Na návštěvě u Bataků

Ve 13. století přijel na indonéský ostrov Sumatra italský cestovatel Marco Polo. Později vyprávěl o tamních „lidech z hor“, kteří „žijí . . . jako zvířata a pojídají lidské maso“. Má se za to, že těmito lidmi byli Batakové. Já a moje manželka se však na Bataky díváme úplně jinak. Měli jsme totiž možnost je blíže poznat a díky tomu jsme si je zamilovali. Rádi bychom vám o nich pověděli něco víc.

 „HORAS!“ Tímto srdečným pozdravem nás naši noví batačtí přátelé vítají v provincii Severní Sumatra. Právě zde, v okolí jezera Toba, budeme nyní působit jako misionáři. Toto největší sopečné jezero na světě patří mezi nejkrásnější přírodní divy Sumatry a je srdcem oblasti, v níž Batakové žijí. (Viz  rámeček na této straně.)

Batakové jsou jednou z nejpočetnějších skupin původních obyvatel Indonésie. Je jich asi osm milionů a dělí se přibližně do šesti samostatných, ale úzce spřízněných etnických skupin, které se jmenují Toba, Simalungun, Karo, Dairi, Angkola a Mandailing. Každou skupinu tvoří početné rodinné klany. Když se potkají dva Batakové, obvykle se nejprve jeden druhého zeptají: „Ke kterému klanu patříš?“ Rychle tak přijdou na to, jak blízcí jsou příbuzní.

Pravidla pro uzavírání manželství

Tradičním sňatkem mezi Bataky většinou nedochází jen ke spojení dvou lidí, ale také dvou klanů. Za ideální se považuje, když se muž ožení se svou sestřenicí z matčiny strany. Naopak přísně zakázáno je vzít si sestřenici z otcovy strany, tedy ženu z vlastního klanu. Tradiční sňatky se v podstatě uzavírají podle následujícího schématu: Muž z klanu A si vezme ženu z klanu B, muž z klanu B si vezme ženu z klanu C a muž z klanu C si vezme ženu z klanu A. Těmito svazky se výrazně upevňují příbuzenské vazby mezi Bataky a novomanželé se stávají součástí velké rozvětvené rodiny.

Dokonce i v případě, že jsou muž a žena zákonně oddáni a mají děti, jejich klany sňatek neuznají, dokud neproběhne tradiční svatba. Těchto složitých obřadů se někdy účastní stovky příbuzných a mohou trvat řadu hodin.

Například při svatbách mezi Bataky z etnika Karo zaplatí rodina ženicha cenu za nevěstu a rodina nevěsty pak tuto částku pečlivě spočítá a rozdělí si ji. Teprve potom může obřad pokračovat. Členové klanů pronášejí dlouhé proslovy o životě v manželství a ženich s nevěstou uctivě naslouchají. Součástí oslav je i hostina a tanec.

Ráj zemědělců

V minulosti bydlely mnohé rodiny Bataků ve společných dlouhých domech s charakteristicky zvednutými štíty a prověšeným  hřebenem. Při pohledu z boku tak střechy svým tvarem připomínaly buvolí rohy. Některé z těchto zdobených budov, jež byly postaveny ze dřeva, bambusu a palmových vláken, stály na kůlech a někdy byly tak prostorné, že v nich mohlo žít až dvanáct rodin. Při stavbě se nepoužívaly žádné hřebíky. Několik takových tradičních domů je starých už 300 let, a přesto jsou dosud obývány. V prostoru pod domem chovají Batakové zvířata — skot, slepice, psy, prasata a buvoly.

Zdrojem obživy pro místní obyvatele je především pěstování zemědělských plodin, rybolov, chov dobytka a turistický ruch. Ohromný přírodní amfiteátr obklopující jezero Toba je doslova zemědělským rájem. Od úrovně jezera se zvedají terasy se smaragdově zelenými rýžovými políčky. V tmavé úrodné půdě vulkanického původu se skvěle daří kávovníkům, koření, ovoci i zelenině. A z chladných, čistých vod jezera získávají rybáři v dřevěných kánoích bohatý úlovek.

Když se den chýlí ke konci, v jezeře dovádí a plavou rozpustilé děti. Muži si povídají v kavárnách a chladným vzduchem se nese hudba. Batakové jsou dobře známi svým zvučným a procítěným zpěvem. Také rádi tančí — muži a ženy zvlášť — a ladně při tom pohybují rukama.

Pohled do minulosti

Od časů Marka Pola až do 19. století se o Batacích říkalo, že jsou to krvežízniví kanibalové, kteří rituálně pojídají nepřátelské vojáky a zločince. Profesor historie Leonard Y. Andaya však uvádí, že některé „hrůzné podrobnosti o kanibalských zvyklostech možná úmyslně šířili sami Batakové, aby tak cizince odradili od vstupu na své území“. Ať už je to pravda, nebo ne, v knize The Batak—Peoples of the Island of Sumatra (Batakové — Národ z ostrova Sumatra) je napsáno, že „v 19. století holandská koloniální vláda kanibalismus v oblastech pod svou správou zakázala“.

Batakové byli animisté, kteří uctívali celou řadu bohů a duchů. Provozovali také obětní  rituály, věštění a čarodějnictví a pořádali spiritistické seance. Kletby, věštecké tabulky a léčivá zaklínadla zaznamenávali na pásy kůry o délce až 15 metrů. Ty pak poskládali do harmoniky, čímž vznikla jakási kniha. Tkali také zdobené posvátné látky, pomocí nichž se snažili odhánět zlé síly a předpovídat budoucnost.

Zprávy uvádějí, že první západní misionáři se s Bataky setkali v roce 1824. Byli to baptisté R. Burton a N. Ward. O deset let později, v době, kdy se holandská armáda snažila obsadit části Indonésie, se na batacké území odvážili dva další misionáři — Američané H. Lyman a S. Munson. Brzy však byli zabiti. Stejný osud možná potkal i dva katolické misionáře, kteří neuposlechli varování, aby nevstupovali do potenciálně nebezpečných oblastí.

V roce 1862 začal mezi Bataky působit německý misionář Ludwig Nommensen, který nejenže nepřišel o život, ale také dosáhl významných úspěchů. Mnozí místní obyvatelé ho dodnes chovají v úctě. V dnešní době se většina Bataků hlásí ke křesťanství. Ti zbývající jsou obvykle muslimové nebo animisté. Řada Bataků se však stále drží některých svých tradičních náboženských představ.

Batakové slyší dobrou zprávu

Do oblasti, v níž Batakové žijí, přijeli kolem roku 1936 svědkové Jehovovi. Místním obyvatelům přinesli dobrou zprávu, o které Ježíš předpověděl, že se bude kázat „po celé obydlené zemi“. (Matouš 24:14) Mnozí Batakové na biblické poselství o Božím Království zareagovali a oprostili se od svých pověr. Dnes je na tomto území přibližně 30 sborů svědků Jehovových. (Viz  rámeček vpravo.)

Když zde spolu s manželkou předáváme lidem dobrou zprávu, často se setkáváme s turisty, kteří se kochají nádherným pohledem na jezero Toba a pochvalují si místní příjemné podnebí. I nám se tu moc líbí. Zároveň ale musíme dodat, že v našich očích jsou tím nejkrásnějším zdejší lidé — srdeční a přátelští Batakové.

[Rámeček na straně 17]

 CHLADNÉ JEZERO ZROZENÉ V OHNI

Jezero Toba, které na délku měří 87 kilometrů a na šířku 27 kilometrů, je největším kráterovým jezerem na světě. Je v něm tolik sladké vody, že by dokázala pokrýt celé území Velké Británie až do výšky přibližně jednoho metru. Tato impozantní vodní plocha, kterou obklopují zelené sopečné vrcholy pohoří Barisan, je vděčným objektem fotografů.

Jezero vzniklo při jedné či několika mohutných sopečných erupcích, které podle názoru vědců patřily k nejsilnějším v historii naší planety. Za čas se obrovský kráter naplnil vodou. Část jezerního dna byla později vyzdvižena a tak vznikl krásný ostrov Samosir. Má rozlohu asi 650 kilometrů čtverečních, což přibližně odpovídá rozloze státu Singapur.

[Rámeček na straně 18]

RÁJ S MÍRNÝM PODNEBÍM

Přestože jezero Toba leží pouhých 300 kilometrů od rovníku, v jeho okolí je překvapivě chladné klima. Jezero se totiž nachází v nadmořské výšce 900 metrů. V tomto příjemném podnebí se daří jak palmám, tak borovicím.

Pro řadu živočišných druhů představuje jezero přirozenou hranici jejich výskytu. Oblast severně od jezera obývají například orangutani, giboni lar a hulmani ebenoví, zatímco na jihu žijí tapíři, nártouni a hulmani černochocholatí.

[Rámeček a obrázek na straně 19]

 ZE SPIRITISTICKÉHO MÉDIA PRAVOU KŘESŤANKOU

Nursiah měla vzkvétající živnost — patřila totiž k batackým ḍukunům neboli šamanům. Pomocí magie léčila různé nemoci, vyháněla zlé duchy a komunikovala s „mrtvými“. * Navzdory svým okultním praktikám byla uznávanou členkou místní protestantské církve.

Když se Nursiah setkala se svědky Jehovovými, ke svému překvapení se dozvěděla, že se Bůh jmenuje Jehova. (Žalm 83:18) Později si v Bibli přečetla, co udělali někteří lidé v prvním století, aby mohli Bohu sloužit přijatelným způsobem. Poté, co se stali věřícími, se přestali věnovat magii a spálili své spiritistické knihy. (Skutky 19:18, 19) Navzdory silnému tlaku okolí se rozhodla udělat totéž. Plně se spolehla na Ježíšova slova: „Pravda vás osvobodí.“ (Jan 8:32)

Nursiah a její syn Besli jsou dnes pokřtěnými svědky a Nursiin manžel Nengku pravidelně chodí na křesťanská shromáždění. Nursiah říká: „Od té doby, co jsem začala sloužit Jehovovi, je můj život mnohem lepší. Když jsem byla ḍukunem, toužila jsem poznat pravdu. Nyní jsem svou touhu uspokojila.“

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek]

Nursiah s manželem a synem

[Mapy na straně 16]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Sumatra

Jezero Toba

[Podpisek]

Podkladem je fotografie od NASA/Visible Earth

[Obrázek na straně 16 a 17]

Pohled na jezero Toba z úbočí hory Pusuk Buhit

[Obrázek na straně 18]

Vodopád Sipisopiso se nachází na severním konci jezera Toba a je vysoký 110 metrů