1. Z čeho měl Pavel radost, když slyšel o křesťanech v Korintu?

JE ROK 55 n. l. Apoštol Pavel je v přístavním městě Troas, ale nedokáže přestat myslet na Korint. Před časem se dozvěděl, že tamní bratři mají mezi sebou spory, a zarmoutilo ho to. Miloval je podobně, jako otec miluje své děti, a proto jim poslal dopis, aby je usměrnil. (1. Kor. 1:11; 4:15) Také k nim poslal svého spolupracovníka Tita a zařídil, aby se v Troadě mohli setkat. Pavel se už nemůže dočkat, až se od něj dozví, jak se Korinťanům daří. K jeho velkému zklamání ale Titus nepřijíždí. Co Pavel udělá? Odplouvá do Makedonie a má radost, že se tam setkávají. Titus mu říká, že bratři v Korintu na jeho dopis dobře reagovali a že si přejí ho vidět. Když to Pavel slyší, raduje se ještě víc. (2. Kor. 2:12, 13; 7:5–9)

2. (a) Co Pavel napsal Korinťanům o víře a radosti? (b) O kterých otázkách budeme uvažovat?

² Krátce nato Pavel píše Korinťanům druhý dopis. Uvádí v něm: „Ne že jsme pány nad vaší vírou, ale jsme spolupracovníky k vaší radosti, neboť stojíte svou vírou.“ (2. Kor. 1:24) Co tím myslel? A co si z jeho slov mohou vzít dnešní křesťanští starší?

3. (a) Co měl Pavel na mysli, když napsal „stojíte svou vírou“? (b) Jak se dnešní starší řídí Pavlovým příkladem?

³ Pavel se zmínil o dvou důležitých stránkách uctívání Boha — o víře a radosti. V souvislosti s vírou napsal: „Ne že jsme pány nad vaší vírou, . . . neboť stojíte svou vírou.“ Těmito slovy uznal, že  bratři v Korintu slouží Bohu věrně ne díky jemu nebo jinému člověku, ale díky své vlastní víře v Boha. Pavel si tedy nemyslel, že musí mít kontrolu nad vírou svých bratrů, ani po tom netoužil. Měl důvěru, že jsou věrnými křesťany a chtějí dělat, co je správné. (2. Kor. 2:3) Dnes se starší řídí Pavlovým příkladem a důvěřují, že bratři a sestry mají pevnou víru a dobré pohnutky pro službu Bohu. (2. Tes. 3:4) Nevytvářejí ve sboru striktní pravidla, ale spoléhají na zásady v Písmu a na vedení od Jehovovy organizace. Nejsou pány nad vírou svých bratrů. (1. Petra 5:2, 3)

4. (a) Co měl Pavel na mysli, když napsal „jsme spolupracovníky k vaší radosti“? (b) Jak dnes starší Pavla napodobují?

⁴ Pavel také napsal: „Jsme spolupracovníky k vaší radosti.“ Mluvil o sobě a svých přátelích. Jak to víme? Ve stejném dopise Korinťanům se zmínil o dvou z nich, když napsal: „Ježíš, kterého jsme mezi vámi kázali, totiž já a Silvanus a Timoteus.“ (2. Kor. 1:19) Kromě toho, kdykoli Pavel ve svých dopisech použil výraz „spolupracovníci“, vždycky tím myslel své přátele, jako byli například Apollos, Aquila, Priska, Timoteus, Titus a další. (Řím. 16:3, 21; 1. Kor. 3:6–9; 2. Kor. 8:23) Slovy „jsme spolupracovníky k vaší radosti“ tedy Korinťany ujistil, že on a jeho přátelé chtějí dělat všechno, co je v jejich silách, aby přispěli k radosti všech členů sboru. Dnes si starší přejí totéž. Chtějí dělat všechno, co mohou, aby svým bratrům pomohli sloužit „Jehovovi s radováním“. (Žalm 100:2; Fil. 1:25)

5. Jakou otázku dostali někteří bratři a sestry a nad čím by ses měl zamyslet?

⁵ Někteří horliví bratři a sestry z různých částí světa nedávno dostali otázku: „Jakými slovy a skutky ti nějaký starší udělal radost?“ Když budeme uvažovat o tom, jak se vyjádřili, přemýšlej, jak bys odpověděl ty. Zamysli se také nad tím, jak můžeš přispět k radostné atmosféře ve svém sboru. *

6., 7. (a) Například jakým způsobem starší napodobují Ježíše, Pavla a další Boží služebníky? (b) Proč přispívá k radosti spoluvěřících to, že si pamatujeme jejich jména?

⁶ Mnozí bratři a sestry řekli, že je potěší, když o ně starší projeví upřímný zájem. Jeden ze základních způsobů, jak to dělají, používal už David, Elihu a Ježíš. (Přečti 2. Samuelovu 9:6; Joba 33:1; Lukáše 19:5.) Každý z těchto Jehovových služebníků dal najevo upřímný zájem o někoho jiného tím, že ho oslovil jménem. Také Pavel si uvědomoval, že je důležité pamatovat si a používat jména spoluvěřících. Jeden ze svých dopisů uzavřel tak, že jmenovitě poslal pozdravy více než 25 bratrům a sestrám, včetně Persidy, o které řekl: „Pozdravujte naši milovanou Persidu.“ (Řím. 16:3–15)

⁷ Pro některé starší je těžké pamatovat si jména. Když se o to ale opravdově snaží, svému bratrovi nebo sestře jakoby říkají: „Vážím si tě.“ (2. Mojž. 33:17) Radost svým spoluvěřícím udělají  především tehdy, když je vyvolají jménem při studiu Strážné věže nebo při jiných shromážděních. (Srovnej s Janem 10:3.)

8. Jak Pavel napodoboval příklad Jehovy a Ježíše?

⁸ Pavel projevoval zájem o druhé také tím, že je upřímně chválil, což je další důležitý způsob, jak přispět k radosti spoluvěřících. Ve stejném dopise, ve kterém se zmínil o tom, že touží přispět k radosti svých bratrů, proto napsal: „Vzhledem k vám se velmi chlubím.“ (2. Kor. 7:4) Taková pochvala musela korintské křesťany zahřát u srdce. Podobně se Pavel vyjádřil i o jiných sborech. (Řím. 1:8; Fil. 1:3–5; 1. Tes. 1:8) Potom co se ve svém dopise Římanům zmínil o Persidě, dodal: „Vykonala mnohé namáhavé práce v Pánu.“ (Řím. 16:12) Tuto věrnou sestru taková pochvala jistě velmi potěšila. Tím, že Pavel druhé chválil, napodoboval příklad Jehovy a Ježíše. (Přečti Marka 1:9–11; Jana 1:47; Zjev. 2:2, 13, 19)

9. Proč dávání a přijímání pochvaly přispívá k radosti ve sboru?

⁹ I dnešní starší si uvědomují, že je důležité svým bratrům a sestrám říkat, že si jich váží. (Přísl. 3:27; 15:23) Kdykoli to starší udělá, vlastně tím říká: „Všiml jsem si toho, co děláš. Zajímám se o tebe.“ Spoluvěřící potřebují slyšet od starších povzbudivá slova. Jedna sestra, které je přes 50 let, vyjádřila pocity mnohých, když řekla: „V práci slyším pochvalu jen málokdy. Je tam chladný a soutěživý duch. Když mě ale starší pochválí za něco, co jsem udělala pro sbor, moc mě to potěší a povzbudí. Cítím, že mě můj nebeský Otec miluje.“ Bratr, který sám vychovává dvě děti, to vnímá podobně. Nedávno ho jeden starší upřímně pochválil. Jak to na bratra zapůsobilo? Říká: „Svými slovy mě hodně povzbudil.“ Upřímná pochvala spoluvěřící zahřeje u srdce a prohloubí jejich radost. To jim zase dodá sílu, aby dál šli po cestě života a neunavili se. (Iz. 40:31)

10., 11. (a) Jak mohou starší napodobovat příklad Nehemjáše? (b) Co staršímu pomůže, aby na pastýřské návštěvě „předal nějaký duchovní dar“?

¹⁰ Jakým dalším důležitým způsobem starší dávají najevo osobní zájem o své spoluvěřící a přispívají k radosti ve sboru? Projevují iniciativu, aby povzbudili ty, kdo to potřebují. (Přečti Skutky 20:28.) Napodobují tak duchovní pastýře ze starověku. Všimni si například, co udělal věrný dozorce Nehemjáš, když viděl, že někteří jeho židovští bratři duchovně zeslábli. Zpráva říká, že okamžitě vstal a povzbudil je. (Neh. 4:14) Starší dnes jednají stejně. Když jejich spoluvěřící potřebují posílit víru, okamžitě se chopí iniciativy a povzbudí je. Pokud to okolnosti dovolují, přijdou k nim domů na pastýřskou návštěvu. Během takových návštěv jim chtějí „[předat] nějaký duchovní dar“. (Řím. 1:11) Co jim v tom pomůže?

¹¹ Než jde starší k někomu na pastýřskou návštěvu, musí si udělat čas na to, aby o něm přemýšlel. S jakými  problémy se potýká? Jaké myšlenky by ho mohly posílit? Který verš nebo biblický příběh by se hodil na jeho situaci? Když si to starší předem promyslí, bude moci křesťanovi předat myšlenky, které mu opravdu pomohou, a nebude mluvit jen o běžných věcech. Při pastýřské návštěvě dá bratrovi nebo sestře příležitost se vyjádřit a přitom pozorně naslouchá. (Jak. 1:19) Jedna sestra řekla: „Je moc příjemné, když mi starší se zájmem naslouchá.“ (Luk. 8:18)

12. Kdo ve sboru potřebuje povzbuzení a proč?

¹² Kdo má z pastýřských návštěv užitek? Pavel křesťanské starší vybídl: „Dávejte pozor . . . na celé stádo.“ Povzbuzení tedy potřebují všichni členové sboru, včetně zvěstovatelů a průkopníků, kteří věrně slouží Jehovovi už léta. Proč i tito duchovně silní bratři a sestry potřebují podporu starších? Protože i oni občas cítí, že už nemají sílu překonávat problémy, které přináší tento ničemný svět. Abychom si ukázali, proč i duchovně silní Boží služebníci někdy potřebují pomoc svých spoluvěřících, budeme uvažovat o jedné události ze života krále Davida.

13. (a) Jakou situaci Jišbi-benob využil? (b) Jak to, že byl Abišai schopný Davida zachránit?

¹³ Krátce potom co byl mladý David pomazán za krále, stál tváří v tvář Goliatovi, který pocházel z Refaim, rasy obrů. Odvážný David ho zabil. (1. Sam. 17:4, 48–51; 1. Par. 20:5, 8) O několik let později, během jedné bitvy s Filištíny, stál David proti jinému obrovi. Jmenoval se Jišbi-benob a byl také z Refaim. (2. Sam. 21:16; ppč.) Tentokrát  však obr Davida téměř připravil o život. Jak to? Důvodem nebylo to, že by David ztratil odvahu, ale to, že ztratil sílu. Zpráva uvádí: „David se unavil.“ Hned jak si Jišbi-benob povšiml Davidovy momentální tělesné slabosti, „usmyslil [si], že Davida srazí“. Ale pak, těsně předtím než na něj zaútočil, „Abišai, syn Ceruji, mu [Davidovi] okamžitě přišel na pomoc a Filištína srazil a usmrtil“. (2. Sam. 21:15–17) David unikl jen o vlásek. Musel být Abišaiovi nesmírně vděčný, že ho střežil a rychle mu přišel na pomoc. Jaké poučení si můžeme z tohoto příběhu vzít?

14. (a) Díky čemu jsme schopni bojovat s „goliaty“? (b) Jak nám starší mohou pomoci znovu získat sílu a radost? Uveď příklad.

¹⁴ Svědkové Jehovovi po celém světě slouží Bohu navzdory překážkám, které jim klade do cesty Satan a jeho podporovatelé. Někteří z nás stáli tváří v tvář obrovským problémům, ale plně se spolehli na Jehovu, těmto „goliatům“ se postavili a porazili je. Když však čelíme tlakům tohoto světa delší dobu, může nás to unavovat a skličovat. V takovém oslabeném stavu jsme zranitelní a hrozí nám, že nás „srazí“ tlaky, které bychom jinak ustáli. V těchto situacích nám starší může pomoci, abychom znovu získali radost a sílu, což mnozí z nás určitě zažili. Jedna průkopnice, které je přes 60 let, vypráví: „Před nějakou dobou jsem se necítila dobře a kazatelská služba mě vyčerpávala. Jeden starší si všiml, že jsem bez energie, a přišel za mnou. Popovídali jsme si o jedné biblické pasáži, a to mě povzbudilo. Návrhy, které mi dal, jsem uplatnila a přineslo to výsledky.“ Dodává: „To, že si starší všiml, že jsem slabá, a pomohl mi, od něj bylo moc milé.“ Je velmi povzbuzující vědět, že máme starší, kteří nás láskyplně střeží a kteří jsou podobně jako kdysi Abišai připraveni přijít nám na pomoc.

15., 16. (a) Proč Pavla jeho spoluvěřící ze srdce milovali? (b) Proč milujeme naše starostlivé křesťanské starší?

¹⁵ Duchovní pastýři tvrdě pracují. Někdy nemohou v noci spát, protože si dělají starosti o své bratry a sestry, modlí se za ně nebo jim v duchovním ohledu pomáhají. (2. Kor. 11:27, 28) Přesto se svým povinnostem věnují naplno a rádi, stejně jako to dělal Pavel. Ten Korinťanům napsal: „Já se velmi rád vydám a budu úplně vydán pro vaše duše.“ (2. Kor. 12:15) Pavel z lásky ke svým bratrům vynakládal veškeré své síly na to, aby je posiloval. (Přečti 2. Korinťanům 2:4; Fil. 2:17; 1. Tes. 2:8) Není divu, že ho ze srdce milovali. (Sk. 20:31–38)

¹⁶ I my milujeme naše starostlivé křesťanské starší a ve svých osobních modlitbách děkujeme Jehovovi za to, že je máme. Přispívají k naší radosti tím, že o nás projevují osobní zájem. Duchovně nás obohacují na pastýřských návštěvách. Jsme jim také vděční, že jsou připraveni přijít nám na pomoc, kdykoli se cítíme přemoženi tlaky tohoto světa. Tito pozorní starší jsou skutečně „spolupracovníky k [naší] radosti“!