Proč Bůh válčil proti Kananejcům?

„Chetejce, Emorejce, Kananejce, Perizejce, Hivejce a Jebusejce totiž musíš vyhladit jako proklaté, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh.“ (5. MOJŽÍŠOVA 20:17, Bible21)

„Buďte pokojní vůči všem lidem.“ (ŘÍMANŮM 12:18)

O TĚCHTO biblických verších si někteří lidé myslí, že si odporují. Nedokážou si vysvětlit, proč Bůh dal příkaz zničit Kananejce, když současně nechal do Bible zapsat vybídku, aby jeho služebníci byli pokojní. * (Izajáš 2:4; 2. Korinťanům 13:11) Připadá jim, že tyto pokyny jsou naprosto neslučitelné.

Kdybyste měli možnost o tomto námětu mluvit s Bohem, na co byste se ho zeptali? Zamyslete se nad následujícími pěti otázkami a biblickými odpověďmi.

1. Proč byli Kananejci vyhnáni? Kananejci byli v podstatě ilegálními přistěhovalci v zemi, která jim nepatřila. Jak to? Asi 400 let před tím, než Bůh dal příkaz Kananejce zničit, slíbil věrnému Abrahamovi, že země Kanaán bude patřit jeho potomkům. (1. Mojžíšova 15:18) Tím, že Bůh Izraelitům umožnil, aby toto území obsadili, vlastně splnil svůj slib. Někdo by samozřejmě mohl namítnout, že Kananejci tam už žili, a tudíž měli na to území nárok. Bůh je ale Svrchovaným Panovníkem nad celou zemí, a má tedy plné právo rozhodovat o tom, kdo kde bude žít. (Skutky 17:26; 1. Korinťanům 10:26)

2. Proč Bůh nedovolil, aby Kananejci žili společně s Izraelity? Bůh Izraelity před Kananejci varoval slovy: „Neměli by bydlet v tvé zemi, aby nezpůsobili, že bys proti mně hřešil. V případě, že bys sloužil jejich bohům, stalo by se ti to léčkou.“ (2. Mojžíšova 23:33) Prorok Mojžíš později Izraelitům řekl: „Je to . . . pro ničemnost těchto národů, že je Jehova, tvůj Bůh, před tebou zahání.“ (5. Mojžíšova 9:5) Jak se ničemnost těchto národů projevovala?

V Kanaánu byla rozšířená nemravnost, uctívání pohanských bohů a obětování dětí. Historik Henry H. Halley napsal, že při vykopávkách v této oblasti archeologové „nalezli mnoho džbánů, jež obsahovaly ostatky dětí, které byly obětovány Baalovi [významnému bohu Kananejců]“. Dále uvedl: „Celá oblast byla hřbitovem novorozenců. . . . U Kananejců tkvělo uctívání v tom, že se bezuzdně oddávali nemravnosti v přítomnosti svých bohů, což bylo náboženským rituálem, a dále v tom, že zabíjeli své prvorozené děti, aby je obětovali týmž bohům. Zdá se, že se kdysi kananejská země stala jakousi Sodomou  a Gomorou celonárodního rozsahu. . . . Archeologové, kteří provádějí vykopávky v ruinách kananejských měst, se diví, že je Bůh nezničil už dříve.“

3. Nebyli snad tehdy na světě i jiní ničemní lidé? Proč se Bůh zaměřil právě na Kananejce? Při mnoha příležitostech Bůh nad určitými hříšníky vykonal soud. Když v Noemových dnech „země byla naplněna násilím“, Bůh způsobil potopu, která vyhladila všechny lidi s výjimkou Noemovy rodiny. (1. Mojžíšova 6:11; 2. Petra 2:5) Sodomu a Gomoru Bůh zničil, když hřích obyvatel těchto měst byl už „velmi těžký“. (1. Mojžíšova 18:20; 2. Petra 2:6) Bůh vynesl rozsudek také proti asyrskému hlavnímu městu Ninive, „městu krveprolévání“. Nakonec však město ušetřil, protože jeho obyvatelé činili pokání a se špatným jednáním skončili. (Nahum 3:1; Jonáš 1:1, 2; 3:2, 5–10) Pokud jde o Kananejce, Bůh je zničil proto, aby ochránil izraelský národ, z něhož měl časem vyjít Mesiáš. (Žalm 132:11, 12)

4. Není zničení Kananejců v rozporu s Boží láskou k lidem? Na první pohled se může zdát, že to tak je. (1. Jana 4:8) Jestliže se však nad tím zamyslíme hlouběji, zjistíme, že Bůh i v tomto případě lásku projevil.

To, že obyvatelé Kanaánu jednají špatně, Bůh viděl už dávno. Nevyhladil je však okamžitě, ale trpělivě čekal 400 let, dokud se jejich provinění „nedokončilo“. (1. Mojžíšova 15:16)

Když zkaženost Kananejců dosáhla bodu, kdy bylo zřejmé, že už se nezmění k lepšímu, Jehova přivodil jejich konec. Přesto nevyhladil všechny bez rozdílu. Proč? Protože někteří z nich, jako například Raab a Gibeoňané, byli ochotni se změnit, a Jehova jim projevil milosrdenství. (Jozue 9:3–11, 16–27; Hebrejcům 11:31)

5. Jak je vůbec možné, že láskyplný Bůh někoho zničí? Taková otázka je pochopitelná, protože na to, že by byl nějaký člověk zabit, není příjemné ani pomyslet. K tomu, aby proti nenapravitelným Kananejcům Bůh podnikl takové drastické kroky, ho však podnítila právě láska. Znázorněme si to. Když se u někoho objeví sněť, lékař často nemá jinou možnost než zasaženou končetinu amputovat.  Takový zákrok mu nepřináší žádné potěšení. Ví však, že pokud to neudělá, infekce bude postupovat a pacientův stav se ještě zhorší. Starostlivý lékař proto v zájmu svého pacienta nepříjemný zákrok provede.

Podobně ani Jehova neměl radost z toho, že Kananejce zničil. Sám říká: „Nemám zalíbení ve smrti ničemy.“ (Ezekiel 33:11, Bible21) Současně však jeho záměrem bylo, aby z izraelského národa vyšel Mesiáš, který otevře cestu k záchraně každému, kdo v něj bude projevovat víru. (Jan 3:16) Bůh tedy nemohl připustit, aby Izrael převzal ohavné zvyklosti Kananejců. Nařídil proto, aby Kananejci byli odříznuti neboli vyhlazeni. Bůh tím dal najevo mimořádnou lásku — lásku, která ho podnítila k nepříjemnému zásahu ve prospěch svých věrných ctitelů.

Význam pro nás

Má zpráva o zničení Kananejců nějaký význam pro nás? Ano, protože v Římanům 15:4 je uvedeno: „Všechno, co bylo napsáno dříve, bylo . . . napsáno pro naše poučení, abychom měli naději prostřednictvím své vytrvalosti a prostřednictvím útěchy z Písem.“ Jaké poučení si můžeme vzít z toho, co se stalo Kananejcům, a jakou naději nám to dává?

Poučení z této zprávy je velké. Uveďme si jeden příklad. Bůh milosrdně ušetřil Raab a Gibeoňany, když v něj projevili víru a postavili se na jeho stranu. Vidíme z toho, že získat Boží přízeň může každý člověk, který o to vážně usiluje, bez ohledu na to, z jakého prostředí vyšel nebo jakých hříchů se v minulosti dopustil. (Skutky 17:30)

Zpráva o zničení národů v zemi Kanaán nám zároveň dává naději, protože ukazuje, co Bůh v blízké budoucnosti udělá. Je pro nás ujištěním, že nedovolí, aby zlo zvítězilo nad dobrem. Bible vysvětluje, že Bůh brzy zasáhne, aby odstranil všechny ničemné, ale vysvobodil ty, kdo ho milují, a umožnil jim žít ve spravedlivém novém světě. (2. Petra 2:9; Zjevení 21:3, 4) V té době se splní tato povzbudivá slova: „Doufej v Jehovu a drž se jeho cesty, a on tě vyvýší, abys vzal do vlastnictví zemi. Až budou odříznuti ničemní, uvidíš to.“ (Žalm 37:34)

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 14]

Schvaluje Bible války?

Je správné si myslet, že příkaz zničit Kananejce, který Izraelité dostali, ospravedlňuje války, jež lidé vedou dnes? Ne, a to přinejmenším ze tří důvodů:

▪ Žádný dnešní národ nemá v Božích očích zvláštní přízeň. Když Izraelité odmítli uznat Ježíše jako Mesiáše, Bůh je přestal považovat za své představitele. Už ho nemohli zastupovat v žádném ohledu, a to ani jako vykonavatelé jeho rozsudků. (Matouš 21:42, 43) Jehova se na Izraelity začal dívat jako na kterýkoli jiný národ. (3. Mojžíšova 18:24–28) Od té doby žádný pozemský národ nemůže právem tvrdit, že ve válce má Boží podporu.

▪ Jehova dnes svým služebníkům nepřidělil žádnou konkrétní zemi ani zeměpisnou oblast. Jeho služebníci pocházejí „ze všech národů a kmenů“, které na zemi jsou. (Zjevení 7:9; Skutky 10:34, 35)

▪ Ježíš jasně ukázal, že jeho učedníci se do válek nebudou zapojovat. Když varoval před vojenským útokem na Jeruzalém, svým učedníkům neřekl, aby ve městě zůstali a bojovali, ale aby utekli. A oni to skutečně udělali. (Matouš 24:15, 16) Praví křesťané nebojují se zbraní v ruce, naopak plně spoléhají na to, že všechnu ničemnost ze země už brzy odstraní Boží Království. (Daniel 2:44; Jan 18:36)

[Obrázek na straně 15]

Z příkladu Raab vidíme, že získat Boží přízeň může každý člověk, který o to vážně usiluje