„Udržujte si znamenité chování mezi národy“
„Udržujte si znamenité chování mezi národy“
„Ctěte lidi všeho druhu, mějte lásku k celému společenství bratrů.“ (1. PETRA 2:17)
1, 2. (a) Co napsal o svědcích Jehovových dopisovatel jistých novin? (b) Proč se svědkové Jehovovi stále snaží řídit se vysokými měřítky chování?
DOPISOVATEL jednoho listu vycházejícího v texaském městě Amarillo navštívil před několika lety některé místní církve a potom referoval o výsledcích svého průzkumu. Jedna skupina na tohoto muže velmi zapůsobila. Napsal: „Po tři roky jsem se účastnil výročních sjezdů, které v amarillském kongresovém centru pořádali svědkové Jehovovi. Pohyboval jsem se mezi nimi a nikdy jsem přitom neviděl, že by si někdo zapálil cigaretu nebo otevřel plechovku piva, ani jsem nezaslechl, že by někdo mluvil sprostě. Nikdy předtím jsem se nesetkal s lidmi, kteří by byli tak čistí, tak upravení, tak dobromyslní a kteří by se tak dobře chovali.“ Takové komentáře o svědcích Jehovových se v tisku vyskytují často. Proč však mnozí lidé svědky Jehovovy chválí, i když sami nesdílejí jejich náboženské názory?
2 Boží lid obvykle sklízí chválu za své dobré chování. (Jan 15:8; Titovi 2:7, 8) Mravní kritéria se dnes všeobecně snižují, ale svědkové Jehovovi považují za svou povinnost držet se vysokých měřítek chování, protože jsou přesvědčeni, že to patří k uctívání Boha. Vědí, že podle toho, jak jednají, budou lidé posuzovat Jehovu i jejich křesťanské bratry. Kromě toho si uvědomují, že svým dobrým chováním svědčí ve prospěch pravdy, kterou káží. (Jan 15:8; Titovi 2:7, 8) Podívejme se tedy na to, jak si můžeme dobré chování udržovat a dále tak podporovat znamenitou pověst Jehovy a jeho svědků. A zamysleme se také nad tím, jaký z toho můžeme mít užitek i my osobně.
Křesťanská rodina
3. Před čím musí být chráněny křesťanské rodiny?
3 Uvažujme nejprve o chování v rodině. V knize Die Neuen Inquisitoren: Religionsfreiheit und Glaubensneid (Noví inkvizitoři: Náboženská svoboda a náboženská nenávist) od Gerharda Besiera a Erwina K. Scheucha se uvádí: „[Svědkové Jehovovi] jsou přesvědčeni o tom, že rodinu je třeba dobře chránit.“ To je pravda. V dnešní době je nutné chránit rodinu před nebezpečnými vlivy. Je mnoho dětí, které jsou ‚neposlušné rodičů‘, a mnoho dospělých, kteří nemají ‚přirozenou náklonnost‘ nebo jsou „bez sebeovládání“. (2. Timoteovi 3:2, 3) V mnoha manželstvích dochází k násilnostem‚ rodiče špatně zacházejí se svými dětmi nebo je zanedbávají, a děti jsou vzpurné, propadají drogám a nemravnosti nebo utíkají z domova. To všechno jsou důsledky zhoubného vlivu ‚ducha světa‘. (Efezanům 2:1, 2) Před tímto vlivem musíme své rodiny chránit. Jak? Tím, že se řídíme Jehovovými radami a pokyny, které jsou určeny členům rodiny.
4. Jaké povinnosti mají členové křesťanské rodiny vůči sobě navzájem?
4 Křesťanští manželé a manželky si uvědomují, že v oblasti citové, duchovní i tělesné mají k sobě navzájem určité povinnosti. (1. Korinťanům 7:3–5; Efezanům 5:21–23; 1. Petra 3:7) Křesťanští rodiče mají velkou odpovědnost vůči svým dětem. (Přísloví 22:6; 2. Korinťanům 12:14; Efezanům 6:4) A jak děti v křesťanských rodinách dorůstají, učí se, že také mají své povinnosti. (Přísloví 1:8, 9; 23:22; Efezanům 6:1; 1. Timoteovi 5:3, 4, 8) K plnění rodinných povinností je třeba úsilí, rozhodnosti, lásky a obětavosti. Ale čím lépe každý člen rodiny plní své povinnosti dané Bohem, tím větším přínosem bude jak pro svou rodinu, tak i pro sbor. A ještě důležitější je, že tím bude ctít Původce rodiny, Jehovu Boha. (1. Mojžíšova 1:27, 28; Efezanům 3:15)
Křesťanské společenství bratrů
5. Jaký užitek máme ze společenství se svými křesťanskými bratry?
5 Jakožto křesťané máme také odpovědnost ke spoluvěřícím ve sboru, a v konečném důsledku ke všem, kdo tvoří ‚celé společenství ... bratrů na světě‘. (1. Petra 5:9) Náš vztah ke sboru má zásadní význam pro naše duchovní blaho. Když se sejdeme se spolukřesťany, těšíme se z jejich posilujícího přátelství i z výživného duchovního pokrmu od ‚věrného a rozvážného otroka‘. (Matouš 24:45–47) Máme-li nějaké problémy, můžeme se na své bratry obrátit, aby nám poskytli dobrou radu založenou na biblických zásadách. (Přísloví 17:17; Kazatel 4:9; Jakub 5:13–18) Když jsme v tísni, naši bratři nás neopustí. Patřit k Boží organizaci je skutečné požehnání!
6. Jak Pavel ukázal, že máme vůči spolukřesťanům určitou odpovědnost?
6 Ve sboru však jsme nejen proto, abychom přijímali, ale také proto, abychom dávali. Vždyť Ježíš řekl: „Více štěstí je v dávání než v přijímání.“ (Skutky 20:35) Ochotu dávat zdůraznil i apoštol Pavel, když napsal: „Pevně se bez kolísání držme veřejného prohlašování své naděje, protože je věrný ten, kdo dal slib. A dbejme jedni o druhé, abychom se podněcovali k lásce a znamenitým skutkům, a neopouštějme své shromažďování, jak někteří mají ve zvyku, ale povzbuzujme jeden druhého, a to tím více, když vidíte, že se ten den blíží.“ (Hebrejcům 10:23–25)
7, 8. Jak projevujeme ochotu dávat, a to jak v rámci našeho sboru, tak i vůči křesťanům v jiných zemích?
7 Ve sboru se na „prohlašování své naděje“ podílíme tím, že při shromáždění podáváme komentáře nebo se programu jiným způsobem aktivně účastníme. Jistě tak přispíváme k povzbuzení svých bratrů. Povzbudíme je i tím, že si s nimi před shromážděním a po něm popovídáme. Právě tehdy můžeme posilovat slabé, utěšovat sklíčené a povzbuzovat nemocné. (1. Tesaloničanům 5:14) Upřímní křesťané v tomto směru dávají štědře, a proto na mnohé z těch, kdo se našich shromáždění zúčastní poprvé, zapůsobí naše vzájemná láska. (Žalm 37:21; Jan 15:12; 1. Korinťanům 14:25)
8 Svou lásku však projevujeme nejen v rámci našeho sboru. Prokazujeme ji celému společenství našich bratrů na světě. Právě proto je například v každém sále Království umístěna schránka na příspěvky do Fondu na sály Království. Náš sál je možná v dobrém stavu, ale víme, že tisíce spolukřesťanů v jiných zemích nemají vhodná místa, kde by se scházeli. Tím, že do zmíněného fondu přispíváme, dáváme najevo lásku těmto bratrům, i když je osobně neznáme.
9. Co je hlavním důvodem, proč si svědkové Jehovovi navzájem projevují lásku?
9 Proč si svědkové Jehovovi navzájem projevují lásku? Přikázal jim to Ježíš. (Jan 15:17) A jejich vzájemná láska je dokladem toho, že na ně jako na jednotlivce i jako na skupinu působí Boží duch. Láska patří k ‚ovoci ducha‘. (Galaťanům 5:22, 23) Svědkové Jehovovi studují Bibli, účastní se křesťanských shromáždění a neustále se modlí k Bohu, a proto se pro ně láska stává něčím přirozeným, ačkoli žijí ve světě, v němž ‚láska většího množství ochladla‘. (Matouš 24:12)
Jak se máme chovat mezi lidmi ve světě
10. Jakou odpovědnost máme k lidem ve světě?
10 Pavlova zmínka o ‚veřejném prohlašování naší naděje‘ nám připomíná další odpovědnost, kterou máme. K veřejnému prohlašování patří to, že kážeme dobrou zprávu lidem, kteří ještě nejsou našimi křesťanskými bratry. (Matouš 24:14; 28:19, 20; Římanům 10:9, 10, 13–15) Tato kazatelská činnost je dalším projevem dávání. K tomu, abychom se na něm podíleli, musíme vynaložit čas, energii a své vlastní hmotné prostředky, a také se musíme připravovat a školit. Pavel však rovněž napsal: „Jsem dlužníkem Řeků i barbarů, moudrých i bláznivých; odtud je má dychtivost oznamovat dobrou zprávu také vám tam v Římě.“ (Římanům 1:14, 15) Napodobujme tedy Pavla a při splácení tohoto „dluhu“ buďme štědří.
11. Které dva biblické texty pojednávají o našem vztahu ke světu, ale co uznáváme?
11 Máme k lidem, kteří nejsou našimi spoluvěřícími, ještě nějaké jiné povinnosti? Jistě. Na jedné straně jsme si samozřejmě vědomi toho, že „celý svět leží v moci toho ničemného“. (1. Jana 5:19) Víme, že Ježíš o svých učednících řekl: „Nejsou částí světa, právě jako já nejsem částí světa.“ Na druhé straně však ve světě žijeme, vyděláváme si v něm na obživu a využíváme v něm různých služeb. (Jan 17:11, 15, 16) Z toho tedy pro nás vyplývají určité závazky. Jaké? Na tuto otázku odpověděl apoštol Petr. Krátce před zničením Jeruzaléma napsal dopis křesťanům v Malé Asii a jedna pasáž z tohoto dopisu nám pomůže, abychom měli ke světu vyrovnaný vztah.
12. V jakém smyslu jsou křesťané ‚cizinci a dočasnými usedlíky‘ a čeho by se proto měli zdržovat?
12 Nejdříve Petr napsal: „Milovaní, vybízím vás jako cizince a dočasné usedlíky, abyste se stále zdržovali tělesných tužeb, neboť právě ty působí rozpor s duší.“ (1. Petra 2:11) Praví křesťané jsou v duchovním smyslu ‚cizinci a dočasnými usedlíky‘, protože skutečným středem jejich života je naděje na věčný život — pro ty, kteří jsou pomazáni duchem, je to naděje na život v nebi, a pro „jiné ovce“ je to naděje na život v budoucím pozemském ráji. (Jan 10:16; Filipanům 3:20, 21; Hebrejcům 11:13; Zjevení 7:9, 14–17) Co jsou to však tělesné tužby? Patří k nim například touha po bohatství, touha po význačném postavení, nemravné sexuální touhy a touhy označované jako „závist“ a „chtivost“. (Kolosanům 3:5; 1. Timoteovi 6:4, 9; 1. Jana 2:15, 16)
13. Jak tělesné touhy „působí rozpor s [naší] duší“?
13 Takové touhy skutečně „působí rozpor s [naší] duší“. Nahlodávají náš vztah k Bohu a tím ohrožují naši křesťanskou naději (naši ‚duši‘ neboli náš život). Jestliže se například zajímáme o nemravné věci, jak potom můžeme předkládat sami sebe jako „živou, svatou, Bohu přijatelnou oběť“? Když se ocitneme v pasti hmotařství, jak potom ‚hledáme nejprve království‘? (Římanům 12:1, 2; Matouš 6:33; 1. Timoteovi 6:17–19) Lepší je řídit se příkladem Mojžíše, odmítnout světská lákadla a ve svém životě se soustředit především na službu Jehovovi. (Matouš 6:19, 20; Hebrejcům 11:24–26) To je důležitým klíčem k dosažení vyrovnaného vztahu ke světu.
„Udržujte si znamenité chování“
14. Proč se jako křesťané snažíme udržovat si znamenité chování?
14 Další důležité vodítko nacházíme v Petrových následujících slovech: „Udržujte si znamenité chování mezi národy, aby v tom, v čem proti vám mluví jako proti zločincům, oslavovali Boha v den jeho prohlídky kvůli vašim znamenitým skutkům, jichž jsou očitými svědky.“ (1. Petra 2:12) Jako křesťané se snažíme žít příkladně. Ve škole pilně studujeme. V zaměstnání jsme pracovití a poctiví, nehledě na to, jak se projevuje náš zaměstnavatel. V rozdělených domácnostech se věřící manžel nebo manželka ze všech sil snaží řídit křesťanskými zásadami. Není to vždy snadné, ale víme, že se naše příkladné chování líbí Jehovovi a že často mívá dobrý vliv na lidi mimo křesťanský sbor. (1. Petra 2:18–20; 3:1)
15. Jak víme, že vysoká měřítka chování svědků Jehovových jsou všeobecně známa?
15 Většina svědků Jehovových si úspěšně udržuje vysoká měřítka chování. Je to vidět z komentářů, které byly v průběhu let uveřejněny. Například v italském listu Il Tempo bylo uvedeno: „Lidé, kteří v zaměstnání pracují společně se svědky Jehovovými, o nich říkají, že to jsou poctiví pracovníci, že jsou o své víře tak přesvědčeni, až to může vypadat, jako by tím byli posedlí, ale že si za svou mravní ryzost zaslouží úctu.“ List Herald, který vychází v argentinské metropoli Buenos Aires, napsal: „V průběhu let se ukázalo, že svědkové Jehovovi jsou pracovití, rozvážní, šetrní a bohabojní občané.“ Ruský religionista Sergej Ivaněnko napsal: „Svědkové Jehovovi jsou na celém světě známi jako bezúhonní lidé dodržující zákony, a zvláště jako lidé, kteří svědomitě platí daně.“ Ředitelka jednoho areálu, který svědkové Jehovovi v Zimbabwe využívají ke svým sjezdům, prohlásila: „Všimla jsem si, že někteří svědkové sbírají papíry a uklízí záchody. Po jejich odchodu je výstaviště čistší než kdykoli předtím. Vaši mladí lidé jsou vzorní. Přála bych si, aby na celém světě byli jen svědkové Jehovovi.“
Křesťanská podřízenost
16. Jaký je náš vztah ke světským autoritám a proč?
16 Petr také mluví o našem vztahu ke světským autoritám. Říká: „Kvůli Pánu se podřizujte každému lidskému stvoření: ať králi jako nadřazenému, či místodržitelům jako těm, kdo jsou od něho posláni, aby uvalovali trest na zločince, ale chválili činitele dobra. Vždyť taková je Boží vůle, abyste činěním dobra umlčovali nevědomou řeč nerozumných lidí.“ (1. Petra 2:13–15) Jsme vděčni za užitečné služby, které nám poskytují pořádkumilovné vlády, a v souladu s Petrovými slovy posloucháme zákony a platíme daně. Uznáváme, že vlády dostaly od Boha oprávnění trestat ty, kdo zákony porušují. Světské autoritě se však podřizujeme především „kvůli Pánu“. Je to Boží vůle. Kromě toho nechceme, aby byla na Boží jméno uvedena potupa tím, že bychom byli trestáni za nějaké nesprávné jednání. (Římanům 13:1, 4–7; Titovi 3:1; 1. Petra 3:17)
17. Na co se můžeme spolehnout, jestliže nám ‚nerozumní lidé‘ projevují nepřátelství?
17 S politováním je třeba říci, že někteří ‚nerozumní lidé‘, kteří jsou u moci, nás pronásledují nebo nám jinak projevují nepřátelství — například tím, že podporují pomlouvačné kampaně vedené proti nám. Ale v čase, který Jehova určí, jejich lži vždy vyjdou najevo a jejich ‚nevědomá řeč‘ bude účinně umlčena. Naše dobrá pověst, kterou jsme získali díky svému křesťanskému chování, mluví sama za sebe. A tak se často stává, že nás upřímní vládní úředníci chválí a říkají, že to, co děláme, je dobré. (Římanům 13:3; Titovi 2:7, 8)
Boží otroci
18. Ve kterých směrech musíme jako křesťané dávat pozor, abychom nezneužívali své svobody?
18 Nyní dává Petr výstrahu: „Buďte jako svobodní lidé, a přece se nedržte své svobody jako zástěrky pro špatnost, ale jako Boží otroci.“ (1. Petra 2:16; Galaťanům 5:13) Známe biblickou pravdu, a jsme tím osvobozeni od nauk falešného náboženství. (Jan 8:32) Máme navíc svobodnou vůli a můžeme se rozhodovat. Svou svobodu však nezneužíváme. Když si vybíráme společnost, s níž se budeme stýkat, nebo si volíme oblečení, účes či zábavu — a dokonce i jídlo a pití —, pamatujeme na to, že praví křesťané jsou Božími otroky a nechtějí se líbit jen sami sobě. Přejeme si sloužit Jehovovi, a nechceme být otroky svých tělesných žádostí nebo světské módy či trendů. (Galaťanům 5:24; 2. Timoteovi 2:22; Titovi 2:11, 12)
19–21. (a) Jak pohlížíme na ty, kdo zaujímají postavení spojené se světskou autoritou? (b) Jak někteří z nás projevili „lásku k celému společenství bratrů“? (c) Co je naší nejdůležitější povinností?
19 Apoštol Petr dále říká: „Ctěte lidi všeho druhu, mějte lásku k celému společenství bratrů, mějte bázeň před Bohem, mějte úctu ke králi.“ (1. Petra 2:17) Jehova Bůh dovoluje lidem, aby zaujímali různá odpovědná postavení, a my proto takovým lidem prokazujeme náležitou úctu. Dokonce se za ně modlíme, abychom svou službu směli dále vykonávat v pokojných podmínkách a se zbožnou oddaností. (1. Timoteovi 2:1–4) Zároveň však ‚máme lásku k celému společenství bratrů‘. Vždy pracujeme pro dobro svých spolukřesťanů, a nikdy neděláme nic, co by jim mohlo uškodit.
20 Například v jednom africkém státě, který byl rozerván etnickým násilím, se svědkové Jehovovi nápadně odlišovali svým křesťanským chováním. Ve švýcarském listu Reformierte Presse bylo uvedeno: „V roce 1995 organizace African Rights ... měla důkazy o tom, že se na [konfliktu] podílely všechny církve s výjimkou svědků Jehovových.“ Když zprávy o tragických událostech pronikly do okolního světa, svědkové Jehovovi v Evropě okamžitě poslali svým bratrům i jiným lidem v postižené zemi pomoc v podobě potravin a léků. (Galaťanům 6:10) Řídili se slovy uvedenými v knize Přísloví 3:27: „Nezadržuj dobro před těmi, jimž patří, když je v moci tvé ruky to učinit.“
21 Máme mít v úctě světské autority a svým bratrům jsme dlužni lásku, ale máme ještě jednu odpovědnost, která je daleko důležitější. Jakou? Petr řekl: „Mějte bázeň před Bohem.“ Jehovovi dlužíme mnohem víc než lidem. Proč? A jak můžeme vyrovnaně plnit své závazky vůči Bohu a zároveň splácet světským autoritám to, co jim patří? Těmito otázkami se bude zabývat následující článek.
Vzpomínáte si?
• Jaké povinnosti mají křesťané v rodině?
• Jakými způsoby projevujeme ve sboru svou ochotu dávat?
• Jaké povinnosti máme k lidem ve světě?
• Jaký užitek přináší to, že se ve svém chování řídíme vysokými měřítky?
[Studijní otázky]
[Obrázek na straně 9]
Jak může být křesťanská rodina zdrojem velké radosti?
[Obrázky na straně 10]
Proč si svědkové Jehovovi navzájem prokazují lásku?
[Obrázky na straně 10]
Můžeme projevovat lásku svým spolukřesťanům, i když je osobně neznáme?