Poznejte Boží přitažlivou osobnost

Otec chlapců bez otce

2. Mojžíšova 22:22–24

„OTCEM chlapců bez otce . . . je Bůh ve svém svatém obydlí.“ (Žalm 68:5) Z těchto inspirovaných slov se o Jehovovi Bohu dozvídáme něco, co nás k němu velmi přitahuje: je vnímavý k potřebám těch, kdo jsou v nepříznivé situaci. Jeho zájem o děti, jimž zemřel jeden z rodičů, se jasně odrážel v Zákoně, který dal Izraeli. Zamysleme se nyní nad pasáží ve 2. Mojžíšově 22:22–24, kde se zmínka o chlapci bez otce objevuje poprvé. *

Bůh dal toto varování: „Nebudete trápit [žádného] . . . chlapce bez otce.“ (verš 22) To nebyl pouhý apel na lidskost, ale byl to Boží příkaz. Dítě, které ztratilo otce a přišlo tak o svého ochránce a živitele, bylo zranitelné. Nikdo ho neměl žádným způsobem „trápit“. V jiných překladech Bible je toto slovo překládáno jako „týrat“, „škodit“ nebo „utlačovat“. Ublížit dítěti, které nemá otce, bylo v Božích očích závažné. Za jak těžké provinění to Bůh považoval?

V Zákoně bylo dále uvedeno: „Kdybys ho nějak trápil, potom když bude snad ke mně křičet, spolehlivě uslyším jeho křik.“ (verš 23) Tento verš je psán ve druhé osobě jednotného čísla na rozdíl od 22. verše, kde je použita druhá osoba čísla množného. Jednotlivec i národ jako celek tedy měli před Bohem stejnou odpovědnost za to, že budou tento Boží příkaz poslouchat. Jehova na to dohlížel, chlapcům bez otce naslouchal a byl na jejich volání o pomoc vždy připravený reagovat. (Žalm 10:14; Přísloví 23:10, 11)

Co se stalo s někým, kdo s chlapcem bez otce zacházel špatně a zadal mu tak důvod volat k Bohu? Jehova řekl: „Můj hněv vskutku vzplane, a jistě vás zabiji mečem.“ (verš 24) Vyjádření ‚můj hněv vzplane‘ podle jedné biblické příručky „doslova znamená ‚a rozpálí se mi nos‘, což je idiom pro vyjádření prudkého hněvu“. Všimněte si, že Jehova prosazování tohoto zákona nesvěřil lidským soudcům v Izraeli. Vykonání rozsudku nad každým, kdo nějak využíval bezbranné dítě, ponechal ve vlastních rukou. (5. Mojžíšova 10:17, 18)

Jehova se nezměnil. (Malachiáš 3:6) S dětmi, které přišly o jednoho nebo oba rodiče, hluboce soucítí. (Jakub 1:27) Můžeme si být jisti, že když někdo nevinné děti zneužívá, Otec chlapců bez otce je spravedlivě rozhořčen. Ti, kdo ubližují zranitelnému dítěti, neuniknou ‚Jehovovu hořícímu hněvu‘. (Sefanjáš 2:2) Takoví ničemní lidé poznají, že „je strašné padnout do rukou živého Boha“. (Hebrejcům 10:31)

[Poznámka pod čarou]