Zůstaň bdělý, stejně jako Jeremjáš

„[Já, Jehova] stále bdím nad svým slovem, abych je vykonal.“ (JER. 1:12)

1, 2. Proč je mandloň vhodným znázorněním toho, že Jehova ‚stále bdí‘?

JEDNÍM z prvních stromů, které v Libanonu a Izraeli rozkvetou, je mandloň. Její krásné růžové či bílé květy se objevují už koncem ledna nebo začátkem února. Hebrejský název tohoto stromu doslova znamená „probouzející se“.

² Když Jehova pověřil Jeremjáše, aby sloužil jako jeho prorok, ukázal mu ve vidění odnož mandloně, aby tak znázornil jednu důležitou skutečnost. Vysvětlil mu: „Stále bdím nad svým slovem, abych je vykonal.“ (Jer. 1:11, 12) Tak jako se mandloň probouzí časně, Jehova obrazně řečeno „časně vstával“ a posílal své proroky, aby jeho lid varovali před následky neposlušnosti. (Jer. 7:25) Navíc Jehova ‚stále bděl‘, dokud se jeho prorocké slovo nesplnilo. V ustanovený čas, v roce 607 př. n. l., pak nad odpadlou Judou vykonal svůj soud.

3. Čím si v souvislosti s Jehovou můžeme být jistí?

³ Podobně i dnes Jehova zůstává bdělý. Je nemožné, aby od splnění svého slova upustil. Jak na tebe Jehovova bdělost působí? Věříš, že i letos, tedy v roce 2011, Jehova ‚stále bdí‘, aby své sliby splnil? Pokud o tom máš jakoukoli pochybnost, je nejvyšší čas, aby ses z duchovní ospalosti probral. (Řím. 13:11) Prozkoumejme nyní, jak a díky čemu se Jeremjášovi podařilo, aby zůstal  bdělý a splnil úkol, který od Boha dostal. Pomůže nám to, abychom i my dokázali nadále konat práci, kterou nám Jehova svěřil.

Naléhavé poselství

4. Proč pro Jeremjáše nebylo jednoduché kázat poselství, které dostal, a proč toto poselství bylo tak naléhavé?

⁴ Je možné, že Jeremjášovi bylo téměř 25 let, když ho Jehova pověřil, aby sloužil jako strážný. (Jer. 1:1, 2) On však měl pocit, že je pouhý chlapec a že není vůbec způsobilý k tomu, aby mluvil k váženým mužům národa, kteří byli mnohem starší než on a měli v Izraeli významné postavení. (Jer. 1:6) Měl hlásat odsuzující výroky a bázeň vzbuzující soudcovská prohlášení, a to zvláště kněžím, falešným prorokům, vládcům a také těm, kdo šli po ‚všeobecně oblíbené dráze‘ a jednali s „vytrvalou nevěrností“. (Jer. 6:13; 8:5, 6) Nádherný Šalomounův chrám, který byl centrem pravého uctívání téměř čtyři století, měl být zničen, Jeruzalém a Juda měly být zpustošeny a všichni obyvatelé měli být odvedeni do zajetí. Není pochyb o tom, že Jeremjášovo poselství bylo naléhavé.

5, 6. (a) K čemu dnes Jehova používá ostatek pomazaných křesťanů? (b) O čem budeme nyní uvažovat?

⁵ V nové době Jehova ve své lásce pověřil ostatek pomazaných křesťanů, aby jako symbolický strážný varovali lidstvo před blížícím se soudem. Ti, podobně jako Jeremjáš, už dlouhá desetiletí lidi nabádají, aby si uvědomili naléhavost doby. (Jer. 6:17) Bible zdůrazňuje, že Jehova neotálí, ale drží se svého časového plánu. Jeho den přijde přesně v čase, který stanovil, v hodinu, kdy to lidé nebudou čekat. (Sef. 3:8; Mar. 13:33; 2. Petra 3:9, 10)

⁶ Mějme tedy na mysli, že Jehova je bdělý a že svůj spravedlivý nový svět nastolí v čase, který určil. Toto vědomí by pomazaným křesťanům i jejich společníkům s pozemskou nadějí mělo pomáhat, aby zůstávali bdělí a uvědomovali si, že poselství, které kážou, je stále naléhavější. Jak to na tebe působí? Podněcuje tě to k větší horlivosti? Ježíš řekl, že lidé musí dostat příležitost rozhodnout se, zda se postaví na stranu Božího Království. Prozkoumejme nyní tři vlastnosti, které Jeremjášovi pomohly, aby zůstal bdělý a splnil svěřený úkol. Tytéž vlastnosti mohou pomoci i nám.

Láska k lidem

7. Z čeho je vidět, že Jeremjáše ke kázání podněcovala láska?

⁷ Co Jeremjáše podněcovalo k tomu, aby navzdory náročným okolnostem nepřestal kázat? Byla to láska k lidem. Jeremjáš věděl, že značnou část problémů, s nimiž se lidé potýkali, způsobovali falešní pastýři. (Jer. 23:1, 2) Toto vědomí mu pomáhalo, aby svůj úkol plnil s láskou a soucitem. Chtěl, aby členové jeho národa slyšeli Boží slovo a zůstali naživu. Tak moc mu na nich záleželo, že kvůli neštěstí, které je mělo postihnout, plakal. (Přečti Jeremjáše 8:21; 9:1.) Z knihy Nářky vyplývá, že Jehovu i jeho lid velmi miloval. (Nář. 4:6, 9) Když vidíš, jak jsou lidé „sedření a . . . zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře“, toužíš jim předat utěšující dobrou zprávu o Božím Království? (Mat. 9:36)

8. Jak víme, že navzdory strádání Jeremjáš nezahořkl?

⁸ Jeremjášovi ubližovali právě ti lidé, kterým chtěl pomoci. Přesto jim neoplácel stejnou mincí ani nezahořkl. Trpělivost a laskavost projevoval také při jednání s ničemným králem Sedekjášem. I potom, co  ho Sedekjáš vydal na smrt, Jeremjáš ho prosil, aby uposlechl Jehovův hlas. (Jer. 38:4, 5, 19, 20) Máš také tak silnou lásku k lidem?

Odvaha

9. Jak víme, že Jeremjášova odvaha pocházela od Jehovy?

⁹ Když Jehova poprvé mluvil k Jeremjášovi, aby ho pověřil službou proroka, Jeremjáš se zdráhal tento úkol přijmout. Z toho je zřejmé, že smělost a odhodlání, které pak ve službě projevoval, nebyly jeho přirozenými vlastnostmi, ale pramenily z toho, že se plně spoléhal na Boha. Jehova byl s ním „jako někdo strašně mocný“, a to v tom smyslu, že ho podporoval a že mu dával sílu, aby své pověření dokázal plnit. (Jer. 20:11) Smělostí a odvahou Jeremjáš tak vynikal, že když na zemi sloužil Ježíš, lidé si mysleli, že je to vzkříšený Jeremjáš. (Mat. 16:13, 14)

10. V jakém smyslu je pomazaný ostatek „nad národy a nad královstvími“?

¹⁰ Jehova je ‚Králem národů‘, a tak Jeremjáše pověřil, aby předával soudcovská poselství také národům a královstvím. (Jer. 10:6, 7) Ale v jakém smyslu je „nad národy a nad královstvími“ pomazaný ostatek? (Jer. 1:10) Podobně jako ve starověku Jeremjáš, i pomazaní křesťané dostali úkol od Nejvyššího Svrchovaného Panovníka. Mají tedy plné právo oznamovat po celém světě soudcovské výroky proti národům a královstvím. Na základě této autority jasným jazykem Božího inspirovaného Slova oznamují národům a královstvím, že až přijde Bohem ustanovený čas, budou vykořeněny a zničeny, a to způsobem, který Bůh zvolí. (Jer. 18:7–10; Zjev. 11:18) Pomazaní křesťané jsou odhodláni Boží soudcovská poselství neúnavně oznamovat po celém světě.

11. Co nám pomůže, abychom nepřestali kázat, když se setkáme s náročnými situacemi?

¹¹ Když se člověk setkává s odporem, lhostejností nebo náročnými situacemi, může se stát, že ztratí odvahu. (2. Kor. 1:8) Buďme ale jako Jeremjáš a nenechme se zastrašit. Stále se úpěnlivě modleme k Bohu, spoléhejme na něj a ‚seberme smělost‘. (1. Tes. 2:2) Jsme jeho pravými ctiteli, a proto musíme zůstávat bdělí a plnit své křesťanské povinnosti, k nimž patří i to, že bez ustání kážeme o zničení křesťanstva, které bylo předstíněno zničením nevěrného Jeruzaléma. Pomazaný ostatek odvážně oznamuje nejen „rok dobré vůle ze strany Jehovy“, ale také „den pomsty ze strany našeho Boha“. (Iz. 61:1, 2; 2. Kor. 6:2)

Radost

12. Jak víme, že Jeremjáš sloužil s radostí, a díky čemu si radost udržel?

¹² Jeremjášovi jeho služba přinášela radost. Řekl Jehovovi: „Našla se tvá slova a já jsem přistoupil k tomu, abych je snědl; a tvé slovo se mi stává jásotem a radováním mého srdce; vždyť se nade mnou vzývá tvé jméno, Jehovo.“ (Jer. 15:16) To, že může zastupovat pravého Boha a kázat jeho slovo, Jeremjáš považoval za čest. Stojí za zmínku, že když se začal zaměřovat na posměch, se kterým se setkával, radost ztratil. Když se ale soustředil na krásu a důležitost svého poselství, radost opět získal. (Jer. 20:8, 9)

13. Proč je studium hlubších biblických pravd důležité k tomu, abychom si udrželi radost?

¹³ Chceme-li si v této době udržet radost z kazatelské služby, musíme se sytit ‚hutným pokrmem‘, tedy hlubokými pravdami z Božího Slova. (Hebr. 5:14) Důkladnější studium posiluje víru. (Kol. 2:6, 7) Pomáhá nám, abychom si uvědomovali, že naše jednání silně působí na Jehovovo srdce. Pokud  jen těžko nacházíš čas ke čtení a studiu Bible, měl bys svůj časový plán přehodnotit. I pouhých několik minut studia a rozjímání denně tě přiblíží k Jehovovi a přispěje k tomu, že stejně jako Jeremjáš mu budeš sloužit s „jásotem a radováním [svého] srdce“.

14, 15. (a) K čemu vedlo to, že Jeremjáš neúnavně plnil své pověření? (b) Jak se Boží služebníci dívají na kazatelskou službu?

¹⁴ Jeremjáš neúnavně oznamoval Jehovova varování a soudcovské výroky, ale pamatoval na to, že byl pověřen především tím, aby „stavěl a sázel“ neboli pomáhal upřímným lidem získat naději. (Jer. 1:10) Jeho úsilí přineslo ovoce. Někteří Židé i neizraelité přežili zničení Jeruzaléma, ke kterému došlo v roce 607 př. n. l. Patřili k nim Rekabovci, Ebed-melek a Baruk. (Jer. 35:18, 19; 39:15–18; 43:5–7) Tito Jeremjášovi věrní a bohabojní přátelé jsou předobrazem těch, kdo jsou přáteli pomazaných křesťanů a mají pozemskou naději. Pomazaným přináší radost, že tomuto ‚velkému zástupu‘ mohou pomáhat v duchovním růstu. (Zjev. 7:9) A členové ‚velkého zástupu‘ se zase radují  z toho, že upřímným lidem pomáhají získat přesné poznání pravdy.

¹⁵ Boží služebníci si uvědomují, že kázání dobré zprávy není jen službou pro ty, kdo jsou ochotni naslouchat, ale že to také patří k uctívání Jehovy. Ať už najdeme, nebo nenajdeme někoho, kdo si biblické poselství rád vyslechne, velkou radost máme z toho, že svou kazatelskou činností prokazujeme posvátnou službu Jehovovi. (Žalm 71:23; přečti Římanům 1:9)

Zůstaň bdělý a vykonávej svěřený úkol

16, 17. Jak je ze Zjevení 17:10 a z Habakuka 2:3 patrné, že žijeme v naléhavé době?

¹⁶ To, že žijeme v naléhavé době, je zvláště patrné z inspirovaného proroctví ve Zjevení 17:10. Sedmý král, kterým je anglo-americká světová velmoc, už totiž existuje. O sedmé velmoci čteme: „Až . . . přijde, musí zůstat na krátkou chvíli.“ Tato ‚krátká chvíle‘ už velmi brzy skončí. O zničení tohoto systému věcí prorok Habakuk napsal: „Vidění je totiž ještě na ustanovený čas . . . Stále je očekávej; zcela jistě se totiž splní. Neopozdí se.“ (Hab. 2:3)

¹⁷ Polož si otázky: Je z mého života skutečně patrné, že si uvědomuji naléhavost doby? Svědčí můj způsob života o tom, že konec tohoto systému věcí očekávám brzy? Nebo je z mých rozhodnutí a priorit zřejmé, že ho v mysli odkládám, nebo že si dokonce nejsem jist, zda vůbec přijde?

18, 19. Proč bychom dnes neměli ve službě polevovat?

¹⁸ Úkol, který symbolický strážný dostal, ještě není splněn. (Přečti Jeremjáše 1:17–19.) To, že pomazaný ostatek stojí neochvějně jako ‚opevněné město a železný sloup‘, je velkým zdrojem radosti. Členové ostatku mají ‚bedra opásaná pravdou‘, to znamená, že čerpají sílu z Božího Slova, dokud úkol, kterým je Bůh pověřil, nebude dokončen. (Ef. 6:14) Stejné odhodlání má i velký zástup, který pomazané křesťany podporuje.

¹⁹ Dnes není čas na to, abychom ve službě pro Jehovu polevovali. Musíme mít na mysli slova zapsaná u Jeremjáše 12:5. (Přečti.) Každý z nás bojuje s různými zkouškami víry. Snahu obstát je možné přirovnat k závodu „s pěšími“. S tím, jak se blíží „velké soužení“, však můžeme očekávat, že těžkostí bude přibývat. (Mat. 24:21) Boj s většími zkouškami je možné přirovnat k tomu, že poběžíme „o závod s koňmi“. V takovém závodě by člověk potřeboval hodně sil, aby vytrval. Je proto důležité, abychom v nynějších zkouškách obstáli a tak se připravili na zkoušky, jež jsou před námi.

20. Co jsi rozhodnutý dělat?

²⁰ Napodobovat Jeremjáše a úspěšně splnit úkol kázat dobrou zprávu může každý z nás. Vlastnosti, jako je láska, odvaha a radost, Jeremjášovi pomáhaly, aby Jehovovi věrně sloužil 67 let. Nádherné mandloňové květy jsou pro nás připomínkou toho, že Jehova bude ‚stále bdít nad svým slovem, aby je vykonal‘. Je to pádný důvod, abychom stále bděli i my. Jeremjáš bdělý zůstal, a nám se to může podařit také.

Zapamatoval sis?

• Z čeho je vidět, že Jeremjášovi k tomu, aby ‚stále bděl‘ a plnil svůj úkol, pomáhala láska?

• Proč potřebujeme, aby nám Bůh dodával odvahu?

• Co Jeremjášovi pomohlo, aby neztratil radost?

• Proč chceš zůstat bdělý?

[Studijní otázky]

[Obrázky na straně 31]

Budeš kázat dál, i když se setkáváš s odporem?