Šest zásad pro spokojený život

SKUTEČNÉHO úspěchu člověk dosáhne tehdy, když uplatňuje Boží měřítka a jedná v souladu se záměrem, který má Bůh s lidmi. To je ten nejlepší způsob života. O člověku, který tak žije, Bible říká, že „bude jako strom zasazený při vodních tocích, který dává své vlastní ovoce ve svém období a jehož listí neusychá, a všechno, co dělá, se podaří“. (Žalm 1:3)

I nedokonalý a chybující člověk tedy může vést úspěšný život. Chtěli byste toho dosáhnout i vy? Pokud ano, následujících šest biblických zásad vám v tom může pomoci. Přesvědčíte se, že Bible skutečně obsahuje moudrost od Boha. (Jakub 3:17)

1. Mějte vyrovnaný názor na peníze

„Láska k penězům je . . . kořenem škodlivých věcí všeho druhu a tím, že někteří o tuto lásku usilovali, . . . celí se probodali mnoha bolestmi.“ (1. Timoteovi 6:10) Všimněte si, že peníze samy o sobě nejsou špatné. Potřebujeme je, abychom se mohli postarat o sebe i o svou rodinu. Problémem je láska k penězům. Ta může člověka ovládnout a způsobit, že se peníze stanou jeho bohem.

Jak jsme si ukázali v úvodním článku, lidé, kteří se honí za bohatstvím a vidí v něm klíč k úspěchu, se ve skutečnosti honí za přeludem. Vede to nejen ke zklamání, ale i k mnoha bolestem. Ti, kdo chtějí zbohatnout, tomu často obětují rodinné vztahy a přátelství. Jiní přicházejí o spánek, protože do noci pracují nebo mají mnoho starostí. Kazatel 5:12 to potvrzuje slovy: „Sladký je spánek sloužícího, bez ohledu na to, zda jí málo nebo hodně; ale nadbytek, který patří boháči, mu nedává spát.“

Peníze jsou nejen krutým pánem, ale i podvodníkem. Ježíš Kristus mluvil o ‚podvodné moci bohatství‘. (Marek 4:19) Bohatství totiž slibuje štěstí, ale nepřinese ho. Pouze vyvolává touhu po ještě větším majetku. Bible říká: „Kdo miluje peníze, nemá nikdy dost.“ (Kazatel 5:10, The New English Bible)

Stručně řečeno, láska k penězům je sebezničující, působí zklamání, a dokonce může vést ke zločinu. (Přísloví 28:20) Se štěstím a úspěchem mnohem více souvisí štědrost, ochota odpouštět, morální čistota, láska a vztah k Bohu.

2. Buďte štědří

„Více štěstí je v dávání než v přijímání.“ (Skutky 20:35) Když člověk občas někoho obdaruje, má z toho v tu chvíli radost. Pokud má ale někdo ve zvyku být štědrý, může být šťastný neustále. Štědrost můžeme projevovat mnoha způsoby. Druzí často nejvíce ocení to, když jim věnujeme svůj čas a pozornost.

Profesor Stephen G. Post prozkoumal několik studií zabývajících se nesobeckostí, spokojeností a zdravím. Došel k závěru, že lidé, kteří jsou nesobečtí a pomáhají druhým, se dožívají vyššího věku, jsou spokojenější, mají lepší tělesné i duševní zdraví a netrpí tolik depresemi.

Ti, kdo jsou podle svých možností štědří, rozhodně nestrádají. Přísloví 11:25 říkají: „Štědrá duše, ta ztuční, a kdo velkoryse svlažuje jiné, bude také sám velkoryse svlažován.“ Člověka, který dává ze srdce a neočekává, že za to něco dostane, si druzí váží a mají ho rádi.  A především ho má rád Bůh. (Hebrejcům 13:16)

3. Ochotně odpouštějte

„Dále . . . velkoryse jeden druhému odpouštějte, jestliže má někdo proti jinému příčinu ke stížnosti. Stejně jako Jehova velkoryse odpustil vám, tak jednejte i vy.“ (Kolosanům 3:13) Mnozí lidé dnes druhým raději oplácejí, než aby jim odpouštěli. K čemu to vede? Na urážku se reaguje urážkou a na násilí dalším násilím.

Neochota odpouštět může mít i jiné škodlivé důsledky. Noviny The Gazette, které vycházejí v Montrealu, informovaly o „studii, do které bylo zahrnuto více než 4 600 lidí ve věku od 18 do 30 let“. Zjistilo se, že „čím nepřátelštější, nespokojenější a zlomyslnější člověk byl“, tím negativnější dopad to mělo na funkci jeho plic. Někteří na tom byli v určitých ohledech hůře než kuřáci. Ochota odpouštět tedy přispívá nejen k dobrým mezilidským vztahům, ale i k dobrému zdraví.

Co můžete udělat pro to, abyste odpouštěli ochotněji? Začněte tím, že se poctivě zamyslíte sami nad sebou. Nestává se vám snad, že občas druhé zklamete? Jistě jste pak vděční za to, když vám odpustí. Tak proč byste nemohli velkoryse odpouštět i vy? (Matouš 18:21–35) Je také důležité pěstovat sebeovládání. „Počítejte do deseti“ nebo udělejte něco jiného, abyste se uklidnili. Nepovažujte sebeovládání za slabost, ale za projev síly. V Příslovích 16:32 je napsáno: „Kdo je pomalý k hněvu, je lepší než silný muž.“ A být „lepší než silný muž“ je jistě úspěch.

4. Jednejte podle Božích měřítek

„Jehovovo přikázání je čisté, rozzařuje oči.“ (Žalm 19:8) Díky dodržování Božích měřítek se nám dobře daří tělesně, duševně i citově. Boží měřítka nás mimo jiné chrání před škodlivým jednáním, jako je například užívání drog, nemírné pití alkoholu, sexuální nemravnost a sledování pornografie. (2. Korinťanům 7:1; Kolosanům 3:5) K následkům takového jednání může patřit zločinnost, chudoba, ztráta důvěry, rozpad rodiny, duševní  a citové problémy, nemoci, a dokonce i předčasná smrt.

Na druhou stranu ti, kdo jednají v souladu s Božími měřítky, mají hezké vztahy s druhými, sebeúctu a vnitřní klid. U Izajáše 48:17, 18 o sobě Bůh říká, že je ‚Ten, kdo nás vyučuje k našemu prospěchu, Ten, kdo působí, že šlapeme cestou, kterou bychom měli chodit‘. A dodává: „Kdybys jen opravdu věnoval pozornost mým přikázáním! Potom by byl tvůj pokoj právě jako řeka a tvá spravedlnost jako mořské vlny.“ Náš Stvořitel pro nás skutečně chce to nejlepší. Přeje si, abychom byli opravdu úspěšní.

5. Projevujte nesobeckou lásku

„Láska buduje.“ (1. Korinťanům 8:1) Umíte si představit, jak by vypadal život bez lásky? Nepochybně by byl prázdný a smutný. Apoštol Pavel pod božskou inspirací napsal: „Jestliže . . . nemám lásku [k druhým], nejsem nic. . . . Vůbec mi to neprospívá.“ (1. Korinťanům 13:2, 3)

Pavel zde nemluvil o lásce mezi mužem a ženou, i když taková láska má v životě také své místo. Měl na mysli cit, který je hlubší a trvalejší a je založen na Božích zásadách. * (Matouš 22:37–39) Navíc se nejedná o lásku, která je pouze přijímána, ale o lásku, která je aktivní a projevuje se konkrétními skutky. Pavel dále napsal, že tato láska je trpělivá a laskavá, není žárlivá, nevychloubá se a není pyšná. Nesobecky usiluje o dobro druhých, není urážlivá, ale ochotně odpouští. Taková láska je budující. Mimo jiné nám pomáhá, abychom měli hezké vztahy s druhými, především se členy své rodiny. (1. Korinťanům 13:4–8)

Rodiče projevují svým dětem lásku tak, že k nim mají vřelý vztah a v oblasti morálky a chování jim stanovují jasná měřítka založená na Bibli. Děti, které vyrůstají v takovém prostředí, se cítí v bezpečí a ví, že je rodiče mají rádi a váží si jich. (Efezanům 5:33–6:4; Kolosanům 3:20)

Jack, mladý muž ze Spojených států, byl vychován v rodině, ve které se žilo podle biblických zásad. Když se později odstěhoval, napsal svým rodičům dopis, kde mimo jiné uvedl: „Vždycky jsem se snažil žít podle [biblického] přikázání: ‚Cti svého otce a svou matku, . . . aby se ti vedlo dobře.‘ (5. Mojžíšova 5:16) A mně se opravdu vede dobře. Více než kdy dříve si teď uvědomuji, že to je výsledek vaší zodpovědné a láskyplné péče. Moc vám děkuji za všechnu vaši tvrdou práci a podporu.“ Jak byste se cítili, kdybyste takový dopis dostali vy? Jistě by vás to zahřálo u srdce.

Láska se také „raduje . . . z pravdy“, z duchovní pravdy, která je v Bibli. (1. Korinťanům 13:6; Jan 17:17) Ukažme si to na příkladu. Manželé, kteří mají ve svém vztahu problémy, se rozhodnou společně si přečíst  Ježíšova slova zapsaná v Markovi 10:9: „Co . . . Bůh jhem spojil [v manželství], ať žádný člověk neodděluje.“ Nyní se oba budou muset nad sebou zamyslet. Opravdu se ‚radují z biblické pravdy‘? Budou se na svůj svazek dívat tak jako Bůh, tedy jako na něco posvátného, a budou podle toho i jednat? Jsou ochotni vynaložit úsilí, aby své problémy vyřešili v duchu lásky? Pokud ano, jejich manželství bude opět šťastné.

6. Vytvořte si dobrý vztah k Bohu

„Šťastní jsou ti, kdo si uvědomují svou duchovní potřebu.“ (Matouš 5:3) Na rozdíl od zvířat lidé dokážou chápat duchovní věci a vážit si jich. Proto uvažujeme například o následujících otázkách: Co je smyslem života? Existuje Stvořitel? Co se s námi stane, když zemřeme? Co přinese budoucnost?

Miliony upřímných lidí po celém světě našly odpovědi v Bibli. Poslední otázka se týká Božího záměru s lidstvem. Co je tímto záměrem? Bůh si přeje, aby země byla rájem, ve kterém budou věčně žít lidé, kteří milují Boha i jeho měřítka. Žalm 37:29 slibuje: „Spravedliví budou vlastnit zemi a budou na ní přebývat navždy.“

Je tedy jasné, že Bůh chce více než jen to, abychom byli šťastní pouze 70 nebo 80 let. Přeje si, abychom byli šťastní navždy. Je proto důležité svého Stvořitele poznat. Ježíš řekl: „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ (Jan 17:3) Když takové poznání budete získávat a uplatňovat, zjistíte, že „Jehovovo požehnání . . . obohacuje, a on k němu nepřidává žádnou bolest“. (Přísloví 10:22)

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 7]

DALŠÍ ZÁSADY PRO SPOKOJENÝ ŽIVOT

▪ Mějte zdravou bázeň před Bohem. „Bázeň před Jehovou je počátek moudrosti.“ (Přísloví 9:10)

▪ Moudře si vybírejte přátele. „Kdo chodí s moudrými, zmoudří, ale ten, kdo jedná s hlupáky, pochodí špatně.“ (Přísloví 13:20)

▪ Buďte střídmí. „Opilec a nenasyta . . . zchudnou.“ (Přísloví 23:21)

▪ Neoplácejte. „Nikomu neodplácejte zlé zlým.“ (Římanům 12:17)

▪ Pilně pracujte. „Jestliže někdo nechce pracovat, ať také nejí.“ (2. Tesaloničanům 3:10)

▪ Nesobecky se zajímejte o druhé. „Všechno . . ., co chcete, aby vám lidé činili, budete také podobně činit jim.“ (Matouš 7:12)

▪ Nemluvte bezmyšlenkovitě. „[Ten,] kdo by chtěl milovat život a vidět dobré dny, ať zadržuje svůj jazyk od toho, co je špatné.“ (1. Petra 3:10)

[Rámeček a obrázek na straně 8]

LÁSKA JAKO LÉK

Dean Ornish, lékař a autor několika knih, napsal: „Láska a důvěrné vztahy mají rozhodující vliv na to, zda nám bude špatně nebo dobře, zda budeme smutní nebo šťastní, zda budeme trpět nebo zda se uzdravíme. Kdyby nějaký nový lék měl takové účinky, prakticky každý lékař v zemi by jej svým pacientům doporučoval. Nepředepisovat jej by byla nedbalost.“

[Rámeček a obrázky na straně 9]

OD ZOUFALSTVÍ KE SPOKOJENOSTI

Milanko žije na Balkáně. Když v jeho zemi vypukla válka, vstoupil do armády. Díky své odvaze si vysloužil přezdívku Rambo. Časem si ale všiml, že v armádě panuje korupce a pokrytectví. To ho naprosto znechutilo. Vzpomíná: „Začal jsem kouřit, pít, brát drogy, hrát hazardní hry a vést nemravný život. Dostal jsem se do slepé uličky a nevěděl jsem, kudy ven.“

V této kritické době Milanko začal číst Bibli. Když byl na návštěvě u jednoho příbuzného, našel tam časopis Strážná věž, který vydávají svědkové Jehovovi. To, co se v něm dočetl, se mu líbilo a zanedlouho začal se svědky studovat Bibli. Biblická pravda mu pomohla ke štěstí a spokojenosti. „Získal jsem novou sílu,“ vypráví. „Přestal jsem se špatným jednáním a stal se ze mě jiný člověk. Dal jsem se pokřtít jako svědek Jehovův. Lidé, kteří mě dříve znali, mi už neříkají Rambo, protože teď mám mírnou povahu.“