„MÁM sen.“ Tato slova pronesl před padesáti lety, 28. srpna 1963, ve svém slavném proslovu americký bojovník za lidská práva Martin Luther King. Chytlavou frází, kterou použil, vyjádřil svou naději, že jednoho dne lidé budou žít osvobozeni od rasových předsudků. Přestože o svém přání mluvil k posluchačům ve Spojených státech, myšlenku jeho snu převzali lidé v mnoha národech.

Tři měsíce po Kingově proslovu, 20. listopadu 1963, přijalo přes sto zemí deklaraci OSN o odstranění všech forem rasové diskriminace. Během následujících desetiletí byly v celosvětovém měřítku učiněny další podobné kroky. Když vidíme všechny tyto záslužné snahy, přirozeně si klademe otázku, jakých se dosáhlo výsledků.

Generální tajemník OSN Ban Ki-moon 21. března 2012 uvedl: „Existuje mnoho cenných dohod a nástrojů — a stejně tak komplexní globální program —, které mají potlačit a vymýtit rasismus, rasovou diskriminaci, xenofobii a podobné projevy nesnášenlivosti. I přesto v důsledku rasismu nadále trpí miliony lidí na celém světě.“

I v případě zemí, kde se v boji proti rasovým a dalším předsudkům udělal nějaký pokrok, je dobré si položit otázku: Opravdu tato zlepšení odstranila hluboce zakořeněné pocity lidí, nebo pouze drží na uzdě vnější projevy těchto pocitů? Řada lidí se domnívá, že v nejlepším případě taková opatření pouze pomáhají potlačit diskriminaci, ale jsou neúčinná, pokud jde o odstranění předsudků. Proč? Protože diskriminace je čin, který je vidět a lze ho potrestat podle zákona, zatímco předsudky jsou na úrovni myšlenek a emocí, které lze usměrnit jen těžko.

Pokud tedy chceme odstranit předsudky, nestačí pouze zabránit projevům diskriminace, ale je také potřeba změnit myšlenky a pocity, které má člověk vůči lidem z jiné skupiny. Je možné něco takového udělat? Pokud ano, jak? Podívejme se na několik příkladů ze života, ze kterých vyplývá nejen to, že takové změny člověk udělat dokáže, ale i to, co mu v tom pomůže.

Linda: Narodila jsem se v Jižní Africe. Na všechny, kdo tam žili a nebyli bílí, jsem se dívala jako na podřadné, nevzdělané, nedůvěryhodné a jako na pouhé sluhy těch bílých. Byla jsem spoutána předsudky a ani jsem si to neuvědomovala. Změna nastala, když jsem začala zkoumat Bibli. Dozvěděla jsem se, že „Bůh není stranický“ a že důležitější než barva kůže nebo řeč je srdce člověka. (Skutky 10:34, 35; Přísloví 17:3) Verš z Filipanům 2:3 mi pomohl pochopit, že když se na ostatní budu dívat jako na sobě nadřazené, pomůže mi to předsudky překonat. Díky takovým biblickým zásadám jsem se naučila zajímat o druhé bez ohledu na to, jakou barvu pleti mají. Z pout v podobě předsudků jsem konečně osvobozena.

Michael: Vyrostl jsem v oblasti, kde žili převážně bílí Australané, a vytvořil jsem si velmi silné předsudky vůči Asijcům, zvláště Číňanům.  Když jsem jel autem a někoho takového zahlédl, stáhnul jsem okénko a něco ošklivého na něj zařval, třeba: „Táhni domů!“ Později jsem začal studovat Bibli a zjistil jsem, jak se na lidi dívá Bůh. Miluje je bez ohledu na to, odkud jsou nebo jak vypadají. Hluboce to na mě zapůsobilo a má nenávist se změnila v lásku. Zažít takovou dramatickou změnu je něco úžasného. Teď mám nesmírnou radost, když se můžu stýkat s lidmi ze všech zemí a nejrůznějšího původu. Můj život se tím obohatil a cítím se šťastný.

Sandra: Maminka byla z města Umunede v nigerijském státě Delta. Otcova rodina je ale ze státu Edo a mluví jazykem ishan. Kvůli těmto rozdílům maminka až do své smrti zažívala z jejich strany pohrdání. Zapřisáhla jsem se tedy, že nebudu mít nic společného s někým, kdo mluví jazykem ishan, a že si nevezmu nikoho ze státu Edo. Při studiu Bible jsem se ale na věci začala dívat jinak. Píše se tam, že Bůh není stranický a že je mu přijatelný každý, kdo se ho bojí. Tak kdo jsem já, abych nenáviděla lidi kvůli tomu, že patří do jiného kmene nebo mluví jiným jazykem? Změnila jsem své smýšlení a s otcovou rodinou se udobřila. Díky uplatňování biblických zásad jsem šťastnější a zažívám vnitřní klid. Pomáhá mi to také vycházet s ostatními bez ohledu na jejich původ, rasu, jazyk nebo národnost. A víte, koho jsem si vzala? Manžel je ze státu Edo a mluví jazykem ishan.

Čím to je, že Bible dokázala těmto a mnoha dalším lidem pomoct, aby překonali hluboce zakořeněnou nenávist a předsudky? Je to tím, že Bible je Boží Slovo. Má moc změnit to, jakým způsobem uvažujeme a co k druhým cítíme. Bible navíc ukazuje, co je třeba, aby předsudky byly zcela vymýceny.

Biblické poznání nám může pomoct ovládat silné emoce a zbavit se jich. Jsou zde však ještě další dva faktory, se kterými je třeba se vypořádat, aby byly předsudky zcela odstraněny. Prvním je hřích a lidská nedokonalost. Bible otevřeně říká: „Není člověk, který nehřeší.“ (1. Královská 8:46) A tak ať se snažíme sebevíc, vedeme ten samý vnitřní boj jako apoštol Pavel, který napsal: „Když si přeji činit, co je správné, je u mne, co je špatné.“ (Římanům 7:21) Čas od času se proto v našem srdci zrodí „zlé myšlenky“, které mohou vést k předsudkům. (Marek 7:21, Bible21)

Druhým faktorem je vliv Satana Ďábla. Bible o něm říká, že je „zabijákem“ a že „zavádí na scestí celou obydlenou zemi“. (Jan 8:44; Zjevení 12:9) To vysvětluje, proč jsou předsudky tak rozšířené a proč se lidstvo zdá být bezmocné ve snaze odstranit fanatismus, diskriminaci, genocidy a další projevy rasové, náboženské a sociální nesnášenlivosti.

Aby tedy předsudky mohly být zcela vymýceny, musíme být nejprve zbaveni hříchu, nedokonalosti a vlivu Satana Ďábla. Bible ukazuje, že právě to udělá Boží království.

Ježíš Kristus své následovníky učil, aby se k Bohu modlili těmito slovy: „Ať přijde tvé království. Ať se stane tvá vůle, jako v nebi, tak i na zemi.“ (Matouš 6:10) Prostřednictvím Božího království bude svět zbaven veškerého bezpráví, včetně všech forem nesnášenlivosti a předsudků.

Až Boží království přijde a převezme kontrolu nad zemí, Satan bude „spoután“, neboli držen v nečinnosti, „aby již nezaváděl na scestí národy“. (Zjevení 20:2, 3) Potom tu bude „nová země“, tedy lidská společnost, kde „bude přebývat spravedlnost“. * (2. Petra 3:13)

Ti, kdo budou součástí této spravedlivé lidské společnosti, budou osvobozeni od hříchu a dosáhnou dokonalosti. (Římanům 8:21) Jako poddaní Božího království „nebudou nijak škodit ani působit zkázu“. Proč? „Protože země jistě bude naplněna poznáním Jehovy.“ (Izajáš 11:9) V tu dobu budou všichni vyučováni Bohem Jehovou a budou napodobovat jeho láskyplnou osobnost. To bude konec veškerých předsudků. „U Boha totiž není stranickost.“ (Římanům 2:11)