Napodobujme Ježíše — Uctívejme Boha tak, jak se mu to líbí

Bůh láskyplně zve lidi „ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků“, aby ho uctívali. (Zjev. 7:9, 10; 15:3, 4) Ti, kdo toto pozvání přijmou, mohou ‚pohlížet na Jehovovu příjemnost‘. (Žalm 27:4; 90:17) Podobně jako žalmista pozvedají svůj hlas ke chvále Boha a říkají: „Uctívejme a klanějme se; poklekněme před Jehovou, naším Původcem.“ (Žalm 95:6)

Uctívání, kterého si Jehova velmi vážil

Jako Boží jediný zplozený Syn měl Ježíš mnoho příležitostí k tomu, aby poznal zásady, měřítka a způsob myšlení svého Otce. Byl tedy tím, kdo mohl nejlépe ukázat, jak má být Jehova uctíván. Řekl: „Jsem cesta a pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci, leda skrze mne.“ (Jan 1:14; 14:6)

Ježíš byl svému Otci pokorně podřízen a dal nám v tom dokonalý příklad. Řekl: „Nedělám nic ze své vlastní iniciativy; ale právě jak mě Otec naučil, tak mluvím.“ Pak dodal: „Vždy dělám to, co se mu líbí.“ (Jan 8:28, 29) Co to konkrétně znamenalo?

Především, Ježíš byl svému Otci zcela oddán, což je vlastně podstata uctívání Boha. Hlubokou náklonnost k Otci projevoval tím, že ho poslouchal a že konal jeho vůli, a to dokonce  i za cenu velkých osobních obětí. (Fil. 2:7, 8) Důležitou stránkou Ježíšova uctívání bylo to, že se pravidelně věnoval vyučování druhých, takže jak jeho učedníci, tak i jiní lidé ho nazývali Učitelem. (Mat. 22:23, 24; Jan 3:2) Ježíš se navíc vydával ve prospěch druhých. Byl velmi obětavý, takže pro sebe mu zbývalo jen málo času, ale služba druhým mu působila velkou radost. (Mat. 14:13, 14; 20:28) I když měl hodně práce, vždycky si našel čas na to, aby se ke svému nebeskému Otci modlil. (Luk. 6:12) Bůh si jeho uctívání určitě velmi vážil.

Líbit se Bohu vyžaduje velké úsilí

Jehova si všímal jednání svého Syna a vyjádřil mu schválení. (Mat. 17:5) Ježíšovy věrnosti si však povšiml i Satan Ďábel. Ježíš se tedy stal jeho zvláštním cílem. Proč? Protože do té doby se žádnému člověku nepodařilo poslouchat Boha dokonale, a tím mu prokazovat bezvýhradnou oddanost. Ďábel se snažil o to, aby Ježíš přestal Jehovu uctívat tak, jak si to právem zaslouží. (Zjev. 4:11)

Satan chtěl podlomit Ježíšovu ryzost, a proto za ním přišel s lákavou nabídkou. Vzal ho na „neobvykle vysokou horu a ukázal mu všechna království světa a jejich slávu“. Pak mu řekl: „To všechno ti dám, jestliže padneš a prokážeš mi akt uctívání.“ Jak na to Ježíš zareagoval? Řekl: „Odejdi, Satane! Je totiž napsáno: ‚Jehovu, svého Boha, budeš uctívat a jemu samotnému budeš prokazovat posvátnou službu.‘“ (Mat. 4:8–10) Ježíš si uvědomoval, že kdyby se před Satanem poklonil, ať už by to přineslo jakýkoli užitek, byl by to projev modlářství. Nebyl ochoten prokázat ani jediný akt uctívání nikomu jinému než Jehovovi.

Nám Satan výměnou za uctívání asi nenabídne všechna království světa a jejich slávu. Stále se ale snaží o to, aby upřímní křesťané neuctívali Boha správně. Ďábel chce, abychom uctívali někoho nebo něco jiného. (2. Kor. 4:4)

Kristus Ježíš zůstal věrný až do smrti. Tím, že Bohu zachoval ryzost, oslavil ho způsobem, jakým se to nepodařilo žádnému jinému člověku. Jako praví křesťané se dnes snažíme Ježíšův věrný způsob života napodobovat, a to tak, že uctívání Stvořitele dáváme na první místo ve svém životě. Dobrý vztah k Bohu je pro nás skutečně tím nejcennějším vlastnictvím.

Užitek z toho, že uctíváme Boha tak, jak se mu to líbí

Když Boha uctíváme způsobem, který je z jeho stanoviska „čistý a neposkvrněný“,  přináší nám to velký užitek. (Jak. 1:27) Jaký například? Žijeme v době, kdy na stále více lidí platí slova, že ‚milují sami sebe, milují peníze, jsou sebejistí‘ a „bez lásky k dobru“. (2. Tim. 3:1–5) V Boží domácnosti neboli ve sboru však máme výsadu být ve společnosti mravně čistých lidí, kteří se zastávají Božích měřítek pro uctívání. Mezi takovými lidmi se bezesporu cítíme dobře.

Zůstáváme neposkvrnění od tohoto světa, a díky tomu se těšíme z čistého svědomí. Chceme si ho zachovat, a proto se řídíme Jehovovými spravedlivými zásadami a posloucháme césarovy zákony, pokud nejsou v rozporu se zákony Božími. (Mar. 12:17; Sk. 5:27–29)

Uctíváme-li Boha celou duší, máme z toho ještě další užitek. Když se zaměřujeme na činění Boží vůle spíše než na svoje zájmy, náš život má smysl a přináší nám uspokojení. Nežijeme v duchu slov „jezme a pijme, neboť zítra máme zemřít“, ale máme spolehlivou naději na věčný život na rajské zemi. (1. Kor. 15:32)

Kniha Zjevení poukazuje na dobu, kdy lidé, kteří budou mít před Jehovou čisté postavení, ‚vyjdou z velkého soužení‘. Dále je v ní řečeno, že „Ten, který sedí na trůnu, rozprostře nad nimi svůj stan“. (Zjev. 7:13–15) Ten, kdo sedí na trůnu není nikdo jiný než Jehova Bůh, nejslavnější osoba ve vesmíru. Představte si, jakou radost budete mít, až vás přivítá jako hosta ve svém stanu a poskytne vám ochrannou péči, takže se vám nestane nic špatného. Z této péče a ochrany se do určité míry můžeme těšit už nyní.

Navíc o všech, kdo Boha uctívají tak, jak se mu to líbí, je řečeno, že jsou vedeni k „pramenům vod života“. Tyto osvěžující prameny znázorňují všechna opatření, která Jehova dělá proto, abychom získali věčný život. Prostřednictvím Kristova výkupného „Bůh setře každou slzu z jejich očí“. (Zjev. 7:17) Lidé dostanou pomoc, aby dosáhli dokonalosti, a budou mít nevýslovnou radost z toho, že mohou žít věčně na zemi. Dokonce už nyní šťastní ctitelé Boha radostně volají a ze srdce vyjadřují Jehovovi ocenění a uctívají ho spolu s těmi, kdo jsou v nebi a kdo zpívají: „Velká a podivuhodná jsou tvá díla, Jehovo Bože, Všemohoucí. Spravedlivé a pravé jsou tvé cesty, Králi věčnosti. Kdo se tě, Jehovo, nebude skutečně bát a oslavovat tvé jméno, protože ty sám jsi věrně oddaný? Všechny národy totiž přijdou a budou před tebou uctívat, protože byly učiněny zjevnými tvé spravedlivé výnosy.“ (Zjev. 15:3, 4)

[Obrázek na straně 27]

Co výměnou za čisté uctívání Satan nabízí nám?