„Lesní člověk“ z indonéské džungle

NA VĚTVI, která se zdá být příliš slabá na to, aby unesla jeho ohromné tělo, je velké zvíře a upřeně nás pozoruje. Sledujeme ho se zatajeným dechem. Zdá se, že ho nezajímáme, ale my z něho nemůžeme spustit oči. Před námi je orangutan, největší stromové zvíře na světě.

Orangutani patří mezi lidoopy, stejně jako gorily a šimpanzi. Tito mírní a samotářští tvorové žijí v hustých džunglích Bornea a Sumatry, dvou největších ostrovů v jihovýchodní Asii. Slovo orangutan je složenina dvou indonéských výrazů orang a hutan, což znamená lesní člověk.

Chtěli byste se o těchto zajímavých, rezavých lidoopech dozvědět víc? Navštivte tedy s námi vnitrozemí Bornea.

Setkání s orangutanem

Za orangutany jsme se vypravili do Národního parku Tanjung Puting, jenž je domovem mnoha druhů zvířat. Orangutani, kterých tu žije několik tisíc, jsou však jeho hlavní atrakcí.

Výpravu jsme zahájili v malém přístavu Kumai. Nasedli jsme do dřevěného motorového člunu nazývaného klotok a vydali se proti proudu řeky. Pluli jsme zeleným tunelem tvořeným bujnou vegetací, který se postupně zužoval. Břehy lemoval hustý palmový porost a ve stojaté temné vodě číhali nebezpeční krokodýli. Z džungle se ozývaly neznámé, tajemné zvuky.

Když jsme z člunu vystoupili, důkladně jsme se nastříkali repelentem a vešli do pralesa. Prvního orangutana jsme uviděli během několika minut. Byl to velký samec, o kterém  jsme se zmínili na začátku. Jeho dlouhá rezavá srst se v odpoledním slunci leskla jako vyleštěná měď. Nešlo přehlédnout jeho mohutné svaly. Ten pohled byl nezapomenutelný.

Dospělí samci jsou vysocí přes jeden a půl metru a váží asi 90 kilogramů, což je dvakrát víc než samice. Vytvářejí se jim velké lícní valy, takže mají široký a poměrně plochý obličej. Díky hrdelnímu vaku vydávají hlasité zvuky. Někdy je to série ohlušujících zvuků, která může trvat až pět minut a je slyšet i dva kilometry daleko. Není divu, že se jí říká „dlouhé volání“. Samci řvou obvykle proto, aby přilákali samice, které jsou v říji, a aby odehnali jiné samce.

Život v korunách stromů

Cestou pralesem jsme viděli, jak se orangutani houpou ve větvích. Mají silné a pružné končetiny s dlouhými prsty. Na rukou mají palce krátké a na nohou dlouhé. Snadno se udrží ve větvích a pohybují se ladně a rozvážně, takže to vypadá, že nikdy nikam nespěchají.

Orangutani umí dokonale splynout s prostředím. V korunách stromů mizí jako stín. Na zemi se pohybují pomaleji než lidé.

Jsou to jediní lidoopi, kteří téměř celý život tráví v korunách stromů. Před západem slunce si vyberou silnou větev ve tvaru vidlice, nasbírají tenčí větve a udělají si pohodlné lůžko — někdy i 20 metrů nad zemí. Občas si postaví i stříšku, aby na ně nepršelo. To je něco, co šimpanzi a gorily nedělají nikdy. Celou „ložnici“ si orangutan dokáže připravit za pouhých pět minut.

Stromy jsou pro orangutany i zdrojem toho, čím se nejraději živí — totiž ovoce. Tito lidoopi mají vynikající paměť a přesně vědí, kdy a kde zralé ovoce najít. Součástí jejich jídelníčku je i listí, kůra, výhonky, med a hmyz. Med a hmyz někdy vytahují z děr ve stromech pomocí větvičky. Celkem se živí více než 400 různými druhy potravy.

Když jsme šli pralesem dál, zahlédli jsme skupinu orangutanů, kteří si pochutnávali na hromadě banánů. Jednalo se o zvířata vychovaná v zajetí, která byla později  vypuštěna do přírody. Na rozdíl od divokých orangutanů se o sebe neumí plně postarat, a tak kromě toho, co si dokážou najít sami, dostávají příděl potravy navíc.

Péče o mláďata

Měli jsme možnost pozorovat i roztomilá mláďata, která se pevně držela svých maminek nebo dováděla na zemi a ve větvích. Samice se dožívají 45 let. Dospělosti dosahují, když je jim 15 nebo 16. Mládě přivádějí na svět jednou za sedm nebo osm let, takže v průměru má samice za život pouze tři mláďata. Orangutani jsou jedni z nejpomaleji se rozmnožujících savců na světě.

Pouto mezi matkou a mládětem je pozoruhodně silné. Samice své mládě kojí a stará se o ně osm i více let. Během prvního roku života se mládě své matky téměř nepustí a ani pak se od ní nevzdaluje příliš daleko. To trvá až do doby, než se narodí další mládě. Dospívající samice i potom zůstává poblíž a pozoruje, jak matka o mládě pečuje.

Mladého samce však krátce po narození nového mláděte matka zažene. Samec se pak potuluje pralesem sám. Jeho teritorium má rozlohu i více než 15 kilometrů čtverečních. Samci se jeden druhému vyhýbají a se samicemi se setkávají pouze při páření.

Naproti tomu samice obvykle celý život stráví na mnohem menší ploše pralesa. Někdy se na jednom stromě živí více samic, ale ani v takovém případě si jedna druhé většinou příliš nevšímá. Jejich samotářský způsob života je mezi lidoopy výjimečný. Chtěli jsme  se o „lesním člověku“ dozvědět víc, a proto jsme se vydali navštívit ještě jedno místo.

Na pokraji vyhynutí

Součástí národního parku je Camp Leakey — středisko, které se zabývá výzkumem a ochranou orangutanů. Je pojmenováno po známém antropologovi, který se jmenoval Louis Leakey. O orangutany zde není nouze. Někteří se k nám přiblížili na dosah ruky, pózovali před fotoaparátem a předváděli akrobatické kousky. Jedna dospělá samice dokonce chytila mého kamaráda za bundu. To, že jsme se k těmto nádherným zvířatům dostali tak blízko, bylo úchvatným zážitkem.

V Camp Leakey jsme se však dozvěděli i znepokojující fakt — orangutanům hrozí vyhynutí. Někteří ochránci přírody jsou přesvědčeni, že vyhlídky na přežití orangutanů ve volné přírodě jsou mizivé. Mohli by vyhynout i za méně než deset let. Příčinou jsou tři hlavní hrozby.

Těžba dřeva. Během uplynulých 20 let bylo zničeno asi 80 procent prostředí, kde orangutani mohou žít. V Indonésii každý den zmizí průměrně 51 kilometrů čtverečních pralesa, což odpovídá pěti fotbalovým hřištím za minutu.

Pytláctví. S tím, jak se lidé dostávají hlouběji do pralesa, orangutani se stávají častým terčem lovců. Na černém trhu se suvenýry má lebka orangutana hodnotu až 50 eur. Někteří lidé považují orangutany za hrozbu pro zemědělské plodiny, jiní je zabíjejí kvůli masu.

Obchod se zvířaty. Roztomilá mláďata se na černém trhu prodávají za částky od několika set do několika desítek tisíc eur. Odhaduje se, že každý rok je prodáno asi tisíc mláďat.

Vláda i soukromé organizace se snaží orangutany zachránit. Zřizují centra pro jejich ochranu, pomocí vzdělávacích programů poučují veřejnost, zakládají národní parky a rezervace a brání nelegální těžbě dřeva.

Bible říká, že Bůh se brzy postará o to, aby byli „zničeni ti, kdo ničí zemi“ a aby na této planetě byly obnoveny rajské podmínky. (Zjevení 11:18; Izajáš 11:4–9; Matouš 6:10) V té době se splní slova žalmisty, že „propuknou v radost všechny lesní stromy“. (Žalm 96:12) Žádná zvířata včetně orangutanů se už nebudou muset lidí bát.

[Mapa na straně 15]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

MALAJSIE

Borneo

INDONÉSIE

Sumatra

AUSTRÁLIE

[Obrázek na straně 16]

Dospělý samec má charakteristické lícní valy

[Podpisek]

© imagebroker/Alamy

[Obrázky na straně 17]

V korunách stromů se orangutani pohybují mnohem obratněji než na zemi

[Podpisky]

Nahoře: © moodboard/Alamy; dole: orangutan, Camp Leakey, Tanjung Puting National Park, managed by BTNTP, UPT Ditjen PHKA Dephut

[Podpisek obrázku na straně 15]

Orangutan, Camp Leakey, Tanjung Puting National Park, managed by BTNTP, UPT Ditjen PHKA Dephut

[Podpisek obrázku na straně 18]

Orangutan, Camp Leakey, Tanjung Puting National Park, managed by BTNTP, UPT Ditjen PHKA Dephut