KDYŽ bylo mně a Gwen pět let, začali jsme se učit tancovat. V té době jsme se ještě neznali. Ale oba jsme se v průběhu dospívání rozhodli, že se tanec stane naší životní dráhou. Když jsme se blížili k vrcholu naší kariéry, všeho jsme nechali. Co nás k tomu vedlo?

David: Narodil jsem se v roce 1945 v hrabství Shropshire v Anglii. Tatínek měl farmu v klidném prostředí na venkově. Bavilo mě na ní pracovat. Po škole jsem vždycky krmil slepice, sbíral vajíčka a staral se o dobytek a ovce. O prázdninách jsem pomáhal při žních a někdy jsem jezdil s traktorem.

Můj život se ale začal ubírat jiným směrem. Tatínek si všímal, že odmalička tancuju pokaždé, když slyším hudbu. A tak když mi bylo pět let, navrhl mamince, aby mě přihlásila do místní taneční školy, kde bych se mohl naučit stepovat. Můj učitel poznal, že mám potenciál pro tančení baletu, a taky mě ho začal učit. V patnácti letech jsem vyhrál stipendium na prestižní Královské baletní škole v Londýně. Tam jsem potkal Gwen. Přiřadili nás k sobě jako taneční partnery.

Gwen: Narodila jsem se v roce 1944 v rušném Londýně. Už jako malá jsem upřímně věřila v Boha. Zkoušela jsem číst Bibli, ale moc jsem jí nerozuměla. V pěti letech jsem se začala učit tancovat. O šest let později jsem vyhrála celonárodní soutěž a jako cenu za první místo jsem získala možnost studovat na Královské baletní škole. Třídy pro mladší žáky se nacházely ve White Lodge, v krásném georgiánském sídle v Richmond Park na okraji Londýna. Měla jsem běžné školní předměty a zároveň jsem chodila na lekce baletu k uznávaným učitelům. V šestnácti jsem postoupila mezi starší žáky, kteří se učili v centru Londýna. Tam jsem potkala Davida. Už po několika měsících jsme spolu vystupovali v baletních scénách oper v londýnské Královské opeře v Covent Garden.

David: Jak řekla Gwen, tančili jsme ve slavné Královské opeře a se souborem Londýnský festivalový balet (nyní Anglický národní balet). Jeden z choreografů Královského baletu založil mezinárodní společnost ve městě Wuppertal v Německu a nás si vybral jako sólové tanečníky. Během naší kariéry jsme tančili v divadlech po celém světě a vystupovali s hvězdami jako třeba s Margot Fonteynovou nebo Rudolfem Nurejevem. Když člověk vede takový soutěživý život, začne si o sobě hodně myslet. Své práci jsme dávali úplně všechno.

 Gwen: Tělem i duší jsem se oddala tanci. S Davidem jsme měli společnou vizi dostat se až na vrchol. Užívala jsem si rozdávání autogramů, přijímání květin a aplaus publika. V divadelním světě jsem byla obklopená nemravností, kouřením a alkoholem. A stejně jako jiní i já jsem se spoléhala na talismany pro štěstí.

David: Po mnoha letech tančení mě už přestal bavit život na cestách. Vyrůstal jsem na farmě, a tak jsem začal toužit po jednoduchém venkovském životě. V roce 1967 jsem ukončil svoji kariéru a začal pracovat na velké farmě nedaleko domova rodičů. Od farmáře jsem si pronajal malý domek. Potom jsem zavolal Gwen do divadla a zeptal se jí, jestli si mě vezme. Povýšila na sólovou tanečnici a měla skvěle rozjetou kariéru, takže to pro ni vůbec nebylo jednoduché rozhodnutí. Ale přijala moji nabídku k sňatku a připojila se ke mně, i když o venkovském životě vůbec nic nevěděla.

Gwen: Je to tak. Zvyknout si na život na farmě bylo náročné. Dojení krav nebo krmení prasat a slepic za každého počasí bylo na hony vzdálené tomu, co jsem do té doby dělala. David se přihlásil do devítiměsíčního kurzu na farmářské škole, aby věděl o všech nejnovějších metodách. Domů se vracel až večer, a tak jsem se cítila osamělá. Tou dobou už jsme měli první dceru Gilly. Na Davidovu radu jsem se naučila řídit, a když jsem jednou byla v nedalekém městě, potkala jsem Gael, se kterou jsem se znala už z dřívějška. Prodávala totiž v jednom z místních obchodů.

Gael byla milá a pozvala mě k sobě na šálek čaje. Prohlížely jsme si fotky z mojí i její svatby a na jedné z jejích fotek byla skupina lidí u budovy s nápisem „Sál Království“. Zeptala jsem se jí, co to je za církev. Řekla mi, že ona a její manžel jsou svědkové Jehovovi. Měla jsem z toho radost, protože jsem si pamatovala, že i jedna moje teta byla svědek. Taky jsem si ale pamatovala, jak z ní byl můj tatínek znechucený a jak vyhodil její knížky a časopisy do koše. Přemýšlela jsem tehdy, proč se tatínek, jindy moc přátelský, tolik zlobí na někoho tak hodného.

Konečně jsem měla možnost zjistit, v čem se víra mojí tety lišila od toho, co učí církev. Gael mi ukázala, co Bible doopravdy říká. Hodně mě překvapilo, když jsem se dozvěděla, že spousta nauk,  třeba ta o Trojici nebo o nesmrtelnosti duše, vůbec není založená na Bibli. (Kaz. 9:5, 10; Jan 14:28; 17:3) Taky jsem v Bibli poprvé viděla Boží jméno Jehova. (2. Mojž. 6:3)

David: Gwen mi vyprávěla, co se od Gael dozvídala. Pamatoval jsem si, jak mi tatínek jako dítěti říkal, že bych měl číst Bibli. A tak jsme s Gwen souhlasili, že ji budeme s Gael a jejím manželem Derrickem studovat. O šest měsíců později jsme se přestěhovali do městečka Oswestry, které leželo ve stejném hrabství Shropshire. Dostali jsme totiž příležitost pronajmout si vlastní malou farmu. Místní sestra, která se jmenovala Deirdre, s námi trpělivě pokračovala ve studiu Bible. Nejdřív jsme nepostupovali moc rychle. Starat se o hospodářská zvířata nám zabíralo hodně času. I tak biblická pravda pomalu, ale jistě zapouštěla kořeny v našich srdcích.

Gwen: Velkou překážkou, kterou jsem musela překonat, byla pověrčivost. Díky Izajášovi 65:11 jsem si uvědomila, jak se Jehova dívá na ty, kdo prostírají „stůl pro boha Štěstí“. Stálo mě to spoustu času a modliteb, než jsem se zbavila všech talismanů. Z Matouše 23:12 jsem se dozvěděla, jaký druh osobnosti se Jehovovi líbí. Píše se tam: „Kdokoli se vyvyšuje, bude pokořen, a kdokoli se pokořuje, bude vyvýšen.“ Chtěla jsem sloužit Bohu, který nás má tak rád, že za nás dal svého milovaného Syna jako výkupné. V době, kdy jsme studovali, se nám narodila druhá dcera a bylo úžasné zjistit, že naše rodina může věčně žít na nádherné zemi.

David: Když jsem se dozvěděl, jak přesně se splňují biblická proroctví, třeba ta z 24. kapitoly Matouše nebo z knihy Daniel, přesvědčilo mě to, že jsem našel pravdu. Pochopil jsem, že nic v tomhle světě se nevyrovná dobrému vztahu s Jehovou. Postupem času jsem proto byl čím dál míň ctižádostivý. Uvědomil jsem si, že manželka a dcery jsou stejně důležité jako já. Z Filipanům 2:4 jsem pochopil, že bych neměl myslet jenom na sebe a na to, abych si pořídil větší farmu. Na první místo v životě bych měl dávat službu Jehovovi. Taky jsem přestal kouřit. Ale nebylo jednoduché zařídit věci tak, abychom mohli chodit v sobotu večer na shromáždění. Bylo to deset kilometrů daleko a krávy tou dobou potřebovaly podojit. S Gweninou podporou jsme ale na shromáždění nikdy nechyběli. Stejně tak jsme s dcerami nikdy nevynechali nedělní ranní službu, i když jsme předtím museli podojit krávy.

Změny, které jsme dělali, se našim příbuzným vůbec nelíbily. Gwenin tatínek s ní šest let nemluvil. A i moji rodiče se nás snažili odradit od toho, abychom se stýkali se svědky.

 Gwen: Jehova nám pomohl tyhle náročné okolnosti zvládnout. Jak šel čas, bratři a sestry ze sboru Oswestry se pro nás stali novou rodinou a v našich zkouškách nás láskyplně podporovali. (Luk. 18:29, 30) V roce 1972 jsme se zasvětili Jehovovi a dali jsme se pokřtít. Chtěla jsem udělat všechno pro to, aby co nejvíc lidí poznalo pravdu, a tak jsem začala s průkopnickou službou.

David: Roky, které jsme strávili prací na farmě, byly fyzicky náročné. Vždycky jsme se ale snažili jít našim dcerám v duchovním ohledu příkladem. Časem jsme museli farmaření nechat kvůli určitým omezením, která vydala vláda. Byli jsme bez domova, neměli jsme práci a naší třetí dceři byl teprve rok. Modlili jsme se k Jehovovi o pomoc a vedení. Řekli jsme si, že využijeme svoje nadání, a otevřeli jsme si taneční studio. Byli jsme rozhodnutí dávat duchovní věci na první místo, a přineslo to dobré ovoce. Měli jsme velkou radost, že všechny tři dcery začaly po škole průkopničit. V průkopnické byla i Gwen, takže s nimi mohla každý den chodit do služby.

Když se vdaly dvě starší dcery Gilly a Denise, taneční studio jsme zavřeli. Chtěli jsme zjistit, kde bychom mohli být víc užiteční, a tak jsme napsali do naší pobočky. Dali nám tip na městečka v jihovýchodní Anglii. Už s námi bydlela jenom nejmladší dcera Debbie, a tak jsem začal průkopničit i já. Po pěti letech nás bratři požádali, abychom pomohli sborům víc na severu. Potom co se Debbie vdala, jsme měli deset let jedinečnou příležitost účastnit se mezinárodního stavebního programu a pomáhat v Zimbabwe, Moldavsku, Maďarsku a Pobřeží slonoviny. Pak jsme se vrátili do Anglie a pomáhali se stavebními pracemi v londýnském betelu. Protože jsem měl zkušenosti s farmařením, bratři mě požádali, abych pomáhal na farmě, která tehdy patřila k betelu. V současnosti sloužíme jako průkopníci v severozápadní Anglii.

Gwen: Nejdřív jsme svůj život zasvětili baletu. Bylo to sice hezké, ale pomíjivé. Naše druhé a mnohem důležitější zasvěcení, zasvěcení Jehovovi, nám přináší nesmírnou radost a může trvat navždy. Pořád jsme s Davidem partneři, ale místo tančení spolu průkopničíme. Díky tomu, že jsme mnoha lidem pomohli poznat cennou a životodárnou pravdu, jsme nepopsatelně šťastní. Takové „doporučující dopisy“ jsou lepší než jakákoli světská sláva. (2. Kor. 3:1, 2) Kdybychom pravdu nenašli, zbyly by nám jenom vzpomínky na naši kariéru, staré fotky a programy divadelních představení.

David: To, že jsme se rozhodli sloužit Jehovovi, nám úplně změnilo život. Uvědomuju si, že jsem se díky tomu stal lepším manželem a tátou. Bible říká, že Miriam, král David a další vyjadřovali svoji radost tancem. A my, stejně jako mnozí jiní, toužíme tančit radostí v Jehovově novém světě. (2. Mojž. 15:20; 2. Sam. 6:14)