Eucharistie — Na čem je tento obřad založen

TOHO obřadu se pravidelně účastní lidé po celém světě — někteří několikrát za rok, jiní každý týden a ještě jiní každý den. Přitom mnozí z nich připouštějí, že mu nerozumějí. Tento obřad je označován jako tajemství víry, je považován za posvátný, a dokonce se tvrdí, že při něm dochází k zázraku.

Tímto obřadem je eucharistie — ta část katolické mše, kdy kněz vyslovuje požehnání nad chlebem a vínem a shromáždění věřících je vyzváno, aby přijalo Krista ve svatém přijímání. * Papež Benedikt XVI. prohlásil, že pro katolíky je tento obřad „úhrn a suma naší víry“. Před několika lety byl v katolické církvi vyhlášen „Rok eucharistie“, a to ve snaze ‚znovu probudit a prohloubit eucharistickou víru‘.

K eucharistii mají silný citový vztah i ti katolíci, kteří se na své náboženství dívají s určitými výhradami. Například v článku, který nedávno vyšel v časopise Time, jistá „mladá, pokroková katolička“ napsala: „I když snad máme námitky proti dogmatům katolického náboženství, přece lneme k tomu, co nás sjednocuje v katolické víře: k oddanému slavení eucharistie.“

Co však je eucharistie? Vyžaduje se od Kristových následovníků, aby ji slavili? Nejprve prozkoumejme, jak se tradice eucharistie vyvinula. Potom můžeme zaměřit svou pozornost na otázku, která je mnohem důležitější: Odpovídá eucharistie slavnosti, kterou před téměř 2 000 lety zavedl Ježíš Kristus?

Eucharistie a křesťanstvo

Je snadné pochopit, proč je eucharistie pokládána za zázračný obřad. Hlavní okamžik tohoto obřadu nadchází v průběhu eucharistické modlitby. Podle Katechismu katolické církve v té chvíli „účinnost Kristových slov a úkonů a moc Ducha svatého zpřítomňují svátostně [Ježíšovo] tělo a krev“. Kněz si vezme z chleba a vína a pak  vybídne věřící, aby se účastnili přijímání, přičemž obvykle jedí pouze chléb neboli hostii.

Katolická církev učí, že chléb a víno se zázračně proměňují v Kristovo doslovné tělo a v jeho doslovnou krev. Toto učení se nazývá nauka o transsubstanciaci neboli přepodstatnění. Tato nauka se vyvíjela postupně, přičemž slovo transsubstanciace bylo poprvé definováno a použito ve 13. století. V období protestantské reformace byly určité stránky katolické eucharistie zpochybněny. Luther zavrhl nauku o transsubstanciaci a učil o konsubstanciaci. Rozdíl není příliš velký. Luther tvrdil, že chléb a víno nejsou v Ježíšovo tělo a v jeho krev proměňovány, ale že existují současně.

Během doby vznikly mezi denominacemi křesťanstva další rozdíly v chápání eucharistie a také v otázkách, jakým způsobem a jak často má být slavena. V nějaké podobě se však tento obřad slaví v celém křesťanstvu a stále má v církevním životě zásadní význam. Ale jak vypadala původní oslava, kterou zavedl Ježíš?

Zavedení ‚Pánovy večeře‘

„Pánovu večeři“ zavedl sám Ježíš jako slavnost na památku jeho smrti. (1. Korinťanům 11:20, 24) Ale ustanovil snad nějaký tajemný obřad, při němž by jeho následovníci opravdu jedli jeho tělo a pili jeho krev?

Ježíš právě ukončil oslavu židovského Pasachu a poslal pryč apoštola Jidáše Iškariotského, který se jej chystal zradit. To, co následovalo, popsal Matouš, jeden z jedenácti přítomných apoštolů. Čteme: „Když dále jedli, Ježíš vzal chléb, a když vyslovil požehnání, rozlámal jej, dával jej učedníkům a řekl: ‚Vezměte, jezte. To znamená mé tělo.‘ Také vzal pohár, a když vzdal díky [řecky eu·cha·ri·ste΄sas], dal jim jej a řekl: ‚Pijte z něho vy všichni; neboť to znamená mou „krev smlouvy“, která má být vylita ve prospěch mnohých na odpuštění hříchů.‘“ (Matouš 26:26–28)

Pomodlit se před jídlem nebylo pro Ježíše ničím neobvyklým. Dělali to všichni Boží služebníci. (5. Mojžíšova 8:10; Matouš 6:11; 14:19; 15:36; Marek 6:41; 8:6; Jan 6:11, 23; Skutky 27:35; Římanům 14:6) Je nějaký důvod věřit, že tímto poděkováním Ježíš také způsobil zázrak, takže by jeho následovníci doslova jedli jeho tělo a krev?

„To znamená“, nebo „to je“?

Je pravda, že podle některých překladů Bible Ježíšova slova zní: „Vezměte, jezte. To je mé tělo“ a „Pijte z něho všichni. Neboť to je má krev.“ (Matouš 26:26–28, Česká liturgická komise; Petrů) A řecké slovo e·stin΄, které je tvarem slovesa „být“, opravdu na prvním místě znamená „je“. Ale totéž sloveso může také mít význam „znamenat“. Je zajímavé, že v mnoha překladech Bible je toto sloveso často překládáno ve významu „znamenat“ nebo „představovat“. * To, jaký význam je v konkrétním případě nejvýstižnější, určuje kontext. Například u Matouše 12:7 je v mnoha překladech slovo e·stin΄ překládáno slovem „znamená“. V tomto verši čteme: „Kdybyste věděli, co znamená [řecky e·stin΄] ‚Milosrdenství chci, a ne oběť‘, neodsuzovali byste nevinné.“ (Česká liturgická komise; Petrů)

V tomto ohledu se mnozí uznávaní znalci Bible shodují na tom, že překlady, jež  používají slovo „je“, přesně nevystihují myšlenku, kterou zde Ježíš vyjádřil. Například katolický teolog Jacques Dupont vzal v úvahu kulturní a společenské prostředí, v němž Ježíš žil, a došel k závěru, že „nejpřirozenějším překladem“ tohoto verše má být znění „To znamená mé tělo“ nebo „To představuje mé tělo“.

Ať je tomu jakkoli, Ježíš nemohl mít na mysli to, že by jeho následovníci měli doslovně jíst jeho tělo a pít jeho krev. Jak to? Když po potopě v Noemově době Bůh člověku dovolil jíst maso zvířat, výslovně mu zakázal požívat krev. (1. Mojžíšova 9:3, 4) Tento příkaz byl opakován v mojžíšském Zákonu a Ježíš Zákon důsledně dodržoval. (5. Mojžíšova 12:23; 1. Petra 2:22) A apoštolové byli inspirováni svatým duchem k tomu, aby zákaz požívat krev obnovili, čímž se tento zákon stal závazným pro všechny křesťany. (Skutky 15:20, 29) Byl by Ježíš zavedl nějaký obřad, kterým by od svých následovníků vyžadoval, aby porušovali posvátný výnos Všemohoucího Boha? To není možné!

Je tedy zřejmé, že Ježíš použil chléb a víno jako symboly. Nekvašený chléb znamenal neboli představoval jeho bezhříšné tělo, které mělo být obětováno. Červené víno znamenalo jeho krev, která měla být vylita „ve prospěch mnohých na odpuštění hříchů“. (Matouš 26:28)

Účel Pánovy večeře

Na závěr první Pánovy večeře Ježíš řekl: „Stále to čiňte na mou památku.“ (Lukáš  22:19) Tato slavnost nám opravdu pomáhá, abychom pamatovali na Ježíše a na podivuhodné věci, kterých bylo dosaženo jeho smrtí. Je pro nás připomínkou toho, že se Ježíš zastával svrchovanosti svého Otce Jehovy. Také nám připomíná, že když Ježíš zemřel jako dokonalý, bezhříšný člověk, „dal svou duši jako výkupné výměnou za mnohé“. Díky výkupnému může každý, kdo projevuje víru v tuto oběť, být osvobozen od hříchu a získat věčný život. (Matouš 20:28)

Pánova večeře však je především jídlem společenství. Účastní se ho (1) Jehova Bůh, který opatřil výkupné, (2) Ježíš Kristus, „Boží Beránek“, který toto výkupné zaplatil, a (3) Ježíšovi duchovní bratři. Ti dávají přijímáním chleba a vína najevo, že jsou plně sjednoceni s Kristem. (Jan 1:29; 1. Korinťanům 10:16, 17) Také tím ukazují, že jakožto Ježíšovi učedníci, kteří byli pomazáni duchem, jsou účastníky ‚nové smlouvy‘. Právě oni budou s Kristem vládnout v nebesích jako králové a kněží. (Lukáš 22:20; Jan 14:2, 3; Zjevení 5:9, 10)

Kdy se má Památná slavnost konat? Vzpomeňme si, že pro zavedení této oslavy si Ježíš vybral konkrétní datum — den svátku Pasach. Toho dne — v hebrejském kalendáři to byl 14. nisan — si Boží lid už po více než 1 500 let každým rokem slavnostně připomínal, co pozoruhodného Jehova udělal pro jejich záchranu. Je zřejmé, že Ježíš vedl své následovníky k tomu, aby si téhož dne připomínali daleko větší záchranu, kterou Bůh umožní prostřednictvím Kristovy smrti. Ježíšovi praví následovníci se tedy účastní Památné večeře každoročně v den, který odpovídá 14. nisanu podle hebrejského kalendáře.

Dělají to snad jen proto, že by měli v oblibě obřady? Po pravdě řečeno, právě to je důvod, proč mnozí lidé rádi slaví eucharistii. Autorka dříve uvedeného článku v časopise Time napsala: „Účastnit se starobylých obřadů, které dodržuje tolik lidí, má v sobě něco velmi uklidňujícího.“ Stejně jako mnozí dnešní katolíci, i ona dává přednost tomu, aby se obřad konal latinsky jako v minulosti. Proč? „Chci slyšet mši zpívanou v jazyce, kterému nerozumím,“ píše, „protože to, co slýchám v angličtině, se mi často nelíbí.“

Svědkové Jehovovi jsou rádi, že mohou spolu s miliony lidí, kteří se zajímají o biblickou pravdu, slavit Pánovu večeři ve svém vlastním jazyce, ať žijí kdekoli. Mají velkou radost z toho, že mohou stále hlouběji chápat význam a hodnotu Kristovy smrti. Tyto pravdy jsou tak cenné, že stojí za to o nich uvažovat a mluvit o nich během celého roku. Svědkové Jehovovi považují účast na Památné slavnosti za ten nejlepší způsob, jak si připomínat nezměrnou lásku Jehovy Boha a jeho Syna Ježíše Krista. Pomáhá jim to ‚ohlašovat Pánovu smrt, dokud on nepřijde‘. (1. Korinťanům 11:26)

[Poznámky pod čarou]

[Praporek na straně 27]

Jak vypadala původní slavnost, kterou zavedl Ježíš?

[Obrázek na straně 28]

Ježíš zavedl slavnost na památku jeho smrti

[Obrázek na straně 29]

Slavnost na památku smrti Ježíše Krista