Boží přízeň vede k věčnému životu

„Ty sám . . . požehnáš každému spravedlivému, Jehovo; obklopíš je schválením jako velikým štítem.“ (ŽALM 5:12)

1, 2. O co Elijáš požádal vdovu z Carefatu a o čem ji ujistil?

VDOVA z Carefatu i její syn měli hlad. Stejně na tom byl Boží prorok Elijáš. Vdova sbírala dřevo na oheň a Elijáš ji požádal o vodu a chleba. Ona však měla jen „hrst mouky ve velkém džbánu a trochu oleje v malém džbánu“. Elijášovi proto odpověděla, že to sotva bude stačit pro ni a pro jejího syna. (1. Král. 17:8–12)

² Elijáš však trval na svém. Řekl jí: „Nejdřív [mi] udělej z toho, co tam je, malý kulatý koláč a vyneseš mi jej, a pro sebe a svého syna můžeš něco udělat potom. Tak totiž řekl Jehova, Bůh Izraele: ‚Velký džbán mouky se nevyčerpá a malý džbán oleje neselže.‘“ (1. Král. 17:13, 14)

3. Jaké důležité rozhodnutí musí udělat každý z nás?

³ Otázka, před kterou vdova z Carefatu stála, se týkala něčeho mnohem podstatnějšího, než co udělat s trochou oleje a mouky. Byla to otázka důvěry v to, že Jehova ji i jejího syna zachrání. Musela se rozhodnout, zda pro ni Boží přízeň a přátelství budou důležitější než hmotné potřeby. Podobné rozhodnutí musí udělat každý z nás. Na čem nám více záleží — na tom, zda budeme mít Boží přízeň, nebo na tom, zda budeme hmotně zajištěni? Získání Boží přízně závisí na tom, jak jednáme, a existují pádné důvody, proč bychom měli Bohu důvěřovat a sloužit mu.

Jehova je hoden našeho uctívání

4. Proč si Jehova zaslouží naše uctívání?

⁴ Jehova právem očekává, že mu lidé budou správným způsobem sloužit. Na tuto skutečnost poukazují slova Božích nebeských služebníků, kteří prohlásili: „Hoden jsi, Jehovo, ano náš Bože, přijmout slávu a čest a moc, protože jsi stvořil všechny věci a z tvé vůle existovaly a byly stvořeny.“  (Zjev. 4:11) Jehova si naše uctívání zaslouží, protože je Stvořitelem.

5. Co je dalším důvodem, proč Jehovovi sloužit?

⁵ Dalším důvodem, proč sloužit Jehovovi, je to, že nám projevuje svou velkou lásku. Bible uvádí: „Bůh přistoupil k tomu, aby stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu; stvořil je jako muže a ženu.“ (1. Mojž. 1:27) Jehova poctil lidi tím, že jim dal svobodnou vůli a také schopnost přemýšlet. Je Dárcem života, a proto je Otcem celého lidstva. (Luk. 3:38) Jako každý dobrý otec, i Jehova dělá všechno pro to, aby se jeho synové a dcery mohli ze života radovat. „Působí, aby jeho slunce vycházelo“ a „dává déšť“, takže naše planeta produkuje hojnost potravin, a navíc můžeme obdivovat její krásy. (Mat. 5:45)

6, 7. (a) Jakou škodu Adam způsobil svým potomkům? (b) Jaký užitek Kristova oběť přinese každému, kdo usiluje o Boží přízeň?

⁶ Jehova nám také opatřil vysvobození ze strašlivých následků hříchu. První člověk jednal podobně jako gambler, který okrádá svou rodinu, aby se mohl věnovat hazardnímu hraní. Adam se vzbouřil proti Jehovovi a tím své děti okradl o možnost žít šťastně a navždy. Svým sobectvím dostal lidstvo do otroctví krutého pána, kterým je nedokonalost. Všichni lidé proto trpí nemocemi, zažívají zármutek a nakonec zemřou. Podobně jako otrok může být propuštěn na svobodu díky tomu, že za něj někdo zaplatí určitou částku, i my můžeme být od následků hříchu osvobozeni díky tomu, že Jehova za nás zaplatil výkupné. (Přečti Římanům 5:21.) Ježíš Kristus vykonal vůli svého Otce a „dal svou duši jako výkupné výměnou za mnohé“. (Mat. 20:28) Ti, kdo usilují o Boží přízeň, budou z tohoto výkupného již brzy mít plný užitek.

⁷ Náš Stvořitel udělal všechno pro to, aby náš život byl šťastný a smysluplný. Jestliže budeme mít jeho přízeň, uvidíme, jak postupně odstraní všechny škody, které lidstvo utrpělo. Jehova nám bude stále dávat najevo, že je „dárcem odměny těm, kdo ho s opravdovostí hledají“. (Hebr. 11:6)

„Tvůj lid se ochotně nabídne“

8. Co se o Jehovovi dozvídáme z toho, co zažil Izajáš?

⁸ Chceme-li mít Boží přízeň, musíme správně používat svobodnou vůli. Jehova totiž nikoho nenutí, aby mu sloužil. V době Izajáše se zeptal: „Koho pošlu a kdo pro nás půjde?“ Respektoval Izajášovo právo svobodně se rozhodovat a tím mu projevil úctu. Izajáš jistě rád odpověděl: „Tady jsem! Pošli mě.“ (Iz. 6:8)

9, 10. (a) S jakým postojem bychom Jehovovi měli sloužit? (b) Proč bychom Jehovovi měli sloužit celou duší?

⁹ Lidé tedy mají možnost rozhodnout se, zda Bohu budou sloužit či ne. Jehova si přeje, abychom mu sloužili ochotně. (Přečti Jozua 24:15.) Boží přízeň nezíská ten, kdo Boha uctívá neochotně, ani ten, komu ve skutečnosti záleží především na tom, aby se zalíbil lidem. (Kol. 3:22) Nezískáme ji však ani v případě, že Bohu sloužíme „váhavě“, to znamená tak, že dovolujeme, aby do naší posvátné služby zasahovaly světské zájmy. (2. Mojž. 22:29) Jehova ví, že když mu sloužíme celou duší, je to k našemu prospěchu. Mojžíš nabádal Izraelity, aby si vyvolili život, a to ‚tím, že budou milovat Jehovu, svého Boha, tím, že budou naslouchat jeho hlasu, a tím, že se ho přidrží‘. (5. Mojž. 30:19, 20)

¹⁰ David, král starověkého Izraele, Jehovovi řekl: „Tvůj lid se ochotně nabídne v den tvé vojenské síly. V nádherách svatosti,  z lůna úsvitu, máš svou společnost mladých mužů právě jako krůpěje rosy.“ (Žalm 110:3) Pro mnohé lidi je dnes smyslem života to, aby se finančně zajistili nebo se věnovali svým koníčkům. Avšak ti, kdo milují Jehovu, považují posvátnou službu za důležitější než cokoli jiného. Horlivost, se kterou se věnují kázání dobré zprávy, svědčí o tom, co mají ve svém životě na prvním místě. Plně důvěřují tomu, že Jehova je schopen opatřit jim to, co opravdu potřebují. (Mat. 6:33, 34)

Oběti, které se Bohu líbí

11. Co mohli Izraelité získat, když Jehovovi přinášeli oběti?

¹¹ V době platnosti smlouvy Zákona člověk mohl Boží přízeň získat tím, že předkládal přijatelné oběti. Ve 3. Mojžíšově 19:5 je uvedeno: „V případě, že byste obětovali Jehovovi oběť společenství, měli byste ji obětovat, abyste pro sebe získali schválení.“ V téže biblické knize je také napsáno: „V případě, že byste obětovali oběť díkůvzdání Jehovovi, měli byste ji obětovat, abyste pro sebe získali schválení.“ (3. Mojž. 22:29) Když Izraelité předložili Jehovovi vhodnou zvířecí oběť, která pak byla spálena na oltáři, stoupající dým byl pro pravého Boha jako „uklidňující vůně“. (3. Mojž. 1:9, 13) Oběti jakožto projevy lásky jeho služebníků byly pro Jehovu „upokojující“. (1. Mojž. 8:21, ppč.) V tomto rysu Zákona je patrná určitá zásada, která platí i dnes. Boží přízeň získávají ti, kdo Bohu předkládají přijatelné oběti. Jaké oběti se tedy Jehovovi líbí? Uvažujme o dvou oblastech — naše chování a naše řeč.

12. Čím by naše oběť byla znehodnocena?

¹² V dopise Římanům apoštol Pavel napsal, abychom „předkládali svá těla jako živou, svatou, Bohu přijatelnou oběť, jako posvátnou službu se svou silou rozumu“. (Řím. 12:1) K získání Boží přízně je tedy nezbytné, aby naše tělo bylo Bohu přijatelné. Pokud bychom ho znečišťovali užíváním tabáku, betelových ořechů, drog nebo nepřiměřeným pitím alkoholu, naše oběť by v Božích očích neměla žádnou hodnotu. (2. Kor. 7:1) Pavel také napsal, že ten, kdo „smilní, hřeší proti svému vlastnímu tělu“. Z toho vyplývá, že jakékoli nemravné jednání by vedlo k tomu, že naše oběť by Jehovovi byla odporná. (1. Kor. 6:18) Chceme-li mít Boží přízeň, musíme být ‚svatí v celém svém chování‘. (1. Petra 1:14–16)

13. Jaký další druh oběti se Jehovovi líbí?

¹³ Jiný druh oběti, který se Jehovovi líbí, souvisí s tím, jak používáme dar řeči. Ti,  kdo Jehovu milují, o něm vždy mluví dobře, ať už na veřejnosti, nebo v soukromí. (Přečti Žalm 34:1–3.) Přečti si Žalmy 148 až 150 a všimni si, jak často jsme v těchto třech žalmech povzbuzováni, abychom Jehovu chválili. Skutečně je to tak, že „chvála ze strany přímých je vhodná“. (Žalm 33:1) Ježíš Kristus, náš vzor, zdůrazňoval, jak důležité je, abychom Boha chválili kázáním dobré zprávy. (Luk. 4:18, 43, 44)

14, 15. K jakým obětem Izraelity povzbuzoval Ozeáš a jak na takové oběti Jehova reagoval?

¹⁴ To, že kážeme horlivě, je svědectvím o naší lásce k Jehovovi a o našem přání mít jeho přízeň. Všimni si například, k čemu prorok Ozeáš vybízel Izraelity, kteří se přiklonili k falešnému náboženství, a Boží přízeň tak ztratili. (Oz. 13:1–3) Nabádal je, aby se modlili: „Kéž [Jehovo] promineš provinění; a přijmi, co je dobré, a na oplátku budeme obětovat mladé býky svých rtů.“ (Oz. 14:1, 2)

¹⁵ Ze všech zvířat, která Izraelité předkládali Jehovovi, měl největší hodnotu býk. To, že Izraelité měli obětovat „mladé býky svých rtů“, tedy znamenalo chválit pravého Boha dobře promyšlenými slovy. Jak se Jehova díval na ty, kdo takové oběti předkládali? Řekl: „Budu je milovat ze své vlastní svobodné vůle.“ (Oz. 14:4) Každému, kdo oběti chvály přinášel, Jehova poskytoval odpuštění, přízeň a přátelství.

16, 17. Jak se Jehova dívá na oběti chvály, které mu předkládáme tím, že kážeme dobrou zprávu?

¹⁶ Veřejná chvála Jehovy vždy byla význačným rysem pravého uctívání. Možnosti oslavovat pravého Boha si jeden ze žalmistů tak vážil, že Jehovu prosil: „Měj, prosím, zalíbení v dobrovolných obětních darech mých úst, Jehovo.“ (Žalm 119:108) A co dnes? O velké skupině lidí Izajáš prorokoval: „Budou ohlašovat Jehovovy chvály. . . . Se schválením přijdou [jejich dary] na [Boží] oltář.“ (Iz. 60:6, 7) Tato slova se splňují tím, že miliony lidí dnes předkládají Bohu „oběť chvály, totiž ovoce rtů, které se veřejně hlásí k jeho jménu“. (Hebr. 13:15)

¹⁷ A co ty? Předkládáš Bohu oběti, které se mu líbí? Pokud ne, uděláš ve svém životě potřebné změny a začneš ho veřejně chválit? Když tě víra podnítí, abys začal kázat dobrou zprávu, tvá oběť se bude „Jehovovi líbit víc než býk“. (Přečti Žalm 69:30, 31.) Můžeš se spolehnout na to, že ‚uklidňující vůně‘ tvé oběti chvály se dostane k Jehovovi a získáš jeho přízeň. (Ezek. 20:41) Radost, kterou pak budeš mít, se nedá s ničím srovnat.

‚Jehova požehná každému spravedlivému‘

18, 19. (a) Jaký názor na službu Bohu dnes mnozí lidé mají? (b) K čemu vede ztráta Boží přízně?

¹⁸ Mnozí lidé dnes docházejí ke stejnému závěru jako Židé v době Malachiáše, kteří říkali: „Sloužit Bohu je marnost, a co z toho máme, že jsme dodržovali jeho pravidla?“ (Mal. 3:14, Jeruzalémská bible) Takoví lidé jsou ovládáni hmotařskými touhami, a proto Boží záměr považují za neuskutečnitelný  a Boží zákony za zastaralé. To, že kážeme dobrou zprávu, je dráždí a dívají se na to jako na ztrátu času.

¹⁹ Takové názory zazněly už v zahradě Eden. Satan přesvědčil Evu, aby si toho, že jí Jehova umožnil žít takovým nádherným způsobem života, přestala vážit a aby Boží přízní opovrhla. I dnes se Satan snaží přesvědčit lidi o tom, že když budou Boha poslouchat, nic tím nezískají. Eva i její manžel však zjistili, že ztráta Boží přízně znamenala také ztrátu života. Ti, kdo dnes následují jejich varovný příklad, budou brzy muset uznat stejnou trpkou pravdu. (1. Mojž. 3:1–7, 17–19)

20, 21. (a) Co vdova z Carefatu udělala a k čemu to vedlo? (b) Jak můžeme jednání vdovy z Carefatu napodobovat a proč bychom to měli dělat?

²⁰ Úplně jinak než s Adamem a Evou to dopadlo s vdovou z Carefatu. Poté, co si vyslechla Elijášova slova, z toho mála, co měla, mu upekla chléb. Jehova pak splnil slib, o kterém Elijáš mluvil. Biblická zpráva uvádí, že vdova „nadále jedla, ona spolu s ním a svou domácností, po ty dny. Velký džbán mouky se nevyčerpal a malý džbán oleje neselhal, podle Jehovova slova, jež mluvil prostřednictvím Elijáše.“ (1. Král. 17:15, 16)

²¹ Vdova z Carefatu udělala to, co ze všech miliard lidí je dnes ochoten udělat jen málokdo — naprosto se spolehla na Boha záchrany. A on ji nezklamal. Tato biblická zpráva, podobně jako mnoho jiných, potvrzuje, že Jehova si naši důvěru plně zaslouží. (Přečti Jozua 21:43–45; 23:14.) I zážitky svědků Jehovových v naší době jsou dokladem toho, že Bůh nikdy neopustí ty, kdo mají jeho přízeň. (Žalm 34:6, 7, 17–19) *

22. Proč je tak naléhavě nutné, abychom usilovali o Boží přízeň?

²² Boží den soudu, který přijde na „všechny, kdo bydlí na tváři celé země“, je těsně před námi. (Luk. 21:34, 35) Nedá se mu uniknout. Peníze i veškerý majetek jsou ničím ve srovnání s tím, jakou hodnotu pro nás bude mít to, až Boží ustanovený Soudce řekne: „Pojďte vy, kterým požehnal můj Otec, dědičně se ujměte království připraveného pro vás.“ (Mat. 25:34) ‚Jehova sám požehná každému spravedlivému; obklopí ho schválením jako velikým štítem.‘ (Žalm 5:12) Je tedy něco důležitějšího než usilovat o Boží přízeň?

[Poznámka pod čarou]

Zapamatoval sis?

• Proč si Jehova zaslouží, abychom mu sloužili celou duší?

• Jaké oběti dnes Jehova přijímá?

• Co to znamená obětovat „mladé býky svých rtů“ a proč bychom to měli dělat?

• Proč bychom měli usilovat o Boží přízeň?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 13]

Před jakým rozhodnutím stála vdova z Carefatu?

[Obrázek na straně 15]

Jaký prospěch nám přináší to, že Jehovovi předkládáme oběť chvály?

[Obrázek na straně 17]

Jestliže Jehovovi bezvýhradně důvěřujeme, nikdy nebudeme zklamáni