APOŠTOL Pavel pod Jehovovým vedením vyjmenoval devět vlastností, které jsou výsledkem působení svatého ducha. (Gal. 5:22, 23) Tyto krásné vlastnosti tvoří jeden celek – „ovoce ducha“. * Toto ovoce je typické pro „novou osobnost“. (Kol. 3:10) Stejně jako strom nese ovoce, když se o něj správně pečuje, tak i člověk projevuje ovoce ducha, když na sebe nechá svatého ducha působit. (Žalm 1:1–3)

První vlastnost ovoce ducha, kterou Pavel uvedl, je láska. Jak moc je důležitá? Pavel řekl: „Jestliže ... nemám lásku, nejsem nic.“ (1. Kor. 13:2) Co to ale láska vlastně je a jak ji můžeme rozvíjet a dávat najevo?

Láska se nedá úplně snadno definovat, ale v Bibli je uvedeno, jak se projevuje. Například se dozvídáme, že láska je „trpělivá a laskavá“, „raduje se z pravdy“ a že „všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, ve všem vytrvává“. Láska v sobě zahrnuje silný cit, upřímný zájem a také blízký vztah. Na druhou stranu nedostatek lásky se projevuje tak, že člověk žárlí, je pyšný a sobecký, chová se neslušně, uráží se a neumí odpustit. Na rozdíl od těchto špatných vlastností láska „nevyhledává své vlastní zájmy“. (1. Kor. 13:4–8)

„Bůh je láska.“ Jehova je totiž samotným zosobněním lásky. (1. Jana 4:8) Láska je patrná ve všem, co vytvořil a co kdy udělal. Největším projevem jeho lásky k lidem bylo to, že poslal Ježíše na zem, aby za nás zemřel. Apoštol Jan napsal: „Podle toho byla v našem případě učiněna zjevnou Boží láska, protože Bůh vyslal svého jediného zplozeného Syna do světa, abychom jeho prostřednictvím získali život. Láska není v tom, že my jsme si zamilovali Boha, ale že on miloval nás a vyslal svého Syna jako usmiřující oběť za naše hříchy.“ (1. Jana 4:9, 10) Díky tomu, co pro nás Bůh udělal, nám může odpustit naše chyby a dát nám naději na věčný život.

Ježíš dal svoji lásku k lidem najevo tak, že udělal všechno, co si Bůh přál. V Bibli se píše: „[Ježíš] říká: ‚Pohleď, přišel jsem, abych činil tvou vůli.‘ ... Zmíněnou ‚vůlí‘ jsme byli posvěceni prostřednictvím obětování těla Ježíše Krista jednou provždy.“ (Hebr. 10:9, 10) Žádný člověk nikdy nemohl projevit větší lásku. Ježíš sám řekl: „Nikdo nemá větší lásku než tu, že by se někdo vzdal své duše ve prospěch svých přátel.“ (Jan 15:13) Můžeme ale Jehovovu a Ježíšovu lásku napodobovat my, nedokonalí lidé? Ano. Podívejme se jak.

Pavel nám radí: „Staňte se proto napodobiteli Boha jako milované děti a dále choďte v lásce, právě jako i Kristus miloval vás a vydal se za vás.“ (Ef. 5:1, 2) „Chodit v lásce“ znamená, že je tato vlastnost patrná v každé oblasti našeho života. Láska by měla být vidět nejenom z toho, co říkáme, ale hlavně z toho, co děláme. Apoštol Jan napsal: „Děťátka, nemilujme slovem ani jazykem, ale skutkem a pravdou.“ (1. Jana 3:18) Když například milujeme Boha a své bližní, motivuje nás to, abychom druhým předávali dobrou zprávu o Království. (Mat. 24:14; Luk. 10:27) To, že „chodíme v lásce“, je vidět také z toho, že jsme trpěliví, laskaví a že odpouštíme druhým. Bible nám říká: „Stejně jako Jehova velkoryse odpustil vám, tak jednejte i vy.“ (Kol. 3:13)

Opravdová láska ale neznamená, že za všech okolností ustoupíme. Když chce například rodič utěšit brečící dítě, jeho láska se neprojeví tím, že dá dítěti všechno, co si zrovna zamane. Člověk, který má svoje dítě opravdu rád, musí být za určitých okolností pevný a neustoupit. Dělá to tak i Jehova – je sice láska, ale zároveň koho „miluje, toho ukázňuje“. (Hebr. 12:6) Pokud „chodíme v lásce“, možná budeme muset někdy udělat to samé. (Přísl. 3:11, 12) V takovém případě ale musíme pamatovat na to, že i my máme chyby a někdy se nám něco nepovede. Všichni se proto potřebujeme v projevování lásky zlepšovat. Jak to můžeme dělat? Podívejme se na tři způsoby.

Zaprvé, pros Boha o svatého ducha, protože láska je výsledkem jeho působení. Ježíš řekl, že Jehova dá „svatého ducha těm, kdo ho prosí“. (Luk. 11:13) Když se o něj modlíme a zároveň se snažíme „chodit duchem“, bude z našeho chování víc a víc vidět, že máme druhé rádi. (Gal. 5:16) Pokud například sloužíš ve sboru jako starší, můžeš se modlit, aby ti svatý duch pomohl dávat druhým rady laskavě. Nebo máš možná děti, a tak můžeš prosit, aby ti Boží duch pomohl ukázňovat je s láskou, a ne ve vzteku.

Zadruhé, přemýšlej o tom, jak reagoval Ježíš, když ho někdo provokoval. (1. Petra 2:21, 23) Je to důležité zvlášť tehdy, když nás někdo urazí nebo s námi jedná nespravedlivě. V takových chvílích bychom se měli sami sebe zeptat: Co by na mém místě udělal Ježíš? Sestře, která se jmenuje Leigh, tato otázka pomohla, aby nejednala zbrkle. Vypráví: „Jedna moje spolupracovnice poslala ostatním kolegům e-mail, ve kterém se negativně vyjadřovala o mně a o mojí práci. Hodně se mě to dotklo. Pak jsem se ale sama sebe zeptala: Jak můžu v téhle situaci napodobit Ježíše? Když jsem se nad tím zamyslela, rozhodla jsem se, že celou tu záležitost nechám být a nebudu z toho dělat drama. Později jsem se dozvěděla, že ta spolupracovnice měla vážný zdravotní problém a byla ve stresu. Uvědomila jsem si, že to, co napsala, tak možná vůbec nemyslela. To, jak laskavě jednal Ježíš, když ho druzí provokovali, mi pomohlo, abych stejně tak jednala se svojí kolegyní.“ Když tedy budeme napodobovat Ježíše, vždycky budeme s druhými jednat s láskou.

Zatřetí, buď nesobecký. Nesobecká láska je totiž poznávacím znakem pravých křesťanů. (Jan 13:34, 35) Bible nám proto říká, abychom měli stejný „myšlenkový postoj“ jako Ježíš. „Zřekl se sám sebe“ tím, že přišel na zem a položil za nás život. (Fil. 2:5–8) Když budeme jeho nesobeckou lásku napodobovat, budou naše myšlenky  a pocity víc podobné těm jeho. Bude nás to také motivovat, abychom dávali zájmy druhých před své vlastní. Co dalšího díky lásce máme?

Když máme druhé rádi, přináší to skvělé výsledky. Podívejme se na dva z nich.

• CELOSVĚTOVÁ RODINA: Díky tomu, že mezi sebou máme lásku, víme, že ať už přijedeme do kteréhokoli sboru na světě, bratři a sestry nás vřele přivítají. Je úžasné mít takovou celosvětovou rodinu! (1. Petra 5:9) Nikde jinde bychom stejnou lásku nenašli.

• DOBRÉ VZTAHY: Když „se navzájem [snášíme] v lásce“, máme mezi sebou dobré vztahy a pokojnou atmosféru. (Ef. 4:2, 3) Můžeme to zažít na vlastní kůži na shromážděních a sjezdech. V dnešním rozděleném světě jsou takové vztahy a atmosféra něčím mimořádným. (Žalm 119:165; Iz. 54:13) Když se snažíme s druhými dobře vycházet, ukazujeme tím, že je máme opravdu rádi, a Jehova má z takového jednání radost. (Žalm 133:1–3; Mat. 5:9)

Apoštol Pavel napsal, že „láska buduje“. (1. Kor. 8:1) Co to znamená? Pavel to vysvětluje ve 13. kapitole prvního dopisu Korinťanům. Láska nás totiž vede například k tomu, aby nám záleželo víc na tom, co si přejí druzí, než na tom, co si přejeme my. (1. Kor. 10:24; 13:5) Když máme druhé rádi, jsme také ohleduplní, pozorní, trpěliví a laskaví. Díky tomu máme hezké vztahy v rodině i ve sboru. (Kol. 3:14)

Tím nejsilnějším, co nás spojuje a upevňuje naše vztahy, je to, že všichni milujeme Jehovu. Díky tomu se máme rádi a můžeme mu společně sloužit „rameno vedle ramena“, ať už jsme jakékoli národnosti, mluvíme kterýmkoli jazykem, nebo pocházíme z jakéhokoli prostředí. (Sef. 3:9) Projevujme tedy tuto krásnou vlastnost každý den!