Otázky čtenářů

V 1. Mojžíšově 6:3 je zapsán tento Boží výrok: „Můj duch jistě nebude jednat vůči člověku na neurčito, neboť on je také tělo. Proto jeho dny jistě dosáhnou sto dvaceti let.“ Znamená to, že Jehova omezil délku lidského života na 120 let? Máme těmto slovům rozumět tak, že Jehova dal Noemovi 120 let na to, aby lidi varoval před blížící se potopou?

Odpověď na obě otázky je ne.

Před potopou se lidé dožívali několika set let. Noemovi bylo 600 let, když přišla potopa, a zemřel ve věku 950 let. (1. Mojž. 7:6; 9:29) Také někteří z těch, kdo se narodili po potopě, se dožili více než 120 let. Arpakšad zemřel, když mu bylo 438, a Šela dosáhl věku 433 let. (1. Mojž. 11:10–15) Později se však běžná délka lidského života zkrátila, takže v době Mojžíše lidé žili pouze 70 až 80 let. (Žalm 90:10) Slova v 1. Mojžíšově 6:3 tedy neznamenají, že délka lidského života měla být 120 let.

Vraťme se nyní k druhé otázce. Máme tomu rozumět tak, že výše citovaný Boží výrok byl určený Noemovi, který měl lidi varovat, že za 120 let přijde potopa? Ne. Jehova k Noemovi mluvil při různých příležitostech. O deset veršů dále čteme: „Bůh řekl Noemovi: ‚Konec všeho těla přišel přede mne, protože je země plná násilí.‘“ V průběhu let Noe dokončil náročný úkol, stavbu archy. Tehdy „Jehova řekl Noemovi: ‚Vejdi ty a tvá celá domácnost do archy.‘“ (1. Mojž. 6:13; 7:1) Jehova mluvil  k Noemovi také v jiných situacích. (1. Mojž. 8:15; 9:1, 8, 17)

V 1. Mojžíšově 6:3 však není napsáno, že se Bůh obrátil na Noema, a vlastně tam o něm není ani zmínka. Slova uvedená v tomto verši lze tedy chápat jako informaci o tom, co se Bůh rozhodl vykonat. (Srovnej s 1. Mojžíšovou 8:21.) Je dobré si také povšimnout, že ve zprávě o událostech, ke kterým došlo dlouho před stvořením Adama, čteme takové výroky, jako například „Bůh přikročil k tomu, aby řekl“. (1. Mojž. 1:6, 9, 14, 20, 24) Je zřejmé, že tehdy Jehova nemluvil k žádnému člověku.

Můžeme tedy logicky dojít k závěru, že v 1. Mojžíšově 6:3 je zapsáno Boží rozhodnutí o tom, že zkažený systém věcí zde na zemi bude odstraněn. Jehova rozhodl, že to udělá za 120 let, ale Noe o tom nevěděl. Proč Bůh stanovil časovou hranici? Proč své rozhodnutí nevykonal ihned?

Důvody vysvětluje apoštol Petr: „Boží trpělivost čekala v Noemových dnech, zatímco byla stavěna archa, ve které bylo několik lidí, totiž osm duší, bezpečně neseno vodou.“ (1. Petra 3:20) Bůh rozhodl, že potopa přijde za 120 let, a do té doby bylo potřeba mnoho vykonat. Asi 20 let po tom, co Bůh vynesl rozsudek, se Noemovi a jeho manželce narodilo první dítě. (1. Mojž. 5:32; 7:6) Nakonec měli tři syny, kteří vyrostli, vstoupili do manželství, a tak se Noemova rodina rozrostla na „osm duší“. Pak bylo nutné postavit archu, což byl časově náročný úkol, když vezmeme v úvahu její velikost a počet členů Noemovy rodiny. Díky tomu, že Bůh trpělivě čekal 120 let, byl tento úkol dokončen a bylo vše připraveno pro to, aby osm věrných lidí bylo „bezpečně neseno vodou“.

Bible neuvádí, ve kterém roce Jehova řekl Noemovi, že přijde potopa. Synové Noema však už byli na světě, byli dospělí a ženatí, a tak je možné, že do potopy scházelo 40 nebo 50 let. Tehdy Jehova řekl Noemovi: „Konec všeho těla přišel přede mne.“ Pak mu dal úkol postavit velkou archu, do které měl nakonec s celou rodinou vejít. (1. Mojž. 6:13–18) V následujících desetiletích byl Noe pro druhé příkladem svým spravedlivým způsobem života. Navíc byl ‚kazatelem spravedlnosti‘ — předával velmi otevřené varování, že Bůh zničí bezbožné lidi. Noe nevěděl, ve kterém roce se to stane, ale byl si jist, že potopa opravdu přijde. Jeho očekávání se splnilo. (2. Petra 2:5)