Přejít k článku

Přejít na obsah

 OKÉNKO DO MINULOSTI

Joseph Priestley

Joseph Priestley

„Byl všestranný, nadšený, činorodý a lidský. Jeho zvídavost neznala mezí v záležitostech fyzikálních, morálních a společenských. Měl své místo ve vědě, teologii, filozofii a politice. Měl osobitý vztah k [francouzské] revoluci a prožil nezasloužené útrapy. To vše z něj dělá hrdinu 18. století.“ (filozof Frederic Harrison)

ČEHO tak pozoruhodného Joseph Priestley dosáhl? Jeho objevy a spisy ovlivnily pohled lidí na úlohu vlády, na podstatu Boha i na vzduch, který dýcháme.

Ať už Priestley psal o vědě, nebo o náboženství, odmítal teorie a dogmata a zastával se faktů a pravdy. Podívejme se na to podrobněji.

PÁTRAL PO VĚDECKÉ PRAVDĚ

Potom co se v roce 1765 setkal s americkým vědcem Benjaminem Franklinem, začal Priestley, pro kterého byla věda do té doby jen koníčkem, provádět experimenty s elektřinou. Následující rok udělaly jeho objevy na vědecké kolegy takový dojem, že ho zvolili členem prestižní Londýnské královské společnosti.

Pak Priestley obrátil svou pozornost k chemii. Zanedlouho objevil několik nových plynů, například čpavek a oxid dusný (rajský plyn). Dokonce obohatil vodu o oxid uhličitý, a tak připravil první perlivou vodu.

V roce 1774, zatímco prováděl experimenty v jižní Anglii, izoloval pozoruhodný plyn, díky kterému svíčky hořely jasněji. Později dal dvě unce (60 ml) tohoto plynu do sklenice s myší. Myš žila dvakrát déle, než kdyby byl  ve sklenici obyčejný vzduch. Tento plyn vdechoval i sám Priestley a prohlásil, že „nějakou dobu poté se mu nezvykle snadno dýchalo“.

Priestley tehdy objevil kyslík. * Nazval ho ale deflogistonovaný vzduch, protože si myslel, že se jedná o obyčejný vzduch, ve kterém chybí flogiston – hypotetická látka, která údajně brání hoření. Priestleyho závěr byl mylný, ale i tak mnozí považují tento objev za „samotný vrchol jeho životního díla“.

PÁTRAL PO NÁBOŽENSKÉ PRAVDĚ

Priestley zastával názor, že předem vytvořené teorie brání v nalezení vědecké pravdy. Stejný princip uplatnil na církevní dogmata – věřil, že brání v nalezení náboženské pravdy. Je však ironií, že během svého celoživotního biblického bádání se ztotožnil s několika názory, které byly v rozporu s tím, co Bible doopravdy učí. V určité době například nevěřil, že byla zázračně inspirována Bohem. Odmítal také biblické učení o Ježíšově předlidské existenci.

„Pokud je věda hledáním pravdy, pak byl Priestley skutečný vědec.“ (bioložka Katherine Cullenová)

Na druhou stranu odhalil falešné nauky, které jsou až dodnes součástí tradičních náboženství. Napsal, že pravda, kterou učil Ježíš a jeho následovníci, byla později zkažena falší, například učením o Trojici a nesmrtelné duši a také uctíváním soch a obrazů, které je v Bibli odsouzeno.

Priestleyho náboženské názory i to, že podporoval americkou a francouzskou revoluci, rozzuřilo jeho anglické spoluobčany. V roce 1791 dav zničil jeho dům a laboratoř a Priestley nakonec uprchl do Spojených států. Přestože si ho většina lidí spojuje hlavně s jeho vědeckými objevy, Priestley věřil, že zkoumání pravdy o Bohu a o jeho záměru má „větší váhu a důležitost“.

^ 10. odst. Tento plyn už předtím izoloval švédský chemik Carl Scheele, ale svůj objev nepublikoval. Jako kyslík ho později označil francouzský chemik Antoine-Laurent Lavoisier.