Hledání duchovních pokladů v Guineji

PO CELÁ staletí různí dobrodruhové riskovali svůj život i zdraví při hledání pokladů a při honbě za bohatstvím. Odvážní lidé, kteří se dostali do Guineje v západní Africe, nalezli dva velmi odlišné druhy bohatství — hmotné a duchovní. V této zemi s bohatými nalezišti diamantů, zlata, železné rudy a vysoce kvalitního bauxitu (z něhož se získává hliník) žije více než devět milionů Guinejců.

Přestože náboženství křesťanstva nepatří v této zemi k nejvýznamnějším, mnoho tamních lidí má náboženské cítění a velmi si váží duchovních hodnot. Ale co konkrétně jsou již zmíněné duchovní poklady? Jsou to Jehovovi věrní služebníci, popsaní v Ageovi 2:7 jako „žádoucí věci všech národů“.

Duchovní poklady

Při hledání skrytých pokladů je třeba kopat hluboko v zemi, a to se samozřejmě neobejde bez značného úsilí. Podobně se i křesťané, kteří při své službě pátrají po duchovních klenotech, musí velmi namáhat. Kázat o Království se začalo ve vnitrozemí Guineje na počátku padesátých let minulého století a do hlavního města Konakry se dobrá zpráva dostala až začátkem let šedesátých. Dnes je v této zemi asi 900 svědků Jehovových, kteří slouží ve 21 sborech a mnoha skupinách.

V roce 1987 přijeli do Guineje misionáři a spolupracovali s jediným sborem, který  tehdy byl v Konakry. V hlavním městě a ve vnitrozemí je nyní misionářů více než dvacet. Horlivě posilují sbory a chodí s místními bratry do služby.

Luc, který žije v Konakry, zažíval velkou radost, když studoval Bibli s mladým lékařem Albertem. Ten se snažil najít náboženskou pravdu v různých církvích a zapletl se do spiritismu. Nosil prsten, který dostal od spiritistického média a který mu měl zaručeně přinést štěstí. Při hledání pravého náboženství však zažil mnohá zklamání, a tak prsten vyhodil a začal se modlit: „Bože, jestli jsi, dej se mi prosím poznat, abych ti mohl sloužit. Jinak si prostě budu žít tak, jak chci já.“ Krátce nato byl Albert na návštěvě u své sestry a naslouchal tomu, jak jedna svědkyně Jehovova vede biblické studium s jeho neteří. Brzy začal Bibli studovat i on, a to právě s Lucem.

Týden co týden Luc ochotně chodil na studium, i když musel urazit pět kilometrů tam a pět zase zpátky. Měl sice sotva základní vzdělání, ale na Alberta, který vystudoval vysokou školu, hluboce zapůsobilo, že plně důvěřuje Písmu a dokáže vysvětlit, jak se mají biblické myšlenky uplatňovat. Albert byl velice šťastný, když se dozvěděl, že Bůh za utrpení lidstva nemůže, ale že jeho záměrem je naopak veškeré trápení ukončit a udělat ze země ráj. (Žalm 37:9–11) Biblické pravdy a také znamenité chování, které mohl Albert pozorovat mezi členy sboru, na něj hluboce zapůsobily.

Ale podobně jako musí být nebroušený diamant velmi pečlivě vybroušen zručným řemeslníkem, aby se třpytil, musel se i Albert zbavit určitých světských postojů a jednání, aby uvedl svůj život do souladu s Božími spravedlivými měřítky. Albert se přestal dotazovat spiritistických médií a skoncoval s nadměrným pitím a hazardním hraním. Mnohem těžší však pro něj bylo odnaučit se kouřit. Když se však začal intenzivně modlit k Jehovovi o pomoc, tohoto zlozvyku se nakonec zbavil. O šest měsíců později se oženil  se svou partnerkou. Také ona začala studovat Bibli a nyní jsou oba pokřtěnými Jehovovými služebníky.

Dalším duchovním diamantem je Martin. Bibli začal studovat ve městě Guékédou, když mu bylo 15 let. Jeho rodiče, kteří byli členy katolické církve, mu bránili navštěvovat shromáždění svědků Jehovových. Ničili mu biblickou literaturu, bili ho a nakonec ho vyhnali z domu. Ale podobně jako diamant vzniká z uhlíku při extrémních tlacích, i Martinova láska k biblické pravdě se v důsledku silného odporu jen upevňovala. Časem odpor jeho rodičů polevil a Martin se vrátil domů. Díky čemu se postoj rodičů změnil? Viděli velký rozdíl mezi chováním Martina a chováním jeho mladších sourozenců, kteří byli vzpurní a dopouštěli se sexuální nemravnosti. Martinův otec došel k přesvědčení, že synovi nová víra prospívá, a proto začal zvát členy sboru k nim domů. Matka bratrům častokrát děkovala za vše, co pro Martina udělali. V osmnácti letech se Martin dal pokřtít, později se zúčastnil školy služebního vzdělávání a nyní slouží jako zvláštní průkopník.

Duchovní klenoty „z dovozu“

Zatímco své přírodní bohatství Guinea z velké části vyváží, některé duchovní poklady byly do této země „dovezeny“. Mnoho lidí sem emigrovalo z jiných afrických států, obvykle kvůli ekonomickým problémům. Další se do Guineje uchýlili proto, aby unikli vleklým a krutým válkám.

Ernestine přišla do Guineje před dvanácti lety z Kamerunu. Mnoho let studovala se svědky Jehovovými a chodila na jejich shromáždění, ale pokřtěná nebyla. Když v roce 2003 pozorovala na krajském sjezdu svědků Jehovových křty, oči se jí zalily slzami. Přemohl ji pocit viny a ona se k Jehovovi začala modlit: „Je mi už 51 let a doposud jsem pro  tebe nic neudělala. Ale teď ti chci sloužit.“ Potom Ernestine začala v souladu se svou pokornou modlitbou jednat. Svému partnerovi vysvětlila, že spolu mohou zůstat, jen když uzavřou zákonné manželství. On se sňatkem souhlasil a později, v listopadu 2004, Ernestine plakala radostí při svém vlastním křtu.

Od počátku devadesátých let v Guineji nacházejí útočiště tisíce uprchlíků z Libérie a Sierry Leone, včetně stovek Jehovových služebníků. Když se bratři dostanou do uprchlického tábora, co nejdříve zorganizují pravidelná shromáždění, kazatelskou službu a postaví sál Království. Jehovovými ctiteli se stávají i někteří lidé z táborů. Jedním z nich je Isaac. Potom, co se dal pokřtít, se mu naskytla příležitost vrátit se ke svému bývalému zaměstnání v jedné velké liberijské společnosti. Místo toho se však rozhodl zůstat v uprchlickém táboře Lainé a sloužit tam jako pravidelný průkopník. Vysvětluje: „Teď už nemusím žádného zaměstnavatele prosit o svolení, abych mohl navštívit shromáždění nebo sjezd. Mohu Jehovovi sloužit bez zábran.“ V prosinci 2003 se v tomto odlehlém táboře konal oblastní sjezd pro 150 svědků, kteří zde žili mezi 30 000 uprchlíky. Nakonec se sjezdu zúčastnilo 591 lidí včetně devíti neslyšících, kteří program sledovali ve znakovém jazyce. Dvanáct osob bylo pokřtěno. Bratři velmi oceňovali úsilí, jež stálo za přípravami této duchovní hostiny.

„Žádoucí věci“ dělají potřebné změny

Pro lidi, kteří pátrají po zlatu a diamantech, není žádná překážka nepřekonatelná. A je povzbudivé, že i zájemci se usilovně snaží překonávat všechny překážky, jež by jim mohly bránit ve službě Jehovovi. Uvažujme o tom, co zažila Zainab.

Ve třinácti letech byla prodána do otroctví. Do Guineje se dostala z jiné západoafrické země. Když jí bylo dvacet, setkala se s biblickým poselstvím, a to, co se učila, pohotově uplatňovala.

Navštěvovat křesťanská shromáždění však bylo pro Zainab náročné. Ona si jich ale hluboce vážila a byla rozhodnuta je nevynechávat. (Hebrejcům 10:24, 25) Svoje knihy si schovávala venku a odtud si je pak při cestě na shromáždění opět brala. Kvůli návštěvám shromáždění ji její „majitelé“ několikrát surově zbili.

Později se její situace změnila, a ona získala svobodu. Ihned začala chodit na všechna shromáždění a díky nim dělala rychlé duchovní pokroky. Odmítla dobře placenou práci, která by jí bránila se shromáždění účastnit a přijímat tak biblické poučování. Dala se zapsat do teokratické školy, stala se nepokřtěnou zvěstovatelkou Království a potom svým křtem ve vodě dala najevo, že se zasvětila Jehovovi. Hned nato začala sloužit jako pomocná průkopnice a o šest měsíců později se přihlásila do pravidelné průkopnické služby.

Když jeden zájemce navštívil několik shromáždění, prohlásil: „Když jsem tady, vůbec si nepřipadám chudý.“ Zatímco mnoho lidí se zajímá pouze o nerostné bohatství Guineje, ti, kdo milují Jehovu, horlivě pátrají po duchovních pokladech. „Žádoucí věci všech národů“ se dnes skutečně obracejí k čistému uctívání Jehovy!

[Rámeček na straně 8]

GUINEA 2005

Vrcholný počet svědků Jehovových: 883

Počet biblických studií: 1 710

Účast na Památné slavnosti: 3 255

[Mapy na straně 8]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

GUINEA

Konakry

SIERRA LEONE

LIBÉRIE

[Obrázek na straně 9]

Albert a Luc

[Obrázek na straně 9]

Sál Království v Konakry

[Obrázek na straně 10]

Ernestine

[Obrázek na straně 10]

Martin

[Obrázek na straně 10]

Zainab

[Podpisek obrázku na straně 8]

USAID