Přejít k článku

Přejít na obsah

Complutenská Polyglota — Historicky významný překladatelský nástroj

Complutenská Polyglota — Historicky významný překladatelský nástroj

Complutenská Polyglota — Historicky významný překladatelský nástroj

PŘIBLIŽNĚ v roce 1455 došlo k převratné změně ve vydávání Bible. Johannes Gutenberg zhotovil pomocí tiskařského lisu první Bibli, jež kdy byla vyrobena knihtiskem. Bible konečně přestala patřit pouze mezi vzácné rukopisné dokumenty. Nyní bylo možné vyrábět ji ve velkém počtu exemplářů, a to poměrně levně. Zanedlouho se Bible stala nejrozšířenější knihou na světě.

Gutenbergova Bible byla latinská. Evropští učenci si však brzy uvědomili, že potřebují spolehlivý text Bible v původních jazycích — v hebrejštině a v řečtině. Katolická církev považovala za jediný přijatelný překlad Bible latinskou Vulgátu, což však mělo dvě velké nevýhody. V 16. století většina lidí latině nerozuměla. A navíc se během tisíce let, kdy byla Vulgáta opisována, nahromadilo v jejím textu mnoho chyb.

Překladatelé i badatelé potřebovali jednak Bibli v původních jazycích a jednak opravený latinský překlad. V roce 1502 kardinál Jiménez de Cisneros, politický a duchovní rádce španělské královny Isabely I., rozhodl, že jejich potřeby budou uspokojeny pomocí jediné publikace. Tímto historicky významným překladatelským nástrojem se stalo dílo známé jako Complutenská polyglota. Cisneros měl v úmyslu vytvořit Polyglotu neboli mnohojazyčnou Bibli, která by obsahovala ten nejlepší text v hebrejštině, řečtině a latině a také určité úseky v aramejštině. Tisk byl dosud v plenkách, a toto dílo se tedy také stalo milníkem ve vývoji tiskařského umění.

Cisneros se pustil do svého náročného úkolu a nakoupil staré hebrejské rukopisy, kterých byl tehdy ve Španělsku značný počet. Shromáždil také rozmanité rukopisy řecké a latinské. Ty se měly stát základem pro text Polygloty. Práci na vlastním sestavení tohoto textu svěřil Cisneros skupině učenců, kterou zorganizoval při nově založené univerzitě v Alcalá de Henares ve Španělsku. Mezi učenci, kteří byli požádáni o spolupráci, byl i Erasmus Rotterdamský, ale tento slavný jazykovědec pozvání odmítl.

Učenci toto monumentální dílo sestavovali deset let a vlastní tisk pak trval ještě další čtyři roky. Bylo třeba překonávat velké těžkosti technického rázu, protože španělští tiskaři neměli k dispozici hebrejské, řecké ani aramejské litery. Cisneros proto využil služeb vynikajícího tiskaře jménem Arnaldo Guillermo Brocario, a ten písmo pro tyto jazyky připravil. V roce 1514 se konečně začalo s tiskem. Dne 10. července 1517, jen čtyři měsíce před kardinálovou smrtí, bylo toto šestisvazkové dílo hotové. Celé bylo vydáno v počtu asi šesti set výtisků. Paradoxní je, že se to stalo v době, kdy právě vrcholila činnost španělské inkvizice. *

Uspořádání díla

Každá stránka Polygloty poskytovala nepřeberné množství informací. Ve čtyřech svazcích odpovídajících Hebrejským písmům byl uprostřed každé stránky uveden text Vulgáty, ve vnějším sloupci byl hebrejský text a ve vnitřním sloupci byl řecký text společně s meziřádkovým překladem do latiny. Na okrajích byly uvedeny kořeny mnoha hebrejských výrazů. Dole na každou ze stránek obsahujících Pentateuch připojili vydavatelé text Targumu Onkelos (což je aramejská parafráze prvních pěti biblických knih) a jeho latinský překlad.

Pátý svazek Polygloty obsahoval Řecká písma ve dvou sloupcích. V jednom sloupci byl uveden řecký text a ve druhém příslušný latinský text Vulgáty. Vztah mezi texty v obou jazycích byl ukázán pomocí malých písmen, jimiž byla pro čtenáře vyznačena odpovídající slova v každém sloupci. Řecký text Polygloty byl prvním úplným souborem Řeckých písem neboli „Nového zákona“, který byl kdy vytištěn, a brzy po něm vyšlo vydání, které připravil Erasmus.

Korekturu textu pátého svazku dělali učenci tak pečlivě, že v textu bylo jen padesát tiskových chyb. Díky úzkostlivé péči těchto učenců vznikl text, o němž novodobá kritika soudí, že je lepší než známý řecký text Erasmův. Vkusnost řeckých písmen si ničím nezadala s jednoduchou krásou unciál, jimiž byly psány starší rukopisy. Robert Proctor ve své knize The Printing of Greek in the Fifteenth Century (Řecké tisky v patnáctém století) uvádí: „Španělsku slouží ke cti, že první řecká písmena, která zde byla vyrobena, jsou bez pochyby ta nejkrásnější řecká písmena, jaká kdy byla pro tisk vytvořena.“

Šestý svazek Polygloty obsahoval různé pomůcky ke studiu Bible: hebrejský a aramejský slovník, výklad řeckých, hebrejských a aramejských jmen, gramatiku hebrejštiny a latinský index ke slovníku. Není divu, že Complutenská polyglota je vysoce hodnocena jako „monumentální dílo tiskařského umění a biblistiky“.

Cisneros měl v úmyslu tímto dílem „oživit ochablý zájem o studium Písma“, ale rozhodně netoužil zpřístupnit Bibli široké veřejnosti. Zastával názor, že „Boží slovo musí být zahaleno do hlubokých tajemství, jimž prostý člověk vůbec nemůže porozumět“. Byl také přesvědčen o tom, že „Písmo musí být uchováváno pouze v těch třech starobylých jazycích, v nichž byl s Božím svolením napsán nápis nad hlavou jeho ukřižovaného Syna“. * Proto Complutenská polyglota neobsahovala překlad do španělštiny.

Vulgáta versus původní jazyky

Již samotná podstata Polygloty vyvolala mezi učenci, kteří s ní měli co dělat, určité neshody. Slavný španělský učenec Antonio de Nebrija * byl pověřen úkolem zajistit revizi textu Vulgáty, který měl být vydán v polyglotní Bibli. Katolická církev považovala Jeronýmovu Vulgátu za jediný autorizovaný překlad, ale Nebrija viděl, že je třeba ji porovnat s původními hebrejskými, aramejskými a řeckými texty. Chtěl opravit zřejmé chyby, které se do tehdejších exemplářů Vulgáty vloudily.

Nesrovnalosti mezi Vulgátou a původními jazyky chtěl Nebrija odstranit, a proto Cisnerose vybídl: „Zažehni znovu ty dvě zhaslé pochodně našeho náboženství, hebrejštinu a řečtinu. Odměň ty, kdo se věnují tomuto úkolu.“ A také vyjádřil tento návrh: „Kdykoli se v latinských rukopisech Nového zákona objeví nějaká odchylka, měli bychom jít zpět k rukopisům řeckým. Kdykoli je nějaký rozpor mezi různými latinskými rukopisy nebo mezi latinskými a řeckými rukopisy Starého zákona, měli bychom text upřesnit podle autentického pramene hebrejského.“

Jak na to reagoval Cisneros? Ve své předmluvě k polyglotní Bibli vyjádřil svůj názor jasně: „Latinský text požehnaného Jeronýma jsme umístili mezi text Synagogy [hebrejský] a text Východní církve [řecký], stejně jako byli zloději pověšeni každý po jedné straně Ježíše, který představuje římskou neboli latinskou církev.“ Cisneros tedy nedovolil, aby Nebrija opravil latinskou Vulgátu podle textu v původních jazycích. Nebrija nakonec od spolupráce na tomto projektu ustoupil, protože si nepřál, aby bylo jeho jméno spojeno s nekvalitní revizí.

Comma Ioanneum

Polyglotní Bible z Alcalá de Henares sice znamenala skutečně ohromný pokrok ve vytváření vytříbeného textu v původních jazycích Bible, ale nad vědeckým přístupem někdy zvítězila tradice. Vulgáta byla chována v takové vážnosti, že vydavatelé v několika případech považovali za svou povinnost opravit řecký text „Nového zákona“, aby odpovídal textu latinskému, místo aby tomu bylo opačně. Jedním z takových případů je proslulý nepravý text, který je znám jako comma Ioanneum (janovský úryvek). * Žádný z nejstarších řeckých rukopisů tuto pasáž neobsahuje a byla zřejmě vložena několik století poté, co Jan napsal svůj dopis. Nebyla obsažena ani v nejstarších latinských rukopisech Vulgáty. Erasmus proto ve svém řeckém „Novém zákonu“ tuto vloženou pasáž vypustil.

S veršem, který byl po staletí součástí tradičního textu Vulgáty, se vydavatelé Polygloty nechtěli rozloučit. V latinském textu tudíž nepravou pasáž ponechali a rozhodli se, že ji přeloží a vloží do řeckého textu, aby oba sloupce byly shodné.

Základ pro nové překlady Bible

Hodnota Complutenské polygloty nespočívá pouze v tom, že obsahovala první tištěné vydání úplných Řeckých písem a Septuaginty. Stejně jako se Erasmův řecký „Nový zákon“ stal „přijatým textem“ Řeckých písem (tedy základem mnoha překladů do jiných jazyků), hebrejský text Polygloty se stal vzorovým textem Hebrejsko-aramejských Písem. * William Tyndale použil hebrejský text této Polygloty jako základ pro svůj překlad Bible do angličtiny.

Badatelská práce týmu, který vytvořil Complutenskou polyglotu, tedy význačným způsobem přispěla k pokroku biblistiky. Toto dílo vyšlo v době, kdy se v celé Evropě projevoval rostoucí zájem o Bibli a začaly vznikat překlady do místních jazyků prostého lidu. Polyglota se stala dalším článkem v řetězu iniciativ, jež přispěly k vytříbení a zachování řeckého a hebrejského textu. To vše odpovídá Božímu záměru, že ‚Jehovova přečištěná řeč‘, ‚slovo našeho Boha, potrvá na neurčitý čas‘. (Žalm 18:30; Izajáš 40:8; 1. Petra 1:25)

[Poznámky pod čarou]

^ 6. odst. Šest set výtisků bylo vytištěno na papíru a šest exemplářů na pergamenu. V roce 1984 byl vydán omezený počet faksimilních výtisků.

^ 12. odst. Hebrejština, latina a řečtina. (Jan 19:20)

^ 14. odst. Nebrija je považován za jednoho z prvních španělských humanistů (liberálních učenců). V roce 1492 vydal dílo Gramática castellana, což byla první kastilská mluvnice. O tři roky později se rozhodl, že se do konce svého života bude věnovat studiu Svatého Písma.

^ 18. odst. Nepravý dodatek, který je v některých překladech Bible uveden v 1. Jana 5:7, zní: „V nebi, Otec, Slovo a svatý duch; a tito tři jsou jedno.“

^ 21. odst. Pojednání o Erasmovi a jeho díle vyšlo ve Strážné věži číslo 5 z roku 1983, strany 5–8.

[Obrázek na straně 29]

Kardinál Jiménez de Cisneros

[Podpisek]

Biblioteca Histórica. Universidad Complutense de Madrid

[Obrázek na straně 30]

Antonio de Nebrija

[Podpisek]

Biblioteca Histórica. Universidad Complutense de Madrid

[Podpisek obrázku na straně 28]

Biblioteca Histórica. Universidad Complutense de Madrid