Katastrofy budou již brzy věcí minulosti

ZEMĚTŘESENÍ, války, hlad a nemoci — to jsou jen některé z rysů, o nichž Ježíš předpověděl, že budou znamením „závěru systému věcí“, ve kterém žijeme my dnes. (Matouš 24:3, 7, 8; Lukáš 21:7, 10, 11) Tyto věci samozřejmě nepůsobí Bůh. Ani Ježíš, ani jeho Otec, Jehova, za ně nenesou odpovědnost.

Bůh je však odpovědný za to, čeho jsou tyto události předzvěstí, totiž za příchod Božího Království — což je nebeská vláda v rukou Ježíše Krista — a za zničení všech, kdo odmítají Jehovovu svrchovanost. (Daniel 2:44; 7:13, 14) Potom se planeta Země stane pokojným místem, kde strach z přírodních katastrof bude věcí minulosti. V úplném smyslu dojde ke splnění Božího slibu: „Můj lid bude bydlet na pokojném místě pobývání a v sídlech plné důvěry a na nerušených místech odpočinku.“ (Izajáš 32:18)

Naslouchejte Bohu a žijte!

Jak už bylo vysvětleno v předchozím článku této série, jedná-li člověk v souladu s varováním,  může si tím zachránit život. Tato zásada platí ještě víc o Božích varováních, která jsou zaznamenána v Bibli. Bůh slibuje: „Pokud jde o toho, kdo mi naslouchá, ten bude přebývat v bezpečí a nebude ho rozrušovat děs z neštěstí.“ (Přísloví 1:33)

Svědkové Jehovovi se snaží naslouchat Bohu tím, že pravidelně čtou jeho inspirované Slovo a uplatňují ho v praxi. Vybízíme vás, abyste jednali stejně. Ano, všichni, kdo pokorně naslouchají Jehovovi, nemusejí mít strach z budoucnosti ani z neštěstí, které postihne ničemné lidi. Místo toho se mohou těšit na věčný život v pozemském ráji, kde „naleznou své největší potěšení v hojnosti pokoje“. (Žalm 37:10, 11)

[Rámeček na straně 8]

ÚTĚCHA PRO TRUCHLÍCÍ

Zemřel vám při nějaké přírodní katastrofě nebo jiné tragédii někdo blízký? Zhruba před 2 000 lety předčasně zemřel Ježíšův dobrý přítel Lazar. Když se o tom Ježíš dozvěděl, šel do Betanie — vesnice, kde Lazar bydlel — a ze „spánku“ smrti ho vzbudil. (Jan 11:1–44)

Ježíš tento zázrak vykonal nejen z lásky k Lazarovi a jeho rodině, ale také proto, aby dodal váhu svému slibu, že až bude panovat jako Král Božího Království, vzkřísí ‚všechny lidi, kteří jsou v pamětních hrobkách‘. (Jan 5:28, 29) Ano, v ráji Ježíš odčiní všechny škody způsobené vzpourou v Edenu. * (1. Jana 3:8)

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 9]

ZEMĚTŘESENÍ ZMĚNILO MÉ ŽIVOTNÍ CÍLE

V roce 1971 jsem byla čerstvou maminkou a usilovala jsem o to, stát se operní zpěvačkou. V roce 1957 jsem se z rodného Winnipegu v kanadské provincii Manitoba přestěhovala do Kalifornie nedaleko Hollywoodu a věřila jsem, že se tam budu moci profesionálně věnovat své největší lásce, totiž zpívání.

Moje maminka byla svědkem Jehovovým a vždycky za mnou z Kanady na léto přijela. Tak to dělala devět let. Využívala tyto příležitosti k tomu, aby se mnou mluvila o Bibli, protože byla přesvědčena, že právě v ní jsou ty nejlepší rady, jak dosáhnout štěstí a spokojeného rodinného života. Maminku jsem měla moc ráda a uctivě jsem jí naslouchala. Ale pokaždé, když odjela, jsem literaturu, kterou mi dala, vyhodila, protože jsem byla přesvědčena, že můj život se ubírá správným směrem.

Pak jednoho úterního rána v únoru 1971 mě probudilo zemětřesení o síle 6,6 stupňů Richterovy stupnice. Dunění bylo ohlušující a otřesy mi naháněly hrůzu. Vyděšeně jsem běžela ke svému synovi a s úlevou jsem si vydechla, když jsem ho našla v pořádku v jeho postýlce. Když otřesy pominuly, byla celá podlaha zasypaná sklem a rozbitým nádobím. Voda z bazénu se rozlila po celé zahradě. I když moje rodina byla v pořádku, už jsem nedokázala jít si znovu lehnout.

Maminka mluvila o „posledních dnech“, které se mají vyznačovat mimo jiné ‚velkými zemětřeseními‘. (2. Timoteovi 3:1; Lukáš 21:7–11) To léto za mnou zase přijela, ale tentokrát už bez biblické literatury. Vydávala mi svědectví devět let a bez výsledku. Proto došla k závěru, že asi nemám zájem. Ale velice se mýlila! Od chvíle, kdy přijela, jsem ji zasypávala otázkami. Zpívání a umělecký věhlas mi najednou už vůbec nepřipadaly tak důležité.

Ještě v tom týdnu jsem šla s maminkou na křesťanské shromáždění do místního sálu Království, a od té doby na shromáždění chybím jen výjimečně. Maminka mi zařídila, abych mohla se svědky Jehovovými studovat Bibli. Byla jsem pokřtěna v roce 1973 a dnes trávím v průměru 70 hodin měsíčně kázáním dobré zprávy o Božím Království. (Matouš 24:14) Místo aby zemětřesení otřáslo mou vírou v Boha, pomohlo mi víru získat. (Vyprávěla Colleen Esparzová)