„Řekni nám ještě něco!“

NA STŘEDNÍ škole v ruském městě Nězlobnaja se při hodině literatury probírala díla ruského spisovatele Michaila Bulgakova. V jednom z jeho románů se znevažujícím způsobem píše o Ježíši Kristu, zatímco Satan je zde představován jako hrdina. Ve třídě proběhla diskuse a učitelka potom zadala žákům písemnou práci založenou na tomto románu. Ale jeden ze studentů, šestnáctiletý svědek Jehovův jménem Andrej, uctivě požádal, aby tuto práci nemusel psát, protože mu jeho svědomí nedovoluje studovat literaturu tohoto druhu. Nabídl, že místo toho napíše pojednání, ve kterém vysvětlí svůj názor na Ježíše Krista. Učitelka s tím souhlasila.

V tomto pojednání Andrej vysvětlil, že si váží názoru jiných lidí, ale že podle jeho mínění lze nejlepší informace o Ježíšovi získat čtením některého ze čtyř evangelií. Tak „se člověk dozví o Ježíšově životě a učení na základě zpráv očitých svědků“. Andrej dodal: „Další důležitá věc je, do jakého světla je postaven Satan. Někoho možná baví číst knihu, jejímž hrdinou je Satan, ale pro mě to zábavné není.“ Vysvětlil, že Satan je ve skutečnosti mocný duchovní tvor, který je ničemný. Odvrátil se od Boha, vnesl do lidského rodu špatnost a lidem působí strádání a utrpení. V závěru svého pojednání Andrej napsal: „Myslím si, že čtení tohoto románu mi neprospěje. Nemám samozřejmě nic proti Bulgakovovi. Ale osobně bych raději četl Bibli, abych se dozvěděl o Ježíši Kristu historickou pravdu.“

Učitelce se Andrejovo pojednání tak líbilo, že chlapce vybídla, aby si o Ježíši Kristu připravil ústní referát. Andrej s tím ochotně souhlasil. Při následující hodině literatury přednesl svůj referát před celou třídou. Vysvětlil, proč je přesvědčen o tom, že Ježíš je největší člověk, jaký kdy žil. Potom přečetl z biblické knihy Matouš kapitolu o Ježíšově smrti. Čas určený pro referát se chýlil ke konci, a proto chtěl Andrej skončit. Spolužáci však na něj naléhali: „Řekni nám ještě něco! Jak to bylo dál?“ A tak pokračoval a z Matoušova evangelia četl o tom, jak byl Ježíš vzkříšen.

Když Andrej skončil, spolužáci mu kladli mnoho otázek ohledně Ježíše a Jehovy. „Předtím jsem se modlil k Jehovovi o moudrost, a on moji modlitbu vyslyšel,“ říká Andrej. „Všechny otázky jsem dokázal zodpovědět!“ Po hodině dal své učitelce výtisk knihy Největší člověk, který kdy žil * a ona jej s radostí přijala. Andrej poznamenal: „Za referát mi dala výborné známky a pochválila mě za to, že mám své přesvědčení a nestydím se za ně. Také řekla, že s některými z mých názorů souhlasí.“

Andrej má radost z toho, že se rozhodl řídit se svým svědomím, jež je vyškolené na základě Bible, a že nečetl materiál, který zneuctívá Jehovu a jeho Syna Ježíše Krista. Tento postoj ho nejen uchránil před nebiblickými názory, ale také mu poskytl vynikající příležitost sdělit důležité biblické pravdy druhým.

[Poznámka pod čarou]