Službu Jehovovi neberme na lehkou váhu

„O všem, . . . co si zasluhuje vážný zájem, . . . o tom dále uvažujte.“ (FIL. 4:8)

1, 2. Proč mají mnozí lidé lehkovážný přístup k životu a které otázky s tím souvisejí?

ŽIJEME v době, která je plná tragických událostí. Je to jedno z nejnáročnějších období v dějinách lidstva. Pro ty, kdo nemají blízký vztah k Jehovovi, je téměř nemožné se s těmito ‚kritickými časy‘ vyrovnat. (2. Tim. 3:1–5) Každodenní problémy musí zvládat svou vlastní silou a daří se jim to jen v určité míře. Mnozí proto ve snaze uniknout realitě vyhledávají nejrůznější druhy zábavy, které tento svět nabízí.

² Není tedy divu, že zábava je pro mnoho lidí tím nejdůležitějším. Pokud bychom nebyli opatrní, snadno by se to mohlo stát i nám. Co nám pomůže takovému přístupu k životu nepodlehnout? Měli bychom se zábavě úplně vyhýbat? Jak najít vyrovnanost mezi zábavou a zodpovědností? Kterými biblickými zásadami bychom se měli řídit, abychom život nebrali na lehkou váhu a na druhé straně nebyli příliš upjatí?

Nenechme se ovlivnit postojem světa

3, 4. Jak nám Bible pomáhá, abychom si uvědomovali, že je potřeba mít k životu zodpovědný přístup?

³ Není pochyb o tom, že tento svět klade přílišný důraz na „rozkoše“ neboli podněcuje lidi k požitkářství. (2. Tim. 3:4) Kdybychom se i my začali zaměřovat především na to, jak se odreagovat nebo pobavit, mohli bychom velmi ohrozit své duchovní smýšlení. (Přísl. 21:17) Apoštol Pavel se v dopisech Timoteovi a Titovi zmínil o tom, že je potřeba žít s „vážností“, tedy mít k životu zodpovědný přístup. Jeho rady mohou pomoci i nám, abychom se lehkovážným postojem světa nenechali ovlivnit. (Přečti 1. Timoteovi 2:1, 2; Titovi 2:2–8.)

⁴ Už o staletí dříve Šalomoun napsal, že je moudré, aby člověk svůj čas věnoval tomu, co je opravdu důležité, a ne jen radovánkám. (Kaz. 3:4; 7:2–4) Život je pomíjivý, a proto se musíme ‚silně namáhat‘, abychom získali záchranu. (Luk. 13:24) Musíme se zabývat věcmi, které si zasluhují „vážný zájem“. (Fil. 4:8, 9) To znamená věnovat pečlivou pozornost všem stránkám křesťanského života.

5. Například kterou povinnost bychom neměli zanedbávat?

⁵ Zodpovědný přístup k životu dáváme najevo například tím, že napodobujeme Jehovův a Ježíšův postoj k práci. (Jan 5:17) Mnohé křesťany díky tomu zaměstnavatelé chválí za dobrou pracovní morálku a spolehlivost. Zvláště otcové zodpovědně pracují, aby hmotně zajistili rodinu. Pokud by se totiž Boží služebník nestaral o svou rodinu, bylo by to totéž, jako kdyby „zapřel Jehovu“. (1. Tim. 5:8, ppč.)

Přestože pravé uctívání bereme vážně, sloužíme Jehovovi s radostí

6. Jak víme, že uctívání Jehovy máme brát vážně?

⁶ Jehova považuje pravé uctívání za vážnou věc. Například Izraelité se v době platnosti mojžíšského Zákona od uctívání Jehovy  odvrátili, a to pro ně mělo katastrofální důsledky. (Jozue 23:12, 13) Kristovi následovníci v prvním století vedli tvrdý boj za to, aby pravé uctívání nebylo znečištěno falešnými naukami a nesprávnými postoji. (2. Jana 7–11; Zjev. 2:14–16) I my pravé uctívání bereme vážně. (1. Tim. 6:20)

7. Jak se Pavel připravoval na službu?

⁷ Zdrojem radosti je pro nás kazatelská služba. Máme-li si však radost udržet, musíme o službě vážně přemýšlet a dobře se na ni připravovat. Apoštol Pavel psal o tom, že bere v úvahu, jakým lidem káže. Uvedl: „Stal jsem se lidem všeho druhu vším, abych rozhodně některé zachránil. Ale všechno činím kvůli dobré zprávě, abych se na ní stal podílníkem s jinými.“ (1. Kor. 9:22, 23) Pavel měl radost, že mohl lidem duchovně pomáhat, a vážně přemýšlel o tom, co jeho posluchači konkrétně potřebují. Díky tomu je dokázal povzbudit a také podnítit k uctívání Jehovy.

8. (a) Jaký postoj bychom měli mít k lidem ve službě? (b) Jak může k naší radosti přispět to, že vedeme biblické studium?

⁸ Jak vážně Pavel bral kazatelskou službu? Byl ochoten stát se „otrokem“ pro Jehovu i pro ty, kdo dobrému poselství naslouchali. (Řím. 12:11; 1. Kor. 9:19) Když druhé vyučuješ z Božího Slova — ať už při biblickém studiu, na shromáždění nebo při rodinném uctívání —, cítíš vůči nim určitou odpovědnost? Možná máš dojem, že vést s někým pravidelné biblické studium by pro tebe bylo příliš velké břemeno. Je pravda, že obvykle je potřeba, abychom čas, který věnujeme druhým, vzali z času, který bychom jinak věnovali svým záležitostem. Ale není to snad v duchu Ježíšových slov, že „více štěstí je v dávání než v přijímání“? (Sk. 20:35) Když druhé vyučujeme, jak získat záchranu, přináší nám to takové potěšení, jaké by nám nepřinesla žádná jiná činnost.

9, 10. (a) Co neznamená to, že bereme život vážně? (b) Co sborovým starším pomůže, aby byli vřelí a přístupní?

⁹ Zodpovědný přístup k životu neznamená, že si nemůžeme udělat čas na to, abychom s druhými strávili příjemné chvíle a odpočinuli si. Ježíš dal dokonalý příklad nejen v tom, že věnoval čas službě, ale i v tom, že odpočíval a rozvíjel s lidmi přátelské vztahy. (Luk. 5:27–29; Jan 12:1, 2) Mít zodpovědný přístup k životu neznamená ani to, že se pořád tváříme vážně a přísně. Pokud by Ježíš takovým dojmem působil, jen sotva by za ním lidé přicházeli. S Ježíšem se cítily příjemně dokonce i děti. (Mar. 10:13–16) Jak můžeme jeho vyrovnanost napodobovat?

¹⁰ O jistém sborovém starším jeden bratr prohlásil: „Na sebe je náročný, ale od druhých nikdy neočekává dokonalost.“ Dá se to říct i o tobě? Mít vzhledem k druhým určitá rozumná očekávání je správné. Například děti dobře reagují na to, že jim rodiče dávají rozumné cíle a pomáhají jim, aby jich dosáhly. Podobně sboroví starší povzbuzují své spoluvěřící k duchovnímu růstu a dávají jim konkrétní podněty. A když starší nejsou upjatí, pomáhá jim to, aby k druhým byli vřelí a přístupní. (Řím. 12:3) Jedna sestra řekla: „Nemyslím si, že by starší měl pořád žertovat. Pokud je ale pořád vážný, je těžké se na něj obrátit, když člověk něco potřebuje.“ Jiná sestra uvedla, že někteří starší „se tváří tak vážně, že působí velmi přísně“. Starší by nikdy neměli být příčinou toho, že jejich spoluvěřící začnou ztrácet radost ze služby ‚šťastnému Bohu‘. (1. Tim. 1:11)

Bratři, mějte zodpovědný přístup k úkolům ve sboru

11. Co to znamená ‚usilovat‘ o úřad ve sboru?

¹¹ Když Pavel povzbuzoval bratry ve sboru, aby usilovali o odpovědné úkoly, nepodněcoval  v nich touhu uspokojit osobní ambice. Napsal totiž: „Jestliže někdo usiluje o úřad dozorce, touží po znamenité práci.“ (1. Tim. 3:1, 4) ‚Usilovat‘ o úřad ve sboru tedy znamená silně toužit po tom, aby člověk splňoval potřebné duchovní požadavky a mohl svým spoluvěřícím sloužit. Pokud je bratr pokřtěný nejméně jeden rok a v rozumné míře splňuje biblické požadavky na služebního pomocníka uvedené v 1. Timoteovi 3:8–13, může být pro tento úřad doporučen. Je dobré si povšimnout, že osmý verš konkrétně uvádí: „Služební pomocníci by rovněž měli být vážní.“

12, 13. Jakými způsoby mohou mladí bratři usilovat o odpovědné úkoly ve sboru?

¹² Jsi dospívající pokřtěný bratr a bereš službu Jehovovi vážně? Jak můžeš usilovat o to, aby ti v budoucnu mohly být ve sboru svěřeny odpovědné úkoly? Jeden způsob je, že zlepšíš svůj podíl na kazatelské službě. Spolupracuješ rád ve službě se spoluvěřícími všech věkových skupin? Snažíš se najít někoho, s kým bys mohl studovat Bibli? Jestliže studium povedeš v souladu s pokyny, které dostáváme na shromážděních, zlepšíš své vyučovací schopnosti. Také se naučíš vcítit do pocitů člověka, který se s Jehovovými cestami seznamuje. Když si uvědomí, že by měl ve svém životě udělat změny, budeš mít totiž příležitost trpělivě a taktně mu pomáhat, aby podle biblických zásad dokázal jednat.

¹³ Další způsob je, že budeš pomáhat svým letitým spoluvěřícím. Také je dobré, když se podílíš na úklidu sálu Království, protože tím dáváš najevo, že ti záleží na místě, kde je uctíván Jehova. Tvá ochota dát se podle možností k dispozici svědčí o tom, že službu Jehovovi bereš vážně. Podobně jako Timoteus se i ty můžeš naučit opravdově se starat o potřeby sboru. (Přečti Filipanům 2:19–22.)

14. Jak mohou být mladí bratři „vyzkoušeni, zda jsou vhodní“, aby jim mohly být svěřeny odpovědné úkoly ve sboru?

¹⁴ Vy, sboroví starší, zapojujte do práce mladé bratry, kteří se snaží ‚prchat před touhami, které provázejí mládí‘ a usilují „o spravedlnost, víru, lásku, pokoj“ a další vlastnosti, jimiž se vyznačují ti, kdo službu Jehovovi berou vážně. (2. Tim. 2:22) Když je pověřujete různými pracemi ve sboru, budou „vyzkoušeni, zda jsou vhodní“ k tomu, aby jim byly svěřeny další odpovědné úkoly, a tak jejich ‚pokrok bude zjevný všem‘. (1. Tim. 3:10; 4:15)

Jednejme zodpovědně se spoluvěřícími i se členy rodiny

15. Jak to, že jsme zodpovědní, dáváme najevo v duchu slov v 1. Timoteovi 5:1, 2?

¹⁵ To, že jsme zodpovědní, dáváme najevo i tím, že s bratry a sestrami jednáme s úctou. Na to, jak důležité je uctivé jednání, poukázal apoštol Pavel ve svém dopise Timoteovi. (Přečti 1. Timoteovi 5:1, 2.) To platí zvláště při jednání s osobami opačného pohlaví. Vynikajícím příkladem je pro nás to, s jakou úctou k ženám, a zvláště ke své  manželce, jednal Job. Rozhodl se, že na jiné ženy se nebude dívat s nemravnými úmysly. (Job 31:1) Jestliže s bratry a sestrami jednáme s úctou, nebudeme flirtovat ani nebudeme dělat nic, kvůli čemu by se v naší přítomnosti necítili dobře. Vzájemná úcta je zvláště důležitá tehdy, když spolu dva lidé chodí. Křesťan, který jedná s úctou, si nikdy nebude zahrávat s city toho druhého. (Přísl. 12:22)

16. Jak se na úlohu manžela a otce dívá svět, ale co říká Bible?

¹⁶ Je také důležité, abychom měli zodpovědný přístup k úloze, kterou jsme od Boha dostali v rámci rodiny. Satanův svět si z úlohy manžela a otce dělá legraci. Mnohé filmy a televizní seriály s oblibou představují hlavu rodiny jako komickou postavu, se kterou druzí jednají s neúctou. Boží Slovo však ukazuje, že manžel má v rodině velmi zodpovědnou úlohu, protože je „hlavou své manželky“. (Ef. 5:23; 1. Kor. 11:3)

17. Z čeho je patrné, zda zodpovědně plníme svou úlohu v rodině?

¹⁷ Jestliže by se manžel staral o svou rodinu hmotně, ale neposkytoval by jí duchovní vedení, bylo by z toho zřejmé, že mu chybí dobrý úsudek a moudrost. (5. Mojž. 6:6, 7) Apoštol Pavel v 1. Timoteovi 3:4 říká, že pokud muž, který je hlavou rodiny, usiluje o to, aby měl výsady ve sboru, musí ‚předsedat znamenitým způsobem své vlastní domácnosti a mít děti v podřízenosti se vší vážností‘. Polož si v této souvislosti otázku: Dbám na to, abychom každý týden měli rodinné studium? Některé manželky musí svého manžela doslova prosit, aby jim poskytoval duchovní vedení. Každý manžel by se měl velmi vážně zamyslet nad tím, jak tuto svou úlohu plní. Na druhou stranu je samozřejmé, že křesťanská manželka by měla rodinné uctívání podporovat a se svým manželem spolupracovat.

18. Jak se zodpovědnému jednání mohou učit děti?

¹⁸ K zodpovědnému jednání povzbuzuje Bible také děti. (Kaz. 12:1) I malým dětem prospěje, když se naučí vykonávat doma práce, které jsou úměrné jejich věku a schopnostem. (Nář. 3:27) Když byl David malý, naučil se pečovat o ovce. Také se naučil hrát na hudební nástroj a skládat písně a tak mohl později sloužit na dvoře krále Saula. (1. Sam. 16:11, 12, 18–21) Jako dítě si David určitě hrál, ale zároveň se naučil řadu praktických věcí, které později využil při službě Jehovovi. Například díky tomu, že byl zkušeným pastýřem, dokázal trpělivě vést izraelský národ. A co vy, děti? Učíte se něco, co vám pomůže, abyste mohly sloužit svému Stvořiteli a v budoucnu plnit různé zodpovědné úkoly?

 Nebuďme upjatí

19, 20. O co bychom se měli všichni snažit a jak bychom se měli dívat na pravé uctívání?

¹⁹ Všichni bychom se měli snažit, abychom nebyli upjatí. Nechceme se stát ‚příliš spravedlivými‘. (Kaz. 7:16) Jestliže mezi členy rodiny, spolupracovníky nebo spolukřesťany vznikne napětí, může pomoci smysl pro humor. Každý člen rodiny by měl dbát na to, aby nebyl kritický a tak nezpůsobil, že domov přestane být klidným přístavem. Každý, kdo patří do sboru, by se měl umět zasmát, těšit se ze společnosti spoluvěřících a přispívat k tomu, že naše rozhovory i způsob vyučování budou povzbudivé a pozitivní. (2. Kor. 13:10; Ef. 4:29)

²⁰ Žijeme ve světě, který Jehovu ani jeho zákony nebere vážně. Jehovovým služebníkům naproti tomu velmi záleží na tom, aby svého Boha poslouchali a byli mu věrní. Každý z nás má jistě radost z toho, že patří k velkému společenství lidí, kteří Jehovu uctívají „se vší vážností“. Buďme proto rozhodnuti život ani uctívání našeho Boha nebrat na lehkou váhu.

Jak bys odpověděl?

• Proč bychom k životu neměli mít lehkovážný přístup?

• Co můžeme dělat pro to, abychom kazatelskou službu brali vážně, a přesto nám přinášela radost?

• Z čeho je patrné, zda máme zodpovědný přístup k úkolům ve sboru?

• Proč je důležité, abychom se spoluvěřícími a se členy rodiny jednali zodpovědně?

[Studijní otázky]

[Obrázky na straně 12]

Manžel se o rodinu musí starat jak po stránce hmotné, tak duchovní