Co zajímá naše čtenáře

Kolik bych měl přispívat?

„Bůh miluje radostného dárce.“ (2. Korinťanům 9:7) Tato slova znají miliony lidí po celém světě. Někteří členové církve se však cítí povinni dávat větší příspěvek, než je v jejich možnostech. Určité denominace dokonce od svých členů vyžadují, aby přispívali konkrétním obnosem. Této praxi se říká dávání desátků, tedy dávání desetiny z příjmu jako příspěvek své církvi.

Skutečně Bible říká, že bychom měli přispívat nějakou stanovenou částkou? A kolik bych měl přispívat já?

Povinné a dobrovolné příspěvky v minulosti

Bible ukazuje, že Izraelité dostali od Boha jasné pokyny týkající se velikosti příspěvků, které od nich vyžaduje. (3. Mojžíšova 27:30–32; 4. Mojžíšova 18:21, 24; 5. Mojžíšova 12:4–7, 11, 17, 18; 14:22–27) Tyto požadavky nebyly přehnané. Jehova Izraelitům slíbil, že když budou poslouchat jeho zákony, postará se, aby celý národ mohl „oplývat blahobytem“. (5. Mojžíšova 28:1, 2, 11, 12)

V jiných případech mohli Izraelité dát, kolik sami chtěli. Když se například král David rozhodl postavit chrám pro Jehovu, jeho poddaní věnovali „zlato v ceně pěti tisíc talentů“. * (1. Paralipomenon 29:7) Ježíš byl v době své pozemské služby svědkem opačné situace. Viděl „nějakou nuznou vdovu, jak . . . vhazuje dvě malé mince velmi malé hodnoty“ do chrámové pokladnice. Jak velký příspěvek to byl? Pouze asi 1,5 procenta denní mzdy. Přesto o této malé částce Ježíš řekl, že je přijatelná. (Lukáš 21:1–4)

Měli by křesťané přispívat nějakou konkrétní částkou?

Smlouva Zákona, kterou dostal izraelský národ, se na křesťany nevztahuje. Nejsou tedy povinni dávat Bohu nějakou konkrétní sumu. V pravém křesťanském sboru je však dávání zdrojem velké radosti. Ježíš Kristus řekl: „Více štěstí je v dávání než v přijímání.“ (Skutky 20:35)

Celosvětové kazatelské dílo, které svědkové Jehovovi vykonávají, je podporováno dobrovolnými dary. Tyto dary se používají na tisk publikací, například časopisu, který právě čtete, a k výstavbě a údržbě sálů Království, tedy míst, kde svědkové uctívají Boha. Nic ze shromážděných prostředků se nevyužívá na platy. Někteří z těch, kdo většinu svého času věnují kazatelské činnosti a biblickému vyučování, dostávají příspěvek na úhradu cestovních nákladů a dalších osobních výdajů. Nikdo si však na tuto finanční pomoc nečiní nárok. Naprostá většina svědků Jehovových nedostává v souvislosti se svou evangelizační prací žádné peníze. Na živobytí si vydělávají v zaměstnání, podobně jako Pavel, který se živil výrobou stanů. (2. Korinťanům 11:9; 1. Tesaloničanům 2:9)

Kolik by měl dát ten, kdo si přeje přispět na dílo, které vykonávají svědkové Jehovovi? Apoštol Pavel napsal: „Ať každý jedná, právě jak se rozhodl ve svém srdci, ne s nechutí nebo z donucení, neboť Bůh miluje radostného dárce.“ (2. Korinťanům 8:12; 9:7)

[Poznámka pod čarou]