Přejít k článku

Přejít na obsah

Otázky čtenářů

Otázky čtenářů

Dřív se v našich publikacích často mluvilo o předobrazech a protiobrazech, ale v posledních letech se o nich píše málokdy. Proč to tak je?

Strážná věž z 15. září 1950 uvedla definici pojmů „předobraz“ a „protiobraz“. Psalo se tam, že předobraz je osoba, událost nebo předmět, které představují něco významnějšího v budoucnosti. Protiobraz je osoba, událost nebo předmět, které jsou naplněním předobrazu. Předobraz se dá označit jako stín a protiobraz jako skutečnost.

Před mnoha lety naše publikace říkaly, že věrní muži a ženy, jako třeba Debora, Elihu, Jefta, Job, Raab a Rebeka, představují pomazané nebo „velký zástup“. (Zjev. 7:9) Například jsme si mysleli, že Jefta, Job a Rebeka představují pomazané. O Deboře a Raab jsme říkali, že představují velký zástup. V posledních letech jsme ale taková srovnání nedělali. Proč?

PŘEDOBRAZ

Beránek, který se ve starověkém Izraeli obětoval při Pasachu (4. Mojž. 9:2)

PROTIOBRAZ

Pavel ukázal, že beránek byl předobrazem Krista (1. Kor. 5:7)

Z Bible vyplývá, že určití lidé, o kterých se v ní píše, opravdu byli předobrazem něčeho významnějšího v budoucnosti. V Galaťanům 4:21–31 mluví apoštol Pavel o „symbolickém dramatu“, ve kterém hrají roli dvě ženy. Hagar, Abrahamova služka, představovala doslovný Izrael, který byl k Jehovovi vázaný Mojžíšovým zákonem. Sára, která nebyla služka, ale byla „svobodná“, představovala Jehovovu manželku – nebeskou část jeho organizace. V dopise Hebrejcům dal Pavel do souvislosti Melchisedeka a Ježíše. Ukázal, co má Ježíš s tímto králem a knězem společného. (Hebr. 6:20; 7:1–3) Pavel také přirovnal Ježíše a jeho pomazané následovníky k Izajášovi a jeho synům. (Hebr. 2:13, 14) Byl inspirovaný svatým duchem, a tak jeho vysvětlení konkrétních předobrazů přijímáme.

Ale i když Bible ukazuje, že určitá postava slouží jako předobraz, neměli bychom si myslet, že každý detail a událost z jejího života má prorocké naplnění. Můžeme se vrátit například k Melchisedekovi, o kterém Pavel řekl, že je předobrazem Ježíše. Pavel se nijak nezmiňuje o události, kdy Melchisedek přinesl chléb a víno Abrahamovi, který předtím porazil čtyři krále. Nemáme tedy žádný biblický podklad pro to, abychom v tom hledali skrytý význam. (1. Mojž. 14:1, 18)

Někteří učenci, kteří žili ve staletích po Kristově smrti, se chytili do pasti – viděli předobrazy úplně všude. Patřili k nim Origenes, Ambrož a Jeroným. The International Standard Bible Encyclopaedia o jejich učení napsala: „Hledali předobrazy v každé, jakkoli bezvýznamné události zaznamenané v Bibli. A samozřejmě je našli. Mysleli si, že i ty nejobyčejnější podrobnosti v sobě skrývají utajené pravdy . . ., dokonce i počet ryb, které učedníci chytili tu noc, kdy se jim objevil jejich vzkříšený spasitel. Tolika způsoby se snažili vysvětlit, co to číslo 153 znamená!“

Augustin z Hippa se rozsáhle vyjadřoval ke zprávě, která popisuje, že Ježíš pěti ječnými chleby a dvěma rybami nasytil asi 5 000 mužů. Ječmen tehdy lidé považovali za podřadnější než pšenici, a tak Augustin usoudil, že pět bochníků chleba musí představovat pět Mojžíšových knih (podřadnost ječmene odpovídala domnělé podřadnosti „Starého zákona“). A co dvě ryby? Augustin si z nějakého důvodu myslel, že představují krále a kněze. Jiný učenec, který si liboval v hledání předobrazů a jejich prorockých naplnění, komentoval zprávu o Jákobovi. Tvrdil, že událost, kdy Jákob koupil od Esaua práva prvorozeného za misku červené čočky, představuje fakt, že Ježíš koupil nebeskou naději pro lidstvo svou krví.

Pokud se vám takové výklady zdají přitažené za vlasy, pak chápete, v čem je problém. Lidé nedokážou poznat, které biblické zprávy jsou předobrazem něčeho v budoucnosti a které ne. Nejmoudřejší přístup tedy je: Pokud Bible říká, že osoba, událost nebo předmět jsou předobrazem něčeho jiného, pak takové vysvětlení přijímáme. Ale pokud pro to nemáme biblický podklad, za předobraz bychom je označovat neměli.

Jaký užitek tedy můžeme mít z událostí a z příběhů, o kterých čteme v Bibli? Apoštol Pavel řekl: „Všechno, co bylo napsáno dříve, bylo . . . napsáno pro naše poučení, abychom měli naději prostřednictvím své vytrvalosti a prostřednictvím útěchy z Písem.“ (Řím. 15:4) Pavel mluvil ke svým pomazaným bratrům v prvním století a myslel tím, že když budou číst Písmo, mohou si odnést hodně cenných poučení. Ale ze všeho, „co bylo napsáno dříve“, mohou mít a mají užitek všichni Boží služebníci, bez ohledu na svůj věk, na to, jakou mají naději a v jaké době žijí. (Jan 10:16; 2. Tim. 3:1)

Většinu biblických zpráv není potřeba vztahovat jenom na jednu skupinu lidí nebo na jedno konkrétní období v dějinách. Poučení z nich si na sebe mohou vztáhnout všichni Boží služebníci žijící v jakékoli době. Například není nutné si myslet, že Jobovo utrpení představuje jenom náročné zkoušky, které zažili pomazaní během první světové války. Něčím podobným prošlo mnoho Božích služebníků. Byli to muži i ženy, pomazaní i jiné ovce. A viděli, „jaký výsledek dal Jehova, že Jehova je velmi něžný v náklonnosti a milosrdný“. (Jak. 5:11)

Zkus se zamyslet: Nemáme snad ve sborech starší sestry, které jsou stejně věrné jako Debora? Nebo vynikající sborové starší, kteří jsou mladí a moudří jako Elihu? Vybavíš si průkopníky, kteří jsou odvážní a horliví jako Jefta? Nebo věrné muže a ženy, kteří jsou trpěliví jako Job? Jsme Jehovovi opravdu vděční, že se postaral, aby se dochovalo „všechno, co bylo napsáno dříve“. Díky tomu můžeme mít „naději . . . prostřednictvím útěchy z Písem“.

Z uvedených důvodů se naše publikace v posledních letech nezaměřují na hledání předobrazů a jejich prorockých naplnění. Místo toho se soustředí na praktické poučení, které si z biblických příběhů můžeme odnést.