1. Díky čemu mezi Jehovou a jeho Synem vzniklo láskyplné pouto?

JEHOVŮV syn Ježíš Kristus prohlásil: „Miluji Otce.“ (Jan 14:31) A řekl také: „Otec má . . . náklonnost k Synovi.“ (Jan 5:20) Tyto výroky nejsou nijak překvapivé, protože Ježíš před tím, než přišel na zem, sloužil po celé věky jako Jehovův „mistr v díle“. (Přísl. 8:30) Během této spolupráce se Ježíš dopodrobna obeznámil s Jehovovými vlastnostmi a získal nespočet důvodů ho milovat. Díky tomu, že spolu trávili tolik času, milovali jeden druhého stále víc.

2. (a) Co patří k lásce? (b) Nad kterými otázkami se společně zamyslíme?

² K lásce neodmyslitelně patří hluboké city. Žalmista David zpíval: „Budu mít k tobě náklonnost, Jehovo, má sílo.“ (Žalm 18:1) I my bychom měli k Bohu chovat takové city. Slibuje nám totiž, že když ho budeme poslouchat, bude nám dávat najevo svou lásku. (Přečti 5. Mojžíšovu 7:12, 13.) Můžeme ale Boha milovat, když ho nevidíme? Co to vlastně znamená milovat Jehovu? Proč bychom ho měli milovat a jak svou lásku k němu můžeme dávat najevo?

3., 4. Co nám umožňuje milovat Jehovu?

³ „Bůh je Duch“, takže ho nemůžeme vidět. (Jan 4:24) To ovšem nic nemění na tom, že je možné vypěstovat si k němu lásku. Ostatně Boží Slovo nás k tomu přímo vybízí. Kupříkladu Mojžíš nabádal Izraelity: „Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou životní silou.“ (5. Mojž. 6:5)

⁴ Co nám umožňuje Jehovu milovat? Vytvořil nás s duchovními potřebami a se schopností cítit lásku. Jestliže své duchovní potřeby správným způsobem uspokojujeme, roste v nás láska k Jehovovi, a tak můžeme být opravdu šťastní. Proto Ježíš řekl: „Šťastní jsou ti, kdo si uvědomují svou duchovní potřebu, protože jim patří nebeské království.“ (Mat. 5:3) O touze uctívat Boha, která je všem lidem vrozená, vědec A. C. Morrison prohlásil: „Měli bychom se s posvátnou bázní, úžasem a úctou pozastavit nad tím, že hledání vyšší bytosti a víra v ni jsou charakteristické rysy lidí všeobecně.“ (Man Does Not Stand Alone, Člověk není sám)

5. Jak víme, že Boha můžeme najít?

⁵ Může být „hledání vyšší bytosti“ úspěšné? Určitě, protože Jehova chce, abychom ho našli. Jasně to vysvětlil apoštol Pavel, když mluvil na Areopagu. To byl pahorek, který se tyčil nedaleko Parthenónu, chrámu zasvěceného bohyni Athéně, patronce starověkých Atén. Představ si, že jsi mezi lidmi, kterým tam Pavel vydává svědectví, a posloucháš, jak mluví o Bohu, který stvořil „svět a všechno v něm“, a vysvětluje, že „nebydlí v chrámech udělaných rukama“. Pak pokračuje, že Jehova „udělal z jednoho člověka každý lidský národ, aby bydleli na celém zemském povrchu, a vymezil ustanovená období a stanovené hranice lidského přebývání, aby hledali Boha, zda by jej snad mohli nahmatat a skutečně jej najít, ačkoli vlastně není daleko od nikoho z nás“. (Sk. 17:24–27) Ano, každý člověk může Boha najít. Víc než sedmi a půl milionu svědků Jehovových se to podařilo a ze srdce ho milují.

6. Co Ježíš označil za „největší a první přikázání“?

⁶ Jak silná by naše láska k Jehovovi měla být? To vyplývá z jednoho výroku Ježíše Krista. Když se ho jistý farizeus zeptal, které je největší přikázání v Zákoně, Ježíš mu odpověděl: „‚Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je největší a první přikázání.“ (Mat. 22:34–38)

7. Co znamená milovat Jehovu (a) „celým svým srdcem“, (b) „celou svou duší“, (c) „celou svou myslí“?

⁷ Co měl Ježíš na mysli, když nás vybízel, abychom milovali Boha „celým svým srdcem“? Chtěl tím říct, že musíme Jehovu milovat celým svým obrazným srdcem – zapojit do toho naše přání i emoce. Jehovu také milujeme „celou svou duší“, což znamená, že se tato láska projevuje v každé oblasti našeho života. A milovat „celou svou myslí“ znamená, že láska k Bohu se odráží v našem způsobu myšlení. Když to shrneme, naše láska k Jehovovi není omezená žádnými hranicemi.

8. K čemu nás podněcuje hluboká láska k Jehovovi?

⁸ Jestliže milujeme Boha celým srdcem, duší a myslí, pak pilně studujeme jeho Slovo, obětavě podporujeme jeho záměr a nadšeně kážeme dobrou zprávu o Království. (Mat. 24:14; Řím. 12:1, 2)  To všechno nás s ním sbližuje. (Jak. 4:8) Proč bychom ale měli Jehovu milovat? Důvodů je bezpočet. Uvažujme nyní alespoň o několika z nich.

9. Jakých projevů Jehovovy péče si zvlášť vážíš?

⁹ Jehova je náš stvořitel a dává nám všechno, co potřebujeme. Apoštol Pavel prohlásil: „Od něho máme život, pohybujeme se a existujeme.“ (Sk. 17:28) Jehova nám dal překrásnou planetu jako náš domov. (Žalm 115:16) Jen díky němu máme jídlo i další věci, které potřebujeme k životu. Proto Pavel nabádal obyvatele Lystry, aby neuctívali modly, ale živého Boha Jehovu. Řekl jim o něm: „Skutečně [se] neponechal bez svědectví, že dělal dobro, když vám dával deště z nebe a plodná období a zcela naplňoval vaše srdce pokrmem a dobrou náladou.“ (Sk. 14:15–17) Není to snad důvod, proč bychom měli svého vznešeného stvořitele milovat? (Kaz. 12:1)

10. Jak bychom měli reagovat na to, že Bůh za nás dal výkupné?

¹⁰ Jehova zařídil, aby mohl být jednou odstraněn hřích a s ním i smrt. (Řím. 5:12) V Bibli se píše: „Bůh nám doporučuje svou vlastní lásku tím, že Kristus za nás zemřel, zatímco jsme byli ještě hříšníky.“ (Řím. 5:8) Pokud litujeme svých hříchů a projevujeme víru v Ježíšovu výkupní oběť, můžeme získat Jehovovo odpuštění. Za to, že poslal svého Syna, aby za nás zemřel, k němu cítíme vroucí lásku. (Jan 3:16)

11., 12. Co nám Jehova slibuje do budoucnosti?

¹¹ Jehova nám dává naději, díky které zažíváme radost a pokoj mysli. (Řím. 15:13) Tato naděje nám pomáhá přestát zkoušky víry. Každému pomazanému křesťanovi je adresován tento slib: „Prokaž se jako věrný až do smrti a já ti dám korunu života.“ (Zjev. 2:10) Ostatní věrné Boží služebníky čeká věčný život v ráji na zemi. (Luk. 23:43) Jaké pocity to v nás vyvolává? Máme radost a pokoj mysli a cítíme lásku k Jehovovi, od něhož pochází „každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování“. (Jak. 1:17)

¹² Jehovovi vděčíme za naději na vzkříšení. (Sk. 24:15) Když nám zemře blízký člověk, pochopitelně nás to velmi zarmoutí. Jehova nám však dal naději na vzkříšení, takže netruchlíme „právě jako [ti, kdo] nemají žádnou naději“. (1. Tes. 4:13) Na dobu, kdy vzkřísí mrtvé, se Jehova těší ještě víc než my. Ze srdce si přeje znovu spatřit tváře svých věrných ctitelů. (Job 14:15) Představ si, jak nádherná setkání nás čekají, až se mrtví probudí ze spánku smrti. Naděje na vzkříšení je dalším důvodem, proč našeho nebeského Otce milujeme.

13. Z čeho je vidět, že se o nás Jehova stará?

¹³ Jehova se o nás láskyplně stará. (Přečti Žalm 34:6, 18, 19; 1. Petra 5:6, 7.) Náš milující Bůh je neustále připravený pomáhat všem svým věrným ovečkám. Toto vědomí nám dává pocit bezpečí. (Žalm 79:13) Jehovova láska k nám se projeví také v době, kdy bude panovat mesiášské království. Ježíš Kristus, král, kterého Jehova dosadil, vymýtí ze země násilí, nespravedlnost a veškerou špatnost, takže poslušní lidé budou žít v ideálních podmínkách. (Žalm 72:7, 12–14, 16) Není to snad důvod, abychom Jehovu milovali celým srdcem, duší, silou a myslí? (Luk. 10:27)

14. Čím nás Jehova poctil?

¹⁴ Jehova nás poctil tím, že smíme být jeho svědky. (Iz. 43:10–12) Dal nám tak  příležitost zastávat se jeho svrchovanosti a přinášet lidem spolehlivou naději, kterou v tomto světě tak potřebují. Navíc můžeme mluvit s vírou a přesvědčením, protože oznamujeme dobrou zprávu založenou na Slově pravého Boha, který plní každý svůj slib. (Přečti Jozua 21:45; 23:14.) Máme opravdu všechny důvody pro to, abychom Jehovu milovali. Jak můžeme svou lásku k němu dávat najevo?

15. Jaký vliv na nás má studium a uplatňování Božího Slova?

¹⁵ Pilně studujme Boží Slovo a v souladu s ním jednejme. Tím ukážeme, že milujeme Jehovu a chceme, aby jeho zásady byly „světlem [naší] vozové cestě“. (Žalm 119:105) Kdykoli procházíme náročným obdobím, mohou nás utěšovat například hřejivá slova: „Srdcem zlomeným a zdrceným, Bože, nepohrdneš.“ Nebo si můžeme připomínat žalmistův výrok: „Tvá vlastní milující laskavost, Jehovo, mě podporovala. Když mi v nitru přibylo mých zneklidňujících myšlenek, projevy tvé vlastní útěchy začaly laskat mou duši.“ (Žalm 51:17; 94:18, 19) S těmi, kdo zažívají trápení, Jehova i Ježíš jednají velmi soucitně. (Iz. 49:13; Mat. 15:32) Právě díky studiu Bible si Jehovovu péči můžeme víc uvědomovat a tím se naše láska k němu posiluje.

16. Jak mohou pravidelné modlitby posilovat naši lásku k Bohu?

¹⁶ Pravidelně se k Bohu modleme. Díky modlitbám se náš vztah s Jehovou prohlubuje, protože vidíme, jak na naše modlitby odpovídá. (Žalm 65:2) Můžeme si například uvědomit, že nedovoluje, abychom byli zkoušeni nad to, co můžeme snést. (1. Kor. 10:13) Když nás svírá úzkost a úpěnlivě se modlíme k Jehovovi o pomoc, můžeme zažít „Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení“. (Fil. 4:6, 7) Někdy se tiše pomodlíme tak jako Nehemjáš a můžeme pocítit, že nás Jehova vyslyšel. (Neh. 2:1–6) Když jsme ve  svých prosbách vytrvalí a vidíme, že nás Jehova slyší, roste jak naše láska k němu, tak naše důvěra, že nás v každé zkoušce podpoří. (Řím. 12:12)

17. Jaký máme postoj k účasti na shromážděních, pokud milujeme Boha?

¹⁷ Navykněme si chodit na všechna shromáždění a sjezdy. (Hebr. 10:24, 25) Izraelité se shromažďovali, aby se učili o Jehovovi. Účelem bylo, aby k němu měli hlubokou úctu a dodržovali jeho Zákon. (5. Mojž. 31:12) Máme-li skutečnou lásku k Bohu, pokyn chodit pravidelně na shromáždění nepovažujeme za břemeno. (Přečti 1. Jana 5:3.) Nikdy tedy účast na shromážděních neberme na lehkou váhu. Nechceme přece dopustit, aby se vytratila láska, kterou jsme k Jehovovi měli zprvu. (Zjev. 2:4)

18. K čemu nás podněcuje láska k Bohu?

¹⁸ Horlivě kažme dobrou zprávu. (Gal. 2:5) Láska k Bohu nás motivuje, abychom s lidmi mluvili o Božím království a o Ježíši Kristu, který v Armagedonu obhájí Jehovovo právo vládnout. (Žalm 45:4; Zjev. 16:14, 16) Když druhým vyprávíme o projevech Boží lásky a o slíbeném novém světě, přináší nám to velkou radost. (Mat. 28:19, 20)

19. Proč bychom si měli vážit křesťanských pastýřů?

¹⁹ Ukazujme, že si vážíme pastýřů, které dosadil Jehova. (Sk. 20:28) Křesťanští starší jsou darem od Jehovy, který vždy jedná v našem nejlepším zájmu. Jsou „jako úkryt před větrem a jako skrýš před dešťovou bouří, jako proudy vody v bezvodé krajině, jako stín mohutného skalního útesu ve vyčerpané zemi“. (Iz. 32:1, 2) Když nás někde na cestě zastihne silný vítr nebo průtrž mračen, rádi se schováme do úkrytu. A když na nás praží polední slunce, je příjemné vyhledat stín. Tato přirovnání nám pomáhají pochopit, že u křesťanských starších najdeme duchovní pomoc a osvěžení, které potřebujeme. Když je posloucháme, ukazujeme tím, že jsme za tyto „dary v podobě lidí“ vděční a že milujeme Jehovu a Ježíše Krista, který je hlavou sboru. (Ef. 4:8; 5:23; Hebr. 13:17)

20. K čemu nás vybízí Jakub 1:22–25?

²⁰ Pokud máš s Jehovou blízký, láskyplný vztah, budeš „činitelem slova, ne pouze posluchačem“. (Přečti Jakuba 1:22–25.) Takový člověk svou víru dokazuje skutky, mezi které patří i horlivé vydávání svědectví a aktivní účast na křesťanských shromážděních. Pokud Boha opravdu miluješ, pak se řídíš jeho „dokonalým zákonem“, neboli děláš všechno, co od tebe očekává. (Žalm 19:7–11)

21. Čemu se podobají tvé procítěné modlitby?

²¹ Láska k Jehovovi tě bude podněcovat, aby ses k němu často a ze srdce modlil. Žalmista David přirovnal své modlitby ke kadidlu. Zpíval: „Kéž je má modlitba před tebou připravena jako kadidlo, [Jehovo,] pozvedání mých dlaní jako večerní obilná oběť.“ (Žalm 141:2; 2. Mojž. 30:7, 8) Jehova Davidovým modlitbám naslouchal. Pokud se i ty budeš modlit s pokorou, upřímností a srdcem plným vděčnosti, budou Jehovovi tvé modlitby příjemné jako sladká vůně kadidla a vyslyší je. (Zjev. 5:8)

22. O čem pojednává následující článek?

²² Ježíš prohlásil, že musíme milovat nejen Boha, ale také svého bližního. (Mat. 22:37–39) V následujícím článku si vysvětlíme, jak nám láska k Jehovovi a jeho zásadám pomáhá, abychom měli hezké vztahy s ostatními lidmi.