Ajn Džálút — Místo, kde se změnil běh dějin

Z MONGOLSKA se přihnali krutí válečníci na koních a zničili každé město, které se jim odmítlo podrobit. V únoru 1258 zaútočili na Bagdád a prolomili jeho hradby. Týden v tomto městě vraždili a drancovali. Celý islámský svět se před nimi třásl strachem. *

Když v lednu 1260 zamířili na západ, postihl stejný osud Aleppo v Sýrii. V březnu jim pak otevřel své brány Damašek a vzdal se. Krátce nato si Mongolové podrobili palestinská města Nablus (blízko starověkého Šekemu) a Gazu.

Mongolský generál Hülegü požadoval, aby se mu podřídil také sultán al-Muzaffar Sajfuddín Qutuz, muslimský vládce Egypta. Hrozil mu, že pokud to neudělá, bude to mít pro Egypt děsivé následky. Mongolská armáda byla patnáctkrát početnější než egyptské vojsko, které čítalo 20 000 mužů. „Muslimský svět stál před zánikem,“ napsal profesor Nazeer Ahmed, který se zabývá dějinami islámu. Co mohl sultán Qutuz dělat?

Qutuz a mamlúkové

Qutuz byl mamlúk, otrok tureckého původu. Mamlúkové sloužili jako vojenští otroci káhirským sultánům z dynastie Ajjúbovců.  V roce 1250 však tito otroci své pány svrhli a stali se vládci Egypta. Qutuz se později chopil moci a v roce 1259 se stal sultánem. Byl to obratný válečník, který se nechtěl vzdát bez boje. Nicméně pravděpodobnost, že by Mongoly porazil, byla malá. Pak ale došlo k řadě událostí, které zásadně ovlivnily běh dějin.

Hülegü dostal zprávu, že ve vzdáleném Mongolsku zemřel Möngke, velký chán této země. Hülegü předpokládal, že doma nastane boj o moc, a proto se tam s velkou částí své armády vrátil. Na místě zanechal jen mezi 10 000 a 20 000 vojáky, což pro dobytí Egypta pokládal za dostatečný počet. Qutuz si nyní uvědomil, že okolnosti pro něj začaly být příznivé a že je to příležitost na nájezdníky zaútočit a porazit je.

V cestě mu však stál jiný nepřítel muslimů. Byla to křižácká vojska, která přišla do Palestiny, aby získala pro křesťany „Svatou zemi“. Území, které zabrali, leželo mezi Egyptem a mongolskými nájezdníky. Qutuz od křižáků žádal, aby mu umožnili bezpečný průchod a možnost nakoupit zásoby a on tak mohl na území Palestiny s Mongoly bojovat. Křižáci s tím souhlasili. Qutuz byl totiž jejich jedinou záchranou před Mongoly, kterých se obávali úplně stejně jako muslimové.

Scéna k rozhodujícímu střetu mezi mamlúky a Mongoly byla tudíž připravena.

Palestinský Ajn Džálút

Armády mamlúků a Mongolů se střetly v září 1260 u Ajn Džálútu na pláni Esdrelon. Předpokládá se, že Ajn Džálút ležel blízko starověkého města Megidda. *

 Historik Rašíd al-Dín říká, že u Megidda mamlúkové vlákali Mongoly do léčky. Velkou část jízdy Qutuz ukryl v pahorcích kolem této pláně a poslal malou jednotku, aby vyprovokovala Mongoly k útoku. Ti byli přesvědčeni, že před nimi je celá armáda mamlúků, a tak na ně udeřili. Qutuz pak provedl manévr, kterým Mongoly překvapil. Jednotky v záloze na povel tryskem vyrazily z úkrytu a zaútočily na křídla mongolské armády. Nájezdníci byli poraženi.

Byla to první porážka Mongolů od doby, kdy se před třiačtyřiceti lety vydali ze své země na západ. Ačkoli vojska, která se střetla u Ajn Džálútu, byla relativně malá, je bitva, která tam proběhla, pokládána za jednu z nejvýznamnějších v dějinách. Zachránila muslimy před vyhlazením, prokázala, že Mongolové nejsou neporazitelní, a umožnila mamlúcké armádě získat zpět ztracená území.

Další vývoj

Mongolská vojska se ještě několikrát vrátila do oblasti Sýrie a Palestiny, ale už nikdy nebyla hrozbou pro Egypt. Hülegüovi potomci se usadili v Persii, konvertovali k islámu a časem se stali mecenáši islámské kultury. Území, na kterém vládli, bylo známé jako Perský ílchanát, což znamená „podřízený chanát“.

Qutuz se ze svého vítězství neradoval dlouho. Zakrátko byl zabit svými soky. Patřil k nim i Bajbars I., který se stal prvním sultánem sjednocené říše Egypta a Sýrie. Mnozí jej pokládali za panovníka, který vlastně založil Mamlúcký sultanát. Tento dobře organizovaný a bohatý stát trval dvě a půl století, do roku 1517.

Během tohoto období mamlúkové vyhnali křižáky ze Svaté země, podporovali obchod a řemeslnou výrobu, sponzorovali umění a také stavěli nemocnice, mešity a školy. Za jejich vlády se Egypt stal nedostižným centrem muslimského světa.

Bitva u Ajn Džálútu ovlivnila nejen Střední východ, ale měla dopad i na celou západní civilizaci. „Kdyby se Mongolům bylo podařilo dobýt Egypt, byli by zřejmě schopni po Hülegüově návratu pokračovat v tažení přes severní Afriku do Gibraltarského průlivu,“ říká časopis Saudi Aramco World. Vzhledem k tomu, že mezitím se Mongolové dostali až do Polska, byla by Evropa sevřena v obrovských kleštích.

„Nastalo by v Evropě za takových okolností vůbec období renesance?“ ptá se uvedený časopis. „Dnešní svět by možná vypadal úplně jinak.“

[Poznámky pod čarou]

[Mapa na straně 12]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Damašek

SÝRIE

hora Tabor

pláň Esdrelon

Ajn Džálút (blízko Megidda)

Nablus (Šekem)

Jeruzalém

Gaza

EGYPT

[Obrázek na straně 12]

Místo, kde leželo starověké město Megiddo

[Obrázek na straně 13]

Armády mamlúků a Mongolů se v září 1260 střetly u Ajn Džálútu na pláni Esdrelon

[Podpisek]

Pictorial Archive (Near Eastern History) Est.

[Obrázek na straně 14]

Zříceniny starověkého města Šekem. V pozadí část novodobého města Nablus