VŠÍMÁ si Jehova svých ctitelů, když se ho snaží potěšit? Ano, všímá. Sleduje ale víc než jen jejich dobré skutky a slova chvály. Jeho pozornosti neujde dokonce ani to, když o něm s oceněním přemýšlí. A co víc, Jehova na své služebníky a na to, co dělají, nikdy nezapomene. Proč si tím můžeme být jisti? Odpověď najdeme ve slovech zapsaných prorokem Malachiášem. (Přečtěte si Malachiáše 3:16.)

Malachiáš prorokoval v 5. století př. n. l., v době, kdy byli Izraelité v otřesném morálním a duchovním stavu. Kněží zanedbávali své povinnosti a členové národa dělali věci, které Boha zneuctívaly — věnovali se magii, dopouštěli se cizoložství a podváděli. (Malachiáš 2:8; 3:5) Uprostřed této zkažené společnosti však byla skupinka Izraelitů, kteří Bohu zůstávali věrní. Jak to dávali najevo?

Malachiáš říká: „Ti, kdo mají bázeň před Jehovou, spolu mluvili.“ Bázeň před Bohem je pozitivní vlastnost. Malachiáš zde mluví o Izraelitech, kteří k Bohu měli hlubokou úctu a pociťovali zdravou obavu ze ztráty jeho přízně. Všimněte si, že tito bohabojní jednotlivci „spolu mluvili“. Nepochybně se scházeli s cílem mluvit dobře o Jehovovi a jeden druhého povzbudit, aby se zkažeností kolem sebe nenechali sklíčit nebo poskvrnit.

Věrní Izraelité dávali svou úctu k Jehovovi najevo ještě jiným významným způsobem. Čteme o nich, že „[mysleli] na jeho jméno“. Český studijní překlad je popisuje jako ty, „kdo si váží jeho jména“. Tito bohabojní Izraelité ctili Jehovu dokonce svými myšlenkami. Hluboce rozjímali a s oceněním přemýšleli o Jehovovi a jeho velkém jménu. Všímal si toho Jehova?

Malachiáš odpovídá: „Jehova stále věnoval pozornost a naslouchal.“ Na svém vyvýšeném místě v nebesích Jehova obrazně řečeno nastražil uši, aby slyšel každé slovo chvály, které si jeho ctitelé mezi sebou řekli. Věnoval také pozornost všem jejich soukromým úvahám. (Žalm 19:14) Dělal však víc, než že by si jen všímal jejich dobrých slov a myšlenek.

„Začala se před ním psát pamětní kniha,“ uvádí Malachiáš. Do této knihy jsou zapisována jména všech, kdo Jehovovi ve věrnosti slouží. Za zmínku stojí, že je označena jako „pamětní kniha“. * Vyplývá z toho, že Jehova nikdy nezapomene na své věrné ctitele a na nic, čím přispěli k jeho chvále, ať už to byl dobrý skutek, slovo nebo myšlenka. Bůh na ně pamatuje s určitým cílem. Slibuje, že ty, jejichž jména jsou v jeho pamětní knize nesmazatelně zapsána, odmění věčným životem. * (Žalm 37:29)

Myšlenka, že Jehova si cení všeho, co děláme s cílem správně ho uctívat, je jistě hřejivá. Slova z Malachiáše 3:16 nám také dávají důvod vážně se nad sebou zamyslet. Můžeme si položit otázku: Je moje jméno v Boží pamětní knize? Pokud se budeme každý den ze všech sil snažit jednat, mluvit a myslet tak, aby si to Jehova chtěl pamatovat, naše jméno tam bude.