1. V čem se liší Jehovovy sliby od slibů hříšných lidí?

JEHOVA je Bohem pravdy. (Žalm 31:5) Hříšným lidem se nedá vždy důvěřovat, ale o Bohu čteme, že „je nemožné, aby . . . lhal“. (Hebr. 6:18; přečti 4. Mojžíšovu 23:19) Všechno, co slíbí, také splní. Například na začátku každého stvořitelského období Bůh řekl, co vykoná, a „stalo se tak“. Na konci šestého stvořitelského dne „viděl všechno, co udělal, a pohleďme, bylo to velmi dobré“. (1. Mojž. 1:6, 7, 30, 31)

2. Co je Boží den odpočinku a co vyplývá z toho, že je posvátný?

² Potom co Jehova popsal výsledek své stvořitelské činnosti, oznámil začátek sedmého dne. Tím nemyslel den o 24 hodinách, ale dlouhé časové období, během kterého na zemi nic nového nevytvoří. (1. Mojž. 2:2) Tento den odpočinku ještě neskončil. (Hebr. 4:9, 10) Kdy přesně začal, Bible neuvádí, ale bylo to asi před 6 000 lety, nějakou dobu po stvoření Adamovy manželky Evy. Zakrátko začne tisíciletá vláda Ježíše Krista, která zajistí, že se splní Boží záměr — země bude přeměněna v ráj a naplněna dokonalými lidmi, kteří budou žít věčně. (1. Mojž. 1:27, 28; Zjev. 20:6) Proč si můžeme být jistí, že se to opravdu stane? Protože Bůh „požehnal sedmému dni a učinil jej posvátným“. To je zárukou, že ať už vyvstanou jakékoli problémy, na konci dne odpočinku bude Boží záměr dovršen. (1. Mojž. 2:3)

3. (a) Co se stalo na začátku Božího dne odpočinku? (b) Jak Jehova na vzpouru reagoval?

³ Krátce po začátku Božího dne odpočinku se  stalo něco hrozného. Satan, Boží andělský syn, chtěl být sám uctíván jako bůh, a proto se vzbouřil proti Jehovovi, a z jeho úst vyšla první lež. Oklamal Evu, takže neposlechla Jehovu a pak přiměla svého manžela, aby se k ní ve vzpouře připojil. (1. Mojž. 3:1–6; 1. Tim. 2:14) Boží pravdomluvnost byla zpochybněna. Navzdory něčemu tak strašnému Jehova neviděl důvod, proč by měl splnění svého záměru stvrdit přísahou. Jednoduše prohlásil, že vzpoura bude zmařena. Řekl: „Položím nepřátelství mezi tebe [Satana] a ženu a mezi tvé semeno a její semeno. On [slíbené semeno] ti zhmoždí hlavu a ty mu zhmoždíš patu.“ (1. Mojž. 3:15; Zjev. 12:9) V určeném čase měl být význam těchto slov objasněn.

4., 5. Jaký právní nástroj Abraham několikrát využil?

⁴ Přísaha zřejmě nepatřila do slovní zásoby, kterou Bůh dal Adamovi a Evě. Tito dokonalí tvorové, kteří milovali Boha a napodobovali ho, totiž vždy říkali pravdu a navzájem si plně důvěřovali. Nemuseli tedy potvrzovat pravdivost svých slov přísahou. Hřích a nedokonalost však všechno změnily. Lži a podvody se mezi lidmi staly běžnými, a tak začalo být nezbytné v důležitých záležitostech přísahat.

⁵ Přísaha byla právním nástrojem, který přinejmenším při třech příležitostech využil i patriarcha Abraham. (1. Mojž. 21:22–24; 24:2–4, 9) Uveďme si jeden příklad. Když se vracel po vítězné bitvě nad elamským králem a jeho spojenci, vyšel mu vstříc král Sodomy a Melchisedek, král Salemu, který byl také „knězem Nejvyššího Boha“. Melchisedek na základě svého úřadu patriarchovi požehnal a děkoval Bohu za to, že dal Abrahamovi vítězství nad nepřáteli. (1. Mojž. 14:17–20) Král Sodomy pak chtěl Abrahama odměnit za to, že vysvobodil jeho lid z rukou nepřátel. Tehdy Abraham slavnostně prohlásil: „Pozvedám ruku v přísaze k Nejvyššímu Bohu Jehovovi, Původci nebe a země, že nevezmu nic z čehokoli, co je tvoje, od příze po řemínek sandálu, abys nemohl říci: ‚To já jsem učinil Abrama bohatým.‘“ (1. Mojž. 14:21–23)

6. (a) V čem je pro nás Abraham příkladem? (b) Jak se nás týká to, co Abraham udělal?

⁶ I Jehova potvrzoval své výroky přísahami. Zněly například takto: „‚Jakože jsem živý,‘ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.“ (Ezek. 17:16) Dělal to proto, aby pro hříšné lidi bylo snazší jeho slibům důvěřovat. V Bibli je popsáno víc než 40 situací, kdy Jehova Bůh přísahal. Uvažujme o jedné z nejznámějších. V průběhu mnoha let dal Jehova Abrahamovi několik slibů, z nichž vyplývalo, že předpověděné semeno bude potomkem jeho syna Izáka. (1. Mojž. 12:1–3, 7; 13:14–17; 15:5, 18; 21:12) Pak podrobil Abrahama těžké zkoušce — přikázal mu, aby svého milovaného syna předložil jako oběť. Abraham bez váhání uposlechl a byl připraven Izáka obětovat, ale Boží anděl ho zastavil. Bůh pak prohlásil:  „Já přísahám při sobě . . ., že kvůli tomu, že jsi učinil tuto věc a neodepřel jsi svého syna, svého jediného, jistě ti požehnám a jistě rozmnožím tvé semeno jako nebeské hvězdy a jako zrnka písku, která jsou na mořském břehu; a tvé semeno si vezme do vlastnictví bránu svých nepřátel. A prostřednictvím tvého semene si budou určitě žehnat všechny národy země pro tu skutečnost, že jsi naslouchal mému hlasu.“ (1. Mojž. 22:1–3, 9–12, 15–18)

7., 8. (a) Proč Bůh Abrahamovi přísahal? (b) Jaký užitek z Božího slibu stvrzeného přísahou budou mít „jiné ovce“?

⁷ Proč Bůh v tomto případě potvrdil pravdivost svých slibů přísahou? Bylo to proto, aby povzbudil Kristovy spoludědice, kteří tvoří druhotnou část slíbeného semene, a posílil jejich víru. (Přečti Hebrejcům 6:13–18; Gal. 3:29) Apoštol Pavel vysvětlil, že Jehova „vstoupil s přísahou, abychom skrze dvě nezměnitelné věci [jeho slib a jeho přísahu], ve kterých je nemožné, aby Bůh lhal, . . . měli silné povzbuzení, abychom se chopili naděje, která je nám předložena“.

⁸ Pomazaní křesťané nejsou jediní, kdo mají užitek z Boží přísahy dané Abrahamovi. Jehova totiž prohlásil, že prostřednictvím Abrahamova semene si budou „žehnat všechny národy země“. (1. Mojž. 22:18) Tím jsou míněny i Kristovy poslušné „jiné ovce“, které mají naději na věčný život v pozemském ráji. (Jan 10:16) Ať už máme vyhlídku na život v nebi, nebo na zemi, pevně se své naděje držme. To znamená, i nadále Boha ve všem poslouchejme, abychom mohli splnění své naděje zažít. (Přečti Hebrejcům 6:11, 12.)

9. Jakou přísahu Bůh složil, když byli Abrahamovi potomci otroky v Egyptě?

⁹ Uplynulo několik staletí a Jehova opět přísahal, že sliby, které dal Abrahamovi, splní. Abrahamovi potomci byli v té době v egyptském otroctví a Jehova k nim vyslal Mojžíše. (2. Mojž. 6:6–8) O tom, co se tehdy stalo, později řekl: „V den, kdy jsem si vyvolil Izrael, . . . jsem k nim pozvedl ruku v přísaze, že je vyvedu z egyptské  země do země, kterou jsem pro ně vyhlédl, která oplývá mlékem a medem.“ (Ezek. 20:5, 6)

10. Co Jehova přísahal Izraelitům, když je vysvobodil z Egypta?

¹⁰ Poté co byli Izraelité vysvobozeni z Egypta, jim dal Jehova další slib stvrzený přísahou. Řekl: „Jestliže . . . budete přesně poslouchat můj hlas a skutečně budete dodržovat mou smlouvu, pak se jistě stanete mým zvláštním majetkem ze všech ostatních národů, protože celá země patří mně. A sami se mi stanete královstvím kněží a svatým národem.“ (2. Mojž. 19:5, 6) Jehova Izraelitům nabídl opravdu výjimečné postavení. Pokud by byli poslušní, vybral by z nich jednotlivce, kteří by se k užitku celého lidstva stali královstvím kněží. Když později popisoval, co při té příležitosti pro Izraelity udělal, použil tato slova: „Pronesl [jsem k tobě] přísežné prohlášení a vstoupil s tebou do smlouvy.“ (Ezek. 16:8)

11. Jak Izraelité reagovali na možnost vstoupit do smlouvy s Bohem jako jeho vyvolený národ?

¹¹ Jehova od Izraelitů nepožadoval, aby mu přísahali poslušnost, ani je nenutil, aby do smlouvy s ním vstoupili. Ze své vlastní svobodné vůle řekli: „Všechno, co Jehova mluvil, jsme ochotni dělat.“ (2. Mojž. 19:8) O tři dny později jim Jehova dal na vědomí, co od svého vyvoleného národa očekává. Nejprve jim předal Deset přikázání a pak jim prostřednictvím Mojžíše dal další zákony, které jsou zaznamenané ve 2. Mojžíšově 20:22 až 23:33. Jak na to Izraelité reagovali? „Všechen lid jedním hlasem odpověděl a řekl: ‚Všechna slova, která Jehova mluvil, jsme ochotni dělat. ‘“ (2. Mojž. 24:3) Mojžíš pak sepsal zákony do „knihy smlouvy“ a nahlas je přečetl, aby je celý národ ještě jednou slyšel. Izraelité pak potřetí slavnostně slíbili: „Všechno, co Jehova mluvil, jsme ochotni dělat a být poslušní.“ (2. Mojž. 24:4, 7, 8)

12. Jak se ke smlouvě Zákona postavil Jehova a jak se k ní postavil jeho vyvolený národ?

¹² Jehova začal plnit své závazky vyplývající ze smlouvy Zákona ihned — zařídil výrobu svatostánku a ustanovil kněžskou třídu, aby se k němu hříšní lidé mohli přibližovat. Naproti tomu Izraelité velmi rychle zapomněli na to, že se Bohu zasvětili, a „působili bolest dokonce Svatému Izraele“. (Žalm 78:41) Například když Mojžíš na hoře Sinaj dostával další pokyny, Izraelité začali být netrpěliví a ztrácet víru v Boha. Mysleli si, že je Mojžíš opustil, a tak si udělali zlatou sochu telete a prohlásili: „To je tvůj Bůh, Izraeli, který tě vedl z egyptské země.“ (2. Mojž. 32:1, 4) Pak uspořádali slavnost, kterou označili za „svátek Jehovovi“, klaněli se před zlatou sochou a přinášeli jí oběti. Když to Jehova uviděl, řekl Mojžíšovi: „Spěšně odbočili z cesty, po které jsem jim přikázal jít.“ (2. Mojž. 32:5, 6, 8) Od té doby se dějiny Izraelitů vyznačovaly tím, že Bohu skládali slavnostní sliby, které pak porušovali. (4. Mojž. 30:2)

13. Co Bůh přísahal Davidovi a jak to souvisí se slíbeným semenem?

¹³ Za vlády krále Davida Jehova stvrdil přísahou další dva sliby, z jejichž splnění budou mít užitek všichni,  kdo ho poslouchají. Za prvé, přísahal Davidovi, že jeho trůn bude trvat navždy. (Žalm 89:35, 36; 132:11, 12) Slíbené semeno proto mělo být označeno za „Syna Davidova“. (Mat. 1:1; 21:9) David tohoto budoucího potomka pokorně nazval svým „Pánem“, protože Kristus měl mít vyšší postavení než on. (Mat. 22:42–44)

14. Čeho se týkala další přísaha o slíbeném semeni a jaký z toho máme užitek?

¹⁴ Za druhé, Jehova inspiroval Davida, aby předpověděl, že tento král bude ve prospěch lidstva zároveň sloužit jako velekněz. V Izraeli byl úřad krále od úřadu kněze úplně oddělen. Kněží pocházeli z kmene Levi, zatímco králové z kmene Juda. O slavném dědici svého trůnu však David napsal: „Jehovův výrok k mému Pánu je: ‚Posaď se po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele jako podnož tvým nohám.‘ Jehova přísahal (a nepocítí lítost): ‚Jsi knězem na neurčitý čas podle způsobu Melchisedeka!‘“ (Žalm 110:1, 4) V souladu s tímto proroctvím Ježíš Kristus, slíbené semeno, nyní vládne v nebi. A jako velekněz pomáhá kajícným lidem, aby získali před Jehovou schválené postavení. (Přečti Hebrejcům 7:21, 25, 26.)

15., 16. (a) O kterých dvou izraelských národech se v Bibli píše a který z nich má dnes Boží požehnání? (b) Co Ježíš řekl svým učedníkům o přísahání?

¹⁵ Izraelský národ Ježíše Krista zavrhl, a tak ztratil výsadní postavení před Bohem, včetně vyhlídky na to, že se stane „královstvím kněží“. Ježíš židovským vůdcům řekl: „Boží království vám bude odňato a bude dáno národu, který nese jeho ovoce.“ (Mat. 21:43) Nový národ se zrodil o Letnicích roku 33 n. l., kdy Jehova vylil svého ducha asi na 120 učedníků shromážděných v Jeruzalémě. Stali se „Božím Izraelem“, který zakrátko čítal několik tisíc členů. Pocházeli z každého národa tehdy známého světa. (Gal. 6:16)

¹⁶ Boží nový duchovní národ, na rozdíl od doslovného Izraele, vytrvale přináší dobré ovoce v podobě poslušnosti. Jedno z přikázání, které duchovní Izraelité dodržují, souvisí s přísahami. Když byl Ježíš na zemi, přísahy byly zneužívány — lidé je nedodržovali nebo přísahali kvůli nepodstatným věcem. (Mat. 23:16–22) Ježíš své následovníky učil: „Vůbec nepřísahejte . . . Jen ať vaše slovo Ano znamená ano, vaše Ne ne, neboť co je nad to, je od toho ničemného.“ (Mat. 5:34, 37)

17. O kterých otázkách budeme uvažovat v dalším studijním článku?

¹⁷ Chtěl tím Ježíš říct, že přísahat je vždy špatné? A co je ještě důležitější, co myslel tím, že naše Ano má být ano? Tyto otázky si rozebereme v dalším studijním článku. Kéž nás rozjímání o Božím Slově podněcuje, abychom Jehovu ve všem poslouchali. Díky tomu nám bude s radostí věčně žehnat, tak jak to slíbil a stvrdil svými přísahami.