1., 2. a) Proč apoštol Pavel řekl, že láska je největší? b) Na které otázky si teď odpovíme?

 KDYŽ apoštol Pavel mluvil o víře, naději a lásce, řekl, že „největší z nich je láska“. (1. Kor. 13:13) Proč to tak je? V budoucnosti už totiž nebudeme potřebovat víru v Boží sliby o ráji ani naději na to, že se splní, protože to bude realita. Ale vždycky budeme potřebovat lásku k Jehovovi a k lidem. Ve skutečnosti bude naše láska růst celou věčnost.

² Lásku tedy budeme potřebovat pořád, a tak se teď zamyslíme nad třemi otázkami. Zaprvé, proč bychom měli mít jeden druhého rádi? Zadruhé, jak můžeme druhým dávat svoji lásku najevo? A zatřetí, co můžeme dělat pro to, aby naše láska nezeslábla?

3. Proč máme milovat druhé?

³ Proč je tak důležité, abychom se měli navzájem rádi? Jeden důvod je, že podle toho mají lidé poznat pravé křesťany. Ježíš svým apoštolům řekl: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci – když budete mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:35) Další důvod je ten, že nás láska spojuje. Pavel o ní řekl, že „je dokonalým poutem jednoty“. (Kol. 3:14) Ale je tady ještě jeden důležitý důvod. Apoštol Jan svým spoluvěřícím napsal:  „Kdo miluje Boha, musí milovat i svého bratra.“ (1. Jana 4:21) Když máme rádi druhé, dokazujeme tím, že milujeme Boha.

4., 5. Na příkladu ukaž, jak naše láska k Bohu souvisí s láskou k druhým.

⁴ Jak láska k Jehovovi souvisí s naší láskou k bratrům a sestrám? Ukážeme si to na lidském těle. Když nám doktor na zápěstí měří tep, může zjistit něco o tom, v jakém stavu je naše srdce. Co to má společného s láskou?

⁵ Tak jako doktor dokáže zjistit něco o stavu našeho srdce tím, že zkontroluje náš tep, i my dokážeme zjistit něco o stavu naší lásky k Bohu, když zkontrolujeme, jak jsme na tom s naší láskou k druhým. Když si všimneme, že naše láska k bratrům a sestrám nějak slábne, může to znamenat, že slábne naše láska k Bohu. Ale když druhým často dáváme najevo, že je máme rádi, je to signál toho, že je naše láska k Bohu silná.

6. Proč bychom to neměli nechat být, když naše láska k druhým slábne? (1. Jana 4:7–9, 11)

⁶ Jestli cítíme, že už s druhými nemáme tak hezké vztahy jako dřív, měli bychom se nad tím vážně zamyslet. Proč? Znamená to totiž, že je v ohrožení náš vztah s Jehovou. Jasně to ukázal apoštol Jan, když řekl: „Kdo totiž nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí.“ (1. Jana 4:20) Co se z toho učíme? Jehova z nás má radost jenom tehdy, když milujeme jeden druhého. (Přečti 1. Jana 4:7–9, 11.)

7., 8. Jak můžeme druhým dávat najevo svoji lásku?

⁷ Příkaz „milujte jeden druhého“ je v Bibli na spoustě míst. (Jan 15:12, 17; Řím. 13:8; 1. Tes. 4:9; 1. Petra 1:22; 1. Jana 4:11) Láska ale vychází zevnitř, z našeho obrazného srdce, a do něj nám nikdo nevidí. Z čeho můžou druzí vidět, co k nim cítíme? Z toho, co říkáme a co děláme.

⁸ Jsou různé způsoby, jak můžeme bratrům a sestrám dávat najevo, že je máme rádi. Tady je pár z nich: „Říkejte jeden druhému pravdu.“ (Zech. 8:16) „Udržujte mezi sebou pokoj.“ (Mar. 9:50) „Buďte iniciativní v projevování úcty druhým.“ (Řím. 12:10) „Navzájem [se] přijímejte.“ (Řím. 15:7) „Velkoryse si odpouštějte.“ (Kol. 3:13) „Noste břemena jedni druhých.“ (Gal. 6:2) „Povzbuzujte [nebo „utěšujte“, ppč.] se … navzájem a jeden druhého posilujte.“ (1. Tes. 5:11) „Modlete se jeden za druhého.“ (Jak. 5:16)

9. Proč je povzbuzení a útěcha důležitý způsob, jak můžeme druhým ukázat, že je máme rádi? (Viz taky obrázek.)

⁹ Zamyslíme se teď nad jedním veršem z předchozího odstavce. Jsou to Pavlova slova, abychom se navzájem povzbuzovali a utěšovali. Proč je to důležitý způsob, jak druhým dávat najevo, že je máme rádi? Slovo, které tady Pavel použil a které se dá přeložit jako „povzbudit“ nebo „utěšit“, podle jednoho odborného díla znamená „stát někomu v těžkých chvílích po  boku a dodávat mu sílu“. Takže pokaždé, když někoho ze spoluvěřících povzbudíme nebo utěšíme, pomůžeme mu, aby dokázal vstát a dál jít po cestě, která vede k věčnému životu. Když si někoho vyslechneme a máme pochopení pro jeho slzy, bude z toho cítit, že ho máme rádi. (2. Kor. 7:6, 7, 13)

10. Jak s povzbuzením a útěchou souvisí soucit?

¹⁰ S povzbuzením a útěchou úzce souvisí soucit. Soucit člověka motivuje, aby pro druhé něco udělal a ulevil jim v jejich trápení. Takže právě soucit je motorem pro to, abychom druhé chtěli povzbuzovat a utěšovat. Přesně tak to má i Jehova. Všimni si, co o něm řekl Pavel. Napsal, že je to „Otec něžného milosrdenství a Bůh veškeré útěchy“. (2. Kor. 1:3) Výraz „něžné milosrdenství“, který tady Pavel použil, nese myšlenku soucitu s druhými. A proč se tady o Jehovovi říká, že je „Otec“ něžného milosrdenství neboli soucitu? Protože je jeho zdrojem. A tenhle soucit ho motivuje, aby nás utěšoval a povzbuzoval „ve všem našem trápení“. (2. Kor. 1:4; ppč.) Tak jako chladná voda z pramene osvěží někoho, kdo má velkou žízeň, i Jehova utěšuje a povzbuzuje ty, kdo jsou v nějaké těžké situaci. Jak v tom můžeme Jehovu napodobovat? Pomůžou nám v tom některé vlastnosti. Na pár z nich se teď podíváme.

11. Na kterých dalších vlastnostech musíme podle Kolosanům 3:12 a 1. Petra 3:8 pracovat, abychom dokázali druhé povzbuzovat a utěšovat?

¹¹ Co nám pomůže, abychom měli bratry a sestry tak rádi, že je budeme chtít den co den povzbuzovat a utěšovat? Potřebujeme rozvíjet vlastnosti, jako je empatie, bratrská láska a laskavost. (Přečti Kolosanům 3:12; 1. Petra 3:8.) K čemu to povede, když se tyhle vlastnosti spolu se soucitem stanou součástí naší osobnosti? Když uvidíme, že někdo potřebuje povzbudit nebo utěšit, prostě nám to nedá a pomůžeme mu. Je to přesně tak, jak řekl Ježíš: „Ústa mluví to, čím je naplněné srdce. Dobrý člověk vynáší ze svého dobrého pokladu dobré věci.“ (Mat. 12:34, 35) Když druhé povzbuzujeme a utěšujeme, je z toho vidět, že je máme doopravdy rádi.

12. a) Na co bychom si měli dávat pozor? b) Na co si teď odpovíme?

¹² Všichni chceme mít jeden druhého rádi. (1. Jana 4:7) Nesmíme ale zapomenout na jedno důležité varování. Ježíš řekl, že „láska většiny lidí ochladne“. (Mat. 24:12) Nemyslel tím, že se to bude v nějakém velkém měřítku dít mezi jeho učedníky. Chtěl tím ukázat, jaké to bude ve světě kolem nás. A tak bychom si měli dát pozor, abychom se touhle atmosférou nenechali nakazit. Takže vzniká jedna zásadní otázka: Podle čeho můžeme zjistit, v jakém stavu je naše láska k druhým?

13. Co může naši lásku prověřit?

¹³ To, jak moc máme naše bratry a sestry rádi, se pozná z toho, jak reagujeme  v různých situacích. (2. Kor. 8:8) Jednu takovou situaci měl na mysli apoštol Petr, když napsal: „Hlavně mějte jeden k druhému vřelou lásku, protože láska přikrývá množství hříchů.“ (1. Petra 4:8) Takže nedokonalost a chyby druhých můžou prověřit to, jak moc je máme rádi.

14. Jakou lásku podle 1. Petra 4:8 potřebujeme? Ukaž to na příkladu.

¹⁴ Můžeme se teď na Petrova slova podívat blíž. V první části 8. verše Petr píše, že naše láska by měla být „vřelá“, doslova to znamená „roztahující se“. A z druhé části toho verše se dozvídáme, co tahle láska dělá – přikrývá hříchy našich bratrů a sester. Představ si, že máš stůl se spoustou škrábanců a fleků a chceš ho přikrýt ubrusem. Kdyby byl ten ubrus malý, hodně vad zůstane vidět. Když bude ale dostatečně velký, můžeš ho roztáhnout a přikrýt s ním všechny vady. A podobné je to s láskou. Můžeme s ní přikrýt chyby a nedokonalost druhých, jinými slovy jim je odpustit. A když je naše láska  velká, dokážeme ji „roztáhnout“ a přikrýt s ní nejenom jeden nebo dva hříchy, ale „množství hříchů“.

15. Co dokážeme, když je naše láska k druhým velká? (Kolosanům 3:13)

¹⁵ Naše láska k bratrům a sestrám by měla být tak velká, že jim dokážeme odpouštět jejich chyby, a to i když nás to někdy stojí hodně sil. (Přečti Kolosanům 3:13.) Když se nám daří odpouštět, je to důkaz, že je naše láska silná a že chceme Jehovovi dělat radost. Co dalšího nám pomůže povznést se nad to, čím nám někdo leze na nervy?

16., 17. Co dalšího nám pomůže povznést se nad nedostatky druhých? Ukaž to na příkladu. (Viz taky obrázek.)

¹⁶ Nezaměřuj se u druhých na to špatné, ale na to dobré. Představ si, že jsi na nějaké akci s bratry a sestrami. Skvěle se bavíte a na závěr chceš udělat společnou fotku. Radši to vezmeš třikrát, pro případ, že by se nějaká nepovedla. A ještě že tak, protože na jedné z nich se jeden bratr mračí. Co s tou fotkou uděláš? Smažeš ji, protože máš další dvě, na kterých se všichni, včetně toho bratra, usmívají.

¹⁷ Ty fotky jsou jako naše vzpomínky.  Vzpomínky na to, co jsme s druhými zažili, jsou většinou hezké. Ale dejme tomu, že jednou někdo z našich spoluvěřících udělá nebo řekne něco, co už tak hezké není. Co bychom s tou vzpomínkou měli udělat? Co kdybys ji zkusil smazat, tak jako nepovedenou fotku? (Přísl. 19:11; Ef. 4:32) S tím bratrem nebo sestrou jsi určitě zažil spoustu hezkých věcí, takže si můžeš dovolit na tuhle jeho chybu zapomenout. Ve svém albu vzpomínek chceme mít jenom to hezké.

18. Jaké důležité myšlenky o lásce jsme si řekli v tomhle článku?

¹⁸ Proč má být naše láska k bratrům a sestrám pořád silná? Jak jsme si už řekli, když je máme rádi, ukazujeme tím, že máme rádi Jehovu. Z čeho druzí naši lásku vycítí? Třeba z toho, že je povzbuzujeme a utěšujeme. A motivuje nás k tomu soucit. Co nám pomůže, aby naše láska nezeslábla? Když se budeme co nejvíc snažit druhým odpouštět.

19. Proč dnes lásku potřebujeme víc než kdy dřív?

¹⁹ Proč dnes lásku potřebujeme víc než kdy dřív? Všimni si, co o tom řekl Petr: „Konec všeho je … blízko. … Hlavně mějte jeden k druhému vřelou lásku.“ (1. Petra 4:7, 8) Co můžeme čekat s tím, jak se blíží konec tohohle zkaženého světa? Ježíš svým následovníkům řekl: „Budou [vás] nenávidět kvůli mému jménu.“ (Mat. 24:9) Abychom tuhle nenávist dokázali snášet, musíme být jednotní. A „dokonalým poutem jednoty“ je právě láska. Takže když se budeme mít rádi, Satanovy snahy nás rozdělit vyjdou naprázdno. (Kol. 3:14; Filip. 2:1, 2)