Co možná nevíte . . .

Jakou práci Ježíš asi dělal, když byl tesařem?

Ježíšův adoptivní otec byl tesařem. Témuž řemeslu se vyučil i Ježíš. Když mu bylo „asi třicet let“ a začínal svou veřejnou službu, byl mezi lidmi znám nejen jako „tesařův syn“, ale také jako „tesař“, což ukazuje, že toto řemeslo sám vykonával. (Lukáš 3:23; Matouš 13:55; Marek 6:3)

V Ježíšově domovském městě jistě byla poptávka po zemědělském nářadí, jako byly pluhy a jha. Ty se vyráběly hlavně ze dřeva. K dalším věcem, které běžně vyráběli tesaři, patřil nábytek, například stoly, židle, stoličky a truhly a také dveře, okna, dveřní závory a střešní trámy. Tesaři se podíleli i na stavbě domů.

V jednom znázornění se Jan Křtitel zmínil o sekeře, nástroji, jehož pomocí Ježíš i jiní tesaři pravděpodobně káceli stromy. Poražené kmeny buď na místě otesali na trámy anebo je dopravili do své dílny. To byla práce, která nepochybně vyžadovala velkou fyzickou sílu. (Matouš 3:10) Izajáš vyjmenovává další nářadí, které tesaři používali v jeho době: „Pokud jde o dřevořezbáře, ten natáhl měřicí provazec; načrtává to červenou křídou; opracovává to pořízem; a stále to načrtává kružidlem.“ (Izajáš 44:13) Archeologické nálezy potvrzují, že se v biblických dobách používaly kovové pily, kamenná kladiva a bronzové hřebíky. (2. Mojžíšova 21:6; Izajáš 10:15; Jeremjáš 10:4) Je rozumné usuzovat, že takové náčiní používal i Ježíš.

Kdo byli ‚bankéři‘, o nichž se Ježíš zmínil v jednom ze svých podobenství, a jaké služby poskytovali?

Ježíš mluvil o tom, že jistý otrok nezajistil svému pánovi žádný zisk a že ho pán za to ostře pokáral slovy: „Měl jsi uložit mé stříbrné peníze u bankéřů a při svém příchodu bych byl obdržel, co je moje, i s úrokem.“ (Matouš 25:27)

V Ježíšově době neexistovaly velké finanční ústavy, jak je známe dnes. Ale již dlouho předtím někteří lidé poskytovali určité základní bankovní služby — vypláceli úroky z peněz, které u nich někdo uložil, a sami půjčovali peníze na vyšší úrok. V díle The Anchor Bible Dictionary je uvedeno, že v Řecku bylo půjčování peněz na úrok běžnou praxí již ve čtvrtém století př. n. l., možná i dříve. A v období míru, který zajistili Římané, se v Římské říši roční úrokové sazby z úvěru pohybovaly mezi 4 až 6 procenty.

Podle mojžíšského Zákona se nesměly půjčovat peníze na úrok Izraelitům, kteří byli v těžké finanční situaci. (2. Mojžíšova 22:25) Zdá se, že toto ustanovení se vztahovalo v první řadě na půjčky chudým lidem. Jak vyplývá z Ježíšova podobenství, dostávat úroky z peněz uložených u „bankéřů“ naproti tomu bylo normální. Ježíš tedy podle svého zvyku mluvil o něčem, co jeho posluchači dobře znali.