Pánova večeře má pro vás velký význam

MÁ PRO vás Pánova večeře hluboký a trvalý význam? Abychom na tuto otázku mohli odpovědět, musíme nejdříve zjistit, jaký význam přisoudil této mimořádné události sám Ježíš Kristus.

Večer 14. nisanu roku 33 n. l. se Ježíš a jeho dvanáct apoštolů sešli v horní místnosti jednoho domu v Jeruzalémě, aby společně uspořádali výroční oslavu Pasach. Když jídlo Pasach ukončili, proradný Jidáš opustil místnost a šel Ježíše zradit. (Jan 13:21, 26–30) Pro zbývajících jedenáct apoštolů zavedl Ježíš „Pánovu večeři“. (1. Korinťanům 11:20) Ta bývá označována také jako Památná slavnost. Ježíš totiž svým následovníkům přikázal: „To čiňte na mou památku.“ Je to jediná událost, o které dal Ježíš příkaz, aby si ji křesťané připomínali. (1. Korinťanům 11:24, Ekumenický překlad)

Podle Slovníku spisovného jazyka českého výraz „památný“ znamená mimo jiné „sloužící k připamatování něčeho“. Jestliže si lidé chtějí někoho nebo něco významného připomínat, na mnoha místech to dělají tak, že postaví památník či pomník nebo určí konkrétní vzpomínkový den. Ježíš v tomto případě ustanovil vzpomínkové jídlo — jídlo, které mělo sloužit jako opora paměti, aby jeho učedníkům nesešly z mysli ty nesmírně důležité události, k nimž došlo onoho pamětihodného dne. Budoucím generacím mělo toto památné jídlo připomínat hluboký význam toho, co Ježíš ten večer udělal, a především význam symbolů, které tehdy použil. Jaké symboly Ježíš použil a co znamenají? Prozkoumejme biblickou zprávu o tom, co se stalo oné noci v roce 33 n. l.

Posvátná symbolika

„Vzal ... chléb, vzdal díky, rozlámal jej, dal jim jej a řekl: ‚To znamená mé tělo, které má být dáno ve váš prospěch. Stále to čiňte na mou památku.‘“ (Lukáš 22:19)

Když Ježíš vzal chléb a řekl „to znamená mé tělo“, poukazoval na to, že nekvašený chléb představuje neboli symbolizuje jeho vlastní bezhříšné lidské tělo, které on sám dává „ve prospěch života světa“. (Jan 6:51) Některé překlady Bible sice uvádějí slova „to je [řecky es·tinʹ] mé tělo“, ale Thayerův Greek-English  Lexicon of the New Testament říká, že toto sloveso má často význam „označovat, značit, znamenat“. Poukazuje na to, že jde o znázornění neboli symboliku. (Matouš 26:26, poznámka pod čarou)

Totéž platí i o poháru vína. Ježíš řekl: „Tento pohár znamená novou smlouvu mocí mé krve, která má být vylita ve váš prospěch.“ (Lukáš 22:20)

Podle Matoušovy zprávy Ježíš řekl o poháru tato slova: „To znamená mou ‚krev smlouvy‘, která má být vylita ve prospěch mnohých na odpuštění hříchů.“ (Matouš 26:28) Víno v poháru Ježíš použil jako znázornění neboli symbol své krve. Ježíšova vylitá krev měla být základem ‚nové smlouvy‘ pro jeho duchem pomazané učedníky, kteří budou společně s ním panovat v nebi jako králové a kněží. (Jeremjáš 31:31–33; Jan 14:2, 3; 2. Korinťanům 5:5; Zjevení 1:5, 6; 5:9, 10; 20:4, 6)

Víno v poháru slouží také jako připomínka toho, že Ježíšova vylitá krev je základem pro „odpuštění hříchů“, a že tedy umožňuje těm, kdo se na ní podílejí, aby byli povoláni k nebeskému životu jako spoludědici s Kristem. Je proto pochopitelné, že ti, kdo mají toto nebeské povolání — a jejich počet je omezený —, jsou jediní, kdo při Památné slavnosti přijímají z chleba a vína. (Lukáš 12:32; Efezanům 1:13, 14; Hebrejcům 9:22; 1. Petra 1:3, 4)

Ale jak je to s těmi Ježíšovými následovníky, kteří v nové smlouvě nejsou? Ti jsou označeni jako Pánovy „jiné ovce“. Nebudou vládnout s Kristem v nebi, ale těší se na to, že budou věčně žít v pozemském ráji. (Jan 10:16; Lukáš 23:43; Zjevení 21:3, 4) Tvoří „velký zástup“ věrných křesťanů, kteří „prokazují [Bohu] dnem i nocí posvátnou službu“, a jsou šťastni, že při Pánově večeři mohou být vděčnými pozorovateli. Svými slovy a skutky v podstatě prohlašují: „Za záchranu vděčíme svému Bohu, který sedí na trůnu, a Beránkovi.“ (Zjevení 7:9, 10, 14, 15)

Jak často?

„Stále to čiňte na mou památku.“ (Lukáš 22:19)

Jak často by se měla Pánova večeře slavit, aby byla vzpomínka na Kristovu smrt uchována v paměti? Ježíš to výslovně neřekl. Pánovu večeři však ustanovil 14. nisanu, v ten večer, kdy Izraelité každoročně slavili Pasach. Z toho vyplývá, že Ježíšovým záměrem bylo, aby se Památná slavnost slavila také tak. Zatímco Izraelité každoročně slavili své osvobození z otroctví v Egyptě, křesťané si každoročně připomínají své osvobození z otroctví hříchu a smrti. (2. Mojžíšova 12:11, 17; Římanům 5:20, 21)

Výroční slavnostní vzpomínka na nějakou významnou událost vůbec není ničím neobvyklým. Kdy například slaví manželé výročí své svatby nebo kdy si národy připomínají nějakou důležitou událost, k níž došlo v jejich dějinách? Vzpomínková slavnost se obvykle koná jednou za rok, ve výroční den té události. Je zajímavé, že po dobu několika století byli mnozí lidé, kteří se hlásili ke křesťanství, nazýváni kvartodecimáni, což znamená „čtrnáctníci“, protože si Ježíšovu smrt připomínali jednou za rok, a to 14. nisanu.

 Tato jednoduchá slavnost má hluboký význam

Apoštol Pavel vysvětlil, že slavení Pánovy večeře pomůže Ježíšovým učedníkům dále ‚ohlašovat Pánovu smrt‘. (1. Korinťanům 11:26) Tato vzpomínková oslava tedy obrací pozornost na to, že Ježíšova smrt má rozhodující úlohu při splňování Božího záměru.

Ježíš Kristus zůstal Jehovovi Bohu věrný až do smrti, a tím jej ospravedlnil — potvrdil totiž, že Jehova je moudrý a láskyplný Stvořitel a spravedlivý Svrchovaný Panovník. Ježíš také vyvrátil Satanova tvrzení, když na rozdíl od Adama dokázal, že i pod mimořádným tlakem může člověk zůstat Bohu věrný. (Job 2:4, 5)

Pánova večeře rovněž pomáhá udržovat vděčnou vzpomínku na Ježíšovu obětavou lásku. Navzdory krutým zkouškám Ježíš stále svého Otce dokonale poslouchal. Mohl proto svůj dokonalý lidský život předložit jako oběť, aby tak zaplatil ohromnou cenu za Adamův hřích. Ježíš sám vysvětlil, že přišel, „aby ... dal svou duši jako výkupné výměnou za mnohé“. (Matouš 20:28) Všem, kdo v Ježíše věří, proto mohou být odpuštěny hříchy, a tito lidé mohou obdržet věčný život, což odpovídá Jehovovu původnímu záměru s lidstvem. (Římanům 5:6, 8, 12, 18, 19; 6:23; 1. Timoteovi 2:5, 6) *

Z toho všeho je také jasně patrná nesmírná dobrota a nezasloužená laskavost, kterou Jehova projevil tím, že pro lidstvo učinil opatření k záchraně. Bible říká: „Podle toho byla v našem případě učiněna zjevnou Boží láska, protože Bůh vyslal svého jediného zplozeného Syna do světa, abychom jeho prostřednictvím získali život. Láska není v tom, že my jsme si zamilovali Boha, ale že on miloval nás a vyslal svého Syna jako usmiřující oběť za naše hříchy.“ (1. Jana 4:9, 10)

Ano, Památná slavnost je skutečně nádherná oslava. Je natolik jednoduchá a proveditelná, že se může konat všude na světě za nejrůznějších okolností. Zároveň je v ní však tolik symboliky, že tato slavnost může sloužit jako důležitá připomínka po celé věky.

Jaký význam má pro vás

Smrt našeho Pána Ježíše Krista byla nesmírnou obětí jak pro něj samotného, tak  i pro jeho Otce Jehovu. Ježíš byl dokonalým člověkem, a proto ho — na rozdíl od nás všech — nečekala zděděná smrt. (Římanům 5:12; Hebrejcům 7:26) Mohl žít navždy. Jeho život mu nemohl být vzat ani násilím, pokud by to on sám nedovolil. Ježíš řekl: „Nikdo mi [můj život] neodňal, ale vzdávám se [jej] ze své vlastní iniciativy.“ (Jan 10:18)

Ježíš však svůj dokonalý lidský život obětoval dobrovolně, „aby svou smrtí přivedl vniveč toho, kdo má prostředek k působení smrti, totiž Ďábla, a aby vymanil všechny ty, kdo byli ze strachu před smrtí po celý život podrobeni otroctví“. (Hebrejcům 2:14, 15) Kristova obětavá láska je dále zřejmá z toho, jakému způsobu usmrcení se podrobil. Byl si jasně vědom toho, co bude muset vytrpět a jak zemře. (Matouš 17:22; 20:17–19)

Památná slavnost nám také připomíná největší lásku, jakou kdy projevil náš nebeský Otec Jehova. Je „velmi něžný v náklonnosti a milosrdný“, a proto mu působilo nesmírnou bolest, když slyšel, jak k němu Ježíš v zahradě Getsemane volá se „silnými výkřiky a slzami“, když viděl, jak je Ježíš bičován, krutě přibíjen na kůl a jak pomalu v bolestech umírá. (Jakub 5:11, poznámka pod čarou; Hebrejcům 5:7; Jan 3:16; 1. Jana 4:7, 8) I dnes, po mnoha staletích, pociťují mnozí lidé už při pouhém pomyšlení na tyto události citovou bolest.

Jen si představme, jak vysokou cenu zaplatil Jehova Bůh a Ježíš Kristus za nás, hříšné lidi! (Římanům 3:23) Projevy své hříšnosti a nedokonalosti bolestně pociťujeme každý den. Ale na základě víry v Ježíšovu výkupní oběť můžeme Boha prosit o odpuštění. (1. Jana 2:1, 2) Proto je možné, abychom k Bohu promlouvali bez zábran a s čistým svědomím. (Hebrejcům 4:14–16; 9:13, 14) A navíc máme krásnou naději na věčný život v pozemském ráji. (Jan 17:3; Zjevení 21:3, 4) To všechno patří k mnoha projevům požehnání, jež vyplývají z Ježíšova vrcholně obětavého skutku.

Jak můžete dát najevo, že si Pánovy večeře vážíte?

Pánova večeře je bezpochyby nádherným projevem „vše převyšující Boží nezasloužené laskavosti“. A výkupní oběť, kterou Jehova Bůh opatřil — a která byla umožněna díky Ježíšově obětavé lásce —, je skutečně Boží „nepopsatelný velkorysý dar“. (2. Korinťanům 9:14, 15) Ano, Bůh opravdu projevil skrze Ježíše Krista nesmírnou dobrotu. V kom z nás by to nevyvolalo hluboký a trvalý pocit ocenění a vděčnosti?

Jsme přesvědčeni, že to tak cítíte i vy. Proto vás srdečně zveme, abyste se Slavnosti na památku Ježíšovy smrti zúčastnili společně se svědky Jehovovými. Letos se tato slavnost bude konat ve středu 16. dubna po západu slunce. Svědkové Jehovovi, kteří žijí v blízkosti vašeho bydliště, vám rádi podají přesné informace o tom, kdy a kde se tato velice důležitá slavnost bude konat.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček a obrázky na straně 6]

„TO JE MÉ TĚLO“, NEBO „TO ZNAMENÁ MÉ TĚLO“?

Ježíš řekl: „Já jsem dveře“ a „já jsem pravá réva“. V těchto případech by se nikdo nedomníval, že by Ježíš byl doslovnými dveřmi nebo doslovnou révou. (Jan 10:7; 15:1) Stejně když Nový zákon České liturgické komise cituje Ježíšova slova: „Tento kalich je nová smlouva“, nevyvozujeme z toho, že by kalich byl doslovnou novou smlouvou. Když tedy Ježíš řekl, že chléb „je“ jeho tělo, nelze pochybovat o tom, že tento chléb znamenal neboli symbolizoval jeho tělo. Proto překlad od Charlese B. Williamse říká: „To představuje mé tělo.“ (Lukáš 22:19, 20)

[Obrázek na straně 5]

Nekvašený chléb a víno vhodně symbolizují bezhříšné tělo a vylitou krev Ježíše Krista

[Obrázek na straně 7]

Památná slavnost je připomínkou velké lásky Jehovy Boha a Ježíše Krista