KAŽDÝ z nás už viděl někoho, kdo se rozčílil, a nám samotným se to určitě také párkrát stalo. Možná vnímáme hněv jako něco negativního, co bychom měli potlačovat. Ale i tak nám často může připadat, že jsme se rozzlobili oprávněně, zvlášť když se podle nás někdo nezachoval správně. V článku vydaném Americkou psychologickou asociací se dokonce říká, že „hněv je zcela normální, většinou zdravá, lidská emoce“.

Může se zdát, že podobnou myšlenku podporují i slova, která pod božskou inspirací napsal apoštol Pavel. Uvedl: „Zlobte se, a přece nehřešte; ať slunce nezapadne nad vaší podrážděnou náladou.“ (Efezanům 4:26) Pavel tedy uznal, že se lidé občas mohou rozzlobit. Máme ale svůj hněv ventilovat, nebo bychom se ho měli snažit ovládat?

Když apoštol Pavel zapsal tuto radu, zjevně tím narážel na slova ze Žalmu 4:4, kde se říká: „Buďte znepokojeni, ale nehřešte.“ Pavel pak pokračoval: „Ať je od vás odňata všechna zlomyslná hořkost a hněv a zloba a jekot a utrhačná řeč spolu s veškerou špatností.“ (Efezanům 4:31) Pavel tedy křesťany ve skutečnosti vybízel, aby měli svůj hněv pod kontrolou. Je zajímavé, že zmíněný článek od Americké psychologické asociace dál uvádí: „Z výzkumů vyplývá, že výbuch hněvu vede jen k tomu, že se hněv a agresivita vystupňují. Situace se tím vůbec nevyřeší.“

Co nám ale pomůže ovládnout se a nezačít křičet, nadávat nebo jinak ubližovat druhým? Šalomoun, moudrý král starověkého Izraele, napsal: „Pochopení člověka jistě zvolňuje jeho hněv, a je z jeho strany krásné, jestliže přejde přestupek.“ (Přísloví 19:11) Jak nám pochopení pomůže, když námi lomcuje vztek?

Pochopení je schopnost proniknout pod povrch věcí a porozumět souvislostem. Jak nám  to pomůže ve chvíli, kdy se nás někdo dotkne nebo nás rozzlobí?

Když vidíme nějakou nespravedlnost, není překvapivé, že nás to rozčílí. Pokud se ale necháme emocemi ovládnout a reagujeme prudce, můžeme ublížit sami sobě i druhým. Oheň, který se vymkne kontrole, může způsobit, že shoří celý dům. A podobné je to s námi. Pokud v sobě necháme rozhořet hněv, můžeme tím pokazit svou pověst a zničit vztahy s druhými i s Bohem. Když tedy cítíme, že to v nás začíná vřít, je dobré se zastavit a nad situací se hlouběji zamyslet. Pokud pochopíme souvislosti, bude pro nás snadnější se ovládnout.

To zjistil i Šalomounův otec, král David. Byl jenom krůček od toho, aby zavinil smrt mnoha mužů. Pak mu ale někdo jiný pomohl, aby se nad celou situací víc zamyslel. Co se vlastně stalo? David a jeho muži chránili v Judské pustině stáda ovcí, která patřila Nabalovi. Když se přiblížila doba stříhání ovcí, David ho požádal o nějaké jídlo. Nabal mu vzkázal: „Musím vzít svůj chléb a svou vodu a své maso z poraženého, které jsem porazil pro své střihače, a dát to mužům, o nichž ani nevím, odkud jsou?“ Taková urážka! Jak David reagoval? Vydal se s asi 400 muži na cestu, aby Nabala a muže z jeho domácnosti pobil. (1. Samuelova 25:4–13)

Když se to doneslo Nabalově manželce Abigail, okamžitě se Davidovi vydala naproti. Jakmile se s ním a jeho muži setkala, padla na kolena a řekla: „Dovol, prosím, své otrokyni, aby ti promluvila do uší, a naslouchej slovům své otrokyně.“ Vysvětlila Davidovi, že Nabal se takhle nerozumně chová pořád. Upozornila ho, že kdyby se pomstil a zavinil smrt všech těch mužů, určitě by toho litoval. (1. Samuelova 25:24–31)

Jak Abigailina slova pomohla Davidovi proniknout pod povrch věcí a projevit pochopení? David zjistil, že Nabal už má prostě takovou povahu. Také si uvědomil, že nemá právo se mstít a že by před Bohem nesl velkou vinu. I vám se může stát, že vás něco nebo někdo rozčílí. Co byste měli udělat? „Začněte zhluboka dýchat a počítejte do deseti,“ uvádí článek uveřejněný fakultní nemocnicí Mayo Clinic. Zastavte se a přemýšlejte: Co je příčinou? Jaké následky bude mít to, co se chystám udělat? Dovolte, aby pochopení váš hněv zmírnilo, nebo ho dokonce úplně rozptýlilo. (1. Samuelova 25:32–35)

Podobný přístup se osvědčil mnoha lidem, kteří se dřív nedokázali ovládat. Když bylo Sebastianovi 23 let a byl ve vězení v Polsku, díky Bibli se naučil mít svoji výbušnou povahu pod kontrolou. Říká: „Nejdřív uvažuju, v čem je problém. Pak se snažím řídit biblickými zásadami. Zjistil jsem, že Bible je ten nejlepší rádce.“

Stejně to dělá i Secuo. Vzpomíná: „Dřív jsem byl zvyklý na lidi v práci řvát, když mě něčím naštvali. Pak jsem ale začal studovat Bibli. Teď místo abych se rozkřičel, začnu přemýšlet: Kdo za to vlastně může? Není náhodou problém ve mně?“ Díky tomu, že se Secuo zamyslí nad takovými otázkami, nenechá se ovládnout hněvem a nevyleje si svůj vztek na druhých.

Hněv je velmi silná emoce, ale Bible je mnohem silnější. Když se budete řídit jejími užitečnými radami a budete Boha prosit o pomoc, i vy dokážete projevovat pochopení a ovládat svůj hněv.