Mravenci medonoši — Pouštní pochoutka

AUSTRÁLKA Yuminiya se s námi chce podělit o jedno z tajemství pouště. Vede nás do křovin ve vyprahlé oblasti severně od města Alice Springs, které leží v samém středu australského kontinentu. Pečlivě zkoumá písčitou půdu. Pod keřovitou akácií najde drobné tvorečky, kteří nás dovedou ke sladkému pokladu. Jsou to mravenci medonoši.

Yuminiya energicky kope do země a postupuje podle směru mravenčích chodbiček stále hlouběji do písčité půdy. Zanedlouho vytvoří jámu, která je víc než metr hluboká a dostatečně široká, aby v ní mohla sedět. „Tyhle mravence můžete hledat v každou roční dobu, ale nejlepší je to v zimě, protože na práci není takové horko,“ volá na nás z jámy. Díváme se, jak cvičeným okem studuje chodbičky, které odkryla při kopání. „Musíte vědět, podél které z nich jít dál,“ vysvětluje.

 Za chvíli nachází hnízdo a my vidíme asi 20 mravenců medonošů s nafouklým zadečkem, který má velikost kuličky hrozna a je naplněný jantarově zbarvenou tekutinou. Jsou zavěšeni na stropě a nedokážou se ani hnout. Yuminiya během pár minut vybere z několika komůrek asi sto mravenců a říká: „Med těchto mravenců patří k nejsladším pokrmům divočiny.“

Medové zásobárny

Mravenců je známo více než 10 000 druhů a medonoši patří k těm nejpozoruhodnějším. Na rozdíl od včel, které uskladňují med v plástvích, mravenci jej přechovávají uvnitř těl dělnic, jimž se říká „medové soudky“. Pro mravenčí kolonii jsou zásobárnou potravy v dobách hladu.

Při ukládání nebo odebírání této sladké šťávy mravenci pomocí tykadel vyťukají správný „kód“ na tykadla mravence sloužícího jako medový soudek. Ten otevře ústa, čímž zpřístupní svou zásobárnu. Příjem a výdej řídí speciální čtyřcípá chlopeň v jeho žaludku. Za několik měsíců, po které „medový soudek“ žije, je jeho zásoba vyčerpána a doplněna několikrát.

Tyto živoucí zásobárny pobývají bezpečně pod zemí, kde jsou chráněny před suchem, vedrem a predátory. V temném podzemním světě se chrání před bakteriemi a plísněmi tím, že své tělo potírají antibiotickou tekutinou, která se jim vytváří ve zvláštní žláze.

Odkud pochází jejich „med“? Celý řetězec začíná u mízy a nektaru akáciových stromů. Těmito přírodními šťávami se živí mšice. Dělnice od nich získávají přebytečný cukr, kterému se říká medovice, a také sbírají nektar přímo ze stromů. Obojím krmí „medové soudky“. Vzhledem k tomu, že tyto nepohyblivé „soudky“ mají jen minimální potřebu živin, většina medovice, kterou pozřely, slouží jako zásoba pro ostatní.

Je to pro mšice nevýhodné? Vůbec ne. Jednak jim mravenci ponechávají dostatek nektaru a také je chrání před parazity a predátory. Z této symbiózy, které se říká mutualismus, tedy mají užitek jak mravenci, tak mšice.

„Jdi k mravenci,“ říká Bible. „Pohleď na jeho cesty a zmoudři. Ačkoli nemá velitele, důstojníka ani panovníka, připravuje si jídlo dokonce v létě; nasbíral si zásoby potravy dokonce o žni.“ (Přísloví 6:6–8) Tato slova jsou pravdivá, protože mravenci velmi dobře spolupracují a jsou vysoce organizovaní a pilní. A je úžasné, že tuto sladkou pochoutku dokážou tito odolní obyvatelé pouště vyprodukovat v tak nehostinných podmínkách.

[Obrázek na straně 11]

Zadeček mravence je plný sladkého nektaru

[Podpisky obrázku na straně 11]

Strany 10 a 11, nahoře: M Gillam/photographersdirect.com; strana 11: © Wayne Lynch/age fotostock