Co říká Bible

Je správné, že musíte platit za náboženské obřady?

PŘEDSTAVITELÉ křesťanských i ostatních náboženství v mnoha zemích požadují poplatek za obřady, jako je křest, svatba nebo pohřeb. Poplatky se mohou vyšplhat na stovky až tisíce dolarů.

Za vykonávání církevních obřadů a pastoračních povinností jsou někteří duchovní placeni státem. Lidé jsou za takové služby vděční a církve díky tomu mohou pokrýt výdaje na běžný provoz. Schvaluje ale Bible zvyk zpoplatňovat náboženské obřady, nebo dokonce na lidi tlačit, aby církvi přispívali?

„Dům kupčení“?

Když byl Ježíš Kristus na zemi, židovští náboženští představitelé a další lidé využívali náboženské svátky, zejména Pasach, k tomu, aby se obohatili. Jak Ježíš jejich jednání hodnotil? Rozhodně ne příznivě. V Bibli se píše, že „rozsypal mince směnárníků a zpřevracel jim stoly“. Řekl: „Přestaňte dělat z domu mého Otce dům kupčení!“ (Jan 2:14–16)

Podobná situace byla v Izraeli za dnů proroka Micheáše, který žil v osmém století př. n. l. Bible uvádí, že náboženští vůdci projevovali „odpor k právu“ a kněží ‚poučovali jen za cenu‘. Přesto současně tvrdili, že mají Boží podporu, když prohlašovali: „Není Jehova uprostřed nás?“ (Micheáš 3:9, 11) To, co dělali, však Jehova neschvaloval. Jejich jednání mu bylo odporné a dal to prostřednictvím Micheáše jasně najevo.

Stejné chamtivé taktiky dnes používá mnoho náboženských vůdců, a kvůli tomu se z jejich míst uctívání stávají ‚domy kupčení‘. Náboženské organizace jako celek jsou zapojeny do obchodování a často mají velké zisky z prodeje nepřeberného množství náboženských předmětů. * (1. Jana 5:21)

„Zdarma jste dostali, zdarma dávejte“

Když Ježíš pověřil své apoštoly, aby kázali dobrou zprávu, léčili nemocné, a dokonce křísili mrtvé, prohlásil: „Zdarma jste dostali,  zdarma dávejte.“ (Matouš 10:7, 8) Jeho praví následovníci neměli za takové služby vybírat žádné peníze. A co víc, sám Ježíš jim dal příklad tím, že sloužil druhým, aniž by za to něco požadoval.

Apoštol Pavel se Ježíšovým příkladem řídil a sloužil lidem „bezplatně“. (1. Korinťanům 9:18) Když potřeboval finanční prostředky, dělal světskou práci — šil stany. (Skutky 18:1–3) Mohl tedy o sobě a o těch, kdo s ním sloužili jako misionáři, prohlásit: „Nejsme podomními obchodníky s Božím slovem, jako jsou mnozí.“ (2. Korinťanům 2:17) Jak se ale mají získávat finanční prostředky pro potřeby sboru, například ke koupi nebo pronájmu místa uctívání?

„Bůh miluje radostného dárce“

Svědkové Jehovovi získávají potřebné prostředky z dobrovolných darů. Uplatňují zásadu: „Ať každý jedná, právě jak se rozhodl ve svém srdci, ne s nechutí nebo z donucení, neboť Bůh miluje radostného dárce.“ (2. Korinťanům 9:7) To je důvod, proč svědkové nevybírají za literaturu či náboženské obřady, jako je křest, svatba nebo pohřeb. Neodevzdávají žádné desátky ani nenechávají kolovat tácek na příspěvky. Každý, kdo chce, může jejich mezinárodní kazatelské dílo podpořit tím, že v místě, kde se scházejí k uctívání, přispěje do nenápadných schránek na dary.

Z dobrovolných darů financují svědkové Jehovovi na celém světě sály Království, sjezdové sály, odbočky a tiskárny, ale také humanitární pomoc. Někteří z nich, stejně jako chudá vdova, o které se Ježíš vyjádřil pochvalně, mohou přispět jen velmi málo. (Lukáš 21:2) Jiní naopak mohou dát hodně. Každopádně ti, kdo se řídí biblickými zásadami a dávají podle svých možností, zažívají vnitřní uspokojení, mají Boží požehnání a cítí skutečnou radost. (Skutky 20:35; 2. Korinťanům 8:12)

[Poznámka pod čarou]

ZAJÍMALO BY VÁS?

● Co Ježíš řekl těm, kdo obchodovali v chrámu? (Jan 2:14–16)

● Nechával si apoštol Pavel platit za náboženské služby? (2. Korinťanům 2:17)

● Jaký druh dávání dělá Jehovovi radost? (2. Korinťanům 9:7)

[Praporek na straně 23]

„Přestaňte dělat z domu mého Otce dům kupčení!“ (Jan 2:14–16)