Pozorujeme svět

▪ Úplné Svaté Písmo — Překlad nového světa je nyní dostupné v 43 jazycích a rovněž ve třech jazycích v Braillově písmu; Křesťanská řecká písma — Překlad nového světa jsou k dispozici v dalších 18 jazycích a v jednom jazyce v Braillově písmu. Do července 2007 bylo vytištěno celkem 143 458 577 kusů tohoto překladu Bible.

▪ Nejstarší dochovaný biblický text obsahuje pasáž označovanou jako kněžské požehnání, která se nachází ve 4. Mojžíšově 6:24–26. Byl objeven na dvou stříbrných amuletech, které byly srolovány jako svitky a pocházejí z konce sedmého nebo z počátku šestého století př. n. l. BIBLICAL ARCHAEOLOGY REVIEW, USA.

▪ Ke 31. prosinci 2006 dosáhl počet jazyků a nářečí, v nichž byla vydána alespoň jedna biblická kniha, čísla 2 426 — což je oproti loňskému roku 23procentní vzrůst. UNITED BIBLE SOCIETIES, BRITÁNIE.

▪ Asi 28 procent Američanů považuje Bibli za „skutečné Boží slovo, . . . které by se mělo brát doslovně“, 49 procent ji pokládá za „inspirované Boží slovo, v němž by se však nemělo všechno chápat doslovně“, a 19 procent se domnívá, že jde o „báchorky“. GALLUP NEWS SERVICE, USA.

Nejstarší čínská Bible?

„Nejstarší záznam o čínském překladu hebrejské Bible se nachází na kamenné stéle [vlevo], která se datuje až do roku 781 n. l.,“ říká učenec Jiji Čchen, který pracuje na Pekingské univerzitě. Stéla, kterou vyrobili nestoriáni, byla objevena ve městě Si-an v roce 1625. „Její čínský název se oficiálně překládá slovy ‚Památník toho, jak bylo v Číně šířeno osvícené náboženství z Ta-čchinu‘ (. . . přičemž výrazem Ta-čchin Číňané označují Římskou říši),“ vysvětluje Čchen. „Mezi znaky na stéle najdeme taková vyjádření jako ‚skutečný kánon‘ a ‚překládání Bible‘.“

[Podpisek obrázku na straně 30]

© Réunion des Musées Nationaux/Art Resource

Poklad z bažiny

V roce 2006 dělníci kopající v jednom irském rašeliništi objevili knihu Žalmů neboli žaltář, o kterém se předpokládá, že byl sepsán už v osmém století n. l. Tento latinský rukopis je jedním z mála dochovaných dokumentů své doby a mluví se o něm jako o pokladu. Přibližně 100 stránek, z nichž se žaltář skládá, je v původní vazbě a jsou vyrobeny z velmi kvalitního jemného pergamenu. V londýnských novinách The Times se psalo, že „zbytky látky, do níž byla kniha zabalena, a kožené pouzdro, v němž byla uložena, svědčí o tom, že žaltář byl uschován záměrně, zřejmě z obavy před nájezdem Vikingů, kteří na Irsko před 1 200 lety útočili“. Ačkoli stránky jsou slepené a částečně shnilé, odborníci jsou přesvědčeni, že se jim podaří je od sebe oddělit a zakonzervovat.

Fůra historie

Podle zpráv archeologové prosévající fůry hlíny z nákladních sklápěček obsahujících zeminu vybagrovanou na místě, kde stával jeruzalémský chrám, shromáždili tisíce artefaktů, jež pocházejí z doby ještě před vznikem izraelského národa až po současnost. Mezi nimi byl například typický hrot šípu používaný Nebukadnecarovými vojsky, jež zničila první židovský chrám, který zde stával. Nejpozoruhodnějším nálezem je hliněná pečeť ze sedmého až šestého století př. n. l., o níž se tvrdí, že obsahuje hebrejské jméno Gedaljahu Ben Immer Ha-Kohen. Podle archeologa Gabriela Barkaie byl její vlastník „možná bratrem Pašchura Ben Immera, o němž se zmiňuje Bible [v Jeremjášovi 20:1], že byl knězem a chrámovým úředníkem“.