Co možná nevíte . . .

Bible se často zmiňuje o městských branách. Co o nich víme?

▪ V biblických dobách měla většina měst ochranné hradby. Uvnitř mnoha bran bylo otevřené prostranství, kde se lidé setkávali, obchodovali a sdělovali si novinky. Byla to také místa, kde zaznívala veřejná oznámení a kde proroci zřejmě pronášeli svá poselství. (Jeremjáš 17:19, 20) Publikace The Land and the Book (Země a kniha) říká, že „v městské bráně nebo v její blízkosti se odehrávaly skoro všechny veřejné obchodní transakce“. Ve starověkém Izraeli tedy byly městské brány centrem veřejného života.

Například Abraham koupil od Efrona pozemek pro rodinnou hrobku „před očima synů Cheta mezi všemi, kteří vstupovali do brány jeho města“. (1. Mojžíšova 23:7–18) A Boaz požádal deset starších mužů Betléma, aby se posadili v městské bráně, a v jejich přítomnosti řešil — podle zákona pro švagrovské manželství — záležitost týkající se dědictví Rut a jejího zemřelého manžela. (Rut 4:1, 2) Když starší muži města vykonávali soudcovský úřad, seděli v městské bráně a projednávali tam soudní případy, vynášeli rozhodnutí a vykonávali rozsudky. (5. Mojžíšova 21:19)

Kde ležel Ofir, o němž se Bible zmiňuje jako o zdroji mimořádně kvalitního zlata?

▪ V knize Job je ‚zlato z Ofiru‘ poprvé stavěno naroveň ‚ryzímu zlatu‘. (Job 28:15, 16) Asi o 600 let později král David nashromáždil ‚ofirské zlato‘ na stavbu Jehovova chrámu v Jeruzalémě. Z Ofiru přivážel zlato i jeho syn Šalomoun. (1. Paralipomenon 29:3, 4; 1. Královská 9:28)

Z Bible vyplývá, že Šalomoun nechal postavit v Ecjon-geberu u Rudého moře flotilu lodí, které zlato z Ofiru přivážely. (1. Královská 9:26) Podle některých badatelů ležel Ecjon-geber v horní části Akabského zálivu, někde v oblasti dnešního Ejlatu a Akaby. Odtud se lodě mohly dostat do kterékoli části Rudého moře nebo do vzdálenějších obchodních lokalit na pobřeží Afriky nebo Indie. Na některém z těchto míst mohl být Ofir. Jiní odborníci se však domnívají, že ležel v Arábii, kde byly nalezeny starověké doly na zlato a kde se ještě dnes těží.

O tom, zda Šalomounovy zlaté doly jsou pouhou legendou, jak se někteří domnívají, egyptolog Kenneth A. Kitchen napsal: „Ofir jako takový není žádným mýtem. Na jednom hebrejském ostrakonu [hliněném střepu], který možná pochází až z osmého století [př. n. l.], je čitelně uveden krátký hebrejský nápis: ‚Ofirské zlato pro Bet-choron — 30 šekelů.‘ Ofir je zde popsán jako konkrétní zdroj zlata, stejně jako se v egyptských textech objevuje pojem ‚amauské zlato‘, ‚puntské zlato‘ nebo ‚kušské zlato‘ — přičemž ve všech případech se jednalo o zlato, jehož název byl odvozen od zmíněné země nebo označoval druh či kvalitu, které byly pro danou zemi typické.“

[Obrázek na straně 15]

Abraham v městské bráně kupuje pozemek

[Obrázek na straně 15]

Ostrakon s hebrejským nápisem, který zmiňuje Ofir

[Podpisek]

Collection of Israel Antiquities Authority, fotografie © The Israel Museum, Jerusalem