotní odložit naduté lidské smýšlení a při hledání správného výkladu Bible spoléhat na Boha. (1. Tesaloničanům 2:13; Jakub 4:6)

První se ujal slova číšník. Řekl Josefovi, že se mu zdálo o révě se třemi větvičkami, které nesly hrozny. Když dozrály, vymačkal z nich šťávu do faraonova poháru. Díky Jehovovi Josef okamžitě věděl, co sen znamená. Řekl číšníkovi, že tři větvičky znamenají tři dny. Po těch dnech ho faraon vrátí na jeho původní místo. Číšníkovi očividně spadl kámen ze srdce. Josef ho poprosil, aby mu projevil milující laskavost a zmínil se o něm faraonovi. Vysvětlil, že byl unesen ze svého domova a neprávem se dostal do vězení. (1. Mojžíšova 40:9–15)

Když pekař slyšel, že s číšníkem to dopadne dobře, neváhal se Josefa zeptat na význam svého snu. Zdálo se mu, že měl na hlavě tři koše, ve kterých byly chleby. Z jednoho koše jedli ptáci. Josef dostal odpověď i na tuto hádanku. Pro pekaře ale nebyl poslem dobrých zpráv. Řekl mu: „Tři koše jsou tři dny. Od nynějška za tři dny faraón pozvedne tvou hlavu nad tebe a jistě tě pověsí na kůl; a ptactvo bude jistě z tebe žrát tvé maso.“ (1. Mojžíšova 40:16–19) Podobně jako  jiní Boží věrní služebníci i Josef odvážně odhalil Boží poselství – jak dobrou zprávu, tak zprávu o blížícím se rozsudku smrti. (Izajáš 61:2)

Po třech dnech se Josefova slova vyplnila. Faraon uspořádal oslavu narozenin, což byl zvyk, který Boží lid nedodržoval. Během ní vynesl rozsudek nad svými dvěma služebníky. Přesně jak Josef předpověděl, pekař byl popraven a číšník se vrátil na své původní místo. Je ale smutné, že na Josefa úplně zapomněl. (1. Mojžíšova 40:20–23)

Uplynuly dva roky. (1. Mojžíšova 41:1) Představte si, jak musel být Josef zklamaný! Potom, co mu Jehova odhalil dva záhadné sny, byl nejspíš plný naděje. Každé ráno se probouzel s novým očekáváním, že to bude jeho poslední den ve vězení. Ale každý večer usínal s tím, že jeho monotónní život pokračuje dál. Ty dva roky pro něj zřejmě byly tím nejtěžším, co musel v životě vydržet. Nikdy ale Jehovovi nepřestal důvěřovat. Nepropadl zoufalství, ale byl odhodlaný se nevzdat a z této zkoušky vyšel ještě silnější. (Jakub 1:4)

Každý z nás musí v dnešní době snášet náročné situace. Pokud máme zvládat další a další problémy, potřebujeme odhodlanost, trpělivost a vnitřní klid, které nám může dát jenom Bůh. Tak jako pomohl Josefovi, může pomoci i nám bojovat proti zoufalství a držet se své naděje. (Římanům 12:12; 15:13)

Číšník na Josefa zapomněl, ale Jehova rozhodně ne. Způsobil, aby se faraonovi zdály dva zvláštní sny. V prvním král viděl, jak z Nilu vystupuje sedm pěkných, tučných krav. Za nimi šlo sedm šeredných, vychrtlých krav a požíraly ty tučné. Potom viděl ve snu obilné stéblo, na kterém vyrazilo sedm bohatých klasů. Najednou se ale objevilo dalších sedm klasů, vysušených větrem a hubených, které požíraly bohaté klasy. Ráno se král probudil velmi rozrušený. Nechal si zavolat všechny své moudré muže a kněze provozující magii, aby mu sny vyložili. Žádný z nich to ale nedokázal. (1. Mojžíšova 41:1–8) Jak to? Možná byli oněmělí úžasem nebo předkládali protichůdné názory. Faraon byl každopádně zklamaný a ještě zoufaleji toužil rozluštit tuto hádanku.

Konečně si číšník na Josefa vzpomněl. Začalo ho hryzat svědomí a řekl faraonovi, že ve vězení je neobyčejný mladý muž, který mu před dvěma lety správně vyložil sen a stejně to udělal i v případě pekaře. Faraon nechal Josefa okamžitě zavolat. (1. Mojžíšova 41:9–13)

Představte si, jak se asi Josef cítil, když si pro něj přišli faraonovi poslové. Rychle se převlékl a oholil si vousy a pravděpodobně i vlasy, protože to byl egyptský zvyk. Určitě se úpěnlivě modlil, aby mu Jehova při tomto setkání pomohl. Brzy se ocitl v honosném královském paláci tváří v tvář panovníkovi. V Bibli se píše: „Faraón nato Josefovi řekl: ‚Zdál se mi sen, ale není tu žádný jeho vykladač. Sám jsem slyšel, že se o tobě říká, že můžeš vyslechnout sen a vyložit jej.‘“ Josef odpověděl: „Mne není třeba brát v úvahu. Bůh ohlásí faraónovi blaho.“ (1. Mojžíšova 41:14–16) Z jeho slov bylo znovu vidět, že je pokorný a má pevnou víru v Boha.

Jehova miluje pokorné a věrné lidi, a tak se není čemu divit, že výklad zjevil právě Josefovi, a ne moudrým mužům nebo kněžím. Josef faraonovi vysvětlil, že oba sny mají stejný význam. Tím, že Jehova poselství zopakoval, ukázal, že to, co se má stát, je „pevně stanoveno“, tedy že se to zaručeně splní. Tučné krávy a zdravé obilné klasy představovaly sedm let hojnosti, zatímco hubené krávy a vysušené klasy představovaly sedm let hladomoru, které budou následovat. Roky hladomoru připraví Egypt o veškerý nadbytek. (1. Mojžíšova 41:25–32)

 Faraon si uvědomil, že Josefův výklad je správný. Ale co by se mělo udělat? Josef měl návrh. Faraon potřebuje „rozvážného a moudrého“ muže, který bude během sedmi let hojnosti dohlížet na shromažďování přebytečného obilí do sýpek a během následujícího hladomoru rozdělovat zásoby lidem v nouzi. (1. Mojžíšova 41:33–36) Díky svým zkušenostem a schopnostem se Josef na tuto práci skvěle hodil, ale sám sebe neprosazoval. Tak troufalý rozhodně nebyl! A nebylo to ani nutné, protože se spoléhal na Boha. Pokud důvěřujeme Jehovovi, nemusíme být ctižádostiví ani sami sebe prosazovat. Můžeme být v klidu a nechat věci v jeho rukách.

Josefův plán se faraonovi a všem jeho služebníkům zamlouval. Král také uznal, že za Josefovými moudrými slovy je jeho Bůh Jehova. Svým služebníkům na královském dvoře řekl: „Může být nalezen nějaký jiný muž jako tento, v němž je Boží duch?“ A Josefovi oznámil: „Jelikož Bůh způsobil, abys to všechno věděl, nikdo není tak rozvážný a moudrý jako ty. Osobně budeš dosazen nad mým domem a všichni moji lidé tě budou bezpodmínečně poslouchat. Jen pokud jde o trůn, budu větší než ty.“ (1. Mojžíšova 41:38–41)

Faraon svůj slib dodržel. Oblékl Josefa do oděvu z jemného plátna a dal mu zlatý náhrdelník, pečetní prsten, královský dvoukolý vůz a autoritu cestovat zemí a uskutečňovat svůj plán. (1. Mojžíšova 41:42–44) Během jediného dne se Josef dostal z vězení až do paláce! Probudil se jako ubohý vězeň, ale usínal jako druhý nejvýznačnější muž v zemi. Bylo zřejmé, že ho Jehova nezklamal. Viděl všechna příkoří, která musel jeho služebník během let snášet, a ve správný čas a správným způsobem to vyřešil. Chtěl nejenom napravit všechny špatné věci, které se Josefovi staly, ale také ochránit budoucí národ Izrael. Jak to udělal, se dozvíme v příštím článku této série.

Pokud zažíváte náročnou situaci, možná nějaké bezpráví, které trvá celé roky, nepropadejte beznaději. Vzpomeňte si na Josefa. Protože byl vždycky laskavý, pokorný a vytrvalý a měl pevnou víru, Jehova ho právem odměnil.