„Kdo neumí odpouštět, boří most, který sám bude muset přejít.“ Z těchto slov, jež v 17. století napsal britský historik Edward Herbert, je patrný jeden z důvodů, proč bychom měli druhým odpouštět. Dříve nebo později je pravděpodobně budeme muset poprosit, aby oni odpustili nám. (Matouš 7:12) Existuje ale mnohem závažnější důvod, proč odpouštět. Podívejme se na slova apoštola Pavla v Kolosanům 3:13. (Přečtěte si.)

Všichni jsme nedokonalí, a tak se stává, že někoho rozzlobíme nebo urazíme, a totéž mohou udělat druzí nám. (Římanům 3:23) Jak můžeme s našimi nedokonalými bližními udržovat pokojné vztahy? Pavel byl inspirován Bohem, aby nám dal radu, že máme být tolerantní a odpouštět. Tato rada platí dnes stejně jako před téměř dvěma tisíci lety, kdy byla zapsána. Prozkoumejme tento Pavlův výrok blíže.

„Snášejte dále jeden druhého.“ Slova „snášejte dále“ jsou překladem řeckého slova, které znamená „být tolerantní, shovívavý“. Podle jedné encyklopedie křesťané tuto vlastnost projevují tím, že „jsou ochotni snášet ty, jejichž chyby nebo nepříjemné rysy je dráždí“. Ze slov „jeden druhého“ je vidět, že taková tolerance je vzájemná. Když tedy máme na paměti, že naše rysy mohou dráždit druhé, nepřipustíme, aby to, co se nám na druhých nelíbí, narušovalo pokoj mezi nimi a námi. Co ale v případě, že druzí proti nám zhřeší?

„Dále . . . velkoryse jeden druhému odpouštějte.“ O řeckém slovu překládaném jako „velkoryse odpouštět“ jeden znalec uvádí, že to „není běžné slovo pro prominutí nebo odpuštění . . . Je obsahově bohatší a zdůrazňuje dobrotivost odpuštění.“ Podle jiného zdroje může toto slovo znamenat „udělat něco potěšujícího, laskavého, prospěšného“. Jako laskaví se projevíme, když ochotně odpouštíme i v případě, že máme „proti jinému příčinu ke stížnosti“. Proč ale máme být ochotni takovou laskavost projevit? Jedním z důvodů je, že zanedlouho budeme sami potřebovat, aby ten, kdo se nyní vůči nám provinil, odpustil nám.

„Stejně jako Jehova velkoryse odpustil vám, tak jednejte i vy.“ Hlavní důvod, proč bychom měli velkoryse odpouštět druhým, je tedy ten, že Jehova Bůh velkoryse odpouští nám. (Micheáš 7:18) Uvažujte chvíli o tom, jak velkou laskavost Jehova projevuje hříšníkům, kteří činí pokání. Na rozdíl od nás Jehova nehřeší, a přece kajícným hříšníkům ochotně a v plné míře odpouští. Dělá to, ačkoli ví, že on sám nikdy nebude potřebovat, aby mu projevili laskavost tím, že mu odpustí. Jehova je opravdu nejlepším příkladem toho, jak odpouštět.

Milosrdenství, které nám Jehova projevuje, nás k němu přitahuje a podněcuje nás k tomu, abychom ho napodobovali. (Efezanům 4:32–5:1) Bude užitečné, když si položíme otázku: Jestliže Jehova ve své dobrotě odpouští mně, jak bych já mohl neodpustit svému nedokonalému bližnímu, který upřímně lituje toho, že proti mně zhřešil? (Lukáš 17:3, 4)