PŘI zmínce o Asýrii starověkým obyvatelům Blízkého východu nejspíš tuhla krev v žilách. Bible říká, že když byl prorok Jonáš pověřen, aby v asyrském hlavním městě Ninive oznámil poselství soudu, utekl opačným směrem. (Jonáš 1:1–3) Možná to bylo právě kvůli tomu, jakou pověst Asyřané měli.

Biblický prorok Nahum popsal Ninive jako „lví doupě“ a ‚město krveprolévání‘. A dodal: „Kořist se nevzdaluje! Je tam zvuk biče a zvuk hrčení kola a uhánějící kůň a poskakující dvoukolý vůz. Jezdec na koni a plamen meče a blesk kopí a množství zabitých a veliká spousta mrtvol; a mrtvým  tělům není konec. Stále klopýtají mezi jejich mrtvými těly.“ (Nahum 2:11; 3:1–3) Potvrzuje historie tento popis starověké Asýrie?

Kniha Light From the Ancient Past (Světlo ze starověké minulosti) nazývá Asýrii „brutální bojovou mašinérií, která svou krutostí cíleně vyvolávala v nepřátelích hrůzu“. O tom, jak zachází se svými protivníky, se asyrský král Aššurnasirpal II. chvástavě vyjádřil:

„Postavil jsem sloup naproti jeho městské bráně a všem předákům, kteří se vzbouřili, jsem stáhl kůži a jejich kůžemi jsem pokryl ten sloup; některé jsem do toho sloupu zazdil, jiné jsem na tom sloupu přibil na kůly . . . a důstojníkům, královským důstojníkům, kteří se vzbouřili, jsem uťal údy. . . . Mnohé ze zajatců jsem spálil ohněm a mnohé jsem si vzal jako živé zajatce.“ Při vykopávkách archeologové zjistili, že výjevy zobrazující takové kruté zacházení se zajatci zdobily stěny asyrských královských paláců.

V roce 740 př. n. l. Asyřané dobyli Samaří, hlavní město severního Izraelského království, a obyvatele tohoto království odvedli do vyhnanství. Osm let poté vtrhli do Judy. * (2. Královská 18:13) Král Senacherib požadoval od judského krále Ezekjáše tribut ve výši 30 talentů zlata a 300 talentů stříbra. Bible uvádí, že Ezekjáš mu tento tribut zaplatil. Přesto Senacherib trval na tom, že hlavní město Jeruzalém se mu bezpodmínečně vzdá. (2. Královská 18:9–17, 28–31)

O těchto událostech je záznam i v Senacheribových análech, které našli archeologové při vykopávkách v Ninive. Na šestihranném hliněném hranolu je text, ve kterém se asyrský král chlubí: „Pokud jde o Žida Ezekjáše, ten se nepoddal mému jhu, oblehl jsem 46 z jeho silných měst, obezděných pevností a nespočetné malé vesnice v jejich okolí a dobyl (je) . . . Jeho samotného jsem uvěznil v Jeruzalémě, jeho královském sídle, jako ptáka v kleci.“ Senacherib dále píše, že Ezekjáš mu poslal tribut tvořený „30 talenty zlata, 800 talenty stříbra, drahými kameny . . . (a) všemi druhy drahocenných pokladů“. Všimněte si, že uvádí větší množství stříbra, než ve skutečnosti dostal.

Povšimněte si, že Senacherib netvrdí, že Jeruzalém dobyl. A vůbec se nezmiňuje o zdrcující porážce, kterou tehdy utrpěl Božím zásahem. Bible říká, že během jediné noci Boží anděl zahubil v jeho táboře 185 000 vojáků. (2. Královská 19:35, 36) Historik Jack Finegan uvádí: „Vzhledem k tomu, že v nápisech asyrských králů převládá vychloubačný tón, stěží se dá očekávat, že by Senacherib zanechal o takové porážce nějaký záznam.“

Asi sto let předtím, než asyrská říše padla, Izajáš prorokoval, že tito pyšní dobyvatelé se budou Jehovovi Bohu zodpovídat za opovážlivé jednání s jeho lidem. Bůh jeho prostřednictvím prohlásil: „Provedu účtování za ovoce nestoudnosti srdce asyrského krále a za nadutost jeho povýšených očí.“ (Izajáš 10:12) Jiný Boží prorok, Nahum, předpověděl, že Ninive bude vydrancováno, jeho brány budou otevřeny a jeho strážci prchnou. (Nahum 2:8, 9; 3:7, 13, 17, 19) A prorok Sefanjáš napsal, že z města se stane „opuštěný úhor“. (Sefanjáš 2:13–15)

Tato proroctví se splnila v roce 632 př. n. l. Tehdy Ninive podlehlo spojeným vojskům Babylóňanů a Médů, což vedlo k potupnému konci asyrské říše. Jedna babylónská kronika říká, že dobyvatelé „z města a z chrámu odnesli velkou kořist“ a Ninive proměnili „v hromadu rozvalin“. Z místa, kde Ninive dříve leželo, je dnes opravdu opuštěný úhor. Zůstala z něho jen hromada sutin na východním břehu řeky Tigris, naproti iráckému městu Mosul.

Zničení Asýrie přispělo také ke splnění jiného biblického proroctví. Již v roce 740 př. n. l. Asýrie odvedla obyvatele severního Izraelského království do vyhnanství. Přibližně v té době prorok Izajáš předpověděl, že Jehova ‚zlomí Asyřana‘ a ‚zašlápne ho‘. Napsal také, že „ostatek svého lidu, který zůstane z Asýrie,“ Bůh „sesbírá“ a přivede Izrael zpět do jeho vlasti. A přibližně po dvou stech letech se to opravdu stalo. (Izajáš 11:11, 12; 14:25)

Dlouho před pádem Ninive, když ještě asyrští králové naháněli hrůzu svým nepřátelům, Izajáš předpověděl příchod panovníka, který bude úplně jiný. Prohlásil: „Narodilo [se nám] dítě, byl nám dán syn; a na rameni bude mít knížecí panství. A jeho jméno bude nazváno . . . Kníže pokoje. Hojnosti knížecího panství a pokoje nebude konec na Davidově trůnu a nad jeho královstvím, aby bylo pevně založeno a podpíráno právem a spravedlností od nynějška a na neurčitý čas. Právě horlivost Jehovy vojsk to učiní.“ (Izajáš 9:6, 7)

Tento „Kníže pokoje“, Ježíš Kristus, bude panovat nad celou zemí. Žalm 72:7, 8 říká: „V jeho dnech bude rašit spravedlivý a hojnost pokoje, dokud nepomine měsíc. A bude mít poddané od moře k moři a od Řeky [tedy Eufratu] do konců země.“

Prostřednictvím tohoto mocného ‚Knížete pokoje‘ Jehova Bůh splní slib zaznamenaný v Žalmu 46:8, 9, kde je napsáno: „Pojďte, pohleďte na Jehovovu činnost, jak uvedl na zem úžasné události. Působí, aby války ustaly až do nejzazšího konce země. Láme luk, a kopí opravdu seká na kusy; vozy pálí v ohni.“

Předzvěstí splnění tohoto biblického proroctví je vzdělávací program, který dnes vedou svědkové Jehovovi. Tak jako kdysi Ježíš i oni na základě Bible učí lidi jednat pokojným způsobem. Jisté je, že pouze Bůh, ne člověk, splní biblické proroctví zaznamenané u Izajáše 2:4, kde se říká: „Budou muset překovat své meče v radlice a svá kopí v zahradnické nůžky. Národ nepozvedne meč proti národu ani se již nebudou učit válce.“ Zatím je však situace taková, že vlády tohoto světa vynaloží každý rok bilion dolarů na vojenské účely.

Spolehlivý historický záznam a proroctví jasně ukazují, že Bible je jedinečná. Ti, kdo upřímně hledají pravdu, mohou vidět, že tato kniha si zaslouží naši důvěru. V příštím článku této série se budeme zabývat starověkým Babylónem, hlavním městem třetí velmoci biblických dějin.