Bude vaše svatba radostnou a důstojnou událostí?

„DEN, kdy jsem se oženil, patří k těm nejdůležitějším a nejradostnějším dnům mého života,“ řekl Gordon, který je ženatý už skoro 60 let. Proč má svatební den pro pravé křesťany tak hluboký význam? V ten den totiž dávají posvátný slib těm, které tolik milují — svému partnerovi a Jehovovi Bohu. (Matouš 22:37; Efezanům 5:22–29) Ano, dvojice, která se chystá vstoupit do manželství, si jistě chce den svatby vychutnat, ale chce také vzdát čest Původci manželství. (1. Mojžíšova 2:18–24; Matouš 19:5, 6)

Jak může ženich přispět k tomu, aby tato radostná událost proběhla důstojně? Jak může nevěsta projevit úctu svému manželovi a Jehovovi? Jak mohou k radostné atmosféře přispět svatební hosté? Abychom si tyto otázky zodpověděli, zamyslíme se nad konkrétními biblickými zásadami, které napomohou tomu, aby svatbu nenarušovaly některé problémy.

Kdo je odpovědný za průběh svatby?

V mnoha zemích zákon umožňuje, aby oddávajícím úředníkem byl služebník z řad svědků Jehovových. I tam, kde zákon vyžaduje, aby proběhl občanský sňatek, si snoubenci možná budou přát, aby zazněl také proslov založený na Bibli. V něm řečník obvykle nabádá ženicha, aby přemýšlel o úloze hlavy rodiny, kterou mu Bůh svěřuje. (1. Korinťanům 11:3) V souladu s tím právě ženich nese prvořadou odpovědnost za to, co se v den svatby děje. Vše, co souvisí s průběhem samotného obřadu i případného společenského setkání se samozřejmě plánuje většinou dlouho dopředu. Proč to všechno může být pro ženicha náročné?

Jedním důvodem je, že příbuzní z obou rodin se někdy snaží mít při plánování hlavní slovo. Rodolfo, který už oddal mnoho párů, říká: „Ženich je občas pod obrovským tlakem příbuzných, zvlášť když mu pomáhají pokrýt výdaje za svatbu. Někdy se dost kategoricky vyjadřují k tomu, co se má při svatebním obřadu i při hostině dít. To může podkopat úlohu, kterou ženichovi určuje Bible, totiž úlohu člověka, který je za celou událost odpovědný.“

Max, který oddává už více než 35 let, říká: „Všiml jsem si, že nevěsty mají čím dál častěji rozhodující slovo v tom, jak bude svatba i svatební hostina probíhat, zatímco ženich zůstává v pozadí.“ David, který už také oddal mnoho dvojic, připojuje podobnou myšlenku: „Stává se, že ženich není zvyklý jednat samostatně a přípravu svatby nechává z velké části na druhých.“ Co tedy ženichovi pomůže, aby se dobře ujal své odpovědnosti?

Dobrá komunikace přispívá k radosti

Má-li ženich splnit svou odpovědnost a úspěšně zvládnout přípravy na svatbu, musí dobře komunikovat. Bible výstižně říká:  „Kde není důvěrný hovor, tam se maří plány.“ (Přísloví 15:22) Pokud ženich přípravy na svatbu probírá s nevěstou, členy rodiny a dalšími lidmi, kteří mu mohou dobře poradit na základě biblických zásad, může předejít mnoha problémům.

Je opravdu důležité, aby si snoubenci nejdřív ze všeho promluvili o svých plánech a možnostech. Proč? Podívejme se, co nám k tomu řeknou Ivan a jeho žena Delwyn, kteří už jsou mnoho let šťastně svoji, i když pocházejí z kulturně odlišného prostředí. Ivan vzpomíná na to, jak plánovali svatbu: „Měl jsem jasnou představu o tom, jak bude moje svatba vypadat. Těšil jsem se na hostinu, kde budou všichni moji přátelé, na svatební dort a na bílé svatební šaty, které na sobě bude mít moje nevěsta. Delwyn naopak chtěla malou, skromnou svatbu a žádný svatební dort. A dokonce uvažovala o tom, že si nevezme klasické svatební šaty.“

Jak si tito snoubenci poradili s tím, že měli o svatbě odlišné představy? Laskavě a upřímně spolu rozmlouvali. (Přísloví 12:18) Ivan dodává: „Prostudovali jsme si články, ve kterých byly na téma svatby rozebrány biblické zásady, například články ve Strážné věži z 1. ledna 1985. * Díky nim jsme měli více před očima duchovní rozměr této události. Vyšli jsme z rozdílného prostředí, takže jsme museli oba v některých oblastech slevit ze svých přání a sejít se někde uprostřed.“

Aret a Penny na to šli podobně. Aret vzpomíná: „Probírali jsme spolu, jaké máme každý o svatbě představy, a nakonec jsme se dokázali na všem shodnout. Modlili jsme se k Jehovovi, aby naší svatbě požehnal. Radil jsem se také s rodiči a s duchovně zralými manželskými páry ze sboru. Jejich podněty nám hodně pomohly. Výsledkem byla překrásná svatba.“

Dbejme na důstojné oblečení a dobrý osobní vzhled

Je logické, že nevěsta i ženich chtějí na svatbě dobře vypadat. (Žalm 45:8–15) Sehnat vhodný oděv je může stát mnoho času a úsilí a nemusí to být ani levná záležitost. Kterými biblickými zásadami se mohou nechat vést, když si vybírají důstojné a zároveň slušivé oblečení?

Zamysleme se nad tím, jak by měla být oblečená nevěsta. Různí lidé mají různý  vkus a v jednotlivých zemích mohou být odlišné zvyky, ale biblické zásady platí všude. Ženy jsou v Božím slově vybídnuty, aby se „zdobily dobře upravenými šaty se skromností a zdravou myslí“. A to platí pro všechny příležitosti, tedy i pro den svatby. Pravda je taková, že svatbu si můžeme plně vychutnat i tehdy, když na sobě nebudeme mít ‚velmi drahé odění‘. (1. Timoteovi 2:9; 1. Petra 3:3, 4) Když tyto rady uplatníme, jistě to povede k naší spokojenosti.

David, o němž už byla zmínka, poznamenává: „Většina snoubenců se snaží o to, aby vše proběhlo v rámci biblických zásad, a za to si zaslouží pochvalu. Zažil jsem ale i svatby, na nichž měla nevěsta a družičky neslušné šaty, které byly průhledné nebo měly hluboký výstřih.“ Jeden zkušený křesťanský starší si s ženichem a nevěstou vždy předem promluví a pomáhá jim, aby si i v otázce oblečení zachovali duchovní náhled. Jak to dělá? Zeptá se jich, zda oblečení, které si chtějí vzít na svatbu, vyhovuje stejným zásadám, které platí i pro oblečení do sálu Království. Je pravda, že do sálu Království možná nosíme jiný typ oblečení a na svatbu se asi oblékáme podle místních zvyklostí, ale svatební oděv by měl odpovídat vysokým měřítkům slušnosti, jimiž se řídí křesťané. Někteří lidé ve světě považují mravní měřítka z Božího slova za příliš omezující. Praví křesťané však světu ani v tomto ohledu nedovolují, aby je vtlačil do své formy. (Římanům 12:2; 1. Petra 4:4)

„Za to hlavní jsme nepovažovali oblečení ani hostinu,“ říká Penny. „Tou nejdůležitější částí dne byl pro Areta i pro mě samotný obřad, tedy ta duchovní stránka věci. V paměti mi neutkvělo ani tak to, co jsem měla na sobě nebo co jsem jedla, ale hlavně to, že jsem byla s přáteli a byla jsem šťastná, protože jsem se vdávala za milovaného muže.“ Na to by měly pamatovat všechny dvojice, když plánují svatbu.

Sál Království — důstojné místo pro svatební obřad

Mnoho snoubenců z řad křesťanů si přeje mít svatbu v sále Království, pokud je nějaký k dispozici. Proč mají takové přání? Jeden pár vysvětluje, co je k tomu vedlo: „Uvědomovali jsme si, že manželství je Jehovovo posvátné uspořádání. I díky tomu, že jsme se vzali v sále Království, tedy v místě, kde uctíváme Boha, jsme měli už od začátku dobře na paměti, že Jehova musí být součástí našeho manželství. Další výhodou toho, že jsme měli svatební obřad v sále Království, a ne někde jinde, bylo, že naši nevěřící příbuzní viděli, jak důležité pro nás je uctívání Jehovy.“

Jestliže sboroví starší, kteří jsou za sál Království zodpovědní, schválí, že se v něm může svatba konat, snoubenci by je měli s předstihem informovat o úpravách, které by si snad v sále přáli udělat. Ženich a nevěsta mohou projevit ohled pozvaným například tím, že se rozhodně neopozdí a svatba začne v ohlášený čas. Jistě se také postarají o to, aby vše proběhlo důstojně. * (1. Korinťanům 14:40) Tak se totiž vyvarují toho, že by se na svatbě vyskytly projevy, které by byly za hranicí dobrého vkusu a které bývají běžné na světských svatbách. (1. Jana 2:15, 16)

I svatební hosté mohou dát najevo, že se na manželství dívají stejně jako Jehova. Nebudou například počítat s tím, že svatba překoná jiné křesťanské svatby, jako by se snad soutěžilo v tom, která z nich je okázalejší. Duchovně zralí křesťané si také uvědomují, že přijít do sálu Království na biblický proslov je důležitější a užitečnější než přijít na případnou svatební hostinu nebo jiné setkání po obřadu. Pokud mohou být vzhledem k času nebo okolnostem jen na jedné části svatby, přijdou raději do sálu na obřad. Jeden starší,  který se jmenuje William, říká: „Když svatební hosté bez zřejmého důvodu nepřijdou do sálu Království, ale později se objeví na hostině, je vidět, že úplně nechápou, jak posvátnou událostí svatba je. Když přijdeme na obřad do sálu Království, přestože nejsme pozváni na hostinu, podpoříme tím ženicha a nevěstu a také vydáme výborné svědectví jejich nevěřícím příbuzným.“

Ať radost neskončí ve svatební den

Obchodní svět udělal ze svateb velký byznys. Jak uvedla jedna nedávná zpráva, svatba ve Spojených státech průměrně „stojí 22 000 dolarů, což je polovina průměrného [ročního] příjmu domácnosti v USA“. Pod vlivem obchodní propagandy se mnozí snoubenci nebo jejich rodiny těžce zadlužují kvůli jednomu dni a pak dluh splácejí po léta. Je to rozumný způsob, jak začít manželství? Ti, kdo neznají biblické zásady nebo se o ně nezajímají, snad touží po okázalosti, ale u pravých křesťanů je tomu docela jinak.

Mnozí křesťané se rozhodli uspořádat svatbu, která velikostí i náklady odpovídá tomu, co si mohou dovolit, a mají na mysli především duchovní rozměr této události. Tak využívají svůj čas i prostředky způsobem, který je v souladu s tím, že se zasvětili Bohu. (Matouš 6:33) Podívejme se, jak na svou svatbu vzpomínají Lloyd a Alexandra, kteří se celých 17 let svého společného života věnují celodobé službě. Lloyd říká: „Možná že naše svatba byla celkem skromná, ale mně a Alexandře se moc líbila. Nechtěli jsme, aby se z naší svatby stalo finanční břemeno, které nás pak bude zatěžovat. Přáli jsme si, aby to byla oslava Jehovova uspořádání, které je pro muže a ženu velkým zdrojem štěstí.“

Alexandra se připojuje: „Než jsme se vzali, byla jsem v průkopnické službě, a nechtěla jsem se vzdát této výsady jen proto, abych mohla mít okázalou svatbu. Den naší svatby byl pro nás jistě výjimečný, ale pořád to byl jen první den našeho společného života. Dali jsme na radu, abychom se nesoustřeďovali tolik na to, jak uzavřeme manželství, ale hlavně se snažili řídit Jehovovým vedením, až budeme v manželství. A Jehova nám za to rozhodně požehnal.“ *

Ano, svatba je opravdu výjimečnou událostí. Postoje a činy, kterými se bude ten den vyznačovat, se pak mohou promítat i do let, kdy budete spolu. Spoléhejte se proto na Jehovovo vedení. (Přísloví 3:5, 6) Myslete především na duchovní stránku celé události. Buďte jeden druhému oporou a plňte každý z vás úlohu, kterou vám Bůh svěřil. Tak můžete dát svému manželství kvalitní základ a s Jehovovým požehnáním se do vašeho svazku přenese radost ze svatebního dne. (Přísloví 18:22)

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 29]

Když snoubenci připravují svatbu, měli by spolu komunikovat otevřeně a zároveň uctivě

[Obrázek na straně 31]

Myslete především na duchovní stránku vaší svatby